Honda VFR 800
Text: Marek Hrodek | Foto: Marek Hrodek , Petr Szabó | Zveřejněno: 24.7.2006 | Zobrazeno: 83 858x
Kapitoly článku
Nastartování prožene vaším mozkem vlnu emocí a ty zprostředkovávají především ušní bubínky. Ovšem jediné co slyšíte za rozdíl při bližším zkoumání je „chrastění“ řetízků u nového modelu.
Je zahřáto, tisknu páčku spojky, což jde poměrně lehce. Je to tím, že vše tlumí kapalina. V pohodě dávám jedničku, ta zapadne s lehkostí a přesně. Zkouším se rozjet bez přidání plynu. Na poprvé se mi to nedaří, druhý pokus s jemným přidáním je úspěšný. Rozjíždím se plynule a stále nechávám jedničku. Jakmile se ručička otáčkoměru dotkne 6 500 ot/min, zapojí se do činnosti zbylé ventily a v tu chvíli máte pocit, že v motoru propukl dusíkový výboj. Pod rukama se vám probere zbytek koní a nástup je dost silný. To vše se opakuje na dvojku i trojku. Na vyšší rychlosti ten nástup je znatelný, ale není tak markantní. Na šestku těsně před zapnutím V-TECu máte pocit jako by se motorka trochu dusila, ale je to jen chvilkový pocit a jakmile se V-TEC sepne opět je zde k dispozici plný výkon.
To vše probíhá s lehkostí šestistovky, ale v hrubším podání s ohledem na krouťák véčka. Je to opravdu charakteristický projev. Dávám si lehké průlety s možnou maximálkou. Starší model mi bez problémů stačí. Při aktivaci brzd je znát u nového modelu lepší nástup a větší účinek. Podvozek se opravdu chová příkladně. Předek i zadek jde nastavit u předpětí a disponují technologií H.M.A.S. .Osobně k němu nemám výhrad. A asi i jiní ne, protože motorka absolvovala Honda den těsně než jsem si ji vyzvedl a její pneumatiky slítané až do kraje o tom svědčí.
Naprosto smekám před pneumatikami osazenými na novém VFR. Jedná se o Dunlop Sportmax Qualifier. Podvozek je s nimi naprosto sladěn a chová se tak jistě, až se toho člověk někdy bojí. Přesné vedení stopy a naprostá přesnost je to, co mě opravdu nadchlo. Jen je otázka jak dlouhou budou mít životnost.
Začal jsem zkoušet co snesu. Sice to bylo jen na silnici s kvalitním povrchem, ale s minimem prostoru na plné vyžití. Opravdu jsem se bavil. Hluboké náklony jsou pro VFR samozřejmostí, jak lusknutí prsty. Silný brzdný účinek mě hecoval k lepším výkonům a opravdu jsem si nedal nic zadarmo. Lehkost s jakou se VFR vede je opravdu příkladná. Jen si člověk opravdu musí hlídat otáčky, aby nespadly pod šest tisíc, protože někde tam dochází k odstavení poloviny ventilů.
Což to odpojení by ani nevadilo, ale jejich aktivace na trojku v náklonu není to co bych si zrovna přál. Jednou se mi dokonce i zadní kolo utrhlo, což ale spíš dávám za vinu sobě a neopatrnému zacházení s plynem. Pokud nenecháte otáčky klesnout plně kontrolujete vše. Sportovní cestování, zrychlené dálkové přesuny s náležitým pohodlím, i zážitek se sportovním duchem, to vše VFR zvládá. Zkusil jsem si dát i 400 km za den a nemám nejmenší výhrady. Pohodlí, posaz, vše v top třídě. Pohodlí zmiňuji i proto, že štítek a kapoty odvádí bezvadnou práci. I při 180tce na vás moc nefouká a v dvoustovce teprve víte, že nějaký vítr existuje. Ovšem spolujezdec si stěžuje od 150ti výš. I když se má za co držet, madla jsou masivní a pokud není řidič tlustý jako sud, může se spolujezdec pohodlně vzpírat při brzdění o nádrž. Řidič je bez problémů schován ve vzduchové kapse a nemusí mít z ničeho obavy. Zažil jsem i menší spršku a kromě ramen jsem byl suchý.
Co mě moc nenadchlo byla spotřeba. U modelu 96 se při běžném ježdění pohybuje kolem 6 litrů, spíše pod. Když se tahá za plyn více a žádá se od motorky plná akcelerace jde spotřeba k sedmi litrům. U modelu 06 jsem se pohyboval kolem 8 litrů a při řádění ještě o litr výše. Na okruhu jsem nezkoušel nic měřit, protože obě jsme tam nedostaly. Staršímu modelu vystačí 20ti litrová nádrž na skoro 300 km. U nového modelu jsem nenajel ani 220 km s 22 litrovou nádrží, což si myslím, že je docela škoda.
No a ani přepracovaný V-TEC pro mě není to pravé ořechové. I když oproti předchozímu modelu VFR se systémem V-TEC je letošní ročník uhlazenější a pro uživatele vstřícnější. Pro někoho V-TEC ovšem může představovat právě ten problém, kvůli kterému na tenhle stroj trochu zanevře. Když bych měl celkově hodnotit, tak VFR modelový rok 06 se v mnoha ohledech opravdu blíží k dokonalému a dotaženému stroji. Samozřejmě pro někoho ani V-TEC nemusí znamenat překážku, další si ho užijí jako já. Vůbec ovšem nezatracují její o deset let starší sestru. Vývoj se nedá zastavit a je jen na vás pro jakou variantu se rozhodnete. Jsem přes všechno zvědav jak bude VFR vypadat za deset let. Jen by mne zajímalo, kterou byste zvolili vy?
Je zahřáto, tisknu páčku spojky, což jde poměrně lehce. Je to tím, že vše tlumí kapalina. V pohodě dávám jedničku, ta zapadne s lehkostí a přesně. Zkouším se rozjet bez přidání plynu. Na poprvé se mi to nedaří, druhý pokus s jemným přidáním je úspěšný. Rozjíždím se plynule a stále nechávám jedničku. Jakmile se ručička otáčkoměru dotkne 6 500 ot/min, zapojí se do činnosti zbylé ventily a v tu chvíli máte pocit, že v motoru propukl dusíkový výboj. Pod rukama se vám probere zbytek koní a nástup je dost silný. To vše se opakuje na dvojku i trojku. Na vyšší rychlosti ten nástup je znatelný, ale není tak markantní. Na šestku těsně před zapnutím V-TECu máte pocit jako by se motorka trochu dusila, ale je to jen chvilkový pocit a jakmile se V-TEC sepne opět je zde k dispozici plný výkon.
To vše probíhá s lehkostí šestistovky, ale v hrubším podání s ohledem na krouťák véčka. Je to opravdu charakteristický projev. Dávám si lehké průlety s možnou maximálkou. Starší model mi bez problémů stačí. Při aktivaci brzd je znát u nového modelu lepší nástup a větší účinek. Podvozek se opravdu chová příkladně. Předek i zadek jde nastavit u předpětí a disponují technologií H.M.A.S. .Osobně k němu nemám výhrad. A asi i jiní ne, protože motorka absolvovala Honda den těsně než jsem si ji vyzvedl a její pneumatiky slítané až do kraje o tom svědčí.
Naprosto smekám před pneumatikami osazenými na novém VFR. Jedná se o Dunlop Sportmax Qualifier. Podvozek je s nimi naprosto sladěn a chová se tak jistě, až se toho člověk někdy bojí. Přesné vedení stopy a naprostá přesnost je to, co mě opravdu nadchlo. Jen je otázka jak dlouhou budou mít životnost.
Začal jsem zkoušet co snesu. Sice to bylo jen na silnici s kvalitním povrchem, ale s minimem prostoru na plné vyžití. Opravdu jsem se bavil. Hluboké náklony jsou pro VFR samozřejmostí, jak lusknutí prsty. Silný brzdný účinek mě hecoval k lepším výkonům a opravdu jsem si nedal nic zadarmo. Lehkost s jakou se VFR vede je opravdu příkladná. Jen si člověk opravdu musí hlídat otáčky, aby nespadly pod šest tisíc, protože někde tam dochází k odstavení poloviny ventilů.
Což to odpojení by ani nevadilo, ale jejich aktivace na trojku v náklonu není to co bych si zrovna přál. Jednou se mi dokonce i zadní kolo utrhlo, což ale spíš dávám za vinu sobě a neopatrnému zacházení s plynem. Pokud nenecháte otáčky klesnout plně kontrolujete vše. Sportovní cestování, zrychlené dálkové přesuny s náležitým pohodlím, i zážitek se sportovním duchem, to vše VFR zvládá. Zkusil jsem si dát i 400 km za den a nemám nejmenší výhrady. Pohodlí, posaz, vše v top třídě. Pohodlí zmiňuji i proto, že štítek a kapoty odvádí bezvadnou práci. I při 180tce na vás moc nefouká a v dvoustovce teprve víte, že nějaký vítr existuje. Ovšem spolujezdec si stěžuje od 150ti výš. I když se má za co držet, madla jsou masivní a pokud není řidič tlustý jako sud, může se spolujezdec pohodlně vzpírat při brzdění o nádrž. Řidič je bez problémů schován ve vzduchové kapse a nemusí mít z ničeho obavy. Zažil jsem i menší spršku a kromě ramen jsem byl suchý.
Co mě moc nenadchlo byla spotřeba. U modelu 96 se při běžném ježdění pohybuje kolem 6 litrů, spíše pod. Když se tahá za plyn více a žádá se od motorky plná akcelerace jde spotřeba k sedmi litrům. U modelu 06 jsem se pohyboval kolem 8 litrů a při řádění ještě o litr výše. Na okruhu jsem nezkoušel nic měřit, protože obě jsme tam nedostaly. Staršímu modelu vystačí 20ti litrová nádrž na skoro 300 km. U nového modelu jsem nenajel ani 220 km s 22 litrovou nádrží, což si myslím, že je docela škoda.
No a ani přepracovaný V-TEC pro mě není to pravé ořechové. I když oproti předchozímu modelu VFR se systémem V-TEC je letošní ročník uhlazenější a pro uživatele vstřícnější. Pro někoho V-TEC ovšem může představovat právě ten problém, kvůli kterému na tenhle stroj trochu zanevře. Když bych měl celkově hodnotit, tak VFR modelový rok 06 se v mnoha ohledech opravdu blíží k dokonalému a dotaženému stroji. Samozřejmě pro někoho ani V-TEC nemusí znamenat překážku, další si ho užijí jako já. Vůbec ovšem nezatracují její o deset let starší sestru. Vývoj se nedá zastavit a je jen na vás pro jakou variantu se rozhodnete. Jsem přes všechno zvědav jak bude VFR vypadat za deset let. Jen by mne zajímalo, kterou byste zvolili vy?
Informace o redaktorovi
Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Petr Szabó - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz
Náš tip