Kawasaki Z400: Zaměřeno na vyšší třídu
Text: Tomáš Procházka | Foto: Jiří Jevický | Video: Tomáš Procházka , Honza Zajíček | Zveřejněno: 2.4.2019 | Zobrazeno: 23 905x
Pro držitele řidičského oprávnění A2 nastává dobré období. Výrobci se přetahují o zákazníky a každý rok přijdou s něčím novým. Nový Zed chce nahradit odcházející model Z300 a od začátku se mu to náramně daří.
Kapitoly článku
Kdykoli začínám sezonu na slabší kubatuře, jsem za to rád. Nemusím se bát dát plnej, lehkost a snadnost manipulace je pak ještě lepší. Ovladatelnost strojů v této třídě je příkladná, ale jsou zde rozdíly, které jsou pro výběr motocyklu zásadní. Chcete-li sport, perfektní vedení předního kola, okamžitý nástup motoru a až nekompromisní jízdní vlastnosti, je tu KTM se svým Dukem 390. BMW je s model G310R zas na opačné straně a jednoduše jsem jej překřtil na motocykl pro motoškoly. Rozvážné jízdní vlastnosti, pohodlné sedlo pro dva cestující. Přehledný nekonfliktní přístrojový panel a čistý design.
Kawasaki má nově větší objem a typický vzhled rodiny Zed. Přední maska je ostřeji řezaná a nabídne technologii LED, jak u pozičních světel, tak u potkávacího světlometu. Kokpit se vypůjčil ze silnějšího modelu Z650, který je diskutabilní a na živo není tak hezký jako na fotografiích. Přehlednost je ale v pořádku a i na přímém slunci se krásně odečítá. Nabídne i zajímavé detaily jako grafický dojezd digitální ručičky otáčkoměru, což je patrné i ve videu. Dále pak tu máme již typickou ikonku ECO, která vás upozorní, že jste šetřílek a máte zhruba přidáno třetinu plynu.
Design jako celek je neošizený a kdo by čekal menší přešlapy jako u BMW G310R, tak vás zklamu. Pokud se zaměříte na detaily jako je koncovka výfuku, směrová světla, anebo podsedlová část, tak nemám výhrad a vše je z masivního materiálu. Blinkry jsou ale na můj vkus trochu rozměrnější, takže bezpečnost tu nejspíš hrála velkou roli. Zed design je nicméně rozpoznatelný a vyzařuje agilitu, jak to od Kawasaki zákazník očekává. Agilita, tedy ovladatelnost, je však spojena s podvozkem a vzhled ji neurčuje, a tak se výrobce může pochlubit o 3 kilogramy menší váhou než u Z300. Pohotovostní hmotnost, tedy motocykl s palivem, včetně kapalin a nářadím je 167 kilogramů.
Ergonomie na Zedovi nemůže být lepší. Kompromis mezi cestováním a sportem dalo by se říct, anebo také jednoduše jde o typickou pozici pro moderního naháče. Pro mých 177 cm naprostá paráda a i nízko posazené sedlo 785mm nad zemí do svého nitra pustí i ty nejmenší. Po zastavení mám obě nohy celou plochou chodidla na zemi a i šířka sedla v oblasti rozkroku mi vyhovuje. Zajdovi se na první pohled zdála řídítka užší, ale za jízdy jsou tak akorát. Jsou dobře tvarovaná, jen nepatrně zahnutá k vám. Pro manipulaci v ucpaném městě, na dálnici, na okresky, všude se cítí jako doma.
Jakmile se rozjedete, je vše velmi uhlazené. Zařazení prvního kvaltu, rozjezd samotný, spojkování ve městě a krásně hladce se sbírající motor. Vše bez cukání, nepříjemných rázů a podobně. Tohle je Honda ne!? Promiň Kawasaki, ale myslím to jen v dobrém. Každý se tu bude cítit ihned dobře a i zvuk motoru je pro danou kategorii příjemný. Není to chrchlání, nevýrazné poprdlávání, ale poctivé bublání. Ve vrchu se pak krásně rozezní a dobře se poslouchá. Tady to tedy zatím vypadá, že konkurence nenabídne takovou všestrannost, respektive rozsah použitelnosti.
Motor se totiž společně s podvozkem pochlapily a jsou tím nejlepším na tomto modelu. Lehký příhradový rám vychází konstrukčně, teď se podržte, z modelu Ninja H2. Tuhost za jízdy je zajištěna i díky pevné montáži motoru, ale i umístění v rámu. A nejsou to jen reklamní řeči. Předvídatelná ovladatelnost, kterou by se konkurence mohla učit je patrná ihned z prvních metrů, ale o tom až za chvíli.
Motor nabídne o 5 kW a 11 Nm více než Z300. Silnější charakter je znatelný a zajímavý je i tah od začátku až do konce. Po městě a k okamžitému předjetí to chce držet otáčky nad hranicí 5 000 ot./min. To ovšem neznamená, že by se pod touto hranicí nic nedělo. Pocitově ale motoru dělá lépe horní spektrum otáček. Dvouválec je krásně točivý a i tady přehrává konkurenci. Není problém jej občas podržet ve vrchu u maxima 11 až 12 tisíc otáček, aniž by vás otravoval zvukem, vibracemi anebo ztrátou výkonu. Tah na branku je špičkový a nechá se u omezovače poškádlit. Tempo na dálnici se krásně drží, 120 km/h na budíku a jen lehké vibrace, které však nejsou nepříjemné. Potřebujete zrychlit a bez podřazení se motor sebere až do nějakých 160 km/h. Maximálka se pak zastaví na 180 km/h.
Samotný podvozek jsem si pak nechal na závěr. Ten posunuje novinku Z400 směrem k silnější třídě. Tuhost je špičková, a přesto se nemusíte bát tvrdosti. Nerovnosti a kanály zvládá s přehledem, kdy se bez houpání Zed okamžitě srovná a pokračuje v rychlém tempu. V náklonu je mrštný a stabilní i díky výborným pneumatikám. Ranní vlhko, teplota 5 stupňů a okamžitá jistota. Pirelli Rosso Corsa 2 vás vodí zatáčkami sebejistě a dovolí nejhlubší náklony.
Přední vidlice pracuje skvěle a není potřeba smutnit, že není obrácená. Funguje perfektně a se zadním tlumením je to nepřekonatelná dvojka. Pro mých 85 kilogramů je vše nastaveno z výroby akorát a předpětí v zadním tlumiči lze nastavit v pěti polohách. S podvozkem jsem si dovolil cokoli a i velké nerovnosti mě nerozhodily a naopak nutily k větším kravinkám. Znáte ten pocit, kdy máte naprd podvozek, ať už měkký nebo tvrdý a vy nikdy nevíte, co s motorkou udělá vysoké tempo a ještě nečekaná nerovnost? Tak to se tady nekoná. Tohle se Kawasaki skutečně povedlo.
Po praktické stránce je to horší jen s přehledností v zrcátkách. Ruce jsem měl přesně uprostřed, ale jiný řidič nemusí mít problém. Pod sedlem je místo jen na peněženku, a to by také mohlo být lepší. Spotřeba se nepřehoupne přes 5 litrů a spíš se budete pohybovat okolo 4 litrů na sto kilometrů. Se spolujezdcem to chce počítat s delší brzdnou dráhou, horší ovladatelností a častějším řazením.
Lehkonohý podvozek už ztrácí stoprocentní odezvu, ale stále hovoříme o jistotě a čitelnosti. Jde o to, kolik vážíte vy, ale i spolujezdec. Brzdy jsou odpovídající. Nejsou agresivní, nastupují hned a stačí vám jen dva prsty bez velkého stisku. Přední brzdový třmen neuvadal a držel stále stejnou sílu i na konci testu.
Bravo Kawasaki. Z400 je zdatný nástupce slabšího tříkila a zároveň zamířil do středu mezi Duke 390 a BMW 310R. Bere si točivý motor z KTM a přidává i klid, který známe například všeobecně z Hondy. Anebo to jde říct ještě lépe. Zed je tak dobrý, že míří výš ke svému bratrovi Z650. Jeho jízda je vyzrálá, každodenní použitelnost zaručena a zábava všudypřítomná. Ovšem připravte se, že cena je rovněž sebevědomá.
Informace o redaktorovi
Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Klady a zápory
+ Podvozek zaujal po všech stránkách
+ Motor sekunduje podvozku
+ Bez vibrací, dobrý zvuk
+ Pohodlná jízdní pozice
- Prostor pod sedlem minimální
- Design budíku je laciný
- Pohled do zpětných zrcátek
Kapitoly článku
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.