Ducati Hypermotard 1100

Je čas vyrazit do ulic a něco se o Hypermotardu dozvědět. Otevírám zrcátka a nestačím se divit, jaké to mám rozpětí. Hlavně na to pamatovat, než vlítnu do kolony aut, a včas je zaklapnout. Paráda, palec poškádlil startér a to, co se line z koncovek, je fakt dvouválí pohádka. Hypoš si zřejmě s limity hlučnosti nedělá servítky a balancuje na horní hraně homologační hranice. V šestistupňové převodovce zapadá jednička a jedem. Mohutný zátah od nejnižších otáček důrazně připomíná přítomnost bezmála jedenáct set kubických centimetrů a kolem 6000 ot./min. se chce přednímu kolu mermomocí podívat do nebes. Divný pocit vzbuzují řidítka na silenblocích – nejspíš bude chvilku trvat, než si na jejich propružení zvyknu, nicméně vibrace motoru baští výborně.
Barranďák v odpoledních hodinách nebývá žádná sláva, ale na mašině se dá zmáknout vždycky. Vjíždím do kolony aut tak jako obvykle a ejhle, něco je špatně, zpětná zrcátka na konci řídítek jsou široko daleko a ještě k tomu přesně ve výšce zrcátek osobáků…rychle na brzdy! Situace se překvapivě řeší pouze vzájemným úsměvem a zaklapnutím zrcátek. Teď už si to budu opravdu pamatovat. Pamatovat si také budu, že brzdy nejsou úplně nejostřejší a chce to za páčku pořádně zabrat, aby se Brembáče odměnily festovním účinkem. Také zadní brzda není pro žádné něžnosti a chce pořádně zašlápnout, je-li potřeba kolo bloknout. Jó, taková citlivka 1098, co se brzd týče, to je jiná liga. Město není pro motardí Ducati problém, výborně se hodí větší krouťák, štíhlá stavba a nízké těžiště. V nízkých rychlostech se však mají tendence zamykat řidítka, což není zrovna ideální.

Po městském dobrodružství plánujeme vejlet na Karlštejn a hlavně poježdění v okolí Berouna, kde o klikatice není nouze. Hypermotard obouvá Pirelli Rosso a jak se ukazuje, sedí mu na výbornou. Při rychlejším průjezdu táhlých zatáček funguje podvozek velice slušně a jistě. V pomalejších zákrutách a zrovna tak při překlápění esíčkem pravá levá si Hypoš řekne o větší důraz na řídítka a drezůru váhou těla. Ne že by se s ním bylo potřeba prát, to né, ale přihlásí se o pomoc jezdce a nenechá ho jen tak suše dřepět v sedle. Úzké asfaltové silničky s rozmanitými vingly dají vyniknout Desmodromické jedenáctikuli. Zátah od spodku pěkně vytahuje Ducnu ze zatáček a není potřeba drtit nejvyšší otáčky. Pro takovou jízdu je naprosto ideální hlídat otáčky někde mezi 4500-7000 ot./min. V osmi tisících se rozsvítí trojúhelníková kontrolka ideálního řazení umístěná hned nad digitálním panelem, těsně pod devítkou bez milosti zasahuje omezovač. Pro plynulou a svižnou jízdu není tedy nutné dvouventilový dvouválec zbytečně točit, naopak je lepší včas přeřadit a tím využít jeho plný potenciál. Tuhá, ale přesná převodovka s krátkými kroky vám bude spolehlivým parťákem, kterému můžu vytknout jen jedno, a to občasné hledání neutrálu.
Pokud se budete o Hypermotardí sedlo dělit ještě se spolujezdcem, asi si vyslechnete něco v tom smyslu, že široké a tvrdší sedlo není špatný, ale kde se má držet, když vezmete za heft a povolíte uzdu více než devadesáti koníkům? Sedm litrů je množství naturalu, které si Hypermotard dopřával při tomto redakčním testíku.
Po několika dnech musím konstatovat, že Ducati Hypermotard je velice osobitá mašina. Originalita a temperament opět vyzdvihuje um italských designérů, kteří jsou bezesporu světovou elitou. Dílenskému zpracování není co vytknout, všechny prvky skvěle sedí, lícují a hlavně fungují. Je fajn, že si v Ducati uvědomili, jak důležitá je reakce veřejnosti, a Hypermotardu dali zelenou. Tím určitě posunuli hranice motocyklů boloňské značky zase o kus dále a možná si získali srdce další skupiny motorkářů-motárdistů. Přesněji řečeno mega motárdistů, protože Hypermotard s jedenáctistovkovým motorem není žádný jednoválcový drobeček.
Možná jsem od podvozku čekal víc, a také proto by mě zajímala verze S, která disponuje odpružením Öhlins. Tento kousek bez písmenka „S“ se teď na podzim 2008 prodává za rovných 249 tisíc. Pokud zatoužíte právě po zmiňovaném odpružení Öhlins, kovaných pětipaprskáčích Marchesini, karbonových doplňcích nahrazujících plastové, radiálních brzdičích Brembo Monoblok (jako u 1098), budete muset sáhnout o něco hlouběji do peněženky a investovat ještě o 50 tisíc více. V tomto případě budete mít navíc možnost vybírat ze třech provedení - červené, černé a nově také v bílé perleti. Jediné co eSko oproti „obyčejnému“ Hypermotardu postrádá, jsou dvě kila váhy.

Ve spojení Hypermotardu a světových jezdeckých es musím zmínit dravce Rubense Xause. Fotka, na které předvedl brutální drift na kolínko a ještě v klídku levačkou pozdravil fotografa, fascinovala asi každého motorkáře po celém světě. Také Ducati Hypermotard zaparkovaný vedle manželské postele Caseyho Stonera, jako dárek od Ducati k dvaadvacátým narozeninám, možná naučil žárlit manželku Ardianu. Ducati Hypermotard, vedle vítězství „Best of Show“ v Miláně, letos ještě okraloval třídu Trial/Supermoto soutěže Bike of the Year 2008, do které posílali své hlasy čtenáři prestižních evropských magazínů.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE