Kawasaki Z900RS Cafe: Kafáč pro každý den

Podívejte na tu siluetu, barvy a zkuste tvrdit, že vám ji taky nepřipomíná. Jasně, je tady pár rozdílů s kulatým světlem v čele, které vládne celkově kulatějšímu stylu, ale ta příbuznost je jasná. Příští rok už to nebude tak výrazné, protože Cafe budete moct koupit i v šedlo-zeleném provedení, ale troufám si říct, že žabičková zelená povede u zákazníků dál. Je prostě parádní a nevadí ani, že to oproti ZRXu není metalíza. Co mě ale trošku zklamalo je fakt, že samolepky na masce a na kachním zadku nejsou pod lakem. Když už to šlo na nádrži, kde je parádní 3D logo, tak proč ne tady? Já vím já vím, šetření výrobních nákladů, ale když už si hrají v Kawasaki na styl a jsou schopní kvůli tomu nalepit logo Z 900RS na přední světlo za kapotku, tak to mohli bezbarvým lakem fouknout taky.

Pěkný detail na pěkné motorce

Jinak jde ale o fakt pěknou motorku, což dokazuje už standardní RSo. Ortodoxním kafíčkářům možná přijde trošku macatější (to má na druhou stranu spousta kluků rádo) a i proto budeme pokračovat spíš v porovnávání se ZRXem. Oproti němu je teda drobnější, jak se na holku podlitrovou sluší, ale jinak tu najdeme další podobnosti, jako třeba žebrování na motoru evokující vzduchem chlazený motor a třeba gripy na řídítkách jsou úplně stejný!

Ty stejné gripy mě dostaly :) 

Dojem z macatější holky dostanete i na její palubě, a to dokonce i oproti normálnímu RS. Může za to hlavně přední maska. Ta se totiž táhne skoro od zrcátka k zrcátku a to jsou nově tvarovaná nižší řídítka jenom o dvě čísla užší. Když už jsme u nich, tak vám rovnou řeknu, jak moc jsou pohodlná. Pár kafíček už nám letos redakcí prošlo a většinou to znamenalo radikální posez a časté protřepávání zápěstí. V sedle Kawy tohle ale vůbec nepoznáte, protože i když budete celý den messengerovat po městě nebo pojedete v klidu kochačku, budete v pohodě. Tady se sedí v pohodlné pozici jako na sportovním naháči a přispívá tomu i fakt, že je tu o 15 mm nižší sedlo, než u Z 900RS.

Tady najdete spoustu pohodlí

Cafe zkrátka není žádný radikál a v Kawasaki věděli, proč do jeho názvu nedali celé sousloví caferacer. Ta motorka není tvrdý závoďák, hraje spíš na styl a každodenní použitelnost, přesto jsou tady drobné ústupky oproti standardu. Pro výlety ve dvou je tohle sedlo o chlup horší, pro celou posádku je víc místa u plošší ségry, a zatímco na modelu bez štítku se všechen vítr při jízdě rozloží rovnoměrně na vaše tělo, tady mi při mých 183 cm šel přímo do helmy. Není to žádné drama, spíš jsem to vnímal kvůli většímu hluku na palubě. Taky bych úplně nedoporučoval jezdit v otevřené přilbě víc jak povolených devadesát. Při poklidném tempu si pak užijete silný zátah odspodu a krásný zvuk ze sériové koncovky, zkrátka pohoda, klídek.

Zvuk dělá radost i bez laďáku

Jestli si naopak v sedle chcete užít trochu roadracingu, není problém. Navíc to bude šťavnatej zážitek. O tom jsem se přesvědčili už při testu standardní nahaté verze a zelený žabák to jenom potvrdil. Měl jsem ho obutého na standardně montovaných Dunlopech Sportmax, které sportovní apetit jenom podtrhly, a během testu jsem svou troškou do mlýna přispěl k likvidaci hlásičů na stupačkách. Kawasaki zatáčí jednoduše a skvěle se na ní sveze opravdu každý, ani se nemusí moc snažit. Stačí dřepět v sedle jak pecka a motorku řídit intuitivně lehkým nakláněním. I když je pozice o něco sportovnější, pořád vás nenutí do žádného šíleného vysedávání, a vy si v klidu užíváte překlápění na pocit velké motorky. Na rozdíl od ZRXa se ale s tou hmotou neperete, spíš si s ní hrajete. Je tady o 30 kilo nižší hmotnost a i podvozek je za ty roky výrazně dál. Cítíte z něj jistotu a na našich tankodromech i plyšovost při pohlcování výmolů.

Na oslizlé silnici po celonočním dešti byl podvozek krásně čitelný a neustále bylo cítit, co se pode mnou děje

Při tahání za plyn se také dočkáte příjemné sportovní špičky motoru, jak se na čtyřválcový řaďák sluší a patří. 111 koní v 8 500 otáčkách není moc daleko od objemnějšího předka a hlavně je jak výkon tak i krouťák posazený níž, takže je snadno dostupný. Jen na tomhle místě zase budu žehrat na drobný cukanec při otevření plynu. Chce to cvik a uprostřed zatáčky jemnou ruku. Můžeme to ale zase brát tak trochu jako odkaz na dobu minulou, kdy si člověk taky musel na motorky chvíli zvykat a učit se s nima. Dřív jste si nenaklikali mírnější palivovou mapu, která by vám to ulehčila a ve stejné filozofii jede i RS Cafe. Jediné, co si na kruhových přístrojích nastavujete je kontrola trakce, o které ale stejně většinu doby nevíte. Prostě sednout a jet, jako za starých časů. Tak to má být.

Analogový orloj mě baví

Možná ji nemuseli nazývat Café ale třeba Z 900RSR. Správný kafíčko má být trochu radikální, osekané a lehké, naproti tomu tahle verze jedno kilo přibrala. Má ale styl, charakter a ve všech situacích vás královsky povozí a když zrovna nepojedete, budete se na ni chtít aspoň koukat. I když není nijak radikální, přece jenom na ní budete mít o něco sportovnější pocit z jízdy a za kapotkou si na chvíli můžete připadat jako Eddie v osmdesátých letech. A to se počítá.

Skvělá motorka pro každý den, která navíc skvěle vypadá

Redakční video z testování

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE