Honda GL1800 Gold Wing: pán v nejlepších letech

Text: Petr Poduška | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 26.10.2015 | Zobrazeno: 44 277x

Kapitoly článku

V jaké kondici tedy slaví Goldwing svoje čtyřicáté narozeniny? Lidská osobnost už v takovém věku bývá obvykle celkem jasně zformovaná, ale zároveň je ještě je brzy na to, mluvit o tomhle věku s přehnanou úctou. Můžeme jej tedy charakterizovat jako chlápka v nejlepších letech, který nasbíral už hodně životních zkušeností, a v současném světě se pohybuje s velkým nadhledem. Nemá zapotřebí za každou cenu držet krok s moderní generací, a pracuje na sobě jenom tak, jak to vyhovuje jeho ležérnímu tempu.

Proto se ani nepozastavíme nad tím, že jeho obří plexi není ani v roce 2015 elektronicky stavitelné, ovladače rádia vypadají stejně jako před patnácti lety, a v osvětlovacím systému celé motorky nenajdete jedinou LED diodu. Přední blinkry vestavěné v zrcátkách mají dokonce pořád oranžová sklíčka, jako když se psal rok 2001, a kromě ABS nenajdete v jeho výbavě žádný z dnes už celkem běžných elektronických asistenčních systémů. Proč by tedy Goldwing neměl pomalu pomýšlet na důchod? Nejspíš proto, že se zatím ještě nenašla motorka, která by ho dokázala v roli krále silnic zastoupit nebo dokonce překonat. Svezení na něm je pořád něco jako malý svátek - alespoň pro ty, kterým nestojí v garáži. I když dost možná i pro ně.

Teď by to mohlo znít tak, že se jízda na Goldwingu podobá nějakému retro-zážitku, ale když si odmyslíte pár archaických prvků výbavy, tak jízdními vlastnostmi drží krok s dobou. A v oblasti komfortu se mu pořád nic nevyrovná. Měl jsem možnost to vyzkoušet několikrát, ale po letošním dálkovém testu na trase Praha - Olomouc a zpět můžu potvrdit, že přezdívku auto na dvou kolech nedostal Goldwing pro nic za nic. A není to jenom o pohodlném křesle, ve kterém si zadnice hoví jako na žádné jiné motorce. Účinnou zbraní proti únavě či pocitu nepohodlí je i sametový průběh šestiválce, který bez sebemenších vibrací a zbytečného hluku servíruje kvanta točivého momentu, aby vás nezatěžoval řazením v každé ostřejší zatáčce. Je to samozřejmě i velká plocha čelního plexi, která jezdce chrání před aerodynamickým hlukem a náporem větru. V úkrytu za touhle výlohou můžete letět stopadesát v tričku a otevřené helmě, a pořád celkem zřetelně budete rozumět o čem se mluví v rádiu. V horkých letních dnech je vysoký ochranný faktor plexi až trochu na škodu, a moc nepomáhá ani otevřený ventilátor, ani spuštění štítu do nejnižší polohy.

Naopak na chladné počasí je Goldwing připraven dokonale. Vyhřívané rukojeti, sedlo a k tomu zavírací přívod teplého vzduchu na špičky bot - to už je fakt rozmazlování. Ani spolujezdec nepřijde zkrátka. Zadní sedadlo má kromě vyhřívání s vlastním ovladačem i svoje reproduktory, příruční schránky a loketní opěrky.

Pohled na několik panelů s ovládacími prvky by někoho mohl vyděsit, ale pro samotnou jízdu se stačí seznámit s čudlíky na řídítkách. Těch je také nadstandardní počet, ovšem pouštění blinkrů a přepínání dálkových světel je na obvyklých místech. Bloky ovládacích tlačítek v místech před oběma koleny pak slouží k ovládání rádia, interkomu a navigace, a jejich podrobný popis by vydal na samostatnou kapitolu. Ani za týden jsme nestihli využít všechny funkce, které zábavně-informační systém Goldwingu nabízí. Zvuku reproduktorů ani navigačním schopnostem vestavěného Garminu ale rozhodně není co vytknout, přestože ovládání by mohlo být jednodušší.

Goldwing sice v roce 2015 už jen tak někoho neohromí uživatelským rozhraním, ale pocitu z jízdy na skoro půltunové motorce s plochým šestiválcem se pořád nic nevyrovná. Přirovnávat zátah motoru k turbíně možná zní už trochu klišé, jenže trefnější příměr prostě neexistuje. S točivým momentem 167 Nm ve čtyřech tisících otáčkách boxer táhne už od volnoběhu jako elektromotor, a pětistupňová převodovka vám často připadá předimenzovaná. Na pětku se totiž dá bez problémů fungovat ve městě i na dálnici, a menší kvalty jsou tu hlavně kvůli rozjíždění.

Při závodech na křižovatce to sice Goldwing prohraje s kdejakým sportovním naháčem, ale jeho zrychlení rozhodně nepostrádá dynamiku - zvlášť když si uvědomíte váhový hendikep.
Větší hmotnost se projevuje hlavně při akceleraci, naopak při průjezdech zatáček nadváha spíš pomáhá. Ne ani tak při přehazování motorky z jedné strany na druhou, ale hlavně ve stabilitě stroje v náklonu. Nízké těžiště hodně usnadňuje ovládání, a jakmile je Goldwing v pohybu, vodí se skutečně lehce. Tuhý podvozek by zvládnul mnohem hlubší náklony než dovoluje poměrně malá výška stupaček.

Náš tip

Přečtěte si náš srovnávací test Hondy Goldwing a BMW K1600GT

Cestovně dimenzované odpružení se na hrubších nerovnostech párkrát dostalo na limit - konkrétně šla na doraz přední vidlice - ale na lepších silnicích fungovalo jako perfektní kompromis cestovního pohodlí a zpětné vazby. Brzdy jsou vybavené kromě ABS také kombinovaným systémem, který rozděluje účinek na obě kola bez ohledu na to, zda mačkáte jenom pravou páčku nebo šlapete na brzdový pedál. U motorky této váhové kategorie to má svoje opodstatnění, a možná i díky tomu nepřišlo ABS vůbec ke slovu. K dlouholeté výbavě Goldwinga patří protiponořovací vidlice, která skvěle odbourává nežádoucí efekt při prudkém zpomalování - a že sada Nissinů umí zabrzdit ty čtyři metráky s velkou razancí.

Goldwing patří i ve čtyřiceti letech na trůn cestovních motorek právem, přestože v téhle kategorii existují modernější a výkonnější motorky. Takový zážitek, jako za jeho řídítky ale nikde jinde nenajdete. Není to motorka pro každého - a to nejen kvůli ceně, která nemá daleko k milionu korun. Ke Goldwingu je třeba dospět, ale svezení na něm doporučuji každému. Jak jsem zaslech na jedné z testovacích akcí, je to totiž motocykl, který vykouzlí úsměv na vaší tváři už v třetí zatáčce.