Harley-Davidson Low Rider ST: Rock’n’roll na asfaltu

Název Low Rider je odvozen od specifického designu motocyklu, který se vyznačuje nízkým profilem. To zahrnuje snížené sedlo a celkově nízké těžiště motocyklu, což zlepšuje ovladatelnost a komfort. První generace se objevila na trhu už v roce 1977 a byla navržena tak, aby kombinovala to nejlepší z cruiserů a chopperů, čímž vznikl motocykl, který byl nejen stylový, ale také výkonný a pohodlný. Novinka té doby se vyznačovala nízkým sedlem, dlouhým rámem, a jelikož je to H-D, tak i pěknou sbírkou chromových detailů. Tenkrát byl srdcem Low Rideru motor Shovelhead o objemu 1200 cm³. Harley postupně tento model inovoval a zvětšovala se kubatura motoru, až se dostáváme do roku 2025, kdy k nám Low Rider přijíždí s dvouválcem o objemu 117 kubických palců čili 1923 cm³. Je to na poměry H-D relativně malá motorka, ale dostala jeden z největších motorů, navíc pro letošní rok v silnější verzi High Output!

Vlevo původní FXS Low Rider z konce 70. let, vpravo FXRT Sport Glide z první půlky 80. let a víc ke vzniku novodobého Low Rideru ST vědět nepotřebujete :-)

Již od roku 2022 jsou v nabídce hned dva modely z téhle řady, a sice nahatý Low Rider S, vybavený malou kapličkou nad světlem, a vedle něj Low Rider ST s malými plastovými kufry a přední polokapotáží jak ze Sport Glide z 80. let. A přesně ten jsem pod zadek dostal já.

Dunivá síla

Po usednutí za řídítka mě hned zaujal minimalistický displej. Dnes se na vás na většině nových motorek rozbliká obrazovka, přehraje vám video s logem výrobce, chvíli všechno bzučí, systémy nabíhají, kontrolky blikají atd. Tady je to osekané na minimum a k téhle motorce to sedí jak zadek na hrnec. 

Zmáčknutí startovacího tlačítka probudí stosedmnáctku a skoro dvoulitrový dvouválec začne dunět v nízkých otáčkách. Zvuk motoru je naprosto úžasný a může být ještě o kousek dokonalejší. Na testovaném Low Rideru můžete vidět elektronicky regulovatelný výfukový systém Dr. Jekill & Mr. Hyde za bratru něco přes 65 tisíc korun. Jak to funguje? Vedle levého ovladače najdete ještě jedno malé tlačítko. Jakmile ho zmáčknete, zvuk motoru trochu potemní a dost zesílí. Je to rachot a je to zatraceně návykové. Zvuk motoru tady totiž není jen doprovod. Je to druhá polovina zážitku. Nízký, hluboký tón, který rezonuje v hrudi. Každý odpich od semaforu je jako trailer na váš vlastní road movie. A na okreskách? Stačí pár podřazení a ozve se zvuk, který by probudil i mrtvého.

Letošní model dostal pod nádrž již zmiňovaný motor Milwaukee-Eight 117 High Output, který posouvá hranice výkonu a jízdního komfortu zase o kousek dopředu. Se 114 koňmi a točivým momentem 173 Nm byste měli mít vždycky dost výkonu na svižnou jízdu. Tahle verze má ještě jednu funkční i designovou vychytávku, a tou je krásné sání vzduchu na pravé straně motorky těsně pod nádrží. Nejenže skvěle vypadá, ale dodává motoru všechen potřebný kyslík a tím pádem i výkon.

Řadím jedna a rozjíždím se. Výkon a hlavně krouťák motoru jsou ďábelské. Motorka reaguje velmi přesně a síla motoru je mnohem větší, než jsem čekal. Další důkaz, že objem ničím nenahradíš. Síla motoru je brutální a táhne tohoto drobečka dopředu, jako kdyby měl jen pár kilo. Znatelné je zlepšení výkonu především ve středních a vyšších otáčkách. Díky úpravám nyní nabízí delší záběr při razantní akceleraci, což ocení zejména jezdci, kteří rádi drží plyn otevřený naplno. Inženýři navíc posunuli hranici maximálních otáček z původních 5600 na 5900, což motoru umožňuje pracovat efektivněji ve vyšších pásmech a prodlužuje jeho výkonové maximum. Výsledkem je dynamičtější jízda a ještě větší požitek z každého otočení rukojeti plynu. Také převodovka si zaslouží pochvalu. Je hladká a přesná, takže řazení je hračka. Převodové stupně jsou navíc dobře odstupňované.

Na okreskách i dálnici

Díky nízkému těžišti a širokým řídítkům je ovládání motorky až překvapivě snadné, což oceníte zejména při rychlé jízdě po klikatých silnicích. Velmi pozitivně se na jízdních vlastnostech projevuje i kapotáž. Co se designu týká, nechám na každém z vás, ať si o ní myslí, co chce. Ale jedno je jisté – funguje. Je velmi dobře aerodynamicky řešená, udržuje stabilitu motorky a pořád na vás přivádí dost vzduchu, abyste se na motorce neuvařili. A za mě vypadá dobře.

Jedním z prvků, které dávají Low Rideru ST jeho nezaměnitelný charakter, je asymetrická kombinace kol – vpředu hrdě stojí 19palcové kolo, zatímco zadní partie spoléhá na robustní šestnáctku. Tento kontrast nejenže vytváří typicky americkou siluetu s příměsí rebelského postoje, ale hlavně poskytuje optimální rovnováhu mezi stabilitou a obratností, a to bez ohledu na to, zda se právě proháníte po rozpálené dálnici, nebo tančíte mezi zatáčkami na okresce. I v městském provozu se Low Rider ovládá až překvapivě lehce a pohodově. Je dostatečně kompaktní, aby se snadno proplétal mezi auty, a pánové Jekill a Hyde vám zajistí, že vás nikdo nepřeslechne. Dvojité přední kotouče s čtyřpístkovými třmeny odvádějí skvělou práci. Reakce je okamžitá, s perfektním dávkováním. Nejsou přehnaně ostré, ale rozhodně nemají problém motorku zastavit i z vyšších rychlostí. A co je hlavní, brzdíte s jistotou, ne s nervy na pochodu.

Opravdovým překvapením je však to, co se děje pod sedlem. To proto, že testovaný kousek byl osazený kitem přední vidlice Öhlins a k tomu sériovým zadním tlumičem, který ale má vyšší stavbu a výrazně zvedá světlou výšku a s ní i limity v náklonu. Low Rider ST si díky tomu už v základu může dovolit úhly přesahující 31 stupňů na obě strany, což je v kategorii cruiserů zcela výjimečný údaj. A co je na tom nejlepší? Při svižném tempu a sportovním stylu jízdy nehrozí žádné nechtěné škrtnutí stupačkami o asfalt, tenhle Harley umí nejen burácet rovně, ale i překvapivě svižně zatáčet.

Samozřejmě nejlíp je vám s Low Riderem na dlouhých cestách. Ergonomické sedlo, dobře odpružený podvozek a sedlové brašny zajišťují pohodlí i při několikahodinové jízdě nebo při několikadenním výletu. Díky velké nádrži a úspornému motoru se ani příliš nemusíte zdržovat zastávkami na tankování.

Styl, který něco stojí

A jak už to u Harley-Davidsonu bývá, Low Rider ST nezůstává pozadu, co se týče stylu, výkonu a samozřejmě ani ceny. Tahle kapotovaná raketa v klubovém duchu začíná na 20 480 eurech bez daně, což znamená, že s DPH se dostáváme někam k 610 tisícům korun. Chcete jinou než základní šedou? Připravte si 530 eur navíc bez daně. To ale není případ testovaného stroje, který se nebál nahlédnout výrazněji do katalogu doplňků, a to nejen výfuky a podvozkovými komponenty Öhlins. Ale to už je u H-D prostě takový standard, žádná levná sranda, ale styl, který něco stojí.

Harley-Davidson Low Rider ST 2025 ukazuje, že legenda se nemusí měnit, aby byla moderní. Stačí ji citlivě vylepšit. A přesně to se tady podařilo. Výsledkem je motocykl, který je stejně vizuálně působivý jako technicky vyspělý. A především je to motorka, která má duši.

Informace o redaktorovi

Fanda Vrba (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 185 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE