Harley-Davidson Road/Street Glide Limited, dvakrát stejně a přitom úplně jinak

Proč nás proboha Harley pozval na první svezení na nových vlajkových lodích řady Touring zrovna na úzké zakroucené silničky v horách kolem Malagy? Vždyť tyhle čtyřistakilové koráby lákají spíš k jízdě ve dvou po rovné americké highway, která se bez jediné zatáčky táhne nekonečnou prérií, dva dny rovně a ve středu mírně doleva.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

My se během půl dne vyhrazeného pro oba modely dostali na dálnici jen na pár minut, jinak jsme se motali se po úzkých horských silničkách. Sice krásné výhledy, ale pořád po středomořském asfaltu plném bílého vápence, většinou v dešti, takže pneumatiky klouzaly jako mýdlo ve sprše. Jenže zpětně musím uznat, že to není úplně špatný nápad a ze strany výrobce docela odvaha. Odprezentovat velké cesťáky v těch nejnáročnějších podmínkách, na které můžeš na dovolené narazit, to svědčí o sebevědomí. Osobně už se ale těším na pořádný test na našich silnicích, kdy oba stroje pořádně vyzkoušíme i se spolujezdcem aspoň na týden, podobně jako vloni při testu Street Glide Ultra.

Představením dvojice modelů Limited značka završila přechod na nový design s LED světlomety a linkami denního svícení, ale také na novou konstrukci motorů Milwaukee-Eight VVT 117 s variabilním časováním ventilů. K tomu celá řada vylepšení v oblasti podvozku, aerodynamiky, komfortu a technologií a úspora deseti kilogramů provozní hmotnosti. Modely Limited jsou v nabídce každý asi v deseti decentních barvách nebo v příplatkových dvojbarevných kombinacích, navíc si při koupi zároveň vybíráte provedení motoru a celého spodku motorky buď v chromu, nebo v matné černé barvě. To dokonce někteří zahraniční kolegové novináři kritizovali, že už to je na zákazníka příliš složitý výběr, ale za mě jednoznačně palec nahoru. A poměrně velký počin je i nová vysoká záď se zadním kufrem s integrovanými reproduktory a opěrkami spolujezdce.

Zdánlivě nepodstatná věc, jenže nová záď s integrovanou širokou LED linkou zadního světla moc pěkně doplňuje výrazný předek a ladí se siluetou motorky. Velký topcase kufr s označením Grand Tour-Pak v pohodě spolkne dvě integrální přilby a notebook, který si tady zároveň dobijete z 12V zásuvky. I boční kufry jsou proti předchozí verzi mírně zesílené a působí stabilnějším dojmem. A když už jsme u odkládacích prostor, k dispozici jsou i schránky v deflektorech před nohama jezdce, mobil pak odložíte do šuplíku pod přístrojovkou. Celkový objem všech kufrů a schránek je 144 litrů - s tím už se dá vyrazit na dovolenou ve dvou.

První kilometry absolvuji na Street Glide Limited s kapotáží Batwing, která se otáčí společně s řídítky. V porovnání s loňskou verzí Ultra je pocitově o dost větší, ty obrovské boky s rozsvícenými bočními světly jsou na pocitu šířky hodně znát. Přeci jen verze Limited s velkou porcí výbavy navíc je ještě o 12 kilo těžší než loňská Ultra ještě se starším motorem. I tak ale po rozjezdu pocit váhy mizí a zůstává nadšení nad skvělou ovladatelností a dobrou odezvou do řídítek.

Jenže první výjezd z centra Malagy je v hustém dešti, který nás ostatně doprovázel většinu dopoledne vyhrazeného pro velké Touringy. A tady přichází ke slovu nová elektronika s hlídáním trakce zadního kola. V dešti na kluzkém asfaltu super věc, jen mě trochu překvapila pomalejší reakce. V nízkých rychlostech občas nechala zadní kolo chvilku tancovat ze strany na stranu, než zasáhla. Asi že motorka nebyla v náklonu? Uvidíme později v horách v rychlejším tempu.

Přestává pršet, vedoucí jezdec nasadil svižnější tempo, i když clo chvíli rukou varovně ukazuje, že to na světlém asfaltu hodně klouže. Street Glide i s velkou zádí působí vyváženě a sebejistě, když mi v náklonu podklouzne zadní kolo na asfaltové spáře, hned cítím zásah elektroniky. Nová jednotka se sledováním náklonu umí zasáhnout příjemně citlivě a nepůsobí to rušivě, zároveň nechá zadní kolo chvilku klouznout, aby to bylo zábavné. Výrobce hodně zapracoval i na novém tvaru sedla a vyhřívání, ale tady se rovnou přiznám, že při jízdě s neustálými zastávkami na focení nebo čekání na opozdilce jsem nedokázal vnímat nějaký podstatný rozdíl. Posaz je uvolněný a zároveň dostatečně aktivní pro vedení mašiny mezi zatáčkami. Příručka slibuje, že nový tvar nasměruje boky jezdce do neutrální polohy vůči páteři a sníží zátěž na záda a krk při dlouhých cestách. To ale vyzkoušíme při delším redakčním testu během léta.

Zvýšený plexištít je v porovnání se standardními Glajdami je podstatně vyšší a dává velmi slušnou ochranu před větrem, v našem případě i deštěm. Jasně, tak luxusní mašina už by si možná zasloužila elektronicky nastavitelný štít, jenže proč měnit to, co funguje. Harley má navíc geniální průduch SlipStream pod plexi, který si pomocí páčky pootevřu nebo zavřu a nasměruji si tak proudění bez turbulencí přesně pro svoji výšku postavy.

Kapotáž Batwing v kombinaci s chrániči nohou a deflektory dává výrazně lepší aerodynamickou ochranu než předchozí model Ultra. Ruce a nohy mám i za mírného deště téměř suché a dolní část navíc pocitově ještě zvětšuje motorku a dělá z ní větší koráb. Moc se povedly taky bodové LED mlhovky v krytech nohou, dávají mašinám modelům modernější a čistší design než přídavné kulaté mlhovky předchozích modelů.

Konečně trochu oschla silnice a máme šanci vyzkoušet Milwaukee-Eight 117 VVT s kapalinovým chlazením hlav válců a hlavně variabilní časování ventilů. U motorů H-D se nestřídají různé profily vaček, jako je tomu třeba u boxerů BMW. Američani natáčejí celou vačkovou hřídel vůči klikovce, a tím umožní otevírat ventily o něco dřív nebo později, než jak to bylo při pevném nastavení. Výhodou je, že systém může pracovat plynule napříč rozsahem otáček, ne jen ve dvou fixních režimech.

Výsledkem jsou papírově jen nepatrně vyšší maximální hodnoty než bez VVT. Motor o objemu 1923 cm³ má maximální točivý moment 175 Nm při 3 500 ot./min a výkon 80 kW (107 koní) při 5 020 ot./min. Jenže za jízdy je tu znatelný rozdíl v celkovém elánu a charakteru, ale i zvuku motoru. Na výběr jsou čtyři jízdní režimy. Road pro každodenní použití, Sport pro maximální výkon, Rain pro mokro a Custom pro individuální nastavení.

Už od přibližně 2tis otáček nastoupí rovnoměrný točivý moment, který bez jediné díry táhne až do horní hranice. Nikdy nemáte pocit, že potřebujete podřadit, protože by to nahoře víc táhlo. Při akceleraci ze zatáček a jízdě do kopce se mašina pořád rve dopředu, jako by jí ohromně chutnaly vysoké otáčky, ale stejně tak nízké. Podle výrobce se také o pár procent snížila spotřeba a prodloužil dojezd, ale to je vzhledem k obrovské pořizovací ceně přes 850 tisíc a obrovské nádrži 23 litrů benzínu skoro nepodstatné. Plnější je i zvuk, oba modely jsou o něco míň utlumené a i to zvýší ten nádherný dojem z projevu obrovského motoru.

Převodovka je pořád ta stará známá kovařina, přesná a pohodlná s delším chodem páčky, která je u těchto modelů s pohodlnými cestovními plotnami doplněná i řazením nahoru patou. Takhle má znít a fungovat amerika, na tom bych nic neměnil. Naopak s tím prokletým bočním stojánkem už mohli při přechodu na novou generaci něco udělat! Když už ho konečně nohou nalovíte a vyklopíte, při zatížení se pokaždé zhoupne a o kousek popojede a než si zvyknete, pokaždé vás to vyděsí.

Přesedám na Road Glide Limited a rázem jsem v úplně jiném světě. Prakticky shodné technické parametry, ale pár kilo navíc kvůli masivnější žraločí kapotáži Sharkwing s pevným uchycením na rámu. Posaz za dlouhými řídítky je tady trochu volnější, dál od digitální přístrojovky. Tahle poloha okamžitě navozuje pocit ležérní jízdy po dálnici a na dlouhé trasy působí Road Glide Limited ještě o dost pohodlnější než Road Glide. Není tu prakticky žádná váha na rukou, ale taky podstatně menší odezva od předního kola.

Při pomalých manévrech tu není váha kapotáže na řídítkách a v rychlých zatáčkách zase ta obrovská skříň přede mnou dává jedinečný pocit z jízdy. Pocitově těžký stroj, s horší odezvou, ale zároveň úžasně dynamický. Na Road Glide je v menších rychlostech i přes větší kapotáž trochu horší ochrana před větrem a deštěm, kapota i plexi jsou hodně daleko před jezdcem. Velká Road Glide taky víc láká pustit si hudbu a plně využít 12,3palcový displej a sadu reproduktorů. Je tu nový systém Rockford Fosgate se 4kanálovým zesilovačem s celkovým výkonem 200 wattů. Ve srovnání s dosavadním systémem BOOM! Box GTS se jedná o zdvojnásobení výkonu.

Hodně příjemná je nezávislá navigace, mně osobně chybělo jen Android Auto, zatím je podporovaný pouze Apple CarPlay. V této cenové třídě bych si tu dokázal představit i adaptivní tempomat s udržováním vzdálenosti pomocí radaru, na druhou stranu jsem rád, že do toho konstruktéři nešli a nerozbili tyhle dvě nádherné kapotáže plastovou plackou radaru. Co si ale neodpustím znovu poznamenat, je absence elektrické zpátečky, která by tyto modely zpřístupnila většímu okruhu zájemců. Já osobně bych si ji v konfigurátoru asi nezaškrtl, ale dovedu si představit, že je řada lidí, kteří právě kvůli jistotě zpátečky tyhle nádherné obry zavrhnou.

V horských vesničkách se zpomalovacími prahy, ale i na rozbitějších úsecích je možnost vyzkoušet odpružení Showa s technologií Dual Outboard Emulsion. S novým designem Touringů přišly i delší zdvihy, vzadu je to teď 76 mm a vepředu 117 mm. Příjemná je možnost hydraulického nastavení předpětí pružiny pomocí kolečka na levé straně i bez použití nářadí, aniž by bylo nutné sundávat kufr. Předek i zadek jsou dobře sladěné a i s vysokou váhou je jízda i na hrbolech stabilní a perfektně drží stopu, až na hodně velkých dírách přestává zadní odpružení stíhat a dává najevo, že se blíží k dorazům. Na větších hrbolech taky cítíte, jak moc velkou váhu musí odpružení krotit.

Velkou pochvalu si zaslouží propojené brzdy, které se při pomalém manévrování rozpojí a umožní používat přední a zadní nezávisle. K tomu je tu kompletní náklonová elektronika s C-ABS, kontrola trakce i asistent rozjezdu do kopce a sledování tlaku v pneumatikách TPMS. Páčka přední brzdy je (konečně!) nastavitelná. Přestože mají stejnou techniku, pocitově brzdí Street Glide Limited ještě o dost líp než Road Glide Limited, protože dává do řídítek přehled o zatížení pneumatiky a předního kola. Road Glide je v tomhle ohledu odtažitější a dává větší respekt, tady bych nechtěl lovit podklouznutí předku a o to víc jsem tady byl rád za náklonové ABS.

Obutí Dunlop Harley-Davidson Series, což je touringová pneumatika Dunlop D407T upečená speciálně pro H-D, během naší půldenní jízdy fungovala moc pěkně na suchu. Na mokru a místních vápencových silnicích ale předvedla spíš slabší výkon a až při delším testu během léta si doufám budu moci ověřit, jestli to na běžném mokrém asfaltu bude v pořádku.

Tyhle dva modely přinesly dokončení transformace značky na nový design a i podle odezvy zákazníků se tahle inovace povedla. Majitelé předchozích dvoumístných touringů s motory 114 teď před sebou mají lákavou nabídku podstatně modernějších a silnějších strojů, které ale citlivě zachovaly ty nejlepší a nejzábavnější prvky svezení v tradičním duchu H-D. Vracíme motorky před hotel a ve mně se perou dva pocity. Hlava říká, že Street Glide je vlastně ve všem lepší, rychlejší, jistější... víc tě zapojí do aktivního řízení. Jenže srdce se mi víc rozbuší na Road Glide, která víc ztělesňuje ten pocit Grand American Touring a láká tě zapnout tempomat a pustit si nějakou drsnější kapelu. V obou případech ale bude s výběrem nejspokojenější spolujezdec, který si tady vychutná svezení jako v jednostopém Rolls-Royce.