Indian Super Chief Limited: Pro ty, co nemají rádi novoty

Než Indian představil Chief ve variantě Vintage – o kterém jsem v době natáčení logicky ještě nevěděl – byl nejklasičtějším zástupcem v modelové řadě právě Super Chief. Šlo o jedinou verzi s plotnami, a hlavně s prvkem, který byl svého času tak populární, až populární být přestal – s chromy. Pořád tu ale zůstává klika jezdců, která nedá na pořádného „chromáka“ dopustit, a právě ty budou z blýskavosti Super Chiefa nadšení, stejně jako budou pravděpodobně nadšení z kožených brašen, připomínajících ty sedlové na koně.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Je to jedna z těch motorek, jejíž statické záběry do videa se vážně špatně natáčí. Po chvíli vykrucování, kdy zkoušíte přidávat co největší úhly, to prostě vzdáte a smíříte se s tím, že ve všech těch chromech budete vidět. Super Chief je jedna z těch motorek, v nichž může celý svět spatřit svůj odraz, a je na každém, jestli chce ono nastavené zrcadlo – tentokrát nikoliv obrazně, ale doslovně – osedlat. Jenže jakkoliv má mnoho motorkářů, zejména mladších ročníků, tendence koukat na ochromování poněkud přezíravě a jako na věc, která by měla zůstat v minulosti, i ten nejzarputilejších příznivce matné černi musí uznat, že pohled na vzduchem chlazený OHV vidlicový dvouválec Thunderstroke s nachromovanými víky, žebry a kryty ventilů i zdvihátek, má prostě něco do sebe. Nejen v kategorii chopper/cruiser je tohle jeden z nejkrásnějších motorů současnosti. Zda se vám líbí i masivní chromované roury výfuků, to už je na každém.

Právě tohle provedení Chiefa ztělesňuje svou kategorii v nejklasičtějším možném podání, se všemi těmi ikonickými, a možná trochu otřepanými prvky. Od malých šestnáctipalcových kol s výpletem, obutých do baňatých pneumatik, přes rozměrný, takřka vertikálně vztyčený plexi štít, který nahrazuje modernější kapotáže, až po ony kožené brašny. Ty nesou – stejně jako mnoho dalších prvků – logo indiána s čelenkou, a musím je hned trochu pohanit. Zaprvé se mi moc nelíbilo, jak úzké vlastně jsou. Plastové vnitřní vložky neumožňují brašny „vytvarovat“, jsou to v principu pevné kufry, do kterých když chcete dát batoh, musíte z něj nejprve vyndat věci a zmačkat jej. A pak je tu taková nepříjemná věc, že ty krásné kožené řemeny s masivní kovovou přezkou reálně nic nedrží. Víka jsou jištěna obyčejnými nylonovými řemínky s malými plastovými sponami „trojzubci“. Ne že by to funkčně něčemu vadilo, ale když už jsou ty kožené řemeny jen na parádu, mohly být brašny alespoň uzamykatelné…

Dost ale kufrů. Zbytku motorky po stránce zpracování není moc co vytknout. Zmiňovaný motor je nejen krásný, ale i krásně vestavěný do ocelového rámu, kde přirozeně působí jako dominanta celého stroje. Modrá nádrž nad ním má pěkný hluboký lak, nikde netrčí lanka nebo kabely, ani tu nejsou žádné spojovací materiály ze zahradnických potřeb. Uprostřed širokého „banánu“ řídítek pak trůní kulatý dotykový displej, který vypadá vlastně moc pěkně a má spoustu funkcí, ale i podivný český překlad a je dost pomalý. Naštěstí Indian nedávno oznámil, že pro rok 2026 obdrží systémy Ride Command aktualizaci, která by je měla citelně zrychlit.

Za řídítka usedám do pohodlného cruiserového sedla, ruce a trup mám uvolněné a v pohodě, o kus horší je to s nohama. Plotny jsou vůči sedlu relativně vysoko, a tak musím zaujmout polohu, kdy mám kolena o maličko výš než kyčle. Není to žádný extrém, nejsem tu nijak zlomený a rozměrné plotny umožňují za jízdy v určité míře měnit pozici nohou, ale je to zkrátka daň za to, že Chief není nijak velký, a hlavně je velmi nízký. Plotny nejde dát níž kvůli náklonovému úhlu, který už takhle není nijak zázračný, sedlo nejde zvedat, protože pak by se musela zvyšovat i řídítka a celá silueta by přestala fungovat. Je mimochodem zajímavé, jak je pozice na Chiefu podobná historickým Indianům z předválečného období. Teprve když jsem se viděl na fotkách, došlo mi, že na něm sedím dost podobně jako na Scoutu z roku 1929.

Podstatné je, že pokud se nemíníte honit za nájezdy přes 500 kilometrů denně, případně jste nižší postavy, velmi pravděpodobně žádný diskomfort nepocítíte. Já jsem po několika hodinách v sedle seskočil jako rybička, odpočatý a hlavně úplně vyklidněný. A to není pouze pozicí za řídítky, ale celkovou atmosférou, kterou Chief na svého jezdce přenáší. Je to motorka, na které vůbec nemáte potřebu někam se honit. Nejde o to, že by to neuměla, ale těch poklidných 90 na okresce, s motorem který jen zlehka vyklusává v nízkých otáčkách, působí tak moc příjemně.

Ano, i za jízdy zůstává motor jedním z nosných prvků. Charakteristicky pomaloběžný vzducháč úctyhodného objemu 116 kubických palců (1890 cm3) má slabě kolem 90 koní výkonu, který se ani neuvádí, protože není zdaleka tak vypovídající jako 156 Nm točivého momentu, dostupného už při 3300 otáčkách za minutu. A ačkoliv oproti modelovému ročníku 2024 6 Nm potichu zmizelo, pořád se jedná o vpravdě impozantní porci, kterou za jízdy cítíte pořád. Motoru na nižší převody stačí i 1500 otáček, aby v klidu jel, a ani neprotestoval, když za vesnicí vezmete za plyn. Síla je hutná, nejlépe znatelná v rozmezí od 2 do 3 tisíc, a když si ji budete chtít užívat ještě o kousek déle, podržte plyn až do 4 tisíc, dál už to nemá smysl. Jak se blíží na otáčkoměru pětka a s ní červené pole, přibývají už jen vibrace, které jinak vůbec neexistují. V tom krátkém, ale intenzivním rozsahu pracovních otáček, cítíte akorát charakteristickou pulzaci velkého motoru, která nejen, že není nepříjemná, ale je vlastně i žádoucí. Ten pocit, že jedete na těžké motorce s velkým motorem s vysokou setrvačností, umí Chief a jeho Thundestroke nastolit dokonale, a je to pocit, který by měl vyzkoušet každý.

Mimochodem moc se mi líbilo naladění spojky a převodovky. Všechno jde ztuha a každá rychlost ve skříni znatelně zapadne, takže kýžený testosteron tu je, ale Indian to s ním nijak nepřehání a ovládání nezačne být přehnanou tuhostí otravné.

Pochopitelně se tu nabízí srovnání s modernějším motorem PowerPlus. Kapalinou chlazený dvouválec s OHC rozvodem, který se aktuálně osazuje do všech Indianů touring kategorie, má oproti vzduchem chlazenému sourozenci výrazně vyšší rozsah. Ještě lépe tahá v nejnižších otáčkách kousek nad volnoběhem a má více chuti do života v těch vysokých, kdy se ochotně roztočí daleko přes 5 tisíc. Je však otázkou, nakolik je relevantní oba motory srovnávat, když Chief je o stylu a tom dojmu „staré školy“, kterou vzducháč přináší vrchovatou měrou.

Jen motor samozřejmě pohodu na palubě nedělá a podvozek s ním drží basu. Stabilita a ochota vymetat díry v silnici jsou špičkové, ovladatelnost naopak příjemně ležérní. 335 kilogramů pohotovostních se Super Chief nijak nesnaží skrývat, ale když mu trochu pomůžete tělem, padá do zatáček celkem ochotně. Jen pozor na ty plotny, které se přihlásí o slovo ještě před dosažením 30 stupňů náklonu. Naštěstí jsou normálně sklopné, takže se maximálně leknete. Docela ležérní jsou i brzdy, do jednoho kotouče vpředu se musíte pro rozumný účinek pořádně opřít, a jde-li do tuhého, tak nezapomenout na zadní brzdu, která má s ohledem na rozložení hmotnosti dost podobnou důležitost.

S ohledem na okázalou nesportovnost a na rychlosti, kterými jsem se běžně pohyboval, mě nezačal ani otravovat můj odvěký nepřítel v podobě plexi štítu. Ten mi posílal proud vzduchu někam do horní části přilby a přibližně do stovky jsem prakticky nevěděl o nějakých turbulencích. A rychleji jsem vlastně ani jezdit nechtěl. Ne snad, že by to nešlo, nebo že by Chief dával najevo nevoli, ale volnější tempo je zkrátka mnohem patřičnější.

Super Chief Limited je prostě pohodová motorka s krásným a pohodovým motorem, určená pro ty, kteří nemají rádi novoty a na honění sportovních výkonů je neužije. Způsob, jakým Chief hází svého jezdce do klidu a nechá jej počítat takty motoru, zatímco krajina ubíhá v poklidném tempu, představuje přesně to, co si řada lidí představuje pod značkou Indian. Klasický zdobný vzhled, pracující se spoustou chromu, pochopitelně nebude pro každého, ale pořád je tu slušná skupina motorkářů, kteří se ohlíží přesně tímhle směrem, a ti budou ze Super Chiefa nadšeni. Pro ostatní je tu výběr z modernějších, zpravidla černých variant.

Dostáváme se tak samozřejmě i k cenám, které nepřekvapivě nejsou nízké. Za standardně dodávané brašny, plotny a větrný štít si Indian nechá připlatit, a Super Chief tak v současném ceníku pro rok 2026 vychází na 649 900 korun, což je ještě víc než za sportovně laděný Sport Chief RT. Zkrátka žádná láce.