Gas Gas EC 450 Cervantes Replica

Na začátku sezony jsme si proklepli dvoutaktní tříkilo a čtyřtaktní dvěpade. Gasíci se tenkrát předvedli ve velice dobrém světle, a proto jsem byl dost zvědav na horkou španělskou novinku EC 450 F. Její čas nastal před pár pátky, a to rovnou v „nejracingovější“ verzi Cervantes Replica. Už podle názvu je jasné, že jde o repliku světového šampióna Ivana Cervantese, který se v sedle tohoto čtyřtaktu pere o body světového šampionátu třídy E2. 

Oproti „obyčejné“ verzi EC 450 F jí bezpečně prozradí tovární polepy a tradiční startovní číslo Ivana Cervantese #25. Do očí okamžitě praští parádní zlatá USD vidlice Öhlins RXF s uzavřenými cartridgemi o průměru 48 mm a zdvihem 296 mm. Pérování zadního kola netrhá partu a také sází na švédský centrál Öhlins. V tomto případě se jedná o zlatou libůstku TTX44 MKII. Zadní kolo je odpruženo pomocí klasického přepákování a jeho zdvih je 298 mm. Výsadou repliky Ivana Cervantese je kompletní výfukový systém FMF, ale i přední plovoucí kotouč o průměru 260 mm.

Vše ostatní je víceméně totožné se základní verzí EC 450 F. Ocelový rám je posvářen z B profilů a přizpůsoben pětiventilovému agregátu Yamaha. Mimochodem, tento rám s novou geometrií je naprosto stejný pro celou čtyřtaktní modelovou řadu a pomineme-li materiál, nemá s dvoutaktními modely vůbec nic společného. Pérování je výsadou značky Öhlins a jak bylo již zmíněno, tím nejlepším, čím je možné dnes soutěžáka osadit. Hliníkové ráfky klasických enduro rozměrů jsou od Exelu a brzdy dodávál Nissin. Přední zubatý kotouč je oproti standardní verzi plovoucí, nicméně po stránce průměru naprosto shodný 260 mm. Když už jsme u rozměrů, je potřeba zmínit sedlo 940 mm nad zemí a nádrž, která by klidně snesla nějaký ten litřík k dobru. Takto pobere pouze 6,3 litrů béňa, což není vzhledem ke karburátorové verzi zrovna příliš. Při vážení suché hmotnosti se rafička váhy zasekne na hodnotě 115,4 kilo.

Podobně jako u čtyřtaktní dvěstěpadesátky, motor pochází ze země vycházejícího slunce. Jedná se o čtyřtaktní pětiventilovou Yamahu, kterou krmí klasický karburátor Keihin FCR-MX39. Kompletní elektronika včetně CDI je naprosto totožná jako u Yamahy WR. U Gasíků se již stalo tradicí, že používá hydraulickou spojku Magura. Jelikož Yamaha funguje s mechanickou lankovou, bylo potřeba použít hydraulický převodník, což zajišťuje jemnější a přesnější chod. Převodovka s pěti rychlostními stupni je opět na chlup stejná s wéerkem. Co se vzduchového filtru týče a hlavně přístupu k němu, je na tom Yamaha o kus lépe. Je to z toho důvodu, že u Gase se k filtru dostanete pouze po demontáži sedla za pomoci nářadí.

Jelikož nám pár dní před testem vydatně zapršelo, bere nás Zdeněk Hora do bývalého pískového lomu. To se nakonec ukázalo jako perfektní volbou, protože tady si nemusíme dělat s mokrým povrchem hlavu. Za těchto podmínek bychom jen těžko hledali vhodnější místo, kde by bylo možné Cervantesovu repliku proklepnout lépe. Je zde několik pořádně příkrých výjezdů, nechybí ani vyjetá enduro stezka mezi stromy, několikrát dochází na zatáčky v koleji a vzduchem se létá na skocích nejrůznějších typů. No prostě srdíčko enduráka zaplesá, fakt paráda! Kromě exkluzivní čtyřipade zde máme k dispozici čtyřtaktní dvěpade EC 250 F připravenou na závody. 

Pojďme se ale podívat na repliku v akci. Lehce nervózní se s touto ostrou kočičkou začínám polehoučku otrkávat a zároveň si prohlížím vyjetý enduro okruh. Tak jak jsem předpokládal, Cervantes Replica je tvrdá jako kámen a na plynové rukojeti pořádně ostrá. Svou charakteristikou připomíná spíše motokrosovou mašinu a k jemným a neagresivním endurům má poměrně daleko. Podvozek je standardně nastaven na jezdce zhruba o10-15 kilo těžší, takže mi po pár chvílích tvrdne předloktí a je cítit únava. Po všech stránkách mi replika dost připomíná italské TM EN 450 4T, které jsme si proklepli ve velkém srovnávacím testu čtyřtaktních čtyřistapadesátek loni na jaře.

Musím ale říct, že si po pár rundách začínám na tvrdý podvozek zvykat a si jízdu ve vyšším tempu užívám. Mašina příkladně zatáčí, jistě projíždí zatáčky v koleji a drží směr v přímém směru. Na skocích to chce počítat s tendencí se lehce převažovat na předek, a proto si skok ve vzduchu korigovat plynem. Pro rychlou změnu směru jízdy stačí zatlačit kolenem do nádrže a mašina je přesně tam, kde ji chcete mít. Za zmínku určitě stojí nové širší stupačky, které jízdě ve stoje a vůbec celkové ovládatelnosti mašiny prospívají. 
Také po výkonové stránce má tato čtyřipade celkem blízko motokrosovým speciálům. Reakce na plyn sice není tak agresivní jako u ryzích motokrosů, ale na třídu enduro je na první dva kvalty poměrně dost prudká. Pro nezkušené jezdce by tato vlastnost nemusela být zrovna ideální, protože každé nechtěné vrknutí může znamenat zához či výlet mimo trať. Pro náročné pasáže trialového charakteru je potřeba výkon mírnit lehkým spojkováním a jezdit na hodně nízké otáčky. Jak později zjišťuji, mašina nemá problém jezdit na podtočený motor a na trati mít zařazenou vyšší rychlost, než je člověk běžně zvyklý. Jízda je pak daleko čistější a plynulejší, což je u endura potřeba jako sůl. 

Jakmile si situace žádá zatopit pod kotlem, stačí vzít za plyn a dostat se do vyšších otáček. Výkonu ve vršku je až na půdu a je s ním potřeba nakládat s rozumem. Špička se hodí hlavně při enduru během rychlostních zkoušek nebo závodech cross country, ovšem v těžších pasážích je někdy až na škodu, což platí především pro méně zkušené jezdce. Společně s tvrdým podvozkem dá jezdci pořádně do těla a rychle ho obere o veškeré síly. Proto si myslím, že tahle mašina patří hlavně do rukou zkušeného jezdce s dobrou fyzičkou. Pokud se dostane pod zadek pilota, který nemá něco naježděno a natrénováno po fyzické stránce, bude se trápit a plného potenciálu mašiny si absolutně neužije. 
Cervantes Replica je opravdu parádní kousek. Každopádně si myslím, že se jedná o závodní nářadí, které ocení a dokáže maximálně využít výhradně profi jezdec. Důvodem je hlavně ostrá reakce na plynovou rukojeť a tvrdý racingový podvozek. Na běžné hobby ježdění bude maximálně dostačující "erkový" model EC 450 R, který je osazen přední vidlicí Marzocchi s uzavřenými cartridgemi a zadním centrálem Öhlins. Zaplatíte za něj 195 000 Kč, což je o 35 000 Kč méně, než za Cervantes Replicu. 

Během dne jsem párkrát přesedl ze čtyřistapadesátky na čtyřtaktní dvěpade. Kontrast byl samozřejmě obrovský a to ve všech směrech. Dvěstěpadesátka je daleko jemnější, není tak agresivní a na plynovou rukojeť se může pěkně zostra. Je ale potřeba si zvyknout na mnohem častější řazení, vytáčení motoru a spojkování v zatáčkách, ale i na větších výjezdech. Podobně je to také s pérováním, které je o kus měkčí, což mi u endura sedí víc. Neagresivní výkon a měkčí pérování má na triku také mnohem delší čas ve stupačkách, kdy člověk dokáže celou dobu valit ve stejném tempu, aniž by pocítil větší únavu. Kdybych si měl střihnout celodenní enduro, asi bych sáhnul po dvěpade a vyprdnul se na image továrního závodníka. Cervantes Replicu bych bral na poježdění na motokrosové trati a pak pro kochání se parádním designem v garáži.