Honda CMX500 Rebel: it´s a bobber, baby

Text: Petr Poduška | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 10.7.2017 | Zobrazeno: 47 173x

Nevím co je pravdy na řečech, že motorkářská populace stárne, ale nejspíš to s tou apatií mládeže tak horké nebude. Na trhu je čím dál víc motorek stavěných na míru majitelům řidičáku skupiny A2, a jenom u Hondy si náctiletí bikeři mohou vybrat ze šesti různých modelů. Jako poslední z nich se na prodejnách objevila po americku vystajlovaná pětistovka, která má zaplnit díru v kategorii cruiser pro začátečníky.

Kapitoly článku

Obecně vzato, Honda s celým jménem CMX500 Rebel doplnila řadu tří modelů, postavených na řadovém dvouválci o objemu 471 v trubkovém rámu. Ty můžete znát už od roku 2013 ve sportovním provedení jako CBR500R, ve verzi bez kapot jako CB500F nebo v adventure kabátě jako CB500X. Pokud patříte do cílové skupiny s oprávněním řídit motocykl o maximálním výkonu 35 kW, nejspíš jste o nich slyšeli. Všechny mají identický motor i rám, a liší se pouze ergonomií a vzhledem. Rebel stojí na prakticky stejném gruntu, ale jisté odlišnosti od zbytku rodiny tu jsou, protože od cruiseru se přeci jen očekává trochu osobitější charakter.

Ale nepředbíhejme. Otázka na úvod zní, zda se Honda vůbec vydala správným směrem? Z vlastní zkušenosti v tom rozhodnutí logiku vidím - sám jsem si svou první velkou motorku vybíral ve stejné kategorii. Sice nejsem zrovna trpaslík, ale přesto mi nízké sedlo dávalo pocit bezpečnější manipulace, což je při zvyšování bikerského sebevědomí dost velké plus. O cruiserech se také traduje, že nesvádí jezdce k bezhlavému otáčení plynové rukojeti nadoraz, takže i z pohledu nejbližšího okolí se jeví jako nejpřijatelnější volba (když už teda musíš tu motorku mít, tak si kup čopra). No, a pak jsou tady módní trendy, a ty momentálně tenhle styl ženou vzhůru.

Právě adaptace do stylu bobber si vyžádala zmíněné zásahy do univerzálního základu, na kterém funguje řada CB500. Na rozdíl od ní je Rebel primárně určený pro americkou klientelu, a jeho design proto vznikal přímo v místě určení. Tým pod vedením stejného muže, který navrhoval futuristický model NM4 Vultus, mu dal do kolébky nový trubkový s protaženou a pevně danou přední vidlicí klasické konstrukce, a dvěma zadními tlumiči, u nichž lze nastavovat alespoň předpětí. Na nich je zavěšená netradiční zadní kyvka z kulatých trubek. V detailech pak lze vidět jednak snahu o udržení ceny na co nejdostupnější úrovni, anebo také prvky minimalismu. Tak či tak, jednoduchá stavba nikoho neurazí, a záleží jenom na vaší fantazii, jestli v designu najdete originalitu nebo inspiraci u jiné značky.

Přímé srovnání s americkou konkurencí však Honda nesnese. Tady se klasika potkává s modernou, a tak například na místě analogového ciferníku najdete na kulatém budíku jenom digitální údaje, jejichž informační hodnota je stejně strohá, jako celý motocykl. Potřebuje snad někdo na takové motorce otáčkoměr, ukazatel venkovní teploty nebo počítadlo průměrné spotřeby? I hodiny už jsou v tomto případě lehce nadstandardní položkou, stejně jako vypínač varovných blinkrů na pravé rukojeti. Cokoli dalšího navíc už by tu vyloženě překáželo a odvádělo pozornost od samotné jízdy. Ani lesklých – či snad dokonce chromovaných – ploch není na motorce víc, než je bezpodmínečně nutné. Kromě horních trubek vidlic, brzdových kotoučů a několika málo detailů se všechno schovává pod černým lakem, který u druhé barevné kombinace doplňuje stříbrná metalíza na nádrži a blatnících.

Se sedlem jenom 690 mm nad zemí by Rebel mohl klidně dostat punc motorky pro holky, ale ani s metr osmdesát šest vysokou postavou jsem si na něm nepřipadal jako pověstný hmyz na cukrovince. Za pocitem větších rozměrů stojí prodloužený rozvor a přirozeně vzpřímený posez, přičemž řídítka jsou tak akorát široká do městského provozu. V ulicích Prahy jsem s Rebelem strávil velkou část testovacích kilometrů, a právě tam mě nejvíc překvapila jeho obratnost a snadná ovladatelnost. Nemám teď na mysli jenom lehkost, s jakou umí měnit směr i jízdní pruhy, ale také přesný a hladký chod šestistupňové převodovky, poddajnou spojku a plynulý nástup obou kotoučových brzd. S hlavou nahoře jsem vždycky měl perfektní přehled o tom, co se děje v provozu, a v široce rozevřených zrcátkách je zas vidět všechno podstatné za motorkou. K ideálu každodenního dopravního prostředku chybí jenom pohodlnější sedlo, ale ani na to sériové si nemůžu vyloženě stěžovat.

Motor, jak si ho pamatuju z testu Hondy CB500X, je pro použití v cruiseru jako dělaný. Jeho zátah odspodu připomíná dieselový agregát, a tady dostal navíc ještě pár úprav pro posílení středního pásma na úkor vršku. Nejde o žádný dramatický posun špičky točivého momentu – bavíme se o hodnotě 1,6 Nm a posunu o 1 000 otáček – takže poznat rozdíl by asi nebylo lehké ani v přímém srovnání. Důležitější je, že největší sílu řadové pětistovky máte po ruce vždycky, když jí nejvíc potřebujete – při předjíždění nebo výjezdu ze zatáčky. Motor si dobře rozumí i s převodovkou, a bez výčitek můžete městem bublat i na šestku. Zrovna tak si ale nechá líbit i svižnější tempo ve vysokých otáčkách, a když ho na rovince za vsí podržíte až k omezovači, neprotestuje nadměrnými vibracemi. S výkonem 47 koní pochopitelně nemůže být králem sprintu, takže víc než opojnou rychlostí vás pobaví svým všudypřítomným zátahem a houževnatostí.

Na šestnáctipalcových pneumatikách si Rebel překvapivě dobře vede v disciplíně zatáčení, a zpětná vazba od předního balonu je příkladná. Přesnost a jistota, s jakou tlustá guma vyměřuje poloměry oblouků, se v téhle kategorii moc často nevidí, a do náklonů se motorka pokládá s takovou ochotou, že jsem konstruktéra co chvíli proklínal za zbytečně moc nízké stupačky. Podvozek by určitě snesl víc, než kolik mu dovolí hlásiče, a ani s drobnou korekcí uprostřed zatáčky nemá problém.

Rebel zkrátka není motorka, která by vyžadovala příliš jezdeckého umění, a jako takovou je třeba jí brát. Přesedat na ní budou hlavně mlaďoši ze stopětadvacítek, kteří motorkářskou praxi počítají spíš na měsíce než na roky, a přesně pro ně je tahle motorka postavená. Jestli ale nepotřebujete svoje ego leštit pocitem, že řídíte nezvladatelné monstrum, může vám udělat radost i ve vyšším věku. A nebude vás to stát majlant – v krámě za ní dáte necelých 160 tisíc, a nezruinují vás ani zastávky u pumpy. Do nádrže se totiž vejde jenom lehce přes jedenáct litrů naturalu, a s klidnou rukou na ní najezdíte hodně přes dvě stě kilometrů.