globalmoto_duben_nolan




Dvanáctkové Gasíky EC250F & EC300R

Ve španělské fabrice Gas Gas nechtějí za každou cenu tlačit na pilu. Naopak chtějí hezky krůček po krůčku vyvíjet motocykly, na kterých budou tovární jezdci čeřit vody světových šampionátů a hobby jezdci si užijí moře offroadových zážitků. My jsme vyzkoušeli dva dvanáctkové modely, které se po celém světě těší veliké oblibě.

Kapitoly článku

Prvním z nich je dvoutaktní tříkilo EC 300R, které bude letos na tratích českého mistráku vodit Michal Rudolf. Tím druhým pak čtyřtaktní dvěpade EC 250F, jež pojedou ve stejném mistráku „mlaďoši“ Sváťa Bouček a Zdeněk Mařas. Obě soutěžní endura jsou víceméně v sériovém provedení bez individuálních úprav motoru či podvozku. Nejzásadnější změnou na čtyřtaktní dvěpade je kompletní výfukový systém Sharon a enduro „drobnosti“ jako jsou protektory chladiče či kovový kryt motoru. 

EC 300R

Modelový rok 2012 znamenal pro všechny Gasíky moře inovací a změn velice zásadního charakteru. Toto tvrzení platí především o dvoutaktní řadě, protože ta má s loňskými modely jen pramálo společného. Když se podíváme na testované EC 300R, nelze přehlédnout fungl nový chrom-molybdenový rám s velkými profily, které mají vliv na celkovou tuhost. Zajímavým prvkem je plastová podsedlovka, kterou už pár pátků používá také několik dalších evropských offroaďáků. Také odpružení zadního kola je zcela nové, protože je použito úplně nové přepákování. Pérování zadku má pod palcem kompletně stavitelní hydraulický centrál Öhlins mono-shock se zdvihem 320 mm. Předek je pak v režii stavitelných dvoukomorových vidlí Marzocchi o průměru 48 mm se zdvihem 315 mm.
Brzdy tradičně spoléhají na značku Nissin. Motor fungující s karburátorem Keihin 38 je víceméně stejný jako u modelu jedenáct, až na to, že dostal novou hydraulickou spojku včetně spojkového koše a její ovládání je vyřešeno komponenty Magura. Kromě minimálně pozměněného motoru jdou dvanáctky ve šlépějích svých předchůdkyň také díky stejnému výfukovému kolenu a koncovkou FMF, ale i přepínačem palivových map pro suchý či mokrý povrch. Nový rám si pochopitelně žádal také jiný plastový kabátek a nutno přiznat, že se designérům povedl.
Gasík se teď tváří mnohem více „racing“ a působí drobnějším a štíhlejším dojmem. Podílí se na tom i opticky tenké sedlo 960 mm nad zemí, což je o dva centimetry výše než u jedenáctky. Svůj objem zvětšila praktická nádrž z čirého plastu, která nyní pobere 10,5 litrů paliva, což je o litr více než dříve. Když se dostanete do nesnází, je možné Gasíka čapnout za madla pod zadním blatníkem, tak jak je u této značky zvykem. Jisté vylepšení se týká také nových více odolnějších stupaček. Když postavíte Gas Gas EC 300R na váhu, měl by suchý vážit 102 kilo. Pro porovnání se můžeme podívat na model 2011 a vedle model 2012.

EC 250F

Čtyřtaktní EC 250F nechtěla zůstat za dvoutakty pozadu, a tak vyrazila do nové sezony s několika novinkami. Tak například díky novému přepákování se změnila celková geometrie stroje, ale i progresivita zadního centrálu. Nová je i stavitelná přední vidlice Marzocchi o průměru 48 mm s uzavřenými cartridgemi, ale i zadní stavitelný hydraulický centrál Öhlins mono-shock. Co se týče chrom-molybdenového rámu, ten zůstává stejný jako u modelu 2011.
Zapomenout nemůžeme ani na čtyřtaktní kapalinou chlazený motor, který pochází z jedenáctkové Yamahy WR, který i nadále spolupracuje s klasickým karburátorem Keihin FCR-MX37. Hydraulická spojka je řešena pomocí redukce Magura. To proto, že pětikvaltový motor Yamaha funguje s klasickou lankovou spojkou a Gasíky si naopak zakládají na hydraulice. Brzdy jsou stejně jako u dvoutaktů pod křídlem značky Nissin. Stejná jako loni je 6,3 litrová nádrž i sedlo 940 mm na zemí. Malý čtyřtakt se nezměnil ani po stránce celkové hmotnosti, a tak nadále suchý váží rovných 110 kilo.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (6x):



TOPlist