Honda CB650F

O tomto modelu jste si na našich stránkách mohli přečíst již velké množství informací. Vláďa potahal tuhle holku ve Španělsku a tak většina z vás určitě ví, že Honda postavila nový motor, lehce ubrala na výkonu a snažila se tak dostat víc záběru do středních otáček.
Řadový čtyřválec vyprodukuje ze svého nitra 87 koní v 11 000 otáčkách, což se na první pohled může zdát jako skromné číslo, stejně jako údaj 63 Nm na hodnotě osmi tisíc. Jenomže Honda má v továrně tým nadaných mladých lidí, kteří evidentně vědí o čem je jízda na motocyklu a jak má fungovat stroj pro každodenní ježdění.
Při prvním kontaktu s CB650F je jasné, že jde o design vycházející z poslední řady Hornet. Vzhled je svěží, přitahuje pozornost, je ale typicky hondí a proto také moc nepřekvapí. Japonští mužíci však přichystali i pár detailů, které stojí za zmínku. Tak třeba nablýskané svody vyštosované do lajny by Hondičce mohla závidět kde jaká silnější a jednou tak drahá motorka. Stejně tak odlehčené ráfky a výfuková koncovka zapadají do celého stylu jako poslední dílek skládačky a dotváří tak nerušený celek. Je jasné kam Honda směřuje. Je to léty ověřený model. Jednoduše hlavně nikoho neurazit. Můžu si tu naříkat, že mi tahle uhlazenost není moc blízká, ale nejsem klaun a dokážu ocenit to podstatné a to je, jak se na motorce jezdí. Beztak většinu času budete sedět v sedle. Z téhle novinky totiž nebudete chtít jen tak slézt.
Honda se brání spekulacím o přímém nástupci šestistovkového CB600F Hornet. A nám to vlastně může být buřt. Marketingové čachry nechme na jiných. Pokud jste ten správnej maník a potřebujete zábavnou a všestrannou motorku, máte nakročeno splnit si sen. Honda totiž svojí novinku vypiplala téměř k dokonalosti. Ale upřímně, čekali jste něco jiného? My popravdě trochu ano, regulérně nám totiž spadla brada, jak moc se Hondě podařilo udělat zábavnou motorku. 
Několik let zpátky, vždy z továrny vycházely všestranné naháče, které jezdily výborně, dobře brzdily a daly se používat celý den. Trochu ale chyběly koule a ručička ukazatele zábavnosti neboli fun factoru seděla na nule. Dnes je vše zapomenuto a CéBéčko se chce bavit. Od první chvíle je vám jasno, že tuhle motorku postavili lidi, kteří mají smysl pro humor. Řídítka mají slušné rozpětí a vzpomínky na první uzounké vlaštovky, které vám mačkaly lokty k sobě, jsou nenávratně pryč. Při mé výšce 178 centimetrů si nemohu stěžovat na nepohodlí. Sedlo umístěné 810 mm nad zemí je prostorné a lze se po něm snadno pohybovat. 
Studené čtyřválcové srdce se po nastartování pomalu dostává do chodu a chvíli trvá, než od něj získáte vše, co může nabídnout. Ukazatel teploty motoru zde není a tak počítejte prvních pár kilometrů, než budete moci fest zatáhnout. Potom už si jen hlídejte otáčky nad 4 000 a okresky patří vám. Je radost sjíždět otáčkoměr až do deseti tisíc a cítit pořád ten správný feeling. Pokud však nechcete, nemusíte se namáhat a v klidu nechte otáčky spadnout níž a zalovte v převodovce klidně už kolem 6 000 otáček a motor neprotestuje. Naopak se mu to bude hodně líbit, už díky krátce odstupňovaným kvaltům.
Další co vás ihned trkne, a to je to nejdůležitější, je lehká ovladatelnost v jakékoliv rychlosti. Po Praze si připadám jako ten největší hajzlík. Vymažu během okamžiku několik desítek aut a to velmi diskutabilním způsobem. Pohybuju se okolo nich jako kulička v pinballu a neexistuje žádná překážka. Zastavují mě až červená světla na semaforech, která jakoby křičela, že to co předvádím je už vážně přes čáru. Chvíli jsem přemýšlel, že to vezmu i po chodníku, a to už je moc. S touhle Hondou totiž nemáte nikdy dost a to tu dámy a pánové dlouho nebylo.
Mimo Prahu přidávám ještě víc tempo, ale dálnice je po skvostném městském představení trochu nuda. Podvozek je stabilní do nějakých 140 Km/h a ochrana před větrem končí zhruba na stejné hodnotě. Sjíždím tak ihned při nejbližší možnosti a nechávám semknutou dvojici podvozek s motorem rozehrát svou další show. Do hlavy se mi okamžitě vkrádá myšlenka, že v Hondě lidé spolu opravdu komunikují. Partička motorářů a týpci co měli na starost podvozkové komponenty spolu chodí evidentně na pivo a na saké. Ani jeden z uvedené dvojice totiž nemá navrch a nesnaží sebe protěžovat a dávat na obdiv svoje schopnosti na úkor druhého. Podvozek se s mírným pohupováním přenáší přes nerovnosti, drží i při své nízké váze solidní stopu a z míry se nechá vyvést až při opravdu nešetrném zacházení. Ve většině případů ale udává rytmus a s motorem si pěkně notuje.
Všechno co zde zaznělo, není sen. Honda se opravdu pochlapila, poladila co se dalo a brečet tu nad menším počtem koní by byl nesmysl. Vše do sebe perfektně zapadá, CB je všestranný naháč za příjemné peníze. Jízda ve dvou je trochu horší, jelikož měkčí podvozek houpe s celou posádkou a jezdec je nucen o dost zvolnit tempo. Zábavnost jde trochu stranou a spolujezdec sedí dost rovně a nemá takové pohodlí jak bychom očekávali. Berte to však jako, že na každém motocyklu se najde nějaká chybička. Honda CB650F se ale celkově povedla a to tak moc, že bude zajímavé sledovat, jak se bude tento model vyvíjet dál. Už teď je totiž skoro perfektní.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE