Harley-Davidson FXS Blackline

Nejnovější přírůstek kategorie Dark Custom, myslím plně vystihuje temnou podstatu a záměr, který si konstruktéři z Milwaukee předčasem vytýčili. Motocykl přináší svému jezdci ryzí a ničím nerušený zážitek z jízdy. Nízké usazení, nohy vpřed na níže položených stupačkách, úzká řidítka, tak to je základní poznávací znamení. Cesta je cíl a s tímto usazením si ji užijete opravdu dosyta a zatraceně zblízka.
Na první pohled zaujmou čisté linie bez zbytečností. Kulaté světlo, minimalistický blatník, jen menší budík mezi úzkými pádly a useknutá záď s opravdu sporadickou koncovou svítilnou. Při bližším ohledání však zjistíte, že jde spíše o přiblížení motocyklu jeho historickým předchůdcům a vzorům, než o „očesaný“ motocykl v pravém slova smyslu. Motocykl paradoxně nabízí po technické stránce více komfortu a možností, než ostatní motocykly kategorie softail doslova před pár lety. Před konstruktéry nezbývá než smeknout za to, jak se jim např. podařilo schovat systém ABS. Elektronika je začleněna do přední části rámu a samotný snímač je schován v náboji kola.
Tradice se drží i spínací skříňka, která je na boku a nijak tak nenarušuje čisté linie vcelku objemné 18,9 l nádrže. Zde snad lze mít připomínku jen k výrazně nízkému uzávěru nádrže, který je tak někdy poněkud složitější otevřít na první pokus. Na druhou stranu za ten sexy vzhled to myslím stojí. Vzhledově nevýrazný budík H-D disponuje na poměry značky dost nadstandardní výbavou (co se informací týče). Kromě důmyslně skrytých kontrolek, se zde veškeré dění točí kolem integrovaného miniaturního displeje. Ten ovládáte z levého řidítka a kromě celkového počtu km a tripmasteru, nabízí řadu dalších funkcí. Jezdec tak má k dispozici ještě ukazatel času, zařazený rychlostní stupeň, otáčky motoru, dojezd při přepnutí na rezervu. Důležité ale je, že všechno je v případě potřeby dobře dostupné a čitelné bez toho, aby to nějak zvlášť narušovalo jinak jednoduché pojetí celku. Zkrátka kdo chce má, kdo nechce, neřeší.
Výraznou dominantou jinak stroze postaveného motocyklu je samozřejmě mohutný dvouválcový motor. Na tom jediném, a pravda tedy ještě na seseknutých koncovkách výfuků, dali konstruktéři výrazněji vyniknout chromovým částem. Takovéto provedení je potom v přímeném kontrastu s jinak matnou nebo lesklou černou na ostatních částech a v konečném důsledku to myslím i výrazně oživuje celek. V podobné režii se nesou i od výroby vyplétaná kola. Černé hladké ráfky motocyklu sedí a jen podtrhují jeho náklonnost historickým předchůdcům. Ryzí a jasný charakter koneckonců ve výsledku podtrhuje i klasické „softail“ zadní odpružení, kdy je dvojice pružících jednotek pěkně schována pod motocyklem.
Blackline můžete mít v temně černém, v metalíze/matná nebo dvoubarevném provedení. Hlubší a extrémně nízko položené sedlo (655 mm) v podstatě skrývá jen baterii a elektrický management. Sedlo je jinak spíše tužší a spolujezdec je zde brán skutečně jen do počtu. Jedná se především o individualistickou záležitost a tak je třeba motocykl brát. Pokud toužíte po odkládacím prostoru, budete potřebovat dokoupit brašny. Pokud chcete cestovat nebo jezdit ve dvou často delší tratě, hledejte spíš někde jinde.
Jak je u kategorie „softail“ zvykem, o pohon se stará Twin Cam 96B o objemu 1584 ccm. Ten je zde uchycen napevno v rámu, nicméně vibrace tak typické pro řadu „Touring“ nebo „Dyna“ se zde nedostaví. Motor má ve výbavě vyvažovací hřídele, které jejich značnou část především na volnoběh a v nižších otáčkách spolehlivě eliminují. Hned při prvním usednutí vnímáte celkově nižší usazení a poměrně úzká řidítka. V podstatě jde o dva „vingly“, které jsou chyceny přímo do horních brýlí. Vše je nezvykle úzké, nicméně po pár kilometrech si zvyknete. Snad jen výhled přes zrcátka na dění za Vámi je poněkud komplikovanější. Chtělo by je to vystrčit více do šířky, aby jezdec viděl za všech okolností a bez problémů dění za motocyklem.
Veškeré starty zde probíhají podobně jako u mnoha dalších modelů - bez klíčku. Za příplatek navíc dostanete alarm (placku do kapsy), který Váš motocykl ohlídá i v případě, když zapomenete řidítka, či zapalování mechanicky zamknout. Start je tradičně podpořen řádným zaduněním a ránou, nicméně i přes veškerý ten rachot a mechanické zvuky se vše chová velice kultivovaně. Manipulace na místě je i přes nízké usazení poněkud komplikovaná, a to především díky úzkým řidítkům. Řadím za „1“ a za notné zvukové kulisy se motocykl pomalu šine z garáže. Jistá neohrabanost je však rázem zapomenuta. Motocykl s úzkou stavbou, se dle očekávání i v malých rychlostech již podstatně lépe ovládá, než na místě. Řazení dalších rychlostních stupňů je již méně hlasité a k samotnému chodu šestistupňové převodovky, nelze mít v podstatě větších výhrad.
Usazení jezdce je dost nekompromisní, takže řeč o nějaké ochraně proti poryvům větru a nepřízni počasí nemůže být ani řeč. Jako ideální rychlostní strop se tak jeví jízda max. do 130km/h. Motocykl má samozřejmě potenciál na podstatně vyšší rychlosti, ale v tu chvíli už jezdec vlaje, jak vyklepaný brzdící padák. Rychlostní maximum je potom někde kolem 160 km/h. Při běžném cestovním tempu vystačíte s tímto motocyklem bohatě s „2-3-4“, při vyšších rychlostech s „5“. Dálničním přesunům je lépe se vyhnout, je to více utrpení než zábava. Zde přichází na pořad dne i „6“, ale osobně bych ji mohl, vzhledem k nastavení převodovky, klidně postrádat.
Motocykl se nejlépe cítí v příměstských oblastech a na okreskách, kde plně vynikne jeho nespoutaný charakter. Táhlé zatáčky na kvalitním povrchu, rovné úseky a kochání krajinou, to vše si zde užijete ze všeho nejvíc. Díky úzké stavbě a možnostem motoru není problém ani jízda hustou dopravou. Bez větších potíží tak prokličkujete ranní špičkou na cestě do práce, jen je třeba počítat s tím, že motor trochu přitápí pod kotlem. Podvozkově na tom Blackline není rozhodně špatně. Škoda jen nízko položených sériových stupaček, které budete brousit téměř v každé zatáčce. Méně kvalitní vozovku přes tvrdší usazení občas notně pocítíte na zadních partiích, nicméně v celkovém pohledu bych podvozek hodnotil spíše kladně. To Vás spíše budou trápit vyjeté koleje, které v tomto rozvoru dokážou s motocyklem pěkně zacvičit.
Motocykl je vpředu vybaven pouze jedním kotoučem a občas je to trochu znát. Pro správný nástup se není třeba bát za brzdu pěkně vzít. Přeci jen přední kotouč toho musí vzhledem k hmotnosti dost pobrat. Nástup ABS není příliš ukvapený, a přichází v momentě, kdy již je to opravdu nutné. V kombinaci se zadní, „záchrannou“ brzdou, však vše funguje dostatečně, i když díky velkoryse dimenzovanému pedálu, je občas správné dávkování trochu problém odhadnout. Paradoxně si tak ABS vyzkoušíte možná častěji, něž by bylo třeba. Nicméně domnívám se, že je to spíše otázka zvyku a více km v sedle.
Kombinovaná spotřeba se v testu ustálila kolem 7 l/100km. Za zábavou, na každodenní ježdění, na vyjížďku s přáteli nebo jen tak na jízdu krajinou, když budete potřebovat vyletět z klece každodenních povinností - tam přesně mi pasuje tento nespoutaný Blackline. Až na strunu samotné podstaty ježdění tlačí tento nový motocykl od H-D. Samozřejmě něco to stojí a to nejen finančně. Jednoduchá stavba si bere určitou daň v pohodlí, ale to prostě k tomuto typu motocyklu patří. Nekompromisní klasický styl bez slitování a zbytečných ozdob.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE