Test: Energica Ego & Eva EsseEsse9: Energetická bomba!

Model Eva EsseEsse9 je letošní novinkou a reflektuje současnou módní vlnu retro motocyklů. Jelikož už jsem taky docela retro, tak jsem ultimativní Ego nechal zajíčkovi Zajíčkovi (brutální slovní hříčka, že?) a s chutí se vrhl na tuhle modrou krásku. Ač nejlevnější, pro mě je z celé nabídky nejpřitažlivější. Pokud byste pátrali po původu toho zvláštního označení, tak jde o jinak napsané SS9, a kdo jezdíte do Itálie, už se možná chytáte. „Strada Statale 9“ neboli státovka číslo devět je jednou z nejstarších italských silnic, která funguje již od roku 187 př. n. l. a dnes spojuje Rimini s Milánem. Známá je také pod jménem Via Emilia podle římského konzula Marca Emilia Lepida, jenž ji nechal vystavět, a prochází prostředkem Modeny, kde Energica sídlí. Asi jako kdyby Jawa pojmenovala svůj nejnovější model „Stošestka“, ale EsseEsse9 je rozhodně zvukomalebnější.

I když netušíte, že máte co dělat s elektrikou, tak vás „esesko“ přitáhne k sobě. Krásná motorka z každého úhlu, ta modro-stříbrná kombinace s hnědým sedlem vypadá super, a když začnete zkoumat detaily, zjistíte, že spousta věcí je frézovaných na CNC mašinách – těleso předního světla, držáky stupaček, ty modré panely pod sedlem… Podsedlák je odvrtávaný, zaprvé to vypadá pěkně a zadruhé tam jde o důkladné odvětrání elektroniky, posílené ještě malým větráčkem, který spolu se zásuvkami dobíjení najdete po odklopení sedátka. Další blbina, která potěší ‑ mohli byste sedlo sundat normálně jako na kterékoli jiné motorce. Energica sem ale udělala vlastní, nijak složitý mechanismu, a tak sedlo krásně drží zvednuté.

Tím výčet drobných hříček nekončí. Klíček od zapalování má držátko ve tvaru loga značky, a když jím otočíte, nejenže se rozbliká barevná hudba a napíše název motorky na 4,3“ TFT přístrojovce, on se vám dokonce několikrát zeleně rozsvítí i znak na nádrži! A v předním světle se LED diody denního svícení po obvodu nejdříve začnou rozsvěcet tak, že to působí dojmem roztáčené vrtule, než se celý kruh rozsvítí úplně. Maminko, mě tyhle hovadinky tak baví!

Srdcem celého stroje je controller kompletně vlastní výroby schovaný pod krytem, kde běžné motorky mívají nádrž, a všechno důležité se zobrazuje na již zmíněném displeji s několika přepínatelnými obrazovkami. Školení nám sice zabralo čtvrt hodiny, ale je to všechno vlastně hrozně jednoduché a intuitivní. Pro jízdu to sice není bezpodmínečně nutné, ale rozhodně musíme doporučit si stáhnout appku Energica, která přes Bluetooth propojí váš smartphone s motorkou a pomocí GPS přijímače v telefonu se na jedné z obrazovek zobrazuje také vzdálenost a směr k nejbližším nabíječkám. Plus tam pomocí malého semaforku vidíte, jestli mají zrovna volno!

Já jsem na displeji měl nejčastěji to nejdetailnější zobrazení, které ukazuje průměrnou a okamžitou spotřebu elektriky a právě používaný výkon a točivý moment. Hodně zajímavé, když koukáte, co vlastně jaká míra akcelerace znamená z pohledu čísel a že na pohodový pohyb kupředu vám stačí pár koní. A když si zapamatujete, že máte pod sebou 11,7kWh baterku, snadno si podle aktuální spotřeby spočítáte, že jestli opravdu pojedete stylem „plyn na doraz“, tak vám to na víc než 50 km nevydrží… Jenže tak určitě na běžné silnici nepojedete, tomu věřte. Víc než dojezd, který se upravuje podle toho, jak jste jeli v posledních minutách, se vyplatí sledovat průměrnou spotřebu, z ní si reálný akční rádius dopočítáte celkem jednoduše, pokud jste teda na základní škole absolvovali první ročník.

A jaká je realita? Na začátku testu při nabití na 100 % mi EsseEsse ukazovalo dojezd 93 km (Ego dokonce víc, ač má battery-pack stejný). Trochu nás to zklamalo, ovšem podle Honzy Tumy z Autonovy je naprosto běžný dojezd alespoň 130 km, jednou prý dal 160, ale to už bylo o hodně vlažném posledním úseku. Opravdu obrovsky záleží na tom, jak jedete – jak rychle a jak moc přidáváte plyn. My jsme poměrně dost kilometrů najezdili po Brně a při vracení mi budík ukazoval průměrnou spotřebu něco přes 6 kWh/100 km. A když jsme se proháněli celkem běžným stylem po okreskách, prokládaných (jako všude v ČR) vesnicemi, bylo to tak osm až deset.

Vás ale určitě bude zajímat, co to ten „běžný styl“ asi tak znamená. Může se elektrika rovnat dynamicky spalováku? Takhle se může ptát akorát člověk, co nikdy na elektrické motorce nejel. A když říkám, že Energica je špička mezi elektrikami, je jasné, že tohle pojede fakt fest. Žádná převodovka, žádná spojka, ovládání je jak na skútru (zadní brzda je naštěstí klasicky motorkově na pravé noze), jen točíte plynem a držíte se, abyste neuletěli. Těch 109 koní sice nezní jako extra porce, jenže důležitější je, že kapalinou chlazený elektromotor má psané maximum 180 newtonmetrů, a kdykoli jsem prudce otočil heftem, pokaždé tam vyletělo aspoň 150! Dynamicky je tohle prostě litrový streetfighter, elektromotor kvílí (prý ten zvuk ladili spínáním různých cívek), ruce se natahují v loktech, čísla na tachometru skáčou… Maximálka 200 km/h, omezená elektronicky, mi před jízdou přišla jako trochu nadsazená, ale teď už jí klidně věřím. Nepamatuji si, že bych určité úseky někdy jel tak rychle jako na „esesu“, čistě proto, že tady ten motor prostě letí neskutečně, aniž byste měli dramatický benzínový pocit. Jak jsem říkal, je to jiné. Akorát že 160 km/h je prostě sto šede, ať jedete na čemkoli.

Hodně záleží na tom, jaký máte zvolený dynamický režim. Ten se volí jednoduše přes čudlíky na levém řídítku. Na výběr máte Eco, který vás nepustí přes 90 km/h, městský Urban, jenž je překvapivě hodně využitelný, pozvolnější dešťový Rain anebo nejdivočejší Sport, který jsem samozřejmě měl nacvakaný nejčastěji. Ty ostatní režimy jsem taky zkusil, ale jen abych si ověřil, že rozdíly jsou velké. Na rozdíl od sportovních režimů u některých benzínových motocyklů má tenhle elektrický nádherně jemnou reakci na „plyn“ a na suchu, pokud nemáte prázdnou baterku, je to jasná volba. Ve stejném menu se vypíná i ABS (moc pro to nevidím důvod, na jízdu po předním nebo brzdné drifty EsseEsse fakt moc není) a hlavně se ladí „motorová brzda“. Ta je hodně znát. Můžete ji dokonce úplně vypnout a motorka potom po zavření plynu jede prakticky bez brzdění. Podle Honzy Tumy je nejlepší střední úroveň, Zajda coby dvouválcový maniak byl nejspokojenější s nejvyšší a já, milovník plynulé jízdy, dával Low. Tady byl nejčistší přechod ze zavřeného do otevřeného plynu, bylo to jak na čtyřválci a klidně jsem oželel, že na tenhle režim je rekuperace čili dobíjení akumulátorů od zadního kola na nízké úrovni.

Retro vzhled se podle mě k téhle motorce hodí mnohem víc než ta sci-fi podoba standardní Evy. Protože ta vypadá jako opravdový streetfighter, přitom jestli tahle strojovna na něco není, tak na hrátky po jednom kole, jedno kterém. EsseEsse9 je nádherná velká nahatá motorka s velmi příjemným pohodlným posezem za širokými řídítky, která mi ze všeho nejvíc připomínala Moto Guzzi Griso. To byl taky takový sportovně laděný malý tank. Neberte mě špatně, já Griso miluju, akorát že nějaké věci na něm byly tabu z podstaty věci. „Eseso“ bohužel nedokáže zapřít svůj italský původ malým rejdem, jenž vás překvapí přesně v tu nejblbější chvíli, když se otáčíte na malém poloměru, a jakmile se neočekávaně řídítka zaseknou o doraz, nastoupí druhá nemilá vlastnost, a sice vysokánské těžiště baterek. Navíc je ta motorka docela těžká, přes 250 kg ‑ pro manipulaci na místě se fakt hodí „parkovací asistent“, při němž jede motorka 2,8 km/h dopředu nebo dozadu. Tahle kila důkladně prověřují i odpružení, které se sice snaží a je z kvalitní líhně, ovšem větší zatížení zadku klade na zadní zajímavě umístěnou jednotku Bitubo hodně vysoké nároky, jež ne vždy dokáže 100% splnit. Jestli něco na podvozku nemá naopak vůbec žádný problém, jsou to brzdy, monobloková radiální Bremba s radiální pumpou. Ta by ubrzdila snad i naloženou Tatrovku…

Pro Energicu EsseEsse9 platí to samé, co pro všechny ostatní elektrické motorky a auta – musíte být pro elektromobilitu zapálení. Tohle všechny elektro-maniaky spojuje. Z praktického hlediska to je pořád o tom samém, musíte si trasu plánovat podle dobíječek ideálně ve vzdálenosti kolem 100 km od sebe a počítat s tím, že se při „tankování“ trochu zdržíte. Ale s těmi CCS rychlodobíječkami to už docela jde a dokážu si představit, že bych si EsseEsse9 pořídil jako druhou motorku do garáže. Čistě pro ty okamžiky, kdy nebudu mít náladu být praktický, ale budu si chtít užít tu odlišnost a zátah elektromotoru. A cena? Energica není lidovka, nýbrž stroj pro dobře situovaného člověka, který už měl tři Ducati a dvě BMW i Harleye a rád by zase něco trochu jiného. Italské motorky nikdy nebyly levné, malosériové italské už vůbec ne, a když k tomu ještě připočteme, že jde o elektriku, tak to vlastně ve finále nevychází vůbec zle. A svezení je to fakt hodně energeticky výživné!

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE