Dvanáctkové Gasíky EC250F & EC300R

První rande s dvanáctkovými Gasíky máme na trati v Miletíně, která je namotaná jen kousek od silničního přírodního okruhu v Hořicích. Parádní trať je pro dvojičku endur jak dělaná, protože není ani čistokrevně motokrosová, ale ani vyloženě endurácká. No prostě od každého špetka. Nechybí tu rozbité rovinky, rychlé i utažené vingly, ale i úzké úseky mezi stromy a dlouhá lavice. Mě nezbývá než za půjčení tratě poděkovat borcům z Miletína Mototiger.cz. Už od rána svítí sluníčko a na březen až nečekaně zatápí pod kotlem. Při pohledu na trať je jasné, že se dneska bude lítat za sucha a mašiny i motokrosové cajky se večer obejdou bez skotských střiků „wapky“. V Miletíně potkáváme Zdeňka Horu, který ochutnávku dvanáctkových Gas Gasů zorganizoval ve spolupráci s oficiálním importérem Exac. Zároveň přijíždějí testovat své čtyřtaktní dvěstěpadesátky EC 250F Zdeněk Mařas a Sváťa Bouček a temperamentní dvoutakt EC 300R Michal Rudolf, který se po letech vrací ke španělské značce Gas Gas.

První dvanáctkový Gas, který dostávám pod zadek, je čtyřtaktní dvěpade EC 250F. Oproti loňskému modelu zaznamenal jen několik změn, a tak jsem zvědav, jak si na trati povede a jestli budu schopen „papírové“ inovace postřehnout v praxi. Dostávám ho do rukou od Zdeňka Mařase se slovy: hele, ještě jsem ho nepokřtil, tak doufám, že nebudeš první! No tak tohle jsem opravdu slyšet nepotřeboval :) vždyť sami dobře víte, jak fungují Murphyho zákony… Gasík se nenechává přemlouvat a na první brnknutí o startér začíná brumlat. Posed mi připadá hodně podobný loňskému, ovšem pocitově maličko nakoplejší na předek. Sedlo však stále zůstává 94 centimetrů nad zemí.

Loni mi totiž pásmo použitelných otáček připadalo o něco kratší, protože vršek nebyl zrovna jako břit a člověk musel poměrně brzy řadit další rychlost. Je nutno podotknout, že loňský i letošní testovaný Gas Gas třídy E1 dostal výfukový systém Sharon. Nicméně jeho přínosem je především lepší průběh výkonu v celém rozsahu. Asi by bylo nošením dříví do lesa připomínat, že právě lineární průběh výkonu je u endur mnohem důležitější, něž nabroušená špička, jak tomu bývá u motokrosových speciálů. Příjemná je hydraulická spojka s jemným chodem, ač pocitově tužším než u jedenáctky.

Podtrženo sečteno, musím říct, že mě Gasík EC 250F příjemně překvapil, protože působí o něco více „racingově“. Po stránce motoru je mnohem živější a hlavně nabízí větší rozsah použitelných otáček. Ovladatelnost a jízdní stabilita taky pochlapily, což je určitě krokem vpřed. Po poslední jízdě se přistihuji jak přemýšlím o tom, že bych si v sedle EC 250F klidně dal nějakou tu enduro soutěž nebo cross coutry, což se mi loni nestalo… a hlavně jsem rád, že se mi podařilo dvěpade Zdeňkovi nepokřtit. Jediný čtyřtaktní Gas Gas, který dnes jde koupit stojí 175 000 korun.

Podle dostupných informací se ale máme na co těšit, protože to s novou čtyřtaktní čtyřipade vypadá dost slibně a sériová by mohla jít brzy do prodeje. První vítězství Ivana Cervantese ve světovém šampionátu třídy E2 rozhodně není špatnou vizitkou.

Loni mi dvoutaktní třístovka opravdu sedla, a už proto se nemůžu dočkat prvních okamžiků za hefty kompletně nového EC 300R. Během pikosekundy registruji, že posed je jinde, než tomu bylo loni. Sedí se výše a když to přeženu, pocitově více nad předním kolem. Je jasný, že se na tom podílí nový rám a geometrie motorky. Sedlo je tvrdší a nabízí o pár centimetrů  prostoru více v celé své délce. V Gasu se věnovali centralizaci hmoty opravdu důkladně, a tak kromě nové stavby rámu a uložení motoru protáhli transparentní nádrž až do půlky sedla. Na miletínské trati se třístovkový gasík cítí jako ryba ve vodě a já se snažím rychle adaptovat z malého čtyřtaktu na tuhle dvoutaktní hadimršku. Jízda je o kus temperamentnější a žádá si více pohrát s plynem a používat brzdy.

První kola jedu dost nervózní a rozevlátou jízdu. Pak však zjišťuji, že nemá cenu motor zbytečně vytáčet a do zatáček mohutně podřazovat. Stačí dát jeden kvalt dolu a na výjezdu vzít za plyn. Jelikož třístovkový dvoutakt disponuje opravdu neskutečným spodkem, není potřeba spojovat, abyste v kalupu vypochodovali ze zatáčky. Ostatně, nejlépe to dokazuje na pohled klidná, ale pekelně rychlá jízda Michala Rudolfa. Vzpomínám si, že mě loňský Gasík překvapil motorem, který tahal už od volnoběžných otáček a tuto fajn vlastnost (zejména u endur) naštěstí předal i letošnímu modelu. Výkon motoru je plynulý od nejnižších až po nejvyšší otáčky bez typického dvoutaktního kopance. Proto skvěle vyhovuje záludným trialovým pasážím, ale i rychlostním zkouškám. Právě v „erzetách“ se při enduro soutěžích dost často láme chleba a nezbývá než držet full gas a držet od startu až do cíle. Převodovka je velice rozumě odstupňována a rychlosti zapadají jak mají.

Pochvalu zaslouží hydraulická spojka, která svým chodem neodrovná zápěstí během prvních pár chvil. Po stránce ovladatelnosti si EC 300R zaslouží slova chvály. Poměrně hladce se sklápí do zatáček, jistě se vede ve vyjeté koleji a s ledovým klidem drží požadovanou stopu v přímém směru na rozbité rovince. Nakombinované pérování Marzocchi/Öhlins odvádí svou práci fakt dobře a filtruje nerovnosti s ledovým klidem. Tlumiče nabízejí široký rozsah nastavení, takže si svůj ideální set-up bez problému najde jak rychlý profík, tak víkendový hobbík. To samé platí o nastavení pro technické enduro pasáže či motokrosové tratě. U čtyřtaktní dvěpade jsem si pochvaloval brzdy a to samé musím udělat i u této dvoutaktní hadimršky. Naprosto stejně jako u předchozích modelů jsou řešeny úchopy pod zadním blatníkem za číselnými tabulkami. Stále platí, že na straně, kde je výfuková koncovka jde Gasíka čapnout o něco hůř než na straně druhé. Konec konců, pro extrémní enduro si každý stejně namontuje textilní pásky. Pro běžné krkolomné situace bude pravděpodobně sériové řešení stačit. 

Posledních pár let dvoutakní třístovková endura neskutečně frčí a kdo se svezl, dobře ví proč. Gas Gas EC 300R udělal další zásadní krok vpřed a oproti předchozímu modelu po všech stránkách doznal zlepšení. Je fajn, že si ho dokáže užít jak víkendový hobby jezdec, tak profik, který dokáže jeho potenciál využít na sto procent. Mašina působí velice vyrovnaným a nezáludným dojmem, což je u endura víc než důležité. Alespoň z mého pohledu patří mezi nejsilnější stránky EC 300R motor fungující téměř od volnoběžných otáček a jistý podvozek. Nakonec ani cena 175 900 Kč za erkovou verzi není vůbec zlá. Pokud se spokojíte s „obyčejnou“ verzí osazenou pérováním Sachs bez startéru, bude vám stačit ještě o 16 tisíc méně. K dispozici se nabízí ještě „obyčejný“ startérový model za 164 900 korun.