Honda CB500F vs. Kawasaki Z400: O nejlepší nahatý dvouválec A2

Text: Tomáš Procházka , Jan Rameš | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 6.1.2020 | Zobrazeno: 21 674x

Kapitoly článku

Začnu hned Hondou. Ta je tu teď, jak bývá u Hondy zvykem, za tu příjemnější. CB je tak nezáludná motorka, že byste ji za to v jeden moment dali medaili a vzápětí vás to štve, jak je neutrální. Jde o to, že pokud si pořídíte tenhle stroj, tak dostanete od každého něco. Klidnou jízdu, uhlazený design, moderní prvky, ale taky měkký podvozek a málo vzrušení. Vůbec to není o tom, abychom pokaždé od motorky dostali jen sportovní vlastnosti a ostrou jízdu. Je to o tom cítit něco víc, než jen přesun z bodu A do bodu B. Jenže pokud máte rádi klid a pohodu za řídítky, tak Honda je jasný vítěz. Už ten vzhled, který je typická Honda. Matný modrý lak dodává CB šmrnc a jsou tady i pěkné detaily jako velké ovládací prvky, LED diody a nastavitelná přední vidlice. I na budík se moc hezky kouká, má všechny potřebné informace, čerpá ze silnější CB1000R a je v příjemném pozorovacím úhlu. Řidič je tu ostatně velmi dobře naladěný.

Hupsnout na Hondu je jako něco, co děláte dnes a denně. Je to už omleté, ale je neskutečný, jak Honda umí každého uvelebit ve svém nitru. Uchopíte řídítka a zkrátka se rozjedete. Ani náznak zaváhání. Není nic, co by vadilo. Tedy kromě občasného zatroubení místo spuštění blinkru. Ovladač je pod klaksonem a váš palec přirozeně nahmatá napoprvé spíš klakson. Jinak ale poloha hezky vzpřímená, uvolněná. Dostatek místa jak dozadu, při případném poposednutí, tak i pro kolena. Nohy jsou jen lehce vzadu a vy si razíte cestu v pohodlí. Miluju tuhle univerzálnost a po městě je tohle doslova paráda.

I podvozek je naladěný komfortně, a tak tu vydržíte celý den. Sedlo je rozměrné a má krásně tuhé polstrování. Jeho povrch je neklouzavý a i spolujezdec vám tady za jízdy nevadí. Oba máte prostor pro sebe a nepřekážíte si. Spojka je jemná jak samet, motor nepotřebuje vaše soustředění a zkrátka je vše tak, jak má být. Plujete si provozem i krajinou a užíváte si. Pokud narazíte na nerovnosti, tak podvozek se zhoupne a jedete dál. Sedíte dost vysoko a jste i velkoryse s pružícími komponenty odstřiženi od nějakých výrazných informací o tom, co je pod vámi. Tím se pak dostáváme k tomu, že plno začátečníků anebo i zkrátka jezdců budou doslova nadšeni, kolik nerovností tenhle podvozek vyžehlí. Na druhou stranu pak ale někteří pocítí, že té měkkosti je už moc a informací málo. Nejde ani o to, zda jste radši pro sportovní jízdu, prostě je tady tak neutrální pocit, že nedokážete po jízdě o něčem výrazně hovořit. Honda jede, brzdí, zatáčí a vše dělá skvěle.

A právě i motor, který naskočí tak trochu s větší radostí, klidně se převaluje, rychleji se zahřeje a kultivovaně vás posunuje vpřed. Jede dole, přehupsne se ladně přes střední spektrum a upaluje nahoru. Umí nasadit pěkné tempo a je jemný. Jakmile ale chci, aby se rozvášnil a já ho drtil, tak je nevýrazný. Potřebuje, aby s ním zacházel někdo, kdo nevymejšlí, kam až můžete oba zajít. A popravdě, tohle jsme tak trochu čekali a není to tedy nic, co by mělo vadit. Svojí práci odvede na maximum a jako motorka do motoškoly je tohle prostě paráda.

Brzdy jsou na tom stejně, zkrátka Honda tu nastavila vše tak na devadesát procent. Nic přehnaně agresivního, ale poctivý zákus. Cit by mohl být výraznější, ale jsme opět u toho, že hodně lidem bude tohle vyhovovat. Honda CB je zkrátka dokonalý společník pro všechno, a když si představím, že bych chtěl naháče, co nebude řešit povrch, po kterém jede, ale i zda jede v jednom nebo ve dvou, tak tu Honda odvedla lepší práci. Skočit ráno na Hondu a mazat do práce je lepší než na Kawasaki. Je jedno, jak se zrovna cítíte, Honda tyhle věci neřeší. Jezdce neprovokuje, nenutí ho, aby seděl tak či onak. V tomhle je mistr.

CB500F je pro mě vítěz v tom, jak je vypiplané k dokonalosti pro nejširší okruh jezdců. Jízda je uklidňující, a když chcete, tak vás potahá vinglama a nevytřese z vás duši. Nabídne víc praktičnosti, působí i hodnotnějším dojmem, hezky se na ni dívá. Detaily a zpracování, to vše jen potvrzují. Pokud nemáte přímé srovnání s jiným strojem, chcete prostě Hondu, tak neřešte a jděte pro ni. Pokud ale přemýšlíte, že byste raději něco lehce přiostřeného, tak zkuste Kawasaki.

Kawa je tady za tu slabší. Trochu nefér, ale co, jsou na světě horší věci. Zed je klasika od Kawasaki. Víc emocí na úkor praktičnosti. Nejde o to, že tahle motorka je horší, třebaže neuveze bezpečně a v klidu dva pasažéry, anebo že je podvozek tvrdej. Jde spíš o jemné detaily. Třeba už jen to, když obě motorky stojí vedle sebe. Černá se zelenou je sice větší show, ale zadíváte-li se na detaily zpracování jako na šrouby, slícované plasty nebo budík, tak zjistíte, že Honda je lepší. Na fotkách to není tak poznat, ale Honda je tady za tu dospělejší.

Ale zpět ke Kawasaki. Ta nabídne víc agresivity, pokukuje na vás a má větší šmrnc. Její sedla jsou víc tuhá a ani prostoru tady není tolik. Jako řidič sem zapadnete a doslova vaše pozadí zacvakne dovnitř motorky. A pak už se ani nehnete. Je to jako si navlíknout dokonale padnoucí džíny. Jenom v nich nesmíte udělat dřep. Se svými 177 cm jsem tu akorát. Pokud bych neměl možnost přesednutí ihned na Hondu, tak by bylo vše super, ale ono není. Tyhle džíny vás totiž i dost omezují. Za vámi není už žádný plac, nohy jsou víc zalomené a dopředu se svažující sedlo vás víc nahrne dopředu. A pak už jen záleží, jak jste velcí a co máte rádi. Pro jednoho bude tohle dost limitující a druhý řekne, že tuhle motorku udělali přesně pro něj.

Na Kawě sedíte jakoby níž k silnici a sportovněji. Rozjedete se a nějak se musíte popasovat s designem budíku. Tedy jak kdo. Mně připomíná hru Doom a ani nevím proč. Já jej moc nemusím, i když jsem Dooma pařil fest, ale to je můj názor. Jedna věc je design a pro mě levněji působící karbon, druhá věc je přehlednost, která je horší jak na Hondě. Pokud ale budete mít Zeda doma, tak vám rozhodně nebude nic vadit. Informací je dost a v jeden moment vidíte otáčky motoru, teplotu, množství paliva, zařazenej kvalt, rychlost, čas a denní počitadlo. Honzis na mě z Kawy pořád během dne pokřikoval, že máme vítěze, ale já dělal zadumanýho, že takhle jednoduše to nemůžem rozseknout.

No ale pak potaháte Kawu v zatáčkách a doslova se vám do očí hrnou slzy. Tohle je sexy jízda a jste tady jak na horské dráze. Rozjezd sice není tak jemný jako na Hondě. Ne, že by spojka nedávala informace nebo motor byl ucukaný, jen Honda je dokonalá a tak si všimnete, že na Zedovi se prostě víc snažíte a uvědomujete si mechanické zákonitosti spojky, polohy plynu a všeho ostatního. Taky to jde říct jinak, že si tu připadáte jako na motocyklu. Taky ihned zapomenete na nějaké „objem ničím nenahradíš‟, protože tohle má koule. Ten motor táhne ve středu jak splašenej a nahoře je to exploze emocí. Mechanickej řev, víc vibrací, a tak tam pošlete s tvrdším lupnutím další kvalt a zas ten cirkus pokračuje dál. Honda je v tomhle možná sametovější a preciznější, kdy postrádá vibrace a tvrdost převodovky, ale Kawě neodpářete náboj a zápal pro věc.

Po většinu času na Zedovi jedete rychleji, nebo se to aspoň tak zdá. V jistý moment se ale musíte i víc snažit. Není to tedy o tom, že Kawa je větší sportovec a jste všude rychlejší, tak to není. Zed jen poňouká a dráždí svým průběhem motoru k akci. Taky ale požaduje víc soustředění a udržet ručičku otáčkoměru v druhé půlce spektra. Je to jako droga, neustále vás to nutí tahat a ve vinglech vysedávat. Prostoru pro vysednutí ale není mnoho a v tomhle je Honda lepší. Jenže když zaboříte koleno do vinglu na Kawě, tak jste zas rázem na koni. Ladnost vykroužení zatáčky je lepší, a to díky větší tuhosti tlumení, ale i sportovnější pozici řidiče. Fantastický si takhle zajezdit, když máte zrovna chuť. V tomhle vás Kawa doslova nadchne. Jenže tahle droga, jak to tak bývá, nevydrží věčně.

Zvolníte-li tempo, tak pozorujete jemné cukání motoru. Proto tedy raději zas malinko přidáte, ale už si říkáte, proč to tak musí být. Na dálnici pak držíte konstantní rychlost a nastoupí vibrace, a to taky není tak super. Začnete tedy poposedávat, ale vlastně není moc kam a začnete huhňat něco, jako kde mám Hondu. Kawasaki ale zabere opět, když přijdou na řadu brzdy. Hutný nástup, snadnost dávkování a příkladná odezva do vašich konečků prstů. Tohle vás opět vrátí do hry a připomene, že v Kawě to holt dělají po svém.