Srovnávací test 2017: Kawasaki Z650 vs Yamaha MT-07 Moto Cage

Mnoho lidí si pod pojmem silniční sportovní stroj vybaví atributy závodní mašiny. Já to beru tak trochu z jiného hlediska a ne vždy si představím odlehčený, celokapotážovaný, hmyzím nánosem zanesený stroj s dokonale odladěným výfukem a stavitelným podvozkem vyšší třídy. Sportovní motocykl je pro mě načiní, který dokáže svými schopnostmi přesvědčit, že se v jeho sedle nebudete nudit a v určité míře se v něm probudí závodnický duch s těžko uvěřitelným talentem pro agilitu. Je to přesně ten pocit, když začnete tlačit na pilu a brzy zjistíte, že jízdní limity stroje pod vámi jsou na míle daleko. Přesně tyhle myšlenky mi pulsovaly v hlavě, když jsem krotil Kawasaki Z650 a Yamahu MT-07.

Srovnávací test 2017: Kawasaki Z650 vs Yamaha MT-07 Moto Cage

Kapitoly článku

Tyhle japonské kousky si svými technickými parametry náramně konkurují, přitom jsou úplně odlišné. A začíná to samotným vzhledem. Yamaha zaujímá dobře známé rysy z modelové řady MT a její ostře řezaný design se prostě povedl.

Továrna tří ladiček respektive přímé zastoupení pro ČR si v tomto směru trochu přihřála polívčičku a hodila nám minulý rok do placu vylepšený model Moto Cage, kde najdete sadu výrazných, zejména ochranných prvků. To kdyby se snad někdy nulasedmička odporoučela k zemi, oporu klíčových částí motocyklu poskytnou blastry páček, protektory chladiče motoru nebo třeba praktický spodní chránič výfuku. Ten oceníte zejména při jízdě lehčím terénem nebo při zdolávání běžných městských překážek.

Povedené je i lakování, kde dominuje šedá barva se žlutočernými doplňky. Pro někoho může být toto zbarvení poněkud nemyslitelné, a tak Yamaha dává do placu ještě čtyři varianty barevného provedení, a každý si tak může přijít na své. Někoho může zaujmout robustnější vzhled a takové ty neméně důležité detaily jako je vroubkované sedlo spolujezdce nebo malý polohovatelný štítek proti větru.

Dobře zapadne do celého konceptu i digitální přístrojová deska upevněná přímo na řídítkách. Má ideální velikost i tvar. LED displej ukazuje zcela běžné údaje, včetně zařazeného rychlostního stupně. Žádnými extra funkcemi neoplývá a taky není vlastně proč, tady je na prvním místě zábava na dvou kolech a na študování přebytečných informací a elektronických vychytávek si musíte nechat zajít chuť. MT-07 má z těch všudypřítomných bezpečnostních asistentů k dispozici pouze ABS a ještě k tomu to má nařízené normou EU. Netřeba zde hledat ani žádné volitelné profily průběhu výkonu. Tohle je v rámci možností opravdu surová motorka a Yamaha vývoj nové MT-07 uchopila za správný konec.

Na straně druhé máme Kawasaki Z650, která se svým Sugomi designem nepůsobí tak odvážně jako její rivalka, a možná svým více přístupným vzhledem si najde cestu k lačným zákazníkům snadněji. Designéři dávají všanc tři verze barevného kostýmu. Kromě testované bílé barvy je k mání ještě metalická černá či titanový odstín s černými prvky. Testovačka se nám představila ve sněhově bílé barvě a výrazným zeleným rámem. Je to jediné místo ze všech tří barevných provedení, kde pro Kawasaki typická zelená dostala prostor a kupodivu jí to seklo.

V případě Z650tky se nedá upřít mnohem sportovnější a jasně povedenější design, než kterým se honosil její předchůdce model ER-6N. Aktuálně zde frčí ostřejší hrany a i z pohledu ergonomie zdá se být vyspělejší. Letmým pohledem je vidět její užší palivová nádrž v oblasti kolen a celkově působí nová Z650 hodně kompaktně, svěže a tak nějak při chuti. Dalo by se říci, že tahle kráska je pro dámy jako stvořená. Přístrojový panel Kawasaki míchá moderní a klasický styl. U mě však nesklidil velký obdiv a spíš bych se přiklonil k volbě klasického analogového otáčkoměru.

Zobrazováním titěrné digitální ručičky se mi vybavila legendární dětská hra, Jen počkej, zajíci, z devadesátých let. Přístrojovka nicméně nabízí několik typů zobrazení otáčkoměru potažmo indikaci takzvaným flashlightem při dosažení maximálních otáček motoru. Rovněž v případě nenápadné Kawasaki se zde můžeme setkat pouze s bezpečnostním asistentem ABS. Není třeba hledat velké věci v oblasti elektroniky a ani to výrobci neměli v úvahu.

Obě dvě motorky se chlubí řadovým, dvouválcovým, kapalinou chlazeným čtyřtaktním motorem a obě mohou být dle přání zákazníka od výrobce limitovány výkonem na 35 kW, což ocení především motorkářky nebo motorkáři obecně vlastnící řidičské oprávnění skupiny A2.

Když usednete do sedla Kawasaki Z650 a poprvé se rozjedete, po pár set metrech bezprostředně ucítíte její lehkost. Na téhle motorce se snad geometrie vyučovala. Celkově je užší, patnácti litrová nádrž má parádní vykrojení pro uložení kolen. Ty se tam tak náramně schovají, že na ně možná ve spěchu zapomenete. Vše je v naprosto dokonalé linii. V tomto ohledu má nepatrný náskok před svou rivalkou.

Netrvá dlouho a s motocyklem se sžijete velmi snadno a rychle. Kawasaki má o několik milimetrů menší výšku sedla a i sedlo samotné je o malinko užší než u Yamahy. I z tohoto důvodu je vhodnou motorkou pro ty, kteří jsou menšího vzrůstu nebo mají obavy z manipulace se strojem. Parkování, popojíždění nebo manipulační couvání jde jako po másle, jako by člověk tlačil moped a oproti nadité MT-07čce má Kawasaki navrch.

Řadový dvouválec Z650 disponuje ve standardní verzi 68 koňmi, což je na nahatou krásku pro neostřílené motorkáře dostatečná hodnota poznat, jaké to je dostat na roztočenou dvojku pořádného hasana. Co si budeme nalhávat, síla motoru od spodních otáček je přiměřená ke svému zdvihovému objemu 649 kubických centimetrů a není potřeba ho nijak vyzdvihovat. Důležité je, že výkon nastupuje plynule a podává tím nováčkovi pomocnou ruku. Motocykl zrychluje opravdu dobře a ve své výkonové špičce lehce překvapí snadným vytáčením.

Co můžu označit za naprosto ukázkové, je chirurgická přesnost řazení jednotlivých stupňů. Z650tka by mohla být vhodným příkladem, jak sladit převodovou skříň, pro mnoho motocyklových výrobců, protože jsem se dlouho s tak jemnou a čistou odezvou nesetkal. Kawasaki je postavená na příhradovém rámu z vysokopevnostní oceli a její zelené trubky jsou docela hezkou ozdobou. Rám se významně podílel na celkovém odlehčení stroje (pohotovostní hmotnost 187 kg) a oproti předchůdci ER-6N zhubla o téměř dvacet kilogramů. Tyhle parametry, včetně dobře nastavené geometrie jsou znát hlavně na chování motocyklu v zatáčkách. Motorka je obratná jako hadimrška, jejím revírem jsou jednoznačně šikany, tam se teprve ukazuje její skutečný potenciál a síla. Možná tomu také napomáhá zvolená užší zadní pneumatika s rozměry 160/60.

Na palubě MT-07čky zcela okamžitě vnímáte o něco širší a více otevřená řídítka ve stylu stuntridingu. Pozice jezdce je tedy velmi příjemná, uvolněná a panuje zde pocit, že všechno je pod Vaší kontrolou od první minuty. Manipulace je o něco málo namáhavější, ale není to nic, co by nezvládla motorkářka něžného pohlaví. Přestože je sedlo o trochu vyšší než u Kawasaki, s mou 174 cm vysokou postavou pokládám obě špičky bot na zem a dostaví se jistota stabilní pozice.

Za řídítky Yamahy MT-07 máte oproti Z650 pocit, že řídíte skutečně velký motocykl každým coulem. Tenhle dojem se dostaví i při prvním otočení plynové rukojeti. I v nové Yamaze dřímá dvouválcový řaďák, ale má o pár kubíku navíc. Zdvihový objem 689 ccm produkuje necelých 75 koní, což je ve srovnání s protihráčem o sedm koníků navíc. Tenhle stroj nemá ve svém označení písmenka eMTé jen tak, protože význam Maximum Torque tady má své pravdivé uplatnění a tohle můžu vlastní krví podepsat. V tomhle je Yamaha téměř nepřekonatelná, alespoň co se týká této kategorie. Každý ví, že když je hodně krouťáku, o zábavu je hned postaráno. Dobře napřevodované rychlostní stupně, optimální sekundární převod, rovná řídítka, 182 kilogramů a 68 Nm stačí nato, aby každému tahle mašina vykreslila na obličeji rohlík ve dvou sekundách.

Yamaha má navrch v celém spektru otáček a zejména v těch spodních přímo exceluje. Motorka se staví na zadní jako pejsek za piškotem a ještě k tomu dokáže pořádně zavrtět zadkem, protože TC tady není v módě. Hladké řazení je kapitola, která přísluší hlavně Z650tce, Yamaha v tomto směru trochu zaostává. Do zatáček se pouští s velkou oblibou a v náklonu bravurně žehlí i větší nerovnosti. Škoda že na obou motocyklech se montují přední vidlice bez možnosti individuálního nastavení, ale s ohledem na cenovou relaci rivalek, se to dá Yamaze i Kawasaki odpustit. Yamaha má dle mého názoru měkčí přední vidlice, než by bylo u tohoto typu motocyklu zdrávo a tak jízda ve větším tempu může být určitým limitem hlavně v průběhu brzdění.

Sečteno a podtrženo, oba stroje v sobě skrývají praktické společníky pro každodenní použití jen s trochu rozdílnými přednostmi. Kawasaki je v mých očích elegánem se smyslem pro přesnost a motorickou preciznost. Na druhé straně je Yamaha, která si rozhodně těžkou hlavu z menších nepřesností, nedělá. Zato oplývá neskutečným chtíčem po drezuře, která jí zkrátka svědčí. Bude pod vaším zadkem provádět doslova opičí kousky a bude dělat přesně to, co ji naordinujete.

Oba dva stroje jsou sportovně nadané a těžko říci, kterou doporučit. Krásná Kawasaki je nakloněná více ženám, jak po technické a ergonomické stránce. Na druhou stranu s ní budou spokojeni i konzervativní manažeři. EMTéčko ukojí vášnivé touhy stát se nejlepším stuntriderem pod sluncem a bude středem pozornosti i tam, kde to nejmíň čekáte.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Tomáš Mikšovský - Výška testovacího jezdce: 174 cm

Klady a zápory

Yamaha
+ Síla motoru
+ Design
+ Posed stunt ridera
+ Peklostroj na nezapomenutelné zážitky

Kawasaki
+ Ergonomie stroje
+ Ovladatelnost
+ Dokonalé řazení
+ Nízká výška sedla


Yamaha
- Ne zcela hladké řazení
- Absence nastavení předních tlumičů

Kawasaki
- Slabší spodní spektrum otáček
- Absence nastavení předních tlumičů


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 19 Kč od 8 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist