Kawasaki Ninja 400 vs. Yamaha YZF-R3: Výkon nadevše?

Text: Tomáš Procházka , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 12.8.2019 | Zobrazeno: 19 264x

Kapitoly článku

Potřebuju se nutně teď hned vrátit o nějakých dvacet let zpátky. Prostě musím! Jízda, kdy se nestaráte o přemotorovanou bestii, ale dotahujete kámoše v technických pasážích centimetr po centimetru a trpělivě čekáte na svou šanci, je totiž právě tady. Tyhle dvě motorky dokážou neskutečně bavit a ve finále vám ani pod dvacet let nemusí bejt.

Zejména u Yamahy. Dnes to sice bude opět vyrovnaný souboj, ale R3 mě přesto oslovila o něco víc. Po designové stránce mě Yamaha baví, ale nebylo tomu hned. Když vidíte, jak k vám přijíždí ninjovská zelená, je to jako když hraje Sparta. Prostě každej zírá na ty jejich rudý dresy a dopředu se slabším kusům rozklepou kolena. Je to historicky daný a slovní spojení Kawasaki Ninja znamená pořád hodně. A je vlastně jedno, jestli myslíte na závodění anebo na motorky, které jdou koupit v krámu. Jenže pak pohledem sjedete zelené čtyřkilo detailněji a přefouknutý předek vás moc neosloví. Zejména když Yamaha nabídne racing minimalistický styl s dvojicí miniaturních světlometů po stranách. Pohled z boku je pak typická škola blue racing. Zadní část mě kupodivu ničím nedráždí a Zajdovi ihned oponuji, že víc si měli dát záležet na lakování, které umí dost věcí zachránit. Chybí tu tedy bílá a spodní část se zbytečně utlumila černou, která sahá vlastně až k palivové nádrži. Víc odvahy Yamaho, nemáš se za co stydět!

Vždyť v kokpitu ti to jde tak lehce. Klasický moderní budík, přehledný a závodní styl jak má být. Palivoměr ihned na očích, který je přesný. Na druhé straně vlevo teplota motoru a nad ní ukazatel zařazeného kvaltu, nahoře otáčkoměr a samozřejmě informace i o vaší momentální rychlosti. Na budík koukáte pod příjemným úhlem. Nejste ani moc daleko ani blízko. To Kawa je na tom trochu jinak a nelze říct, jestli je lepší nebo horší. Ať se vám líbí první nebo druhý styl, snadno se zorientuje u obou, takže tady je to dost individuální. Co však nelze přehlédnout, je pozice jezdce. Na menší budík Kawasaki koukáte hodně z dálky a ani leckterý cesťák nemá tak vzpřímenou polohu jako Ninja. Ostatně to je největší mínus na Kawasaki a popravdě mě to až mrzí. Chápu, že většina jezdců nebude trávit čas na okruhu ale v běžném provozu. To ale pořád nevysvětluje tu nepřirozenou polohu, která je lepší i na kdejakém naháči. Zkrátka sedíte rovně jak prkno, daleko od předního kola a nohy pod sebou, jako kdybyste chtěli objet zeměkouli. Prostě feeling na nule, spíš do mínusu. Je to s podivem, protože i Yamaha, která letos šoupla řídítka ještě víc dolů, je pořád sportovně cestovní. To já bych je klidně ještě malinko posunul dopředu. Nerad se ohýbám do extrému, to vůbec ne, jen požaduji od jízdy drive a náboj. Zejména pokud před vámi stojí kapoty. Podvozkově a motorově totiž umí obě velké věci a je škoda je proto zazdít pozicí a lá “na záchodě”. Navíc Yamaha nasadila i správný tvar a umístění sedla, takže se mi po něm snáz přemisťuje a já se s motorkou v esíčkách doslova mazlím. Je to až neskutečný, jak se Yamaze podařilo vtisknout tomuhle malému sportovci DNA z rodiny R1 a R6. Žádná jiná motorka na trhu nenabídne tak těsné spojení malého objemu s těmi velkými z dané rodiny, ať už třeba myslíte rodinu CBR nebo podobně.

A to mě vede k samotné jízdě, která je okouzlující. Yamaha je kompaktnější sportovní balíček. Její poloha za řídítky, točivý jemňounký motor a bleskurychlej podvozek vás nadchne. Ale také snaha vás pokaždé vtáhnout perfekcionisticky do vinglu a ultrapřesně vás z něj pokaždé vytáhnout, jsou největší esa v rukávu. R3 se zkrátka od začátku hodně snaží a svůj deficit 80 kubíků dotahuje právě tímto. Zapomeňte tedy chvíli na to, že Kawasaki je silnější. Ninja má totiž úžasné zrychlení ve středním pásmu, které Yamaha nemůže nabídnout. Zatímco vy se na Yamaze mazlíte s každým centimetrem povrchu silnice, na Kawě jednoduše otočíte plynem a jste v trapu. Trochu bolestivý zážitek a fotka, kdy stíhám marně Zajdu a ždímu motor do bezvědomí, má největší vypovídající hodnotu.

Po několikátém prohození motorek mě ale Yamaha oslovuje čím dál víc. Jakoby se projevilo známé, že nesmíš být v křeči. Chcete prozradit radu nad zlato? Tady je. Až si budete myslet, že tak dlouho trénujete, až vám přijde, že se flákáte a jedete moc plynule, tak pak teprve budete rychlý. A Yamaha je v tomhle mistr. Kde Kawasaki oslňuje hrubou silou motoru, stabilním podvozkem a lepšími brzdami, tam Yamaha nasazuje perfektní komunikaci od přední obrácené vidlice, snadnějším vysedáváním v zatáčkách a jemnějším i snáze vytáčejícím motorem. Nemůžu pominout drtivou sílu Kawasaki, ale pro mě je kompaktnost a celkový dojem víc než jen koně v motoru. Ano, nejsem si jistý, jestli bych to jako mladej vnímal stejně, ale popravdě spíš asi ano, protože jsem od motorky vždycky chtěl pocit za řídítky jako takový než jen zrychlení. Brzdy ale na Yamaze moc nefungují, spíš to vypadá na výměnu brzdové kapaliny nebo mastný brzdový kotouč případně jiné destičky, protože na zahraničním testování to Zajda tak špatně neviděl. To Kawasaki se krásně zakousne a stabilní podvozek vás nasměruje před zatáčkou tam, kam potřebujete a vy si užíváte přesnost. Ninja vlastně v ničem vyloženě nezaostává, a pokud máte rádi tvrdé brzdy, hluboký náklon a pod plynem ven, nemůžete chtít víc.

Zelená střela mě bavila a v jistý moment, kdy jsem dal Yamaze schválně náskok a pak ji dotahoval díky silnému motoru, vás samozřejmě zabaví na hodně dlouho. Tohle se neomrzí. Pokud odpustíte i ten malinko předsunutý předek, tak i design osloví dost zákazníků. Lebedit si tady ve středním pásmu a neřešit otáčky bych chtěl taky, a proto to Yamaha bude mít v boji o zákazníky těžký. Ninja je totiž mocný soupeř po všech stránkách. Výrobce zapracoval blinkry do kapot, potáhl sedla příjemnějším a na pohled i omak lepším materiálem. Rozměrnější kapota ochrání před počasím víc než ta na Yamaze, a to i diskutabilní plexi kupodivu odkloní dost větru. Navíc je i v zrcátkách víc vidět, i když už jejich rozpětí je dost na hraně přijatelnosti. Kawasaki tedy na jedné straně překvapuje výbušností v motoru a jasnou odezvou od podvozku a silnými brzdami, aby pak vzápětí nabídla praktickou polohu za řídítky.

Takto to pak vypadá, že je vítěz jasný. Jenže Kawasaki nenabídne sportovní výkon do morku kostí. Ano, Ninja skončí v cíli první a pomůže k tomu její objem motoru, jezdec se raduje na bedně a odchází domů. Jenže v těsné blízkosti dorazí Yamaha, borec sesedá, rozzářený, rohlík od ucha k uchu a poplácává Yamahu za její perfektní jízdu. Který jezdec jste vy?