Harley-Davidson Pan America ST: Revolution Max konečně na max!

Je to „jenom“ úprava stávajícího modelu Pan America, přesto ale dle mého velmi zásadní novinka americké značky. Už od prvopočátku, kdy se adventura Pan America představila světu, jsem se musel ptát, jestli by nebylo lepší, kdyby se prostě vykašlala na off-road ambice a zaměřila výhradně na silnici, kde by mohl především její motor Revolution Max 1250 předvést to, co skutečně dokáže. A tak se stalo. Tohle je ST, já jedu na Šumavu a královsky se u toho bavím.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Vesnice končí, kopnu rychlořazením kvalt dolů a nechám motor, aby se pořádně nadechnul. Velký vidlicový dvouválec ve středním pásmu nabírá na síle a rozeřve se, jak letí vstříc omezovači. Je to právě motor, který propůjčuje téhle motorce podstatnou část charakteru. Z objemu 1 252 cm³podává vodou chlazené véčko rovných 150 koní při 9 000 otáčkách a 127 Nm v 6 750. V praxi to znamená dost síly ve středním spektru, a náležitý masakr jen kousek před omezovačem, kdy se v motoru probudí zlá, hladová bestie a řítí se vpřed s ohromující dynamikou. V tu chvíli se vyhladí i zvuk – zejména v první půlce otáčkoměru zní motor Pan Americy přes utlumené výfuky dost mechanicky, ovšem když se dostane do tempa, vytvoří pod plynem kombinací výfuku a sání pěkně hrdelní chraplák.

Jakmile však přijde další obec, agregát se zase uklidní a udělá ze sebe více méně beránka. Někde pod třemi tisíci se nachází minimum, ve kterém umí motor pohodově vyklusávat, a když nasadíte standardní cestovní tempo, bude pohodovým, jen minimálně vibrujícím společníkem. Obratně zvládne prakticky každou úlohu, ovšem tu největší radost mu uděláte, kdy jej podržíte pod krkem a necháte linku virtuálního otáčkoměru přelézt šestku. Právě tady ukáže, co v něm je, a ruku na srdce – jede prostě jako kráva.

Když konečně přijde klikatá okreska, hodná šumavské pověsti, je tu hned několik podstatných prvků k tomu, aby se dal bouřlivý apetit motoru uhlídat a zkrotit. Brzdy jsou naspecifikované tak, jak se s ohledem na výkony sluší a patří – tedy radiální čtyřpístové Brembo brzdiče, ovládané radiální pumpou. Dávkování i celkový účinek jsou příkladné. Ještě mnohem větší radost mi ale udělala ovladatelnost spolu s podvozkem.

Jediné, co bych v téhle oblasti vytknul, bude potápění přední vidlice na brzdách. I když jsem na mechanicky nastavitelných tlumičích trochu přitáhnul předpětí i kompresi, předek se při brždění pořád trochu potápí, dělá to však čitelným a kontrolovaným způsobem. Příď prostě o kus klesne, tam tlumení ztuhne a dál působí pevně. S radostí navíc směním trochu potápění za onen perfektně vyladěný poměr tuhosti a komfortu. Drobné nerovnosti, ale i spáry, umí Harley elegantně odfiltrovat, aby mě nenaklepával, a to navzdory tomu, že má nižší zdvihy než standardní Pan America. Přitom ale neztrácím cit v řízení a pořád vím, co se pode mnou děje, i když začnu adventuře se sedmnáctipalcovým předním kolem povolovat uzdu.

Do zatáček se totiž pouští Pan America s radostí – tak jak je to na adventuru o hmotnosti 246 kilogramů jenom možné. Není to žádný hyperaktivní naháč nebo motard, pořád je zde znát dlouhá stavba, i díky které zůstává motorka naprosto stabilní, ale stačí abych si lehounce pomohl tělem a Pan America zatáčí jako víno. V zatáčce přesně vím, co se mi děje pod koly, a jakmile se silnice rovná, otáčím pravou rukojetí a nechám se ohromnou vlnou točivého momentu doslova vypálit na nadcházející rovinu.

Už dosavadní Pan America s devatenáctipalcovým kolem vpředu jezdila moc pěkně, těžší kola jí nicméně propůjčovala trochu ležérnější chování a tak jsem se nemohl zbavit dojmu, že na silnici nešlo její potenciál – a zejména potenciál mimořádně potentním motoru – naplno využít. Teď to ale jde, já lítám vingl za vinglem, přehazuju si hybrid mezi adventurou a sport-tourerem ze zatáčky do zatáčky a příležitostně se nablble směju do helmy.

Na Šumavu je to nicméně z Prahy celkem daleko, a tak nejsem zdaleka živ jenom z toho, co dokáže Harley v zatáčkách, když se zrovna tahá. Pořád je pro mě (a pro všechny potenciální kupující) velmi důležitá i cestovní stránka a není nijak velkým překvapením, že v tomto ohledu ST o nic nepřichází. Na první usednutí mě překvapují vysoká a daleko vpředu umístěná řídítka. Pocitově se sedí na motorce hodně vzadu a jen tím, že mám 184 centimetrů a poměrně dlouhé ruce, se nemusím k širokým řídítkům natahovat. Nižší jezdci se natáhnout budou muset a pro ně je velmi důležitá zpráva, že silniční verze dostala nižší a výrazně prokrojené sedlo ve výšce 825 milimetrů. Právě to je ovšem jediná věc, se kterou jsem se úplně neskamarádil. Jsou pro to hned dva důvody. Zaprvé mám vůči sedlu výš stupačky, což znamená ostřejší úhly v kolenou, za druhé sedím ve výšce, kdy mi nízký plexi štítek bez výškového nastavení posílá dost hluku do přilby. Kdybych tu měl původní dvoudílné sedlo, které má na klasické Pan Americe základní výšku 850 milimetrů, jsem si celkem jistý, že by se oba tyhle neduhy vyřešily. Naštěstí vyměnit sedlo by mělo zabrat chvilku, a u jezdců, kteří jsou třeba jen o pár centimetrů nižší, tenhle problém vůbec nevyvstane.

Navzdory nižšímu sedlu si na celé cestě absolutně užívám každý metr a když v cíli slézám, musím se skoro zamyslet nad tím, jestli bych právě na téhle bestii nechtěl cestovat (a řádit) častěji. Strašně mě baví a co víc, vážně se mi líbí. Je mi jasné, že právě v téhle oblasti vyvolává Pan America dost vášní. Už při uvedení před lety byl tématem číslo jedna její předek, potažmo „světelná rampa“ místo předního světlometu, která vypadá jak z rallye auta. A pro všechny mám dobrou zprávu – tím, že má ST menší přední kolo a méně oplastování kolem chladičů, vynikne právě tenhle podivný a prďácký prvek ještě mnohem víc, takže ho můžete mnohem víc obdivovat! Že se vám nelíbí? Tak to máte smůlu…

Abych ale jenom nechválil, je tu i pár drobností, které úplně dobře nevypadají. Nebyl by to Harley, kdyby se v jeho zpracování nenašlo pár mezer. Ačkoliv stejně jako u „vzducháčů“ i tady platí, že se situace zlepšuje, tak období hadicových svorek na výfucích ještě není úplně pryč, a z jiných svorek trčí předlouhé závity šroubů. Pořád přetrvává taky pohledová a nepohledová strana motoru, což je věc, která se táhne napříč všemi modely s agregáty Revolution Max. Zprava je motor krásný, hrdě vystavuje siluetu válců, a dokonce si hraje s tím, jak výfukové svody obíhají víko spojky. Zleva je to… horší. Právě na tuhle stranu, kam by se neměl nikdo dívat, přehodili inženýři Harleye všechny nevzhledné hadice, konektory a kabely, celé to dozdobili pár plastovými dekly a červené kabely ke svíčkám už to bohužel nezachrání.

Jedná se však veskrze o detaily, které nemají šanci zkazit celkový dojem. Shrnuto podtrženo, vypadá Pan America ST dobře, věříte jí, že stojí peníze, ale hlavně výborně funguje a jezdí. Dokonce půjdu až tak daleko, že řeknu, že se v mých očích jedná o jeden z nejzásadnějších modelů Harleye za velmi dlouhou dobu. Proč, to jsem naznačil už výše. ST je totiž první model, který skutečně využívá plný potenciál motoru Revolution Max. Skvěle jezdí, zvládá dlouhé cesty, ale i krátké projížďky nebo každodenní ježdění. Klasická Pan America s velkým předním kolem tomu byla dosud nejblíž, ale třeba power cruiser Sporster S je spíš prďácký hot-rod, na kterém se chcete svézt kolem komína, a jakmile začnete chtít víc, brzy narazíte na limity. Pan America ST má však limity hodně daleko a s úderným výkonným motorem si rozumí jako dosud žádná motorka. Já se za jejími řídítky skutečně náramně bavil, ale bylo mi i velmi pohodlně (a ještě lepší by to bylo s vyšším sedlem). Za mě tedy paráda a zásadní krok vpřed, navzdory tomu, že jde vlastně o výměnu jednoho ráfku…

Pokud nechcete do terénu, jde o nejlepší Pan Americu, která je navíc v současné nabídce i Pan Americou nejlevnější. Tím, že ST nenabízí drahá vyplétaná kola, adaptivní podvozek nebo výbavu příslušnou cestovním adventurám (nemá třeba centrální stojan, padáky, nastavitelné plexi, kryty rukou…), nahradila dosavadní základ, stojí méně než verze Special, a samozřejmě výrazně méně než našlapané CVO. Cena uváděná klasicky v eurech činí 20 318 eur včetně DPH, což je v přepočtu aktuálně 503 000 korun. Samozřejmě to není málo, ale s ohledem na výkon a schopnosti to není ani příliš mnoho.