Harley-Davidson Street Glide Special - cestování první třídou

O čem že to tady mluvíme? Pro ty, co nezaregistrovali některý z předchozích článků na toto téma, začneme stručnou vysvětlivkou. Firma Harley-Davidson před časem naladila nový komunikační kanál mezi zákazníky a vývojovým oddělením, kterému dala zmíněný název Project Rushmore. To zní jako celkem rozumný nápad - proč si v kanclu lámat hlavu nad tím, co se mohlo lidem líbit, když se jich můžete jít rovnou zeptat. A přesně tohle v H-D udělali. Oficiálně se tomu říká sbírání informací od zákazníků, ale my si dokážeme představit, jak to bylo doopravdy. Lidi od Harleye prostě vyrazili na srazy a do motorkářských barů pokecat u pivka, a ještě si napsali přesčasy. Od začátku projektu prý uteklo osm dlouhých let.

Harley má v tomhle způsobu průzkumu trhu velkou výhodu, protože jeho zákazníci se rádi sdružujou do spolků jako je HOG, a díky tomu není problém jich vyzpovídat stovky za jeden večer a na jednom místě. Harley se kromě toho ptal samozřejmě také svých dealerů, po čem jejich společní zákazníci nejvíc touží, a když měl dost informací pohromadě, začal náměty veřejnosti takzvaně aplikovat do praxe - tedy promítat do vývoje a výroby.

Řečeno s trochou nadsázky se díky Projektu Rushmore potvrdilo, že klientelu značky už dávno netvoří jenom zarostlí týpci v umaštěných kožených bundách s třásněmi, které technologie 21. století uráží a nejraději si svou motorku opravují sami v garáži. Cílová skupina cestovní řady Touring si naopak vyžádala spoustu vymožeností moderní doby. A není se co divit. Při cestování chce většina lidí zažívat pocit pohodlí, bezpečí a pokud možno taky žádnou nudu.

V první vlně se změny vycházející z projektu Rushmore tedy dotkly řady cestovních modelů Harley-Davidson, a nám se do redakce dostal už druhý takto modernizovaný kousek. Že se jedná o model Street Glide pozná i laik, protože z hlediska designu k žádným převratným zásahům nedošlo. Abyste poznali nový model od staršího, musíte se zaměřit spíš na detaily. Do očí by vás mohl hned praštit větrací otvor v přední masce nebo nové lité ráfky.
Pozornějšímu pohledu pak asi neujde upravený tvar předního blatníku s nižším profilem, ani větší budíky. Právě přístrojová deska, kde se v jednom obrazu potkávají klasické ciferníky s chromovaným rámečkem a barevný displej infotainment systému Boom!Box je zářným příkladem setkání generací. Na jedné straně ručičkové ukazatele jak z padesátých let, a hned pod ním moderní navigace a rádio s USB vstupem a možností připojení na chytrý telefon nebo hlasového ovládání.

Pod pojmem větší bezpečnost si lze představit lecos - například i výkonnější motor. Jestli vám to nedává smysl, zkuste si představit situaci, kdy se už celé věky vlečete za kamionem, a zničeho nic se před vámi otevře krátká rovinka. Přesně to je chvíle, kdy se můžete spolehnout na zátah motoru Twin Cam 103. A když máte Long Vehicle konečně ve zpětných zrcátkách - do kterých se mimochodem vejde celá jeho kabina - a další zatáčka je proklatě blízko, pocit bezpečí umocní propojené brzdy s kombinovaným systémem Reflex s ABS. Nejde ani tak o to, že by se třmeny zakously do kotoučů s větší razancí než u předchozího modelu. Důležitější je, že se předek tolik nepotápí, a když se plnou silou opřete do pedálu, zadní kolo nejde do smyku. Brzdný účinek se v ideálním poměru rozdělí do obou kol, ať už vyvinete jakýkoli tlak na přední páčku či zadní pedál. Do kategorie bezpečí můžeme započítat ještě nový duální halogenový světlomet s denním svícením.

Pohodlí z tohohle křižníku čiší na dálku už odnepaměti, ale vždycky je co zlepšovat. U jezdce to může být snazší chod hydraulické spojky, a za horkých letních dnů třeba zmíněný "větrák" v přední kapotáži. Když na sebe chcete pustit víc čerstvého vzduchu, stačí jednoduše přepnout kolíbku nad přístrojovkou. Začne pršet - a stejným pohybem můžete podlouhlý otvor zase utěsnit. Zrovna tak potěší, když k otevření postranního kufru stačí už jen jedna ruka, a to co se do kufru zrovna chystáte vložit nemusíte pokládat na zem. Šikovné jsou i rychloupínáky, které umožňují kufry snadno sundat bez použití nářadí. Filozofie jednoduchosti pronikla i do takového detailu, jako je víčko nádrže, které se nově otevírá také jediným stiskem prstu.

Hluboce vykrojená a široká přední část sedla poskytuje dost komfortu i na celodenní jízdu - to platilo už pro předchozí model, ale vzadu se vylepšovalo. Na spolujezdce tady čeká delší a širší sedák, zatímco poloha držáků kufrů vytváří víc místa na nohy. Bez opěrky to ale vzadu stejně není žádné velké relaxování, zvlášť když přihlédneme ke zvýšenému zátahu motoru. Díky většímu airboxu se dvouválci lépe dýchá, a nová vačka zas přidává do spalovacího prostoru víc směsi v ten správný moment, takže špička masivního točivého momentu je k dispozici takřka na požádání. Výrobce uvádí špičku 138 Nm ve 3 500 otáčkách, ale pocitově je ta obrovská síla k dispozici neustále, a šest rychlostí v převodovce se chvílemi zdá jako zbytečně moc. Na dálnici ale šestka přijde vhod, zvlášť v kombinaci se standardně montovaným tempomatem.

Pozornosti neušel ani podvozek, konkrétně jeho přední část. Nová vidlice  Stiffer s větším  průměrem (49 mm) lépe odolává rázům od nerovností silnice, upravená geometrie krku řízení pomohla k lepší ovladatelnosti a citlivějšímu řízení. 372 kilogramů je pořád znát při manipulaci na místě, a otočit Street Glidu na pětníku pořád není žádná legrace, ale za jízdy už je limitem spíš výška stupaček než váha motorky. Brzdy zvládají zkrotit tuhle těžkou váhu bez problémů, a propojený systém Reflex hodně zmírnil potápění předku při brzdění.
Harley-Davidson není značka, která by vývoj svých produktů hnala vpřed mílovými kroky. Tím víc, že je pro ní typická cesta postupné evoluce, překvapuje u nové Street Glide Special rozsah modernizací, které se v rámci jednoho modelového roku odehrály. Nemůžeme to samozřejmě srovnávat s rychlostí, jakou jdou dopředu technologie u jiných výrobců, ale snaha vyjít vstříc potřebám zákazníka je sympatická.