JD 750 by Jawa Touring: Poněkud obtloustlý rytíř Jedi

Faktem je, že i kdybychom mermomocí chtěli oddělit tento stroj od jeho nesmírně složitého rodokmenu, není to dost dobře možné. Stejně jako u předchozího „RVM by Jawa“, kdy tuzemská značka prodávala čínské motocykly pod značkou svého jihoamerického dealera, strávíte po koupi stroje zbytek života tím, že budete lidem vysvětlovat, proč je na něm někde napsáno Jawa, a někde Jedi. Zkratka jmen Janeček a Wanderer je na masivní modré kapotáži skutečně vidět, a motorka tak budí ohromnou pozornost kdekoliv, kam přijede. Nezadržitelně tím vzniknou situace, kdy se vás někdo zeptá „Co je to za novou Jawu?“, vy spustíte něco o Jedi Motors a tazatel si tak bude myslet, že jste se úplně zbláznili… Nejčastěji se o nové stroje s nápisy Jawa zajímají věkovití pánové, kteří vám pod návalem nostalgie přijdou říct, jak kdysi dávno jezdili na kývačce. A představte si, jak jim říkáte „Ale dědo, tohle není tak úplně Jawa. Tohle je Jedi! Temná strana, Darth Vader, světelné meče a tak? Víme?“

Zmínil jsem masivní kapotáž a možná bych tohle tvrzení ještě drobně poupravil – ona kapotáž je totiž přímo obří! Touring je na první pohled gigantickou cestovní motorkou ze staré školy a její přední část si nezadá se vzducholodí. Drobná potíž je v tom, že jak se přiblížíte blíž, vytrácí se dojem vzducholodě a střídá jej dojem její plastové kopie. Najde se velká spousta míst (na která budete často koukat), která nevypadají vůbec dobře. Širokánský „displej“ – ve skutečnosti je to výrazně menší displej uprostřed, obložený panely kontrolek – trůní ve změti černých plastů, jejichž slícování se pohybuje od 2 milimetrů překrytu po 2 milimetry mezery. Korunu tomu nasazuje malá schránka pod plexi štítem, která je sice celkem praktická, ale má asi nejvachrlatější víko, jaké jsem kdy viděl. Když pak uvážíte nepřehlédnutelné trubkové rámy v černém práškovém laku, musíte dojít k tomu, že má tenhle stroj opravdu docela „ránu“.

Focení statiky a jízdní videa jsem absolvoval s Filipem Tichým, který celý zážitek po usednutí do sedla popsal jako „Sedneš na eRŤáka, nastartuješ Kawasaki ER6N“. A ano, i když Touring při určité konstelaci vypadá z dálky jako RT od Bavoráku, tak v oblasti ergonomie se rozhodně neopisovalo – přitom právě tady by se to zrovna hodilo. Touring si totiž veze problém, který je velmi typický napříč čínskými stroji, a který je vlastně patrný už z fotek. Má hrozně nízké sedlo, vůči kterému jsou hrozně vysoko stupačky. V kolenech a kyčlích tak musím zaujmout celkem ostré úhly, nemluvě o tom, že je sedlo hluboko prokrojené, a nemusíte mít zrovna největší pozadí, aby si vás posadilo do jedné pevně dané pozice, kterou za jízdy neopustíte. Což je zrovna u cesťáku poněkud problém a řeknu vám, že pro vyššího jezdce to na delší cesty vážně nebude. Řídítka jsou nicméně v pohodě. Uměl bych si sice představit, že bych je měl ještě o kousek blíž, abych mohl mít trup zcela vzpřímeně, ale ruce mám uvolněné.

Naopak aerodynamika je zmáknutá velmi dobře – dokonce tak dobře, že bych uvítal, aby designéři přidali nějaký přístup ochlazujícího vzduchu. Polohovatelné výdechy teplého vzduchu od motoru jsou sice hezká věc, ovšem ve 30 stupních jsem se občas natahoval zpoza plexi ve snaze provětrat si bundu. Je to jedna z těch motorek, na kterých je ve vedru opravdu pořádné vedro. V nejnižší poloze plexi se ještě dostavují nějaké ty turbulence a hluk do přilby, ale stačilo elektricky nastavitelný štít přizvednout a dokázal jsem se v jeho zákrytu „utemovat“ tak, že jsem ani nevěděl, že jedu.

Jízdně se pak k Touringu váže pár zajímavostí, zejména s ohledem na jeho hmotnost, která je vskutku nemalá – redakční váha ukázala 286 kilogramů, což je ještě o 11 kilogramů víc, než těch uváděných 275 kilogramů. Při téhle hmotnosti bych čekal hodně ležérní a těžkotonážní ovládání, které se k charakteru stroje vlastně i hodí. Jenže Touring paradoxně při nižších rychlostech reaguje na sebemenší přenosy hmotnosti až hyperaktivně, chtělo by se říci snad i nestabilně. Ovladatelnost jako taková tím pádem není špatná a do zatáček padá velká stavba až obdivuhodně ochotně. Potěšily mě také brzdy, které po stránce konfigurace nenechávají nic náhodě. Radiální pumpa Brembo ovládá čtyřpístové radiální třmeny téže značky a hřmotný Touring tak brzdí celkem statečně.

Špatné není ani samotné odpružení, byť líbily by se mi o něco měkčí tlumiče, které by nechaly motorku lépe využít její hmotnost ve jménu komfortu. Takhle je Touring v některých momentech až zbytečně tuhý a třeba na příčných nerovnostech umí i rozdávat rány. Přední vidlice je nicméně nastavitelná, takže ještě trochu komfortu by se z ní snad vykřesat dalo.

Naopak jen sotva vykřešete víc z motoru. V hliníkovém rámu ukotvený řadový dvouválec o objemu 730 cm3 má 75 koní výkonu a 69 Nm točivého momentu. Ani náhodou se tak nejedná o motor malý nebo slabý, jenže těch bezmála tři sta kilo, co si veze na hrbu, se prostě projeví, zejména s jezdcem mojí vlastní „kubatury“. Zapomeňte na nějaké vyklusávání v nízkých otáčkách, pod tři tisíce za minutu se motoru nelíbí a protestuje. Chce to alespoň tři tisíce a stejně počítejte s tím, že když přidáte kolem těchto otáček plyn, motor pod náporem zátěže na chvíli rozvibruje celou motorku a na palubě o sobě dá vědět mohutným duněním. Tak moc cítím, jak se snaží ze všech sil, že mu začínám i fandit. Dynamika ale ve výsledku není špatná a v rozmezí od pěti do osmi tisíc otáček je motoru úplně nejlépe, i tak je ovšem znát, že by si větší agregát poradil s velkým cesťákem lépe. Skoro jako by existoval důvod, proč mají motorky tohoto kalibru vždy přes litr objemu (a většinou spíš ke dvěma litrům).

Vzato kolem a kolem ovšem zážitky z jízdy hodnotím jako „v pohodě“. Jízdní projev působí místy trochu neodladěně, štve mě nizounké sedlo, ale není tu nic, co by motorka dělala vyloženě špatně. Paradoxně mnohem víc mě štve spousta věcí okolo – zpravidla jsou spjaty s výbavou. Ta je místy fajn, místy je ale poněkud zbytečná a místy byla dokonce i nefunkční. Už sem zmínil obří displej (potažmo komplet displeje a panelů kontrolek). Ten je jednou z cest, jak na pohled zvednout motorce její hodnotu, bohužel realizace není dotažená zdaleka k dokonalosti. Grafika displeje vypadá asi tak na úrovni Need for Speed z roku 2002 a hlavně tady není moc funkcí, které by ospravedlnily jeho velikost – byť uživatelé navigace, promítané z mobilního telefonu, by mohli mluvit jinak.

Displej se ovládá skrze nepřehlédnutelný tlačítkový panel, na kterém se nachází i další funkce. Jednoznačně chválím ono elektricky nastavitelné plexi, vyhřívání rukojetí a sedla nebo fakt, že je přístup kompletně bezklíčový, a to včetně otevírání nádrže a zamykání řízení. Naopak úplná blbost je elektrický zámek sedla. Pod sedlem totiž není žádná odkládací schránka, ale pouze plastový kryt vedoucí k baterce a pojistkám. Jenže s ohledem na to, že k baterce se většinou leze, protože je „mrtvá“, je elektricky otevírané sedlo vyloženě kontraproduktivní. Trochu kontraproduktivní se mi zdálo též elektrické otevírání kufrů – nikoliv centrální zamykání, ale opravdu otevírání, které bohužel v případě testovaného stroje moc nefungovalo. V kufru na stisknutí tlačítka cvakalo, ale kufr se otevřel pouze tehdy, když jsem na něj citlivě tlačil a viklal jeho víkem.

Na opačné straně jsou pak věci, které bych s ohledem na kategorii očekával, ale které Touring do vínku nedostal. Kvůli lankovému plynu tu třeba není tempomat, který by se sem hodil, a zamrzí i absence centrálního stojanu.

JD 750 by Jawa Touring je tedy ve výsledku poměrně zvláštní stroj, plný zvláštních paradoxů a nedoladěností. Jízdně nemá žádný klíčový problém, byť najdou se mnohem odladěnější motorky, a ani nebudete muset moc hledat. Větší nedostatky spatřuji v tom zbytku, kdy ohromný motocykl působí místy vyloženě levně a má nevychytanou výbavu. Na ní je pak vidět, že cílem bylo navodit dojem, že jste toho za svoje peníze hodně dostali.

Když jsme u peněz, Touring z řady Jawáckých „Jediů“ vyjde na 239 900 korun a má vlastně obrovskou výhodu v tom, že prakticky neexistuje žádný přímý konkurent. Těžkotonážní cestovní stroje jeho rozměrů jsou k mání výhradně s mnohem většími objemy a za mnohem větší peníze. Mimo kategorii se pak najdou potenciální konkurenti jako Kawasaki Versys 650 nebo Yamaha Tracer 7, ty jsou však mnohem menšími a lehčími stroji. Je ovšem otázkou, zda pro absenci třísetkilových sedmsetpadesátek není nějaký pádný důvod.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE