První jízda na H-D Low Rider ST: Drsnej rocker s cestovními ambicemi

Posadit se na pořádnou mašinu s mohutnou kapotáží, nastartovat dvoulitrový V-Twin s obrovským krouťákem 170 Nm a hned při prvním rozjezdu namalovat zadní pneumatikou na silnici černou čáru, to je přeci ten správný přístup k touringu! Maximální objem, otevřené sání, žádná kontrola trakce, žádné LCD obrazovky, k tomu impozantní tvary v kalifornském stylu. Když chceš přitvrdit muziku, je tu Low Rider ST! Jen kdyby ještě...

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Inovovaná řada Low Rider je nádhernou připomínkou z let na přelomu tisíciletí, kdy Haryky ještě byly z velké části výsadou drsných jezdců. Mašiny pro pokérované týpky, kteří se ničeho nebáli a zažité konvence a předpisy tu byly jen pro to, aby se porušovaly! Americký výrobce se přesně téhle image poslední dvě desetiletí pečlivě zbavoval a modelovou nabídkou a přístupem se snažil orientovat spíš na většinového zájemce, odkaz svobody a tradiční Ameriky. V posledních letech odvážně nastoupil do dalších moderních segmentů motocyklového trhu, blýskl se elektrickým modelem, cestovní enduro má slušný prodejní úspěch, už má modely i pro dámy a začínající jezdce, spekuluje se i o malorážkách...

A právě proto teď H-D může zase trochu přitvrdit muziku! Vždyť Low Rider vždycky patřil mezi ty nejvíc „bad-ass“ modely v nabídce značky a asi nejvíc utrpěl ukončením řady Dyna před pěti lety. Jeho přechod na rámy Softail teď výrobce konečně všem příznivcům tohoto stylu vynahradil, když Low Rider S a Low Rider ST osadil tím největším motorem, jaký je v tovární nabídce. Milwaukee-Eight 117 o objemu 1923 kubíků ještě vloni dostávaly jen speciální modely CVO velkých touringů. A teď je najednou v nabídce v podstatně obratnějším a lehčím modelu a navíc úplně bez kontroly trakce?

Baggery H-D vloni po napínavém boji s Kylem Wymanem za řídítky vyhrály okruhové závody King Of The Baggers, krásně nesmyslný ale divácky neskutečně atraktivní seriál agentury MotoAmerica.  A to je jeden z důvodů, proč letošní novinka Low Rider přichází kromě nahatého eska i v provedení ST, tedy Sport Touring. Zvláštně tvarovaná a rozměrná přední kapotáž si vzala za vzor modely H-D z osmdesátých let a celkově Low Rider ST opravdu designově působí tak trošku jako retro, hlavně v černém provedení. Ve světle šedé barvě už vypadá moderněji, ale pořád je to ryzí klasika a ten nepoměr mezi mohutnou přídí a poměrně úzkou zádí s malými pevnými kufry je docela podmanivý.

Troufnu si tipnout, že dnešní digitální mládež asi tenhle designový odkaz asi mine, ale nás čtyřicátníky a padesátníky dokonale osloví. Ten pocit z jízdy za napevno namontovanou impozantní kapotáží zakončenou malým plexi deflektorem je prostě ztělesnění klasiky. Dává to úplně jiný pocit z řízení než třeba u Street Glide, u které se polokapotáž otáčí společně s řídítky. Polokapota přitom překvapivě slušně funguje a odkloní hlavní proud vzduchu mimo tělo jezdce. Nízké plexi pak pouští vzduch jen na přilbu, ale jen vzorně učesané proudění bez turbulencí. Otvory v deflektoru navíc nechávají dostatek proudění vzduchu pro jízdu v létě, protože velký dvouválec Milwaukee-Eight 117 umí v horkém podnebí pořádně sálat teplo. Jen to zpracování nosné konstrukce kapotáže by si podle mě zasloužilo víc péče nebo přidat pár krycích plastů dovnitř. Tahle kombinace nezakrytých šroubů, lešení z trubek s nevalnými sváry trošku vypadá jako domácí garážový výtvor. Za jízdy to sice jezdec nemá na očích, ale při okukování zaparkovaného stroje to působí trochu smutně.

Low Rider ST je pořádný old-school Harley-Davidson, prostě dokonalý představitel tradičního ducha H-D. Vizuálně působivý stroj, od pohledu těžký a vyrobený z poctivého železa, od kovové nádrže až po eloxovanou střední konzolu. K tomu tlusté rukojeti řídítek a stejně masivní páčky přední brzdy a spojky. Obojí bez možnosti nastavení, Low Rider prostě nebude jezdce rozmazlovat, přizpůsobit se musí majitel ne stroj! Celou přístrojovou výbavu zastupuje jen malý LCD displej uprostřed na řídítkách, prostě totální minimalismus. Zobrazuje všechno podstatné a tlačítkem na řídítkách si můžete nastavit i údaje otáčkoměru nebo dojezd na nádrž. U nahatých cruiserů jde o dokonalé řešení, ale tady u ST je v té mohutné kapotáži ten displej beznadějně ztracený. Podobně zamrzí i absence aspoň malé odkládací schránky třeba na mobil. Jo jasně, má to být drsná mašina bez všech pentliček a zbytečností, ale když zrovna tady je tolik prázdného místa... Navíc nahatý Low Rider S má krásný kulatý budík, který by se sem podle mě skvěle hodil.

Boční pevné kufry, které jsou u modelu Low Rider ST součástí standardní výbavy, mají takovou trochu zvláštní vyvýšenou pozici, aby motocykl dovoloval větší náklony v zatáčkách. Jsou poměrně kompaktní a je prima, že jsou užší než řídítka, takže ve městě není problém s proplétáním v provozu. Z moderních technologických vymožeností tu jsou LED světla, bezklíčový systém zapalování, tempomat a klasické nenáklonové ABS. Jak už jsem zmínil, i přes obrovský točivý moment dvouválce Low Rider ST nemá kontrolu trakce a plně spoléhá na řidičské umění jezdce. U jiných modelů bych to možná viděl spíš jako nedostatek, ale zrovna u Low Rideru mi tenhle přístup dokonale padne do noty. Čeká tě jízda v dešti? Žádný osekaný režim Rain, žádné elektronické asistenty, žádná záchrana v podobě C-ABS, je tu jen základní dvoukanálové ABS. S tímhle krouťákem budeš mít třeba na dlažebních kostkách plný ruce práce, občas se s tou mohutnou mašinou trochu popereš, ale svezení si nádherně zasloužíš a budeš řídit opravdu TY.

Low znamená „nízký“, takže sedlo je ve výšce pouhých 720 mm nad zemí a nebudou s ním mít problémy ani jezdci nižší postavy. To ale není můj případ, se svojí výškou 195 cm mám po nasednutí na palubu tohohle křižníku kolena ve výši břicha a pocitově sedím někde na úrovni stupaček. A to ještě byla zadní část modelu ST mírně zvýšená, aby bylo možné integrovat kufry. I když má ST hodně společného s nahatým modelem S, řídítka jsou umístěná úplně jinak. Pocitově je to úplně jiná mašina, řídítka jsou o kousek výš a hlavně blíž k jezdci. Ale pozor, tahle svérázná ergonomie vůbec není špatná, naopak výrazně přispívá k agresivnímu dojmu z ovládání stroje. Sedlo dobře podrží jezdce při razantní akceleraci a je poměrně pohodlné, v kombinaci s jízdní pozicí je to ale pořád motorka spíš na víkendové výlety s častějšími zastávkami než na dlouhé celodenní přesuny.

Motor je v modelu Low Rideru ST plně odkrytý a otevřené sání s kuželovým filtrem na boku docela posiluje silácký charakter celé mašiny. A má to i další plusy, s otevřeným sáním je víc slyšet mechanika sání a vstřikování motoru. V porovnání s utlumenějšími touringy je tady bezprostřednější kontakt s motorem a mnohem spíš vás to vyláká k razantnějšímu tempu. Ten krouťák 170 Nm s maximem v 3500 otáčkách je prostě nádherná záležitost. Mohutný a pružný tah tě vystřelí z každé zatáčky a přinutí vytočit motor, který po zaklapnutí plynu před další zákrutou motorku zase pohodlně zpomalí i bez sáhnutí na brzdy. Na motoru je přitom znát odlehčená moderní konstrukce a nechává se poměrně ochotně vyhnat i do vyšších otáček k šesti tisícům otáček. Po celou dobu dává najevo, že i sportovnější jízda s vytočeným motorem mu není proti srsti a vytáčení až k omezovači je pořád radost a ani náznak neochoty nebo trápení motoru.

V zatáčkách se projevuje poměrně příznivá hmotnost.... cože? Celkem 327 kilo provozní váhy (včetně kufrů) že je příznivá hmotnost? Ne nezbláznil jsem se, tenhle motor je běžně montovaný do touringové řady a dvoumístných modelů s provozní váhou minimálně 360 kg, ale třeba taková podobně stylizovaná jednomístná Road Glide ST má hned 386 kilo, tedy o 55 kg navíc. To je váha třeba drobnější spolujezdkyně. Možná i proto nás evropské zastoupení H-D nechalo tuhle motorku vyzkoušet na zakroucené silničce mezi Tossa De Mar a Sant Feliu de Guixols, která je rájem pro španělské cyklisty. Zatáčky následují nepřetržitě jedna za druhou a každá z nich nabízí úchvatný výhled. A právě tady se ukazuje, jak dokonale má Low Rider ST rozloženou hmotnost a dokonce i úplně utažené serpentiny projížděné na jedničku „kolem nohy“ nejsou trápení a pořád jsou o radosti z jízdy.

Odpružení je naladěné pro svižnější jízdu, 43mm obrácená vidlice funguje dobře a při brzdění před zatáčkou se nijak výrazně neponořuje. Proti ostatním modelům je ST naladěný na tužší progresivitu a na jízdě je to pěkně poznat. Na zadním odpružení je znát poměrně malý zdvih a na malých nerovnostech už občas nestíhá. Nohy jsou vysunuté dopředu, a co neodfiltruje zadní odpružení, to dostane jezdec naservírované pěkně do páteře. Jenže k téhle kategorii to patří, díky tomu nadšení z obrovského dvouválce mezi koleny si za jízdy na nepohodlí vzpomenete až při večerním návratu z celodenního výletu. Zařazení jedničky doprovází z převodovky to správné harleyácké KLONG, ostatní kvalty už tam ale za jízdy jdou jako po másle. V řadě utažených zatáček na dnešní trase jsme se ale skoro obešli bez řazení. Na druhý nebo třetí rychlostní stupeň se na hutný točivý moment mezi 2 - 4 tis. otáčkami valíte a užíváte si uhrančivém zvukové kulisy. Jednotlivé kvalty jsou na evropské poměry poměrně dlouhé a u nahatých cruiserů jsem to vždy kritizoval, za touringovou kapotáží to ale působí jinak a nic bych neměnil.

Zvýšená zadní část a chytře zvednuté kufry dovolují docela slušné náklony a drhnutí stupačky přijde o dost později, než jsem na to u cruiserů ale i touringů H-D zvyklý. V ostřejším tempu se pak ukáže i slušná kvalita a výkon brzdového systému, ale hlavně na tuhle kategorii příjemně progresivní záběr. Dva 300mm kotouče vpředu a klasicky uchycené čtyřpístkové třmeny jsou i na impozantní masu Low Rideru tak akorát. Pochvalu bych poslal i do Michelinu, pneumatiky Scorcher, speciálně vyvinuté pro Harley-Davidson, měly na španělských silnicích bezchybnou přilnavost a kontrola trakce mi ani na chvíli nechyběla. ABS se tady příjemná záloha, ale bylo znát, že jde o starší dvoukanálovou generaci, která nechá zadní kolo na maličkou chvilku proklouznout, než se zorientuje a začne pulsovat.

Stačilo šedesát kilometrů po horských silničkách nad pobřežím Costa a mám jasno. Low Rider v touringovém provedení ST je prostě ten pravý model H-D přesně pro mě. Velká mašina, ale přitom striktně jednomístná. Jeden z ryzích Harleyů, který v sobě už zase má ten správný rebelský přístup. Za prodejní cenu na úrovni zhruba 550 tisíc toho nabídne opravdu hodně a je hodně zajímavou alternativou k touringovým ST modelům, které cenově začínají výrazně nad 800 tisíc korun a jsou nabité veškerou dostupnou elektronikou. V tomhle srovnání se najednou Low Rider ST jeví jako docela výhodná koupě.

Ovšem na druhou stranu je to pořád luxusní mašina s cenou nad půl milionu a to zpracování kapotáže s trčícími šrouby bez krytek a nevzhlednými sváry a utopeným přístrojovým displejem už je na dnešní dobu skoro moc drsné a minimalistické. Jako majitel si to budu muset hned po koupi trochu doladit, vyhodit displej a objednat u H-D ten krásný kulatý budík, jaký má nahatý Low Rider S. Ale třeba mě konstruktéři vyslyší a na jaře 2023 už to bude možné takhle objednat? Už teď se těším na pořádný redakční test na našich silnicích, kde vyzkoušíme i město, maximální výkon 105 koní ve vysokých rychlostech na dálnici, spotřebu paliva nebo tempomat. Takže na závěr jen moje soukromá zpráva pro konstruktéry H-D: „Please improve the workmanship of the front fairing and put in a proper round instrument cluster, so I can send purchase order for the bike!“

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Originální a robustní design
+ Úžasný motor 117
+ Pohodlné sedlo


- Zvláštní jízdní pozice (jako u modelu Low Rider S)
- Zpracování nosné konstrukce kapotáže, žádná schránka
- Minimalistický tachometr


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 90 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist