yamaha_demo_tour




Kawasaki 1400 GTR

Kapitoly článku

Podvozek s rámem z hypersportu ZZR zdatně sekunduje nadupanému motoru. Motocykl je v každé rychlosti jistý a tuhý, rozvlnit předek se vám nepodaří ani naschvál. Zdvihy a odpružení jsou dobrým kompromisem mezi cestovním pohodlím a sportovní tuhostí. Jak jsem již zmínil, při vyšší rychlosti dokáže GTR zázračně ukrýt svoji hmotnost a působí překvapivě obratným dojmem. Také ovladatelnost v utažených zatáčkách u tak robustní mašiny je opravdu překvapivě dobrá. Jen v úplných vracečkách nebo zatáčkách projížděných nepatřičně pomalu má řízení tendenci trochu zavírat řídítka - prostě jako u sporťáku.

Video



Při přehazování mezi esíčky se samozřejmě vyšší váha prozradí, ale díky předvídatelnému chování a pořádnému a přitom ovladatelnému zátahu ve středních otáčkách se nemusíte bát, že by vám kámoši na šestkách nějak daleko ujeli. Hmotnost se ovšem důrazně připomene, pokud v zatáčce musíte přibrzdit. Motocykl se citelně napřímí a sune se ven ze zatáčky. Fyzikální zákony prostě zrušit nelze. S hmotností jsem také dost bojoval při otáčení na úzkých silničkách, kterého si většinou při focení motocyklu nevyhneme. Zaplaťpámbu za citlivou spojku, kterou si při otáčení tohoto třistakilového cvalíka může řidič vypomoci.

Brzdy, pneu

Radiální brzdy zděděné ze ZZR patří k tomu nejlepšímu, čím lze takto silný a těžký stroj vybavit. GTR neskrývá svůj sportovní charakter a neobsahuje propojený brzdový systém, který se rozmáhá u konkurenčních cesťáků. K dispozici je ovšem systém ABS, který mi ale přišel trochu moc uspěchaný - zasahuje až moc brzy, řekl bych že z kombinace brzd a pneumatik by se dalo vyždímat i razantnější brzdění.


Zadní brzda nějaký účinek zvládne, ale i ve dvou začíná aktivovat ABS docela brzy a většinu práce tak musí zastat předek. Ten funguje pěkně sportovně, až jsem si říkal, jestli nástup účinku není na cesťáka moc ostrý - ale kdo si pořizuje GTR, asi ví do čeho jde a umí používat ostřejší náčiní. Navíc je fakt, že tak těžkou a rychlou motorku musí být možné rychle zkrotit. Jak jsem již zmínil v předchozím odstavci, pozor na přibrždění v zatáčce, které u GTR změní chování o něco citelněji než u jiných strojů. Také jemné přibrždění třeba při posouvání v koloně se občas zvrhne v pořádné zahamptnutí předku.


Kawasaki GTR jezdí na stejných kolech jako ZZR, to jest 120/70ZR17 vepředu a 190/50ZR17 vzadu, ovšem jako obutí používá Bridgestone BT-21, cestovně sportovní gumy s tvrdším středem a měkčími boky. Perfektní řešení, které podpoří grip v náklonu a zároveň zajistí alespoň únosnou životnost gumy, která musí posílat na silnici tolik výkonu. Gumy se mi osvědčily i na mokru a v chladnějším počasí, takže pro tohoto cesťáka jsou rozhodně dobrou volbou.

Spolujezdec a cestování, spotřeba

Spolujezdec musí počítat s tím, že i přes luxusní sedlo bude jezdit na motocyklu se sportovními choutkami. Přestože pohodlí je ve srovnání se sportovními stroji doslova nesrovnatelně dokonalé, oproti konkurenčním velkým cesťákům tady přeci jen o trochu více fouká a občas bude nutné se přikrčit dopředu a přitisknout řidiči na záda (to když trojciferná hodnota na tachometru začíná dvojkou). Spolujezdkyně mi také během testu asi dvakrát sklouzla až na záda, ale zde bylo spíš vinou moje krizové brzdění. Při poklidné turistice do stovky ovšem spolujezdec bude vrnět blahem a pochvalovat si široké sedlo i madla vystupující z nosiče topcase.
Díky tomu, že boční kufry a jejich uložení jsou dělané speciálně pro GTR, pro ně výrobce nezmiňuje žádný rychlostní limit. Málokdo totiž ví, že většina kufrů z druhovýroby má limit maximálně 140 km/h a dál už výrobce za nic neručí. Nasazování a zajištění kufrů, stejně jako jejich otevírání a zavírání je perfektně vymyšlené, vše funguje možná dokonce ještě o trochu příjemněji než u dosavadního vůdce v této oblasti - RŤáckých kufrů od BMW. Škoda jen, KI-PASS nefunguje i na kufry, takto je na jejich zamčení k motocyklu nutné klasicky vytáhnout klíček a bezdrátové kouzlo tím drobet trpí.


Kufry ovšem také trochu zasahují do výhledu zrcátek a při nasedání řidiče i spolujezdce jsou dost na ráně a i přes velkou opatrnost jsme je během testu oba několikrát vzali botou. Kawasaki ovšem o tomto problému ví a bude ke kufrům dodávat ochrannou průhlednou fólii. Pod sedlem žádné místo nenajdete, pár základních věcí jako peněženku a mobil si ale můžete odložit ve schránce na nádrži. Příjemná je plotna, která si přímo říká o dovybavení třetím kufrem, nejlépe originálním Kawasaki se stejným designem jako bočáky.
Ve městě to s GTR není žádná sláva. S širokou mašinou a zrcátky trčícími ještě dále do stran je proplétání mezi auty téměř nemožné. Naštěstí díky perfektní spojce a pohodlnému posazu není pojíždění v koloně až takové trápení. V létě by ale mohlo být dost nepříjemné teplo z motoru, jak jsem již zmínil. Spotřeba během náročného testu, při kterém jsme se toulali ve dvou v podkrkonoší a často si užívali plného plynu a na dálnicích zkoušeli hodně nelegální rychlosti, se ustálila na průměrné hodnotě 7,2 litrů/100 km. Při turistické jízdě za deštivého počasí ale spotřeba činila pouhých 5,5 l/100 km, takže při objemu nádrže 22 litrů se majitelé rozhodně nemusí obávat, že by museli k pumpě příliš často.

Závěr

Kawasaki GTR 1400 se neskrývá svojí příbuzností s ZZR. Nepatří k nejlehčím, ale svoji váhu doslova kouzelně skrývá. Oproti konkurenčním strojům dokáže nabídnout o dost sportovnější charakter a z toho plynou její plusy i mínusy. Je to výrazná osobnost a přestože své soupeře předstihne hodnotami maximálního výkonu i krouťáku, dokáže svoji velkou sílu dát najevo velmi pozorně a svého řidiče neděsí žádným neurvalým projevem. Nevyděsí ani cenou, jelikož údaj na cenovce je spíše nižší než u konkurence, kterou jsem na různých místech v testu zmiňoval.


Když pomocí tlačítka dáte elektricky vysouvatelné plexi úplně nahoru, sedíte si vzpřímeně a na výkonném a pohodlném toureru můžete svižně krájet stovky kilometrů, po dálnici možná i tisíce. Pokud ale spustíte plexi úplně dolů, v sedle se posunete dozadu a zalehnete nad řídítka, najedou sedíte na ZZR a můžete začít řádit.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):
Motokatalog.cz



TOPlist