Velký test maxiskútrů 400 ccm

Text: Marek Hrodek , Matěj Oliva , Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 22.7.2009 | Zobrazeno: 135 759x

Kapitoly článku

Ergonomie a přístroje

Středový tunel Hondy SW-T 400 je docela vysoký a někdy mi dělalo potíže přehodit nohu bez škrtnutí botou o oplastování. Po dosednutí se před řidičem otevře velké pole působnosti. Kruhové budíky a zbytek signalizace k sobě výborně ladí a vše je přehledné. Na displeji si můžete nastavit hodiny, celkové kilometry nebo denní počítadlo km, navíc na vás svítí průměrná spotřeba. Sem tam na vás zabliká signalizační kontrolka HISS. Po bocích jsou umístěny budíky palivoměru a teploměru.

Řidítka a ovladače padnou do ruky naprosto intuitivně. Pod nimi na palubovce jsou zakomponovány dvě velké a hluboké schránky, jedna je uzamykatelná. Zadní část je z každého boku pochopitelně jiná a ta bez výfuku se mi zamlouvá daleko víc.

Pravá strana s velkým výfukem, který je opatřen chromovým krytem, působí až nezvykle obrovským dojmem. Ale zde je asi potřeba dodat, že určitě je tu našlapáno vše kvůli emisním předpisům a do menšího „balení“ by se to asi nevešlo. Nad plasty je usazené jednodílné dvoustupňové sedlo s malou opěrkou pro řidiče i spolujezdce. My jsme měli stroj osazen i originálním topcase.

Kdyby na palubní desce Yamahy Majesty 400 byla televize, měl bych po usednutí do sedla pocit, že jsem v křesle v obýváku. Sedlo je dost široké a pohodlné, navíc z materiálu, který při častých rozjezdech a brzdění v městském provozu neklouže. Výhled na palubní desku je perfektní a dva kulaté budíky jsou přehledné a dobře viditelné. Mezi analogovým otáčkoměrem a tachometrem je umístěný dobře viditelný multifunkční displej zobrazující hodiny, stav paliva, trip, stav paliva a další drobnosti. Pro případné nenechavce je ještě zajímavá LED v pravém budíku, která slouží jako kontrolka imobilizéru.

Zrcátka jsou ve srovnání s ostatními spíše průměrná. Řídítka a plexi jsou u Yamahy pocitově posazené trochu blíž k jezdci než u ostatních strojů a Yamaha tak zdánlivě nabízí o kousek méně volného prostoru. Ovladače jsou standardní, potěší nastavitelné páčky! Vše padne akorát do ruky a není třeba dlouze hledat žádný spínač. Zajímavá je parkovací brzda umístěná na levém řidítku, která ulehčí hledání místa pro odstavení skútru.

Nejnižší plexištít z testovací flotily má Kymco Xciting 500R, ale pocítíte to jen na dálnici, ve městě je to spíše výhodou. Trojice budíků v sobe skrývá vše potřebné, navíc v atraktivním sportovním designu. Jediné, co působí trochu levně, je palivoměr v pravé části přístrojovky, u krátké ručičky není moc přesně poznat, kolik paliva ještě máte a kdy se dostaví stav prázdné nádrže.

Dole pod přístrojovkou zaujme víčko plnění nádrže, díky kterému můžete natankovat v pohodě ze sedla. Pod ním je páka ruční brzdy, která se ale ani po deaktivaci nezasune úplně do roviny během testu mi stále připadala jako vytažená a každý den jsem ji několikrát musel kontrolovat. Co se týče ovladačů, Kymco boduje proti ostatním, protože má nastavitelné páčky brzd, a to se u skútru hodně cení. Také po stránce pohodlí se Xciting díky bohatě polstrovanému a profilovanému sedlu držel na špičce.

Jediný Peugeot Geopolis 400 v našem testu se drží rozumné zásady, že otáčkoměr je u skútru vlastně nesmysl, a do středu přístrojovky posadil výrazný budík tachometru. Škoda jen, že jeho přehlednost trochu kazí vnitřní stupnice v mílích za hodinu. Celkovému pojetí přístrojovky opět vévodí francouzská decentnost a zbývající potřebné údaje jsou sdruženy do displeje v levé části.

Velký plexištít Geopolisu ve městě trochu zasahuje do zorného, ale při přesunech na Jižní spojce hodně oceníte bublinu klidného vzduchu, díky které to můžete rozjet i na značně nelegální rychlosti i v otevřené přilbě. Sedlo je v části řidiče srovnatelně velkorysé k pozadí každého řidiče jako ostatní maxiskútry v testu, jen část spolujezdce je trochu skromnější. Je znát, že Geopolis není primárně určený jako cestovní maxiskútr pro dvoučlenou posádku, na to má Peugeot v nabídce jiný model.