Honda VFR 800 ABS

Snad každý motorkář, který svůj stroj často využívá k delšímu cestování by si přál, aby jeho motocykl byl nejen pohodlný, bezpečný a atraktivní, ale aby rovněž uměl poslechnout povel pravé ruky svého majitele jako „sportovec“ na čtvrt míle. A právě tuto kombinaci nám do posledního detailu nabízí nová VFR 800 ABS.
VF-erka je skutečně jedním z nejzdařilejších projektů cestovně – sportovní třídy. I když bych možná v případě VFR 800 měl spíše zvolit termín sportovně – cestovní kategorie motocyklů. O tom, že Honda VFR není žádným nováčkem v prodejní síti svědčí ten fakt, že její výroba byla zahájena již v roce 1986 na bázi revolučního VF 750F, který dokázal v létech 83 - 86 drtivým způsobem ovládnout závodní okruhy Superbike. Veleúspěšné starty tohoto stroje proto vedly jíž ve zmíněném roce k zavedení VF-erka do sériové výroby a tento motocykl procházel pravidelně každé čtyři roky modernizací. Poslední omlazovací kůra byla v roce 1998, kdy byl u tohoto motocyklu nahrazen systém karburátorů vstřikováním a k uchycení zadního kola bylo použito jednoramenné kyvné vidlice. Při modernizaci v roce 98 byl též nově osazen třícestný katalyzátor a duální kombinovaný brzdový systém. Je samozřejmé, že „kabát“ každého motocyklu podléhá módní vlně a proto nás snad ani nepřekvapí u VF-erka nově řešená kapotáž, podsedadlová část, vyústění koncovek výfuků a v neposlední řadě i o jeden litr větší nádrž, která je svými tvary uzpůsobena tak, aby i při rychlostech okolo 200 km neopouštěl tanvak své místo. Rovněž byla u VF-erka přepracována celá přední část a to nejen s ohledem na módní trendy ale i s přihlédnutím ke zlepšení aerodynamiky. Nejen čelní plexištít (které vyhoví i jezdci vyšší postav), ale i ostatní části kapotáže byly uzpůsobeny k lepší ochraně pilota proti nepřízni počasí. Výraznou měrou k bezpečnosti rovněž přispělo nové řešení světel a koncové „lampy“, kdy bylo u světlometů v přední části použito čtyř čoček, které nejenže učiní z noční jízdy skvělý zážitek, ale stroj se tak stává nepřehlédnutelným i pro „stréce“ v klobouku, jedoucího po roce navštívit „Mařu“. Zadní velkoplošná „lampa“ je velmi dobře viditelná i za hustého deště a všudy přítomné mlhy. Směrová světla – blinkry, byly v předu i vzadu tvarovány tak, že jsou pro ostatní účastníky silničního provozu dobře vnímatelné i bočně. Majestátně vyhlížející koncovky katalyzátorem osazené výfukové soustavy určitě nadchnou. Naproti této zářící libůstce se však ráfky obou kol musí cítit jako Popelka. Kola byť velmi pěkně a účelně tvarované, zhotovené z ušlechtilých materiálů by si určitě zasloužila docela jinou povrchovou úpravu. Ne nadarmo se říká, že kola dělají motorku. Kdyby byla aplikována povrchová úprava kol v barvě použitého kovu, nebo barvě stroje, nejen že by došlo ke zvýraznění krásných nízkoprofilových pneumatik, ale došlo by též k celkovému vizuálnímu zviditelnění letmo uchyceného zadního kola a rovněž by vynikly linie předku. Nové polohovaní výfukového potrubí do značné míry příznivě ovlivnilo pohodlné umístnění stupaček pro spolujezdce.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE