3x skútr do města i za něj: Honda SH350i vs. Kymco Agility 300i vs. Piaggio Beverly 400 S

Přivézt tuhle trojici do srovnávacího testu byla víceméně povinnost. Nejnovější verze a etalon každé značky dané kategorie v nejvyšší možné verzi. Ať už se bavíme o nejobjemnější a poslední evoluci japonské ikony SH, praktické volbě rozumem v podobě Agility, která je konečně na našem trhu nebo novince od Piaggia v podobě městského fešáka Beverly 400 S. Každý si zde najde zřejmě to svoje, každopádně dohromady slušný mix emocí do městského provozu a nejen tam. Nezbývá než vyrazit na kratší seznámení u mě osobně s důrazem na hbitou Agilty 300i ABS.   

Kymco Agility 300i

Již první usednutí Vás nenechá na pochybách, že jde především o městské ježdění. Úzká stavba, vyšší usazení za výše položenými řídítky. Dokonalý přehled o dění kolem vás přes větší zrcátka. Slušná ovladatelnost a rozložení hmotnosti i díky nízko položenému těžišti, to je přesně tento skútr tchajwanské značky. Většina jde na vrub především níže uložené 13 l nádrži ve středovém tunelu. Agility výborně zapadá do role dopravního prostředku, který proklouzne sebehustší kolonou městské džungle a nabídne každodenní možnost, jak pohodlně cestovat. Obratnost a hbitost, to je to co ho bezezbytku naplňuje koneckonců i v samotném názvu. Na nic si nehraje a je dokonalým každodenním společníkem.

S 16“ kolem vpředu a 14“ vzadu nabízí dostatečnou stabilitu i při průjezdu nerovností a kočičích hlav. I přes nejnižší výkon z této trojice, který je samozřejmě do určité míry dán i 276 ccm motorem a papírovým výkonem 23 koní, nabízí myslím dobrý mix v kategorii příměstský skútr pro každý den. Proti soupeřům jde jednoznačně o trefu do černého a sňatek z rozumu především s ohledem na to, kolik toho dostanete za svoje peníze. Pravdou je, že skutečně za nejnižší cenu 119 900 Kč toho nedostanete málo.

V základu překvapí především velice slušné plexi a kryty rukou. Díky středovému tunelu s nádrži je rovněž dostatek místa pod sedlem a pro řadu scénářů tak nebude nutná ani investice do přídavného kufru. Samotný přístup k zavazadelníku je navíc podpořen pro lepší přístup i hydraulickou vzpěrou, která ale trošku limituje větší úhel otevření. Podsedlový prostor je osvětlený a nechybí napájecí konektor USB-A. Díky velkorysému prostoru bych osobně skutečně příplatkový top case pro dojíždění do práce v tomto případě oželel, což se o konkurenci tak úplně říci nedá. Samozřejmostí je rovněž centrální stojan a slušné stupačky pro spolujezdce. Potěší i nové led osvětlení a bezklíčkové zapalování. Z hlediska ergonomie a bezpečnosti jsou jistě přínosem velké a přehledné svislé blikače.

Skútr je letos konečně nabízen i na našem trhu a jde tedy o novinku. Prodává se pouze v šedivé barvě, nicméně za líbivý design mu jsem schopen toto prominout. I s ohledem na to, že barevné provedení v kombinaci s černými plasty a fešnou koncovkou výfuku vypadá velice pěkně. Vzhled dokáží podpořit i takové detaily jako rozumně situované a rozdělené budíky, či pěkně tvarované a pohodlné sedlo s jasným vymezením pro spolujezdce. Soupeři možná přidají navíc lepší podání barev, nějakou tu designovou kudrlinku, či větší praktičnost v podobě rovné podlážky, ale to je již taky trochu o preferencích každého z nás.

Tento skútr myslím bezezbytku okamžitě padne do ruky a nabídne přesně to, co byste za svoje peníze v dané kategorii očekávali. Srovnatelně je na tom vůči konkurenci i s provozní hmotností 191 kg.  I přes to, že je výroba kompletně situována v Číně nenajdou se zde typické neduhy z této oblasti jako zpracování a provedení ovladačů, za to patří pochvala. Lehčí kritiku z hlediska zpracování snese vlevo pod řídítky situovaná malá schránka, kde lehce vázne ergonomie otevírání.

Co si cením u této značky ještě více je tentokrát střídmost v podání budíků a bezchybný sdružený centrální ovladač zapalování a na závěr samozřejmě přístup pod sedlo a otevírání nádrže. Při mé výšce 182 cm jsem neměl sebemenší problém s ovladatelností na místě a s výškou sedla 795 mm. Za zavedený standard v dané kategorii lze rovněž považovat brzdy, kde především na přední 300 mm kotouč se dá spolehnout za každé situace. Ze všech třech testovaných skútrů mi přijde v základu právě pro mě osobně jako nejlepší možná volba na pomezí město a mimo město v poměru s cenou a dodávanou výbavou v ceníkové verzi.   

Honda SH350i

Ikona japonské produkce více jak 30 let. Není toho moc, co by se jí dalo vytknout a myslím, že celé generace jezdců by mohli vyprávět. Jen ve svém okolí mám několik přátel, pro které je tento skútr každodenním společníkem. Pro mne je návrat po letech k nejaktuálnější verzi v tomto případě krom designu i s novým 330 ccm motorem o papírovém výkonu bez mála 30 koní. Motor je zřejmě to co pro mě dělá charakter tohoto skútr a jedná z věcí, kvůli které bych třeba oproti Agility byl ochoten připlatit. To už je na skútr s pohotovostní hmotností 172 kg více než slušná porce pro jakékoliv svezení.

Jsem rád, že celkový charakter i přes řadu změn je zachován a s rolí skútru pro svižnější každodenní použití si rozumí stále stejně dobře jako generace před lety. Jde o japonskou značku a tak kvalita zpracování, podpořená notnou dávkou elegance je myslím přesně to, co vystihuje tento stroj při prvním letmém pohledu. Speciálně naše testovaná černá evokuje opticky ještě více i jinak velice úzkou stavbu, což při samotné jízdě podpoří v reálu mimo jiné i typická 16“ palcová kola.

U vzhledu došlo k zásadní změně především u přední masky a budíků, ale i tak si výsledek zachovává stále identickou a typickou siluetu. Na skútru bude možná pro někoho překvapivě vyšší usazení, ale věřte, že si velice rychle zvyknete. Ergonomie ovládání je příkladná, což je navíc podpořeno zcela rovnou podlážkou, která ještě více usnadňuje samotnou manipulaci a rychlé starty i pro dámy třeba v sukních.

V nové generaci byly přepracovány do inverzního zobrazení budíky. Stejně jako u konkurence nechybí pod řídítky funkční, ale docela malá schránka na drobnosti. Pod sedlem najdeme kvůli 9,1 l nádrži o poznání méně místa než u konkurentů, ale Honda tento handicap vyvažuje logickou volbou v podobě top case v ceně.

Ve srovnání s konkurencí velice kvalitně zpracovaný skútr ve všech ohledech a detailech s prvotřídním motorem, který myslím adekvátně vyvažuje cenový rozdíl oproti testované přímé konkurenci.             

Piaggio Beverly 400 S:

Nejdražší, ale také s největším objemem z této trojice, tak to je nová Beverly 400 S. Koncern Piaggio a jeho divizi skútrů a především legendu Beverly nemá cenu dlouze představovat. Na trhu je již 20 let. Z testované trojice je nejrobustnější, ale vše dohání jak se na italský skútr sluší,  povedeným designem a rovněž kvalitním zpracováním. Stejně jako u Agility, tak i zde najdete v základu mohutnější plexi.

Co je třeba vyzdvihnout je bezchybný podvozek a výborně polstrované a ergonomicky tvarované sedlo. Středový tunel je decentní a i přes docela robustní charakter nabízí skútr jezdci slušnou ovladatelnost, což je podpořeno i koly s širokým obutím na 16“ a 14“ kolech.

Lehčím zklamáním alespoň pro mne byla výkonová špička motoru, která i přes papírové předpoklady v reálu dost zaostávala za slabším SH. Lehčí kritiku rovněž snese hodně titěrné pojetí přístrojového panelu, který je sice dobře čitelný, ale díky zvoleným fontům a jednolitému panelu působí oproti zbývající dvojici nejméně výrazným a intuitivním dojmem.

Z hlediska vzhledu mě u čtyřstovky rovněž příliš nezaujala robustní až motocyklová koncovka výfuku. Nicméně za své peníze dostanete asi nejvíc „motocykl“ s testované trojice. Již při prvním usednutí pocítíte robustní charakter celého skútru s jistým vedením a poctivým zpracováním. Je vidět, že výrazně vyšší rozpočet dovolil designérům i větší hrátky při návrhu a kompletaci  kapotáže. Skútr pěkně tahá od spodu a z testované trojice působí asi i nejjistěji při jízdě mimo město, škoda jen té výkonové křivky.

Při hmotnosti 195 kg je třeba vyzdvihnout i dobře fungující brzdy, ale je třeba být důraznější při použití. Ono obecně to jen podtrhuje celkově takový humpolácký a robustnější pojetí celého skútru hlavně v kontextu bezprostředního srovnání se zbývající dvojicí v testu. Je tam zkrátka vidět zkušenost i s vyšším objemem, koneckonců není to tak dávno, kdy se Beverly dělal v pětistovkové verzi, ale to  je již dnes minulostí.   

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE