globalmoto_duben_nolan




První jízda na nových kroskách Husqvarna 2019

Kapitoly článku

Vidět zázemí Bakers´ Factory na vlastní oči je zážitkem jako hrom. Tréninkový areál Aldona Bakera jasně ukazuje, že motokros, přesněji řečeno supercross, je za velkou louží jedním z nejdůležitějších sportů a fanoušky neskutečně táhne. Fakt je neuvěřitelné, co všechno tu motokrosu dávají a co všechno mu obětují. Den co den tu na několika superkrosových a klasických motokrosových tratích trénují tovární jezdci a je radost je při tréninku sledovat. Neustále jsou od ucha k uchu a navzájem se hecují. Jakmile vlítnou na trať, je to mazec a musím přiznat, že na jejich tréninkové nasazení koukám s pusou dokořán. Úplně stejně koukám na zázemí, které mají k dispozici. Prostě nádhera, všechno čisté, uklizené a každý detail promyšlený do posledního puntíku.

V rámci přípravy využívá Aldon Baker nejnovější tréninkové metody a nebojí se do hry zapojit elektroniku. Jsou to například krabičky LIT Pro, které jezdce na trati monitorují a shromažďují informace o každém milimetru jízdy. Jedním ze svěřenců je tovární jezdec Husqvarny Zach Osborne, se kterým se v areálu potkávám a dávám krátkou řeč. Mimochodem, krátký rozhovor si můžete přelousknout v další kapitole tohoto článku. Setkávám se s ním v okamžiku, kdy za sebou mám první jízdu a jsem úplně vyřízenej. Je totiž hrozný vedro a téměř osmdesátiprocentní vlhkost. Do toho svádím boj s nekompromisní písčitou tratí a vlastně i sám se sebou. Zach se jen usmívá a ptá se, jestli mi náhodou není horko?

Během dne nás několikrát skrápí déšť a jednou dokonce prožene bouřka. To ale nemění nic na tom, že se snažím vyzkoušet kompletní modelovou řadu, což znamená tři čtyřtaktní úderníky a dva horkokrevné dvoutakty.

TC 125 a TC 250

Dvoutaktní dváca TC 125 není své kategorii vůbec nic dlužna a jízda v jejích stupačkách je temperamentní záležitostí. Motor je potřeba točit a neustále držet ve vysokých otáčkách, protože jedině tak se dá v hlubokém písku fungovat. Proto je spojka v neustálé permanenci a v šestistupňové převodovce se točí kvalty jako centrifuga. Spojková páčka jde hezky zlehka a účinek spojky se příjemně dávkuje, což se dá říci také o přední brzdě. Co je ale velkou parádou, je samotná ovladatelnost a pocitově nízká váha. Dváca působí jako pírko a to se mi líbí hlavně v utažených zatáčkách nebo na skocích či v hlubokých kolejích. Když se všechno dobře sejde, je průjezd zatáčky naprosto delikatesní záležitostí za jedinečné zvukové kulisy. Každopádně dváca si žádá být neustále ve střehu a ani chvíli nepolevit, protože každé zaváhání trestá a potom chvíli trvá, než se rozmotá. Musím přiznat, že několik kol je skvělou zábavou, nicméně písek není tím pravým povrchem, který bych si na dváce užil a pomalu pošilhávám po některém ze čtyřtaktů. 

Před tím si ale na pár chvil beru dvoutaktní dvěpade TC 250 a s velkým respektem vyrážím na trať. Moc dobře vím, co tahle mašina dokáže a jak je potřeba zacházet s plynovou rukojetí. Už první okamžiky jsou však velkým překvapením, protože dvěpade funguje hezky od nízkých otáček a nedochází pouze na dvoutaktní otevřeno/zavřeno.

Prostě reakce na plyn je celkem rozumná a plyn se dá velice dobře dávkovat. Jasně, když se víc vrkne nebo ostřeji potáhne za plyn, dvěpade letí jako píchlé prase. Nicméně při rozumném zacházení s plynem a občasném líznutí spojky je pro mě dvoutaktní dvěpade o fous příjemnější a použitelnější než horkokrevná dváca, což určitě ovlivňuje také hluboký písek. Také dvěstěpadesátka parádně zatáčí a působí velice lehkým dojmem. Za mě moc příjemné překvapení a fajn svezení.

FC 250

Nyní už vyrážím do první rundy za řidítky čtyřtaktní dvěstěpadesátky a hned od prvních metrů mám úsměv na tváři. Ať je to jak chce, lineární průběh a široké pásmo použitelných otáček mi okamžitě sedí a na motorce se cítím sakra dobře. Také malý čtyřtakt si říká o roztočený motor, což znamená časté řazení a občasné brnknutí spojky. Libí se mi použitelné střední pásmo otáček, které se hodí hlavně plynulému průjezdu zatáček a následné akceleraci. Spojková páčka jde pěkně zlehka a tím celkem dobře šetří předloktí. Také pérování, které je z továrny nastaveno zhruba pro mou váhovou kategorii zaslouží slova chvály. Parádně baští dopady, filtruje rozbité rovinky a zrovna tak funguje v zatáčkách. Těžší jezdci by ho pravděpodobně potřebovali o něco tužší, ovšem já nepotřebuji měnit lautr nic.

Ovladatelnost čtyřtaktní dvěpade patří mezi jeí nejsilnější stránky, podobně jako pocitově nízká váha. To vnímám jednak ve vyjetých kolejích před skoky, ale zrovna tak při průjezdech „vyfrézovaných“ zatáček. Okamžitě po první rundě je trať hodně rozježděná a s každým kolem se výrazně mění a už proto je jízda dost náročná. Motor servíruje velice použitelné střední pásmo a výkon nepolevuje až do nejvyšších otáček. Mě na písku vyhovuje palivová mapa číslo dvě, tedy mapa ostřejší, kdy je reakce na plyn o krapet prudší. Lépe se tak akceleruje ze zatáček a nebo dává plyn před skoky. Dvěstěpadesátka působí velice příjemně a jsem zvědav, jak se předvede větší třistapadesátka.

FC 350

Třipade je milým překvapením, a to hned od prvního okruhu, který dokončuji. Je to především díky hladkému průběhu výkonu s neskutečně použitelnému střednímu pásmu otáček. Písčitá trať totiž dokáže hodně výkonu spolykat a právě tady FC 350 sbírá plusové body, protože i tak ho mám k dispozici stále dost. Je pak mnohem jednoduší najíždět skoky, které jsou blízko za zatáčkou, zrovna tak si přizvednout přední kolo na roletě, ale i plynule projíždět zatáčky. Také nyní zkouším obě sériové mapy a i když rozdíl není plný kontrastů, přeci jen používám ostřejší dvojku, která mi na písku přijde o něco lepší. Na třistapadesátce není oproti dvěpade potřeba tolik spojovat a tak často řadit. Přes to všechno k ní má docela blízko a je to zejména díky pocitově nízké váze a snadné ovladatelnosti. Třipade se do ničeho nemusí přemlouvat a okamžitě reaguje na každý můj podnět. Také pérování mi přijde v naprosto ideálním nastavení a během několika jízd v těžkých podmínkách nemám pocit, že bych potřeboval do něčeho sáhnout. Je o něco málo tužší než u FC 250, ovšem čím více jezdím, tím více mi sedí.

Sedla s pyramidovým povrchem jsou rozumným kompromisem mezi lepivkami, které stahují kaťata až ke kolenům a skluzavkami, po kterých nedobrovolně jezdím sem a tam. Na prezentaci zaznělo, že motorky lehce přibraly v oblasti kolen a abych byl upřímný, rozdíl je nejspíš tak nepatrný, že nic zásadního nemám šanci poznat. Brzdy Brembo jedou svůj standard a k tomu prostě nemám výhrad. Je fakt, že účinek přední brzdy je poměrně ostrý, nicméně dobře se mi dávkuje a na ovládání stačí jeden prst. Třipade si u Aldona Bakera užívám jednoznačně nejvíc a několikrát se k ní vracím. Prostě se mi líbí parádní ovladatelnost v kombinaci s točivým, ovšem velice lineárním motorem.

FC 450

Čtyřistapadesátka FC 450 je jiný kafe. Během pár chvil mi dokazuje, že má výkonu sakramentsky hodně a jde za plynem nekompromisně už od nízkých otáček. Upřímně, trošku s tím bojuji a síly ubývají poměrně rychle. Po pár kolech se přesvědčuji, že byla chyba nechat ve hře druhou ostřejší mapu. Jakmile totiž aktivuji standardní mapu, je vše o kus lepší a s výkonem se mi daleko lépe nakládá. Popravdě, kontrast mezi standardní a ostřejší mapou je citelný a to se v případě dvou předchozích čtyřtaktů říct nedalo. Čtyřistapadesátka si říká o jiný jízdní styl a rozhodně není potřeba tolik točit a tak často řadit. Rozsah použitelných otáček je obrovský a na trati si vystačím pouze se třemi prvními rychlostmi.

Čtyřistapadesátka působí tuhým dojmem a nastavení pérování je pro mě už dost tvrdé, takže bych si ho potřeboval lehce povolit. Samotná ovladatelnost je na velký čtařtakt perfektní a motorka se na trati předvádí ve výborné formě. Každopádně se nemůžu ubránit srovnání s třistapadesátkou, která působí o dost lehčím dojmem a lépe se mi ovládá, což platí především v zatáčkách v hluboké koleji. Naopak jednodušší jsou skoky, které leží nalepeny hned za zatáčkou. Prostě stačí lehce vrknout plynem a už si to svištím vzduchem. To samé platí o průjezdu rolet nebo rozsekaných rovinek, kdy stačí brnknout o plyn a přizvednout si přední kolo. Čtyřipade jasně dokazuje, že má výkonu až na půdu a je potřeba s ním rozumně nakládat. Proto si ji potenciál užijí především zkušení motokrosaři.    

První ochutnávka devatenáctkových Husqvaren ukázala, že malé inovace dokáží motorky poslat zase o kus dál a že vývojový tým maká o sto šest.

Redakční video z testování

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Oficiální video

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 18 Kč od 6 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
JardaKTM přispěl 3 Kč
masi přispěl 3 Kč
KAREL_PLAY3 přispěl 3 Kč
cechradovan přispěl 3 Kč
Czrapel přispěl 3 Kč
MikiberG přispěl 3 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist