Honda X-ADV 2018: Tichá voda

Sám vedoucí projektu, Kenichi Misaki, říká, že X-ADV je strojem, který dokáže porozumět povinnostem všedních dnů a stejně tak se postarat o zábavu během víkendového vejletování za městem. S modelovým rokem 2018 dostává oproti první generaci dvoustupňovou kontrolu trakce s možností úplného vypnutí. Stejně jako několik dalších mašin okřídlené značky staví na dvojspojkové převodovce DCT a podobně jako Africa Twin přichází s režimem G, který je určen pro jízdu v terénu. Jen pro upřesnění, systém DCT využívá dvě spojky, přičemž jedna je výhradně pro rozjezd a pro 1., 3. a 5. rychlostní stupeň a druhá pak pro 2., 4. a 6. rychlost.

Maximální výkon řadového dvouválce o objemu 745 ccm byl výrobcem vyšlechtěn na 55 koní a maximální točivý moment na 68 Nm při 6250 ot./min. Na zadní kolo je stádo plnokrevníků přenášeno klasickým řetězem a nejem po této stránce má s tradiční koncepcí skútru pramálo společného. Osmiventilový motor je vsazen do rámu z oceli a svůj oktanový životabudič sosá z třináctilitrové nádrže. Přední sedmnácti palcové kolo obouvá pneumatiku rozměru 120/70 a zadní patnáctka celkem široký balón rozměru 160/60. Na předním kole se zabydlely dva kotouče o průměru 296 mm a umravnění téměř dvou a půl metrákové mašiny mají na triku čtyřpístkové radiální třmeny Nissin. Pro parkování je potom k dispozici ruční brzda elegantně vsazená do pravé strany kapotáže. Sedlo leží ve výšce 820mm a pod ním se nachází velice praktický úložný prostor o objemu 21 litrů, který umí spolknout běžnou integrálu. Přední stavitelný štítek zná pět poloh a celkem dobře lze nastavit i za jízdy. Jednoduchá, ovšem přehledná digitální přístrojovka informuje o všem potřebném, včetně zařazeného kvaltu, teplotě vzduchu nebo spotřebě paliva. Pohotovostní hmotnost „ádévéčka“ je 238 kilo a už z tohoto údaje je jasné, že se nejedná o žádného střízlíka.     

Do jeho sedla přeskakuji z osmnáctkové Afriky a jsem zvědav, jak si X-ADV povede na zakroucených horských asfaltkách, protože právě tady by měl řechtat radostí a tetelit se blahem. Je pouze na něm, aby ukázal, jestli dokáže naservírovat pořádnou porci jednostopé zábavy a jestli koncept „skútrmotorka“ má klasickému motorkáři co nabídnout. Skáču do sedla a okamžitě se přesvědčuji, že se jedná o poměrně velký a těžký stroj. Tenhle dojem umocňují hodně široká řidítka a prostorné pohodlné sedlo. Pochvalu zaslouží rozměrný plexi štítek, který lze manuálně nastavovat a při troše zručnosti se pozice daří upravit i za jízdy. Za ním se skrývá digitální displej a už při prvním kontaktu musím přiznat, že čitelností i přehledností strčí Afriku do kapsy.

Cvaknu režim „S“, nemilosrdně bafnu za plyn a X-ADV vyráží vpřed. Je fakt, že ruce netrhá a zrychlení není kosmickou záležitostí, ovšem mohutný zátah je příjemný a plynulé zrychlení doprovozené hlubokým brumláním stojí za to. Konec konců, dvouválcové sedmpade se musí někde projevit a s takovýmto korábem se musí umět popasovat. Co mi k X-ADV dobře pasuje, je dvojspojka DCT a dovolím si tvrdit, že se k němu hodí asi nejlépe ze všech décétéčkových Hond. Opravdu se mi líbí, jak tam sází jeden kvalt za druhým a zrovna tak, jak při brzdění kope kvalty dolů. Občas využívám možnosti vzít řazení do svých rukou a pomocí tlačítek plus / mínus na levém řidítku si láduji rychlosti podle svýho. Režim „S“ nabízí velice slušnou dynamiku a je možné vybírat ze tří stupňů. Z mého pohledu je „esko“ jasnou volbou a línější režim „D“ do hry zapojuji jenom jednou ze zvědavosti, abych zjistil, jak se věci mají. Rychlosti jsou při "déčku" řazeny bez většího vytáčení motoru a tím režim sedne hlavně jízdě na kochačku.   

Pohodlná vzpřímená jízdní pozice si v mnohém nezadá s ostatními velkými skútry a člověka udržuje čerstvého i při delších štrekách. Z mého pohledu by nebylo vůbec na škodu, kdyby byly nášlapy o něco širší a zrovna tak, kdyby kolena dostala lepší ochranu. Všechno ostatní je v pořádku, tím spíš neobvykle široká řidítka, díky kterým se X-ADV vodí moc příjemně i při nižších rychlostech. Kromě toho jsou příslibem pro fajnovou ovladatelnosti v lehkém terénu, kde by se "ádévéčko" nemělo ztratit.

Horské asfaltky se konečně dostávají do provozní teploty a pneumatiky získávají tolik očekávaný grip. Teplotoměr po ránu totiž ukazoval jen pár stupňů nad nulou a to není při jízdě na motorce žádnou hitparádou. Zábava jde do plnejch a zatáčku po zatáčce se pouštím do hlubších náklonů. Honda působí neskutečně stabilním dojmem a zatáčky vykružuje s velikou precizností. Plnými doušky si užívám překvapivě jednoduchou ovladatelnost a chuť zatáčet, což je u skoro dvou a půl metrákové mašiny příjemným zjištěním. Musím přiznat, že jsem se z počátku na „osmrkaných“ asfaltkách trošku hledal a nějakou chvilku trvalo, než se dostavil pocit jistoty.

Motorka si nechá líbit také ostřejší brzdění a problém není ani brzdit uprostřed zatáčky v náklonu. Prostě X-ADV stále působí jistě a to je moc fajn. Na předku je sedmnáctkové kolo na zadku o dva palce menší. Je jasné, že v porovnání s Africou jsou více cítit nerovnosti a připomene se také horší povrch, nicméně to není vůbec zlé a v kombinaci s rozumně naladěným pérováním si X-ADV vede opravdu dobře. Mezi silnější stránky rozhodně patří zmíněná stabilita a ovladatelnost ve vyšších rychlostech. Hezkých pár desítek kilometrů upalujeme po širokých silnicích s táhlými zatáčkami a povrchem jako zrcadlo. Právě tady je šance trošku více zatopit pod kotlem a podívat se do vyšších rychlostí. Maximem, které jsem z Hondy dostal, byla rychlost 160 km/h. I v této rychlosti bylo „xádévéčko“ klidné a za řidítky jsem se cítil naprosto bezpečně.   

Opět se dostáváme na horské silnice plné zákrut a tempo celé skupiny graduje. Když X-ADV na výjezdu pořádně nakrmím, snaží se mi dokázat, že má chuť do života a za mohutného zátahu sprintuje ze zatáčky ven. Tady si všímám, že plynová rukojeť má delší chod a je tedy potřeba si ruku lehce přehmátnou. Má to svou logiku, protože X-ADV se hlásí o přízeň také jedinců, kteří by si pravděpodobně klasickou motorku nekoupili a toto je nejspíš jedinou možností, jak nahlédnout pod pokličku jedné stopy. Proto vývojový tým „ádévéčku“ nadělil všeobecně jemný projev, který „nemotorkáře“ nikterak nevystraší a zkušené motorkáře neurazí.Tomu odpovídá i příjemný a neagresivní projev brzd. Zadní ABS se předvádí jako dobře citlivé a dostat zadní kolo do smyku je nadlidským úkonem.

X-ADV modelového roku 2018 přijíždí s kontrolou trakce a tu je možné nastavit do dvou stupňů intenzity, ovšem také zcela vypnout. Mě se docela líbí první stupeň, protože je velice rozumně nastaven a je poměrně tolerantní. Každopádně ani při úplném vypnutí se neděje nic dramatického a naprosto v klidu se mohu spoléhat na svou pravačku, která si s výkonem necelých pětapadesát koníků dokáže poradit bez asistence elektroniky. Tato novinka opět poukazuje na fakt, že X-ADV útočí na srdce širokého spektra zákazníků a obzvlášť si posvítí na jedince jednou stopou doposud nepolíbené. Díky cenovce, ovšem i líbivému "adventure" designu, se stává luxusní „lifestylovou“ záležitostí a to prostě táhne.

Na pár chvil se dostáváme do lehčího terénu a jdeme si užít něco málo driftů a poletu po šotolinové cestě. To si pochopitelně nechávámm líbit a okamžitě vypínám kontrolu trakce. Mimochodem, ta se při každém vypnutí motoru aktivuje a proto je potřeba na to myslet, aby třeba při šplhání do výjezdu nevznikla prekérka. Zrovna tak vyklopuji offroadové stupačky, které bohužel nejsou sériovou záležitostí a to je veliká škoda, protože za takovou raketu by podle mého názoru měly být v základu. V okamžiku je pozice za řidítky úplně někde jinde a speciální stupačky v kombinaci se širokými řidítky dávají veliký smysl. Pozice ve stoje je celkem přirozená, nicméně přiznávám, že ze začátku si musím zvykat na kotníky nezvykle více od sebe. Co mi ale dost vadí, je hrana podsedlového plastu, která tlačí do lýtka a při jízdě v terénu dokáže pozlobit, zejména pak při pohybu ve stupačkách vpřed a vzad.

Díky lineárnímu projevu dvouválcového motoru si výkon na zadním kole řídím plynem a s pusou od ucha k uchu dávám zatáčky driftem. Vzhledem ke kratším zdvihům pérování, a to především přední vidlice, není X-ADV žádným offroadovým přeborníkem, který by drtil rozsekané kamenité cesty  nebo snad dával skoky s prstem v nose, ovšem na šotolinových cestách se cítí skvěle a rozhodně má co nabídnout. Ano, skočí si moc rád, to bych mu nerad křivdil, ale při nájezdu na hup je potřeba vzít rozum do hrsti a neposílat ho do závratných výšek motokrosovým stylem. Zrovna tak je potřeba se snažit o následné plynulé přistání a s citem to položit na zadní kolo. Konec konců, je pouze na jezdci, do čeho se pustí, a jak se dokáže odvázat. Opět je potřeba vyzvednout dvojspolku DCT, stabilitu a neagresivní průběh výkonu. V lehčím terénu zažívám ve stupačkách X-ADV kus legrace a věřím, že své cílové kategorii přinese moře nevšedních zážitků. Z tohoto pohledu doporučuji rozmyslet nákup padacích rámů, které dokáží leccos eliminovat a mimo to na "xádévéčku" vypadají docela hezky.

A co říci závěrem? Snad jen to, že se někdy vyplatí zahodit předsudky za hlavu a teprve po vlastní zkušenosti si udělat názor. Honda X-ADV je totiž velice zajímavým počinem, který chytne za srdce akčním designem, dobrým zpracováním, všeobecně netradičním konceptem, ale i chováním na silnici či v lehčím terénu. Už i díky tomu se bude ucházet o přízeň širokého spektra zákazníků a pravděpodobně ve velké míře osloví lidí, kteří s motorkou nemají větší zkušenosti. To do jisté míry ovlivní i možnost „uškrcení“ pro řidičáky A2. Cena 299.900 korun je docela vysoká a do jisté míry bude rozhodujícím faktorem, kdo si "ádévéčko" ustájí v garáži. Jako celek působí velice hladce a i přes vyšší hmotnost, která je cítit hlavně na místě, nabízí velmi dobré jízdní vlastnosti, jednoduchou ovladatelnost a skvělou stabilitu. Komfort za jízdy je na vysoké úrovni a být lepší ochrany nohou a zrovna tak rozměrnějších nášlapů, nebylo by toho moc, co bych mu mohl vytknout. V terénu bych byl pro offroadovější přední vidlici a designéry poprosil o menší kosmetickou úpravu podsedlového plastu, konkrétně ostré hrany. Někdy totiž malé věci dokáží udělat velké věci a motorku posunout zase o fous dále.

Oficiální video

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE