Honda Forza 125: maxiskútr bez kompromisu

Abychom rovnou uvedli věci na pravou míru, maxiskútr s osminkovým motorem není nic nového pod sluncem. S nápadem přinést komfort velkých cestovních korábů do menších kubatur přišly před časem i jiné značky, a na výběr je momentálně alespoň pět dalších stopětadvacítek, které se nechaly inspirovat svými mnohem většími vzory. Důvod je evidentní: když evropská veloměsta zareagovala na impuls v podobě nového systému řidičáků hromadným přesedáním z aut na skútry, vznikla zajímavá cílová skupina. Solventní klienti začali hledat odpovídající jednostopou alternativu za svůj Mercedes či Audi - zkrátka něco víc, než tuctové přibližovadlo střední třídy.

Honda si dala na svojí nové vlajkové lodi řady 125ccm skútrů záležet, ale čekání se trpělivým zákazníkům určitě vyplatilo. Díky tomu, že Forza 125 není žádnou rychlokvaškou, dokáže se prosadit v obou základních disciplínách - obratném proplouvání městem i rychlých přesunech po dálnici. Kromě toho jí to fakt sekne. Ať už kouknete na testovaný model v bílém matu s trochou modré, který je naladěný do sportovnějšího stylu, nebo některou ze tří dalších, víc elegantních barevných kombinací, ten design je prostě povedený.  

Model s označením Forza už v nabídce Hondy pár let figuruje, ale novinka toho má se starší třístovkou společného jenom pramálo. U nové stopětadvacítky jsou hrany říznuté ostřeji, a dynamika z ní čiší na sto honů. Skútr přitom stále vypadá dost kultivovaně na to, aby si za jeho řídítky nemusel ani byznysmen v obleku za průměrný měsíční plat připadat jako maturant ve Fabii po rodičích. Že velký důraz na styl byl součástí zadání je vidět i v detailech a kvalitě zpracování; hodně pozornosti na sebe strhne přední světlomet, zrcátka s integrovanými blinkry (kompletní osvětlení je z LED), nebo originální design litých ráfků.

A pohledem zvenku paráda zdaleka nekončí. Jakmile se uvelebíte v prostorném sedle, hned vám padne do oka moderní přístrojovka se dvěma analogovými budíky, mezi které se ještě vešel decentní displej a pár kontrolek. Po chvilce hledání objevíte příruční schránku, důmyslně ukrytou (a přitom snadno přístupnou) pod levým řídítkem. V ní čeká samostatná přihrádka na váš smartphone, samozřejmě včetně zásuvky na dobíječku. Do zbytku prostoru v kaslíku se vejde ještě půllitrovka s pitím. Pokud ale necestujete až tak nalehko, bude vás spíš zajímat kolik místa je pod sedlem. Hodně. Vyjádřeno řečí čísel, přesně 48 litrů. Pro lepší představu asi tolik, kolik je potřeba na bezpečné uschování dvou (integrálních, pokud takovou nosíte) přileb. A ještě kousek zbyde.

Komu by to bylo pořád málo, může přepravní kapacitu zvětšit o dalších 35 litrů zakoupením zadního kufru. V barvě skútru, pochopitelně. Prostor k transportu zavazadel je tedy dimenzován velkoryse, a nejinak je tomu v kabině pro cestující. Zvýhodněn je tradičně ten na předním sedadle - má k dispozici nejen luxusní prostor k sezení, ale také spoustu místa na protažení nohou. Chtělo by se říci, že větší pohodlí jezdce kompenzuje to, že musí čelit protivětru, ale v tomhle případě to tak úplně neplatí. Větší část povětrnostních vlivů odchytí boční kapoty a přední maska, korunovaná účinným plexištítem. Jeho výška se dá snadno regulovat pouhým vytažením nahorů nebo zatlačením dolů v rozsahu dvanácti centimetrů. Dokonce i zpětná zrcátka - ve kterých je mimochodem také skvěle vidět co se děje za skútrem - plní svou sekundární funkci chráničů rukou celkem obstojně. Spolujezdec se musí spokojit s nepatrně menší částí dvojsedačky, ale "menší" je v případě Forzy jen relativní pojem.

Podle toho, kolik je na tomhle skútru místa, a také podle tabulkové hmotnosti (161 kg pohotovostní) by se od jízdy na něm dalo očekávat spíš chování neobratného křižníku než štiky do města. Ani moje důvěra v udávanou dynamiku stopětadvacítkového jednoválce nebyla na začátku testu nikterak přemrštěná, byť jde o nový agregát s výkonem na horní hranici legislativních možností, přesněji 10,5 kW nebo, chcete-li 14,3 k. A když vám tiskové materiály navíc tvrdí, že Forza 125 ujede na litr benzín skoro padesát kilometrů, nenapadne vás jiné slovo než lenoch.

S takovými předsudky jsem se vydal rovnou na Jižní spojku, kde mě čekalo první příjemné překvapení. Tachometr mi v mžiku ukázal devadesátku, a to jsem se zdaleka nedostal na doraz plynu. Vzpomínám si na loňský test Hondy PCX - ta u podobné rychlosti končila s dechem, a na dálnici jsem se s ní kvůli tomu vůbec neodvážil. Proč zrovna PCX? Motor Forzy je hodně podobný, ale naštěstí jenom zvenku. U městského PCX je maximálka na úrovni povolené rychlosti dostačující, ale co Forza? Ta si na vizitku napsala dodatek Grand Turismo, a taky je z jiné cenové skupiny, tak se musí víc snažit. Motor je proto uvnitř z víc než poloviny předělaný, právě pro za účelem dosažení vyššího výkonu. Místo dvou ventilů jsou tu čtyři, kvůli tomu proběhly změny v sání a výfuku, těm se zas přizpůsobila nová hlavu válce a tak dále. Jiný je tvar spalovacího prostoru, píst, uložení kliky a nakonec i kliková skříň. Přenosu větší síly je přizpůsoben i variátor, a z původního jednoválce PCX zbyl prakticky jen rozvodový řetěz a čerpadla.

Ve vývojovém oddělení si nad motorem nelámali hlavu zbytečně, to je jasné hned na prvních metrech. Stošedesátikilový skútr vystřelí z místa s takovou lehkostí,  jako by vážil o čtvrt metráku méně. Ručička rychloměru se okamžitě začne šplhat po stupnici, a počáteční elán ji opustí až někde před stovkou. Pak už Forza nabírá rychlost rozvážněji, ale na dálnici se s ní rozhodně bát nemusíte. Její rychlostní limit se téměř vyrovná tomu, který zatím platí na našich dálnicích, a ani v mírném stoupání neklesne pod 100 km/h. Že by vám vjel kamion na záda tady fakt nehrozí. Naopak, když nějaký dojedete vy, můžete ho směle objet rychlým pruhem, protože Forza není ani v těchto rychlostech žádnou brzdou provozu. Na dálnici to tak nevynikne, ale přidávání plynu je spojeno také se sympatickou akustickou kulisou. Akceleraci doprovází příjemně hluboký tón černé koncovky, za konstantního tempa si motor do výfuku už jenom jemně ševelí.
Když už je řeč o jízdě po čtyřproudové komunikaci, musí zákonitě zaznít i otázka stability. O tu je ve vyšších rychlostech postaráno jednak prostřednictvím dobře dimenzovaných ráfků (přední patnáctku následuje vzadu jen o palec menší kolo), a pak také díky promyšlené aerodynamice. Čelní plochu skútru designéři rozbili několika průduchy, a snížili tak odpor vzduchu. Tím pádem nevznikají turbolence, které při rychlé jízdě na velkém skútru často vedou ke kymácení.

Příměstský provoz tedy Forza zvládla na výbornou - s přihlédnutím ke kubatuře - ale jak si vedla na přeplněné magistrále?  Stručně řečeno, kolonou aut se protáhne jako mnohem menší stopětadvacítka. I přes svoje rozměry a hmotnost se ovládá tak přirozeně a lehce, že bych jí s klidem doporučil i začátečníkovi, který nikdy na motorce neseděl. Těžiště je díky nádrži umístěné v podlaze jenom kousíček nad silnicí, a ze zúženého sedla se dá dosáhnout na zem i s kratšíma nohama. Středový tunel sice trochu překáží při nastupování, ale jinak má nádrž pod nohama vesměs samé výhody. Při tankování - které při objemu nádrže 11,5 litru vychází zhruba na každých 400 km - nemusíte odklápět sedlo, v úložném prostoru zbývá víc místa a nízké těžiště pomáhá snazší manipulaci.

Pro motor,  který v pohodě stíhá vražedné tempo na dálnici, je kodrcání od semaforu k semaforu naprostá zívačka. Dokonce taková, že se vždycky po třech vteřinách čekání na zelenou automaticky hodí do spánkového režimu. Tedy jenom v případě, že máte zapnutou funkci Iddle Stop. Když naskočí oranžová, stačí vzít trochu za plyn, a skútr je ve zlomku sekundy připraven zmizet z křižovatky. Nepočítali jsme přesně kolik tenhle systém ušetří benzínu, ale taková krátká meditace bez hluku a vibrací má taky svoje kouzlo.
Kotoučové brzdy s ABS mají dost síly na zvládnutí krizovky, ale na druhou stranu jsou abslolutně nezáludné. I tady je vidět, že Honda nezapomíná na začátečníky. V nabídce pro český trh je i verze bez antiblokovacího systému.

K dokonalosti nemá nová Forza 125 moc daleko, ale vždycky je co zlepšovat. Stylaři se budou asi přimlovat za nějakou hezčí spínačku, a ani se jim nedivím. Když dám za skútr dvakrát tolik co soused, musí to být poznat i podle klíčků. Taky se u jiných značek stalo dobrým zvykem dávat pod sedlo lampičku, co se po otevření kufru sama rozvítí. Na to nějak v Hondě zapoměli. Sakra, když jsou kolem dokola celého skútru samé LEDky, jedna žárovka navíc by asi rozpočet nezruinovala.
V celkovém hodnocení nové Forzy každopádně převládají pozitivní dojmy, které jsou na druhé straně vyváženy jenom nadprůměrnou cenovkou. Na trhu ale se dají najít i dražší stopětadvacítky, i když jich není moc. U Hondy se však můžete spolehnout, že z vašich 124 900 (nebo 119 900 u verze bez ABS) se vám v jízdních vlastnostech, výbavě a kvalitě vrátí každá koruna.