První test Honda ST125 Dax: Jezevčíkovy psí oči

Japonská okřídlená značka to s minimotocykly rozjíždí ve velkém. Nejdřív tu v Evropě v novodobé éře bylo MSX125, letos je to už deset let od jeho představení a její poslední verzi s názvem Grom loni testoval Vláďa. Potom se s velkou slávou objevila legendární Honda Monkey, tu jsem jezdil v roce 2018, o rok později se u nás objevil Super Cub, který sice není úplně mini, ale bez něj by dnešní test nebyl kompletní. Poslední přírůstek ST125 Dax z něj totiž hodně čerpá. Na první pohled by se sice mohlo zdát, že Dax bude dvoumístná Monkey, jenže není. Honda se rozhodla použít techniku z modelu Super Cub specifickou použitím odstředivé spojky s čtyřrychlostní převodovkou řazenou špička pata. Jenže to není jen ledajaký rozmar Hondy, že by si třeba na meetingu řekli „tak tam dáme třeba pohon z Cuba.“ Ono to má větší historické souvislosti.

Tenhle jezevčík (Dachshunt – Dax) vnikl úplně stejným principem i na konci šedesátých let. Tehdy zažívala Monkey zejména v USA obrovský boom, byla malá, vešla se do karavanu, do auta, dalo se s ní blbnout na pláži, všechno na ní bylo zkrátka skvělé. Jen do té doby, než jste na té pláži někoho sbalili a chtěli si ho odvézt zpět do karavanu. Volání po dvoumístném stroji vyslyšela Honda modelem ST50, později ST70, které poháněl upravený agregát ze skútru Super Cub. Recept byl ale stejný – malý skladný motocykl do karavanu. A byl z toho zase šlágr, který si nic nezadá se známější opicí. Odstředivá spojka ale nebyla jediným specifikem Daxe. Stačí se na něj podívat. Už od začátku neměl klasický rám s oddělenou nádrží, místo toho z Japonska přišel stroj s ocelovým lisovaným rámem, ve kterém byla schovaná nádrž, elektroinstalace, vlastně všechno. No a jak už zaznělo na našem webu při podzimním představení tohoto stroje, vezměte recept na úspěch ze sedmdesátých let, přetavte ho 21. století a máte tady testovanou novinku.

Tyhle pidistroje vás prostě zahřejí na duši. Zvlášť, když si s nimi v Hondě pořádně pohráli a pomazlili je do nejmenších detailů. Dax je sice už z velké části poskládaný z dílů, které známe, ale vůbec to nevadí. LED světla prvně použitá na reinkarnované „Mankyně“ se hodně povedla a třeba to zadní považuji osobně za jedno z nejpovedenějších retro zadních světel na trhu. A jak sluší Opici, tak sluší i Jezevčíkovi. Ten je nicméně o dost specifičtější. Jednomístný stroj klasických retro tvarů se líbí snad každému, Dax alias pojízdná trubka už tak prvoplánově hezký není. Ale rozhodně má něco do sebe a ani u něj nechybí několik zajímavých detailů. Stejně jako světla, tak i imitaci kožených gripů známe z Monkey, specificky Daxova je grafika, bohužel s tím rychlým pruhem pouze lepeným, hezké je historické 3D logo Honda a nechybí samozřejmě ani nálepka s hravým jezevčíkem. Styl má i nedaleko od něj vyvedená koncovka výfuku, z druhé strany je zase výrazný chromový kryt sání. I ten potvrzuje retro dojem, podobně jako velké madlo, kulatá zrcátka nebo blatníky v jiné barvě než zbytek stroje. Ty kdyby byly ještě chromové a opravdu plechové… Nicméně i tak je to od pohledu stylovka s pěkným zpracováním, vlastně mě ani neuráží ten šev rámu, na který se člověk často kouká.

V hravém stylu pokračuje jezevčík i na palubě, jde-li to vůbec u tak malého stroje říct. I tady je to „skládačka“, ale ani v případě budíku není na škodu, že tu je to samé jako u Monkey. Teda když bude pravé poledne a jasno, tak jo, čitelnost málo kontrastního displeje není nic moc. Jak na vás ale na začátku šibalsky zamrká, to se neomrzí a cením, že je tady to mrknutí jiné než u Monkey. Dvojice tripů, palivoměr, celkové kilometry a rychlost. Nic víc tady nehledejte. Musím se ale přiznat, jak je člověk rozmazlený z těch nabitých TFTček, tak mi tady nějaké ty údaje chyběly, třeba hodiny nebo zařazený kvalt. Jo, jo, na čas by v sedle Daxe člověk myslet neměl, to je pravda. A nějaké složitosti s řazením tady taky vlastně nejsou.

Teda pokud se člověk dostatečně seznámí s obsluhou stroje. Ono je totiž řazení tzv. dokola, takže když šlápnete při zařazeném neutrálu na řadičku patou, dáte tam čtyřku a to se pak hbitý odlet od světel vážně nekoná. Místo toho potupně skáčete patou po řadičce, abyste tam nalovili to, co tam patří. Naštěstí to nefunguje opačně a nehrozí, že byste při maximálce chtěli zařadit pětku, která tam není a místo toho tam šoupli jedničku. To se bát nemusíte. Ale zatraceně, jak moc by se Daxovi ta pětka hodila! Nutno říct, že motorka nebyla při testu ještě ani zajetá, takže jsem ji přirozeně nechtěl trápit, ale i kdyby byla, ta cestovní osmdesátka, devadesátka by se držela o dost veseleji. Není to ale o vyloženě nepříjemných vibracích, ty samozřejmě s otáčkami přichází, ale v Hondě je zkrotili vcelku úspěšně, spíš pocitově ten motůrek už točí docela dost a kvalt navíc by ho trochu uklidnil. Když už se teda bavíme o té maximální a cestovní rychlosti, s těmi 90 km/h ve dvou, které Honda uvádí, bych byl hodně opatrný, byť si motor ještě sedne a to nejlepší ze sebe teprve ukáže.

Je to vždycky srandovní a ohromně zábavné, jezdit po městě na takovém pidi stroji. Tak nějak podvědomě se člověk cítí středem pozornosti, někdo si kvůli tomu musí koupit to největší na trhu, přitom to jde pojmout úplně opačně. Motorka přitahuje pohledy, baví lidi a baví i samotného majitele, protože ho vtáhne do uvolněných 70. let. Ach, jak by to byl pěkný výlet, kdyby ta Kalifornie byla cítit i ve vzduchu a nepadaly místo paprsků slunce na zem provazy deště. To by se hned jezdilo a psalo lépe, ale už jenom to, že mě Dax v tomhle marastu na tyhle myšlenky přivedl, svědčí o jeho relaxačních schopnostech. To si tak jedete, není to nijak rychle, je to všechno o pohodě, kocháte se, řídíte podvědomě, protože k tomu nepotřebujete žádné superschopnosti... Ty hodiny by tady byly fakt zbytečné.

Jo, radost a pohoda, to je to správné spojení. Monkey bych řekl, že je ještě maličko víc o radosti, zejména pro motorkáře, co už něco odjezdil. Těch pár drobných, které opici chybí na rozvoru, ji dělají hravější, živější, navíc je tu normální spojka a pětikvalt, s tím se dá blbnout o dost líp. Dax je samozřejmě hravý a snadno zatáčí, ale na takhle malou motorku vlastně až překvapivě jistý a stabilní, po prvním usednutí nemáte vůbec pocit, že byste měli upadnout ze ztráty stability v pomalé rychlosti. To je vlastně dobrá zpráva pro někoho, kdo s ježděním na motorce nemá tolik zkušeností. A je pravda, že díky absenci spojkové páčky tyhle lidi bude Dax přirozeně přitahovat. Krásně si dovedu představit tuhle motorku jako úplně první pro synka, dceru nebo i přítelkyni či manželku, prostě pro všechny, kdo chce dělat první krůčky v jedné stopě, zejména pokud se to má odehrávat v městském provozu. Díky odstředivé spojce odpadají stresy z rozjíždění, přitom je tady potřeba řadit, ale zase k tomu není potřeba mačkat spojku a o to víc se může člověk soustředit na provoz a předvídat. Na druhou stranu je tady stejně jako u Super Cuba docela odskok mezi jedničkou a dvojkou, navíc spojka je při podřazování docela kousavá, takže když dáváte patou nejnižší kvalt při zpomalování, zadní kolo má tendenci se blokovat. To by mohlo leckoho vyděsit, hlavně třeba na vodě, takže to chce trénovat meziplyny. A zatímco u Cuba jsem postupem času dokázal patou spojku dávkovat a pouštět pomalu, tady asi kvůli jízdní pozici moc ne. Na druhou stranu, ta motorka byla fakt docela syrová, až si sedne a všechno se trochu ochodí, bude to o něco příjemnější. I tak je ale dobré dávat pozor a myslet na to.

Po testu Super Cuba jsem dostal „kartáč“ ohledně tématu řidičského oprávnění a nutno říct, že po právu. Zákon sice nemluví jednoznačně, je to svým způsobem sporné téma, ale dle všech dostupných informací a vyjádření je možné řídit motocykl s automatickou spojkou, kde chybí spojková páčka, s „béčkem“. Potvrzuje to i samotná Honda, která tuhle poznámku u Daxe a Super Cuba má v ceníku. Ještě pro jistotu dodám, že je třeba splnit další zákonné podmínky, jako třeba objem do 125 cm3, to aby někoho nenapadlo běžet s béčkem pro Africu nebo Golďase, když přece nemají páčku spojky.

Zpátky k Daxovi, který přináší další a další překvapení. Mrkněte třeba na ta malá 12“ kolečka a odpružení nevelkých zdvihů. To bude tvrďácká jízda plná bolesti a utrpení co? Ale kdeže! V Hondě začarovali s nastavením, takže vůbec trpět nebudete. Fakt, ani při cestách po Praze, ani v jejím okolí jsem na vyzáplatovaných okreskách nikdy nedostal nepříjemnou ránu ani si nepřipadal jak naklepaný řízek. Svůj podíl na tom má i bohatě polstrované rozměrné sedlo, kde se ve dvou fakt vlezete. Nebude to žádný komfort na cestu k moři, ale vzpomeňte si… Sedmdesátky, uvolněná atmosféra, sex visí ve vzduchu, trocha toho mačkání tady nakonec nebude na škodu :) Ale zase trochu seriózně. Zkoušel jsem si místo pro spolujezdce a fakt to není zlé. Madlo se drží dobře, místa v sedle je pro dva rozumně stavěné jedince relativně dost, jen ty nohy musí být kvůli výfuku vyosené trochu víc, než bych si jako spolujezdec přál a pak jsem taky zvědavý, jak moc Honda dokázala odizolovat výfuk, protože nohu má spolujezdec přímo na něm. Bohužel v tom dešti a třinácti stupních tohle moc zjistit nejde. Překvapivé je to i z pohledu jezdce. Vlastně mi ani nepřišlo, že jedu na nějakém prckovi, jízdní pozice docela odpovídá lecjaké stopětadvacítce. Stupačky jsou vpředu, kolena nejsou nijak zalomená, a i když má sedlo výšku jen 775 mm, nepřišlo mi, že bych měl kolena pod bradou. Řídítka jsou zase dost vysoko, navíc relativně dost široká, takže fajn ergonomie a problém není ani s výhledem v zrcátkách.

Příjemně mě překvapily taky pneumatiky, které mají i na mokru dostatek gripu. Brzdy sice nejsou nijak kousavé, aby je dokázaly na první dobrou překvapit, ale když za páčku vezmete pořádně, sílu mají a to ABS ne a ne zabrat. Klobouk dolů. Mluvím ale jenom o předním kole, protože Dax má ABS jednokanálové, čili pouze na přední kolo. To otevírá možnosti raubířské zábavě, která je v případě téhle motorky zcela ojedinělou záležitostí. Jak už jsem uvedl, z téhle motorky čiší spíš pohodička, než nějaké ambice na blbnutí. Větší smysl to tak má, když budete klesat k rybníku po nějaké nezpevněné pěšině - ABS vám nebude neustále brnkat do pedálu a motorka bude normálně brzdit. Zadní brzda se navíc dobře dávkuje, takže další plusové body.

Jelikož má Dax hned dva a půl sourozence, člověk bude zcela jistě srovnávat. Jako novinka to má o to těžší, že je nejdražší. Ke sto tisícům musíte přihodit ještě devatenáct stovek, aby byl tenhle jezevčík váš. Přitom má teoreticky nejnižší výbavu. Super Cub má například bezklíčové zapalování, Monkey měla alarm, pro rok 2023 dostala ABS řízené inerciální řídící jednotkou, která dokáže poznat, že se zvedá zadní kolo. Zkrátka a jednoduše, novinka nabídne těch extra věcí ze všech nejméně. Jenže když pro jezevčíka zahoříte láskou, bude vám to pravděpodobně jedno. Pokud budu pokračovat v tom srovnání, tak je i přes svůj zvláštní vzhled způsobený specifickým rámem tahle minimotorka asi nejkonzervativnější. Nijak neprovokuje k šibalským kousků, naopak vás uklidní a příjemně povozí. Z nádrže pod sedlem si jen tak nenápadně usrkává benzínu, jezdí příjemně a se 107 kilogramy provozní hmotnosti ji do toho karavanu nacpete sami. Takže je to vlastně jen o tom, jestli jste se zamilovali, sedí vám jeho charakter a jste ochotni za něj dát nemalý balík peněz.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Erik Bošnák - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE