Honda VFR 1200X Crosstourer: turista i atlet

Text: Petr Poduška | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 26.1.2015 | Zobrazeno: 68 832x

Už to budou tři roky, co jsme si poprvé vyzkoušeli svezení na motorce, která by se filmařskou terminologií dala nazvat volným pokračováním ságy Honda Varadero. Crosstourer tehdy zanechal samé pozitivní dojmy, ale japonská fabrika stejně už po dvou letech pustila na trh jeho další, vyladěnou generaci. Kromě nových elektronických prvků ve výbavě Honda slibuje také víc cestovního komfortu. Dá se vůbec na takovém polykači kilometrů ještě něco zlepšit?

Honda VFR 1200X Crosstourer: turista i atlet

Kapitoly článku

Popravdě řečeno, moc toho není. Alespoň pokud to máme vyjádřit seznamem provedených změn, jimiž vlajková loď prošla na začátku modelového roku 2014. Oproti Crosstoureru s předchozími dvěma letopočty zakódovanými ve výrobním čísle je poslední generace nově vybavena kontrolou trakce se třemi režimy, jiným tvarem sedla (a sníženým sedlem v nabídce příslušenství), samo-vypínacími blinkry, modernějším klíčkem a u testované verze s dvouspojkovou převodovkou ještě přeprogramovaným softem řídící jednotky automatu.

Náš tip

Přečtěte si náš test předchozí generace Honda Crosstourer.

Nikdy dřív se Crosstourer také neoblékal do maskáčů, a k image dobrodruha se mu tenhle nový ohoz vážně dost hodí. Ne že by snad toulky po lesních pěšinách nebo jiném nezpevněném terénu patřily k jeho hlavním zálibám - mnohem raději má pod nohama pevný asfalt - ale to se dá říct prakticky o všech motorkách z party zvané velká cestovní endura. Dneska se holt kouká i na styl, a tenhle maskovaný velikán, ověnčený trojicí kufrů z imitace hliníku, rozhodně dobrodružného ducha alespoň mistrně předstírá. Pokud se ho skutečně rozhodnete prohnat terénem, připravte se na práci s 285 kilogramy pohotovostní váhy. Honda naštěstí patří k průkopníkům teorie zvané centralizace hmoty, takže pocitově byste Crostoureru hádali o pěkných pár kilo míň. Díky nově tvarovanému sedlu s užší přední částí můžete navíc bezpečněji kontrolovat rovnováhu při zastavení a rozjezdech.

Ale na silničních gumách - přestože ta přední má průměr devatenáct palců - stejně končí komfortní zóna Crosstourera na suché polňačce. Když vás touha po zážitcích typu Adventure zavede do bláta nebo písku, nejvíc místa v šuplíčku vzpomínky z výletu budou nakonec zabírat pravděpodobně pocity nejistoty.

Ale dost úvah na téma terénní vlohy Crosstourera. Fabrika ho prezentuje jako sportovně - cestovní stroj, a my bychom toto zařazení s dovolením pouze mírně poupravili do opačného gardu. V disciplíně dálkových přesunů si totiž vede úplně nejlíp, a nezáleží ani na kvalitě hřiště. Po vyžehlené německé dálnici prolétnete území našich největších sousedů za pár hodin, a na úpatí Alp jednak přisvištíte odpočatí jako po návratu z lázní, a za druhé stihnete ještě ten samý den doplnit zásoby adrenalinu v zatáčkovém ráji. Překážkou v získávání skalpů od pomalejších supersportařů nebude ani automatická převodovka, ale o ní až později.

Převedeno na tuzemské poměry; ani delší přesun směrem na jihovýchod po naší nejznámější autostrádě nemusí být pokaždé utrpením, alespoň pokud jej absolvujete v sedle této Hondy. Nastavitelný podvozek by ostatně dokázal navodit dojem komfortní jízdy snad i na tankodromu před rekonstrukcí, a to z něj dělá jednu z hlavních předností Crosstoureru. K všeobecné pohodě rovným dílem přispívají také šikovně nastavená ergonomie, ochrana před povětřím (u testovaného modelu vylepšená vyšším plexi a vyhřívanými hefty) a v neposlední řadě také dobře odizolované vibrace motoru.

Ten sice nezapře původ ve sportovněji zaměřené kolegyni VFR1200 nezapře, ale je přeci jenom naladěný víc na turistiku. Vidlicový čtyřválec se stávajícími parametry 129 koní a 126 Nm nijak nevybočuje z řady podobných konkurenčních strojů, ale jeho charakter je zkrátka nezaměnitelný, ať už se bavíme o průběhu výkonu nebo akustickém projevu. Pojem V4 má ostatně ve sportovní historii Hondy stálé místo už drahnou řádku let, a ani dvanáctistovka usazená v hliníkovém rámu Crosstourera nedělá svým prapředkům ostudu.

Do cestovna je nastavená dvouspojková převodovka DCT s novou mapou v řídící jednotce. Výrobce označuje svůj systém automatického řazení jako inteligentní, což si můžete přeložit jako učenlivý. Pro zájemce o podrobnější vysvětlení to funguje tak, že chytrá krabička sleduje jak často a s jakou razancí jezdec pohybuje rukojetí elektronického plynu, a podle toho mění převodové stupně buď ve vyšších nebo nižších otáčkách. A skutečně můžeme potvrdit, že automat řadí jinak když se kocháte krajinou a jinak když jedete kudlu. Pořád přitom máte možnost hodit řazení do manuálního (a to doslova) režimu, nebo si podle potřeby kdykoli podřadit tlačítkem.

Že vám automatická převodovka k motorce nesedí? Pak budete možná už brzy patřit k menšině. V evropském průměru po verzi s DCT sáhne každý druhý zákazník, a také u nás obliba dvou spojek a čudlíků plus/mínus pořád roste. Jízda bez levé páčky a řadičky je sice zpočátku trochu rozpačitá, ale zvyká se na ní hodně snadno. Ne, že bychom od skončení testu odmítali jezdit na motorkách s klasickou řadičkou, ale pochvalu za přesné, citlivé a hlavně plynulé změny kvaltů si nejnovější dvouspojka rozhodně zaslouží. Nejen že ušetří spoustu práce a pozornost můžete naplno věnovat jízdě, ale plynulost podřazování ocení i spolujezdec.

Pro novou třístupňovou kontrolu trakce (s možností vypnutí) tak podrobné hodnocení nemáme, protože se za celou dobu projevila asi dvakrát, a to téměř neznatelně. Tak slušné chování jí připisujeme samozřejmě k dobru, nelíbí se nám ale ovládací tlačítko ani jeho umístění. Tenhle detail mohli pánové z týmu Yosuke Hasegawy trošku víc vypilovat. Víme že to umí, protože třeba ovladač vyhřívaných rukojetí se jim povedll o dost lépe. A když už jsme u kritizování, nemůžeme zamlčet ani dvě tlačíka vedle displeje - ta mohla být také víc po ruce.

To jsou ale jen detaily, které na druhé misce vah drtivě převáží podmanivý charakter motoru, vyvážený podvozek a tuna cestovního komfortu. Radost z cestování by někomu mohla trochu zkazit snad jenom spotřeba, i když naše údaje jsou z velké části kalkulovány při zapnutém sportovním režimu. Když necháte zařazené Déčko, určitě se dlouhodobě dostanete hluboko pod námi naměřených 7,5 litru.