První test Jawa 350 CL 42: Tohle není Kejvačka!

Když indická společnost Classic Legends přesně před sedmi lety oficiálně představila novodobou Kejvačku, byl z toho docela poprask nejen na indickém a českém trhu. A pokud máte dobrou paměť, jistě se vám vybaví, že na pódiu tehdy stály hned tři motocykly: v první řadě samozřejmě červeno-chromovaná Kejvačka, tedy motocykl v Indii nesoucí prostý název Jawa 300, vedle ní výrazný Pérák, tedy temný bobber, a na opačné straně v pískově žluté barvě taková trochu nevýrazná a od pohledu lehce sportovnější Kejvačka, která dostala označení forty-two. Všechny tři modely se postupně dostaly i na český trh, Kejvačka, u nás prodávaná jako 300 CL (jako že Classic), od konce sezóny 2020, Pérák přišel přesně rok po ní a do třetice všeho jsme se na konci prázdnin 2022 dočkali i „čtyřicet-dvojky“, i když té pouze v limitované edici – 105 zelených a 105 modrých. Motorka pro ty, kteří už se nabažili Kejvačky a chtěli něco podobného, ale se svěžejším přístupem.

Zatímco Kejvačka a Pérák jsou stálicemi v nabídce, s „dvaačtyřicítkou“ se toho dělo docela dost. Ale on tenhle model k hravosti vyloženě vybízí už svým názvem – víte, proč 42? Protože to je přeci odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec ze Stopařova průvodce po galaxii Douglase Adamse. Za tenhle literární přesah mají ode mě Indové doživotně obrovské plus. Ale zpátky k motorce. V únoru 2021 vedle forty-two vznikla ještě další verze nazvaná 42, což je sice významem to samé a v mluvené konverzaci nemáte šanci rozlišit, o které verzi se mluví, ale technicky a opticky to byla přeci jenom výraznější alternativa ke Kejvačce – všechno černé, tedy podvozek i motor, a k tomu lité ráfky, navíc k téhle motorce výrobce dodával i dost příslušenství, takže ji rovnou promoval se štítkem nad světlem doplněným o mřížku a se zrcátky v koncích řídítek, otočenými dolů. Tahle verze, dodnes v Indii nabízená, se ale do Česka nikdy nevozila a stejný osud jsme věštili i úplně nové generaci nazvané 42 FJ, s níž Indové přišli loni v září a která je výrazným odklonem od dosavadního konceptu, když s Kejvačkou sdílí technický základ, ale s jiným naladěním, a především vypadá dost jinak. Jenomže mýliti se je lidské a na začátku listopadu se tahle nová „efjéčka“, v Česku překřtěná na Jawa 350 CL 42, dostala i na český trh jenom s malým zpožděním oproti nové generaci Kejvačky. Pro úplnost ještě přidáme, že číslici 42 Indové použili také koncem roku 2022 při představení modelu 42 Bobber, což je takový modernější Pérák, který se v Česku prodává jako 350 CL Bobber, ale teď už pojďme na tu horkou novinku, již jsme mohli krátce otestovat ještě před uvedením do prodeje!

Co je jinak

Původní forty-two byla Kejvačka se vším všudy, akorát s jinými barvami, menším předním blatníkem, odkrytými zadními pružinami, samostatným, níže umístěným světlometem a nad ním vyoseným tachometrem (plus v té dovážené verzi kotoučovou zadní brzdou místo bubnovky), ale novou 350 CL 42 si s Kejvačkou už opravdu nemáte šanci splést. A to nejen opticky, ale ani technicky. Přitom Kejvačka v nové třistapadesátkové verzi prodělala poměrně velký generační skok, když dostala jiné šasi s mnohem delším rozvorem, polstrovanější (a vyšší) sedlo, širší blatníky a obě kotoučové brzdy, jenomže objemnější motor je paradoxně slabší než původní třístovka. Jednoválec o objemu 334 cm³, který od začátku bije v Péráku, byl podladěn na 16,5 kW, které doplňuje točivý moment 28,1 Nm. Věřím, že se to příznivě podepsalo na charakteru, ovšem 42 je koncipovaná jako sportovní stroj a naštěstí si toho jsou Indové dobře vědomi, takže tady je ten agregát v nové verzi označované jako Alpha2 a plnící normu Euro 5+ naladěn na výrazně veselejších 21,45 kW/29,2 koně při 7500 otáčkách a 30 Nm při 5500 otáčkách. Rozvor je ale proti Kejvačce o fous kratší, naopak sedlo by mělo být o dost výš (822 mm proti 805 mm), zadní tlumiče mají o 25 mm delší zdvih, vzadu je o cenťák širší guma, přední vidlice má namísto hubeňoučkých 35mm trubiček pořádné 41mm roury a ještě je „dvaačtyřicítka“ o osm kilo lehčí, když bez náplní váží 186 kg. Prostě jiná motorka.

A to jsme se ještě nepodívali na vzhled. Tam nezůstal kámen na kameni a vlastně jedinými společnými prvky s Kejvačkou by mohl být motor (ale ten je tady černý) a charakteristické boční kastlíky. Jinak je vše výrazně odlišné a začít musíme úplně novou kapkovitou nádrží s trochu menším objemem (12,5 l proti 13,2 l u Kejvačky), která dává „dvaačtyřicítce“ úplně jinou dynamiku. Na nádrž navazuje ploché sedlo doplněné o malá madla pro spolujezdce, za nímž už je jenom krátký blatníček, naopak vpředu dělá nádrži předvoj nové světlo s LED technologií a pěknými trojúhelníkovými držáky. Líbí se mi, jak je vyřešena středová část kolem kastlíků s těmi děrovanými kryty vstřikování, a jak normálně jsem zastáncem spíše lesklých věcí, tedy chromu a světlého hliníku, tak tady mi použití černé barvy na podvozek i agregát včetně výfuků přijde naprosto adekvátní. Aktuálně se 350 CL 42 nabízí pouze v jediné barvě, a to ve vyobrazené černo-červené, do budoucna by měla přibýt ještě druhá, ale která z těch čtyř dalších v Indii nabízených to bude, zatím není jisté.

A kde se ještě nová „dvaačtyřicítka“ od neméně nové Kejvačky liší, je cenovka. A to výrazněji, než by leckdo čekal. Přitom dát za Kejvačku 129 700 Kč mi přijde úplně v pohodě. Jenomže „čtyřicet dvojka“ je ještě levnější, a to fakt o dost, když za ni u dealera zaplatíte 113 300 Kč. To je velice konkurenceschopná cenovka. Pro orientaci, Royal Enfield Hunter 350, s nímž jsme porovnávali už předchozí forty-two, začíná na 115 990 Kč, a Hondu GB350S koupíte za 108 900 Kč. Teda vlastně nekoupíte, protože nejsou. Proti Jawě ale obě konkurentky mají bezmála o 40 % nižší výkon svých dvouventilových vzducháčů. Teoretickým protivníkem při výběru může být ještě nekorunovaný král malých retro naháčů Triumph Speed 400, který má větší motor s výkonem o třetinu vyšším, jenomže taky začíná na 154 000 Kč. Takhle „na papíře“ to vypadá, že Jawa nabídne nejlepší poměr muziky a vynaložených peněz. Jenomže ono bude dost záležet na tom, jak jezdí. Jak tedy jezdí?

Za řídítky

Nezastírám, nová Jawa 350 CL 42 se mi na obrázcích poměrně dost líbila. Mám rád retro motorky, ale stejně tak mám rád, když nabídnou nějakou mladickou jiskru, a to přesně „dvaačtyřicítka“ splňuje. Při osobním setkání mě navíc těší i fakt, že je hezká nejen na obrázku a z dálky. Má přesně tu pravou míru old-schoolovosti a lehce dřevorubeckého přístupu, aby to ještě nebyla načančaná princezna, která by to chtěla zohlednit v ceně, ale už to byla dost slušně udělaná motorka, abyste se za ni nemuseli stydět nebo měli strach, že se pod vámi rozpadne. Oukej, Honda to není, ale Royal Enfield je Jawě docela blízko. A celkový dojem je mnohem robustnější a bytelnější, než co znám třeba z modelů 350 OHC. Nikde na mě navíc nekoukají žádné dráty, šrouby ani nic podobného, design je čistý a uklizený. Blatníky, nádrž i boční kastlíky jsou poctivě kovové, na to taky docela slyším, takže mě bude mrzet asi jenom nevalná povrchová úprava výfukového potrubí, které se snadno poškrábe. Ale to asi každý matný černý lauf.

Když zvedám „dvaačtyřicítku“ z bočního stojánku, který naštěstí už není samosklápěcí, nýbrž má aretaci a čidlo, cítím, že držím v rukách poctivou „kovařinu“. S plnou 12,5litrovou nádrží váží Jawa skoro dva metráky, což je výrazně víc než v případě Hondy a Royal Enfieldu, na druhou stranu pocitově to až takový rozdíl není. Navíc, i když je tady trochu výš těžiště, tak bych se vsadil, že Honda jej má ještě výš. To proto, že má i výš sezení, ačkoli technické údaje říkají, že by naopak měla být o dva centimetry nižší. Ale nevěřte papíru, minimálně v případě Jawy. To proto, že navzdory udávaných 822 mm tady při stání na místě naprosto pohodlně i při svých 174 cm sedím s oběma chodidly zcela na zemi a pokrčenými koleny. Kde k tomu údaji české zastoupení přišlo, čert ví, vždyť Indové u „dvaačtyřicítky“ stejně jako u Kejvačky udávají 790 mm, což je hodnota, které jsem ochoten věřit. Ploché, ale jinak co se bočního tvarování vhodně namodelované sedlo nabízí příjemné polstrování, a i když tahle motorka nebude vyloženě cestovní speciál, věřím, že nějaké ty celodenní výlety za krásami vlasti zvládnete bez přílišných otlaků pozadí.

A také bez křečí v těle, protože jízdní pozice za jízdy je poměrně příjemná s velmi jemným náznakem sportovnosti. Stupačky jsou umístěné spíše vpředu jako na roadsteru, díky čemuž máte dobrý úhel v kolenou, jimiž se tak akorát opíráte o subtilní nádrž, a tělem se mírně předkláníte k pěkně tvarovaným a nečekaně širokým řídítkům. Na nějaké poprdlávání krajinou bych si je dokázal představit i o fous výš, na druhou stranu prdlat se máte na Kejvačce, zatímco „dvaaštýra“ má ty své mírné sportovní ambice a k nim tahle řídítka pasují vlastně ideálně.

Na řídítkách jsou trochu tlustší, ale jinak komfortně měkké gripy, jednoduchá, avšak dobře přehledná zrcátka (tedy co se týče výhledu, nikoli čistoty obrazu, ta závisí na otáčkách) a relativně hodnotně vypadající ovladače. Nechybí na nich přepínání varovných blinkrů, naopak na tom levém přebývá dost čudlíků, protože jde o univerzální díl a na modelech Yezdi tyhle čudlíky slouží k ovládání displejů s konektivitou. Na 42 nic takového není, jenom jeden digitální LCD budík s inverzním zobrazením, který by sice mohl mít lepší kontrast a zářivější kontrolky, ale jinak se na něj vlastně kouká docela příjemně. Nechybí mu ukazatel zařazeného kvaltu, otáčkoměr ani palivoměr a působí zde mnohem přirozeněji, než ten analogový na původní forty-two.

S jistým krokem

Posuzovat jízdní vlastnosti u motorky za 100 tisíc je jiné než u motorky za půl milionu. U té víte, že to bude minimálně skvělé, možná vynikající, a je vysoce nepravděpodobné, že se dočkáte nějakého failu ať už po stránce funkčnosti tlumičů, komfortu jízdy nebo účinnosti brzd. U motorky „za kilo“ ale víte, že můžete dostat prakticky cokoli a vždycky si to ten daný stroj obhájí právě tím „co byste chtěli za ty prachy…“ I tak si myslím, že se každý výrobce snaží v daném rozpočtu nabídnout to nejlepší možné řešení a Jawa mě překvapila tím, jak dobře se jí právě tohle povedlo. Díky těm bezmála dvěma metrákům hmotnosti, prostornému sezení danému dobrým ergonomickým trojúhelníkem a relativně dlouhým rozvorem (na třistapadesátku) a široké zadní 140mm gumě se s „dvaačtyřicítkou“ jede jako s dospělou motorkou a z podvozku cítíte spíše rozvážnost než ztřeštěnost. To se mi líbí, k charakteru motorky to sedí. Ovladatelnost je velice dobrá díky páce širokých řídítek a Jawička se chová čitelně a předvídatelně v každé fázi zatáčky, to třeba Honda je mnohem větší janek občas hraničící až s vrtošivostí.

Mou největší obavou bylo odpružení, protože zejména původní 300 CL bylo na zadku až bolestivě tvrdé. Mé strachy se naštěstí rozplynuly hned po masochistickém projetí prvního rigolu, co jsem na silnici našel – jak masivní přední vidlice, tak zadní dvojité tlumiče značky Gabriel s předpětím nastavitelným do pěti poloh chodí v rámci cenové kategorie vlastně moc pěkně. Nejsou to žádné ultra citlivé Öhlinsy v ceně převyšující hodnotu motocyklu, ale dobře zvolené levné tlumiče, které nejsou přepružené ani přetlumené či naopak. Kvalita jízdy i na špatném asfaltu je slušná, stejně jako jistota podvozku při sportovnějším svezení. Při tom oceníte i vyloženě nadstandardní brzdy. I když kotouče o průměru 280 mm vpředu a 240 mm vzadu, doplněné o naprosto obyčejné plovoucí dvou-, resp. jednopístkové třmeny ByBre vypadají, že budou mít s téměř dvoumetrákovou motorkou možná víc práce, než dokáží zastat, opak je pravdou a já musím konstatovat, že Jawa 350 CL 42 brzdí jako z partesu. A to platí pro přední brzdu stejně jako tu zadní a nejlépe samozřejmě o brzdění v kombinaci obou. Když to opravdu pořádně „zahamujete“, čumák se dost ponoří, ale i tak zůstane motorka stabilní.

Veselý silák

Jak už bylo zmíněno na začátku, nová „dvaačtyřicítka“ dostala větší motor o objemu 334 cm³ známý z Péráku. Ale naštěstí upravený a v jiném nastavení, protože jestli mi něco na Péráku nesedělo, byl to právě jeho motor s charakterem dvoutaktu – dole líný, ve vysokých otáčkách naopak úderný ažaž a s takovým tvrdším chodem. Tahle Alpha2 verze je ale zaplaťpánbůh dost jiná. Ne technicky, pořád je to pod slupkou československé klasiky 60. let konstrukčně dosti moderní agregát s vodním chlazením, čtyřventilovým DOHC rozvodem, antihoppingovou spojkou a šestistupňovou převodovkou, ale svým naladěním. Po studeném startu jednoválec občas zaváhá při pozvolné akceleraci, motor potřebuje aspoň trochu ohřát, ale pak se vám odvděčí naprosto lineárním zátahem. A také moc pěkným zvukem, ten mě na „dvaačtyřicítce“ docela baví ať už na volnoběh, nebo za jízdy při akceleraci. Při té se, hlavně ve vyšších otáčkách, dostaví i vibrace do řídítek i stupaček, ale jenom jemné a neobtěžující. Otravovat by vás mohly až při delší jízdě ustálenou vyšší rychlostí, podle papírů má „dvaačtyřicítka“ frčet maximálně 126 km/h, přičemž na tachometrových kilčo dvacet se dá rozhulákat celkem snadno. Nejpříjemnější je ale držet rychlost kolem kilíčka, kdy je motor klidnější a dokáže tak jet i do dlouhého táhlého kopce.

Ale zpátky k průběhu výkonu. Už při prvním rozjezdu cítíte, že tohle je jiné naladění, 42 se odlepuje z místa svižně a nenásilně a jak stoupají otáčky, stoupá rovnoměrně i výkon. Pružnost je samozřejmě poplatná 30 newtonmetrům a dvěma metrákům váhy (plus jezdec), takže pro výraznější akceleraci je samozřejmě nutné podkopnout jeden-dva kvalty dolů a otočit plynem. Čtyřventilový vodník se vám odvděčí živým zrychlením, které sice nahoře nemá žádnou extra špičku, ale zato dostalo silnější střední pásmo. Těch necelých 30 kobylek dokáže udělat spoustu radosti a dost jim v tom pomáhá fajnově fungující převodovka s krátkými a přesnými drahami – se spojkou, bez spojky, nahoru i dolů tam kvalty padají jak po másle.

Za ty prachy…?

Pro Jawu 42, ať už je její oficiální označení jakékoli, jsem měl vždycky slabost. Ale nejen kvůli jejímu názvu. Už u předchozí generace se mi líbil její mladistvý přístup k zdánlivě pevně danému designu a teď se pomyslné nůžky rozevřely opravdu na maximum. Nová vylepšená Kejvačka je i díky svému podladěnému motoru určena hlavně pro nostalgiky a najde si majitele hlavně v řadách -sátiletých pánů, kteří v jejím sedle zavzpomínají na mládí, tedy bez přidané hodnoty mastného hadru pod sedlem a neustálého čištění karburátorů a kladívek zapalování. Proti tomu 350 CL 42 je čisté neo-retro, které se nesnaží hrát na city designem ukotveným v minulosti, a přesto je dostatečně atraktivní vzhledově i jízdně. Může tak oslovit i mladé zákazníky, pro které Jawa jako taková není ničím niterně osobním a kteří se ještě na Kejvačku svým věkem ani přístupem k životu a jízdě necítí. Je to moderní interpretace na téma Jawa 350 s příjemně vyladěným koktejlem jistého podvozku a živého motoru, navíc za hodně zajímavé peníze. Za mě jako balíček dost možná nejlepší aktuálně prodávaná Jawa.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
David Jelínek - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE