Ducati Diavel 2015

Stejný ohlas našla první generace Diavela také u zákazníků - o tom jasně svědčí prodejní čísla. Za poměrně krátkou historii tohoto modelu se (včetně fajnové verze Diavel Carbon a turisticky vybavené varianty Diavel Strada) prodalo víc než dvacet tisíc kusů. I tak úspěšný model ale občas potřebuje doladit, a tak se Ďábel už po třech letech dočkal celé řady vylepšení, přičemž ta největší změna se týká motoru.
Ne že by snad majitelé Diavelu první generace hlasitě volali po větším výkonu - 162 koní je opravdu dostatečná porce, navíc když ji podporuje masitých 130 Nm točivého momentu. Cílem bylo spíš dosáhnout kultivovanějšího projevu v nízkých otáčkách, protože právě tady bylo asi jediné slabší místo starého modelu. Mírně se sice změnily i parametry dvouválce: špička výkonu se posunula kousek níž na 9 250 otáček, a mírně narostl točivý moment (ze 128 na 130,5 Nm), ale tyhle drobné změny sotva poznáte, pokud se nenaskytne možnost přímého srovnání. Brutální zátah byl silně návykovou záležitostí už u první generace, ale chtělo to držet pořád motor v otáčkách, protože pod tři tisíce si ďábel rád zachrastil řetězem.
Co se děje těsně nad volnoběhem teď, to je úplně jiná káva. Ducati nemusela chodit pro řešení daleko, protože podobným způsobem umravnila před rokem svojí Multistradu. Kouzlo nového motoru Testastretta 11° DS spočívá jednak v použití dvou svíček na válec, které v kombinaci se změnou umístění vstřikovacích trysek blíž k sacím ventilům a novou palivovou mapou pomáhá lepšímu spalování. Kromě toho se ladilo také časování, a díky novým pístům bylo možné zvýšit i kompresní poměr.
Pro majitele nového modelu to všechno přináší i další výhody, než jenom citelně klidnější chod motoru v režimu nízkých otáček. Menší jsou také nároky na servis, protože předepsaný interval pro kontrolu ventilových vůlí se prodloužil na přijatelných 30 000 kilometrů.
Při modernizaci ale nezůstalo jenom u úprav uvnitř motoru, jak je vidět například na nových koncovkách výfuků. Ty dostaly mnohem hezčí, krátce zastřižený tvar, který lépe dává vyniknout nádhernému, letmo uloženému zadnímu ráfku. Základní model má bambitky vyvedené v černém matu, u verze Carbon je dostanete v provedení broušený hliník. Novinkou ve výbavě jsou také modernizované dvousměsové pneumatiky Diablo Rosso II, které dvorní dodavatel Pirelli vyvíjel speciálně pro Diavel.

Přehlédnout se nedají ani nové LED diody v předním světle, pozornějším divákům neujdou ani rozšířené kryty sání na bocích nádrže nebo širší sedlo.
Ve srovnání s řadou úprav motoru není designových změn zas tak moc, a popisu jednotlivých detailů už jsme se věnovali v tomto článku. Pojďme se tedy raději rovnou projet, ať nový motor může předvést svoje kvality. Protože se Ducati v tiskových materiálech chlubí hlavně  zlepšením průběhu výkonu v nízkých otáčkách,  ideálním prostředím jak toto tvrzení prověřit bude městský provoz. V nabídce volitelných palivových map je pro tento účel dokonce k dispozici speciální režim Urban, kdy se výkon sníží na hranici 100 koní, a odezva na plyn je výrazně pozvolnější než u módu Touring nebo Sport. Po prvních metrech mě ale nenapadá moc důvodů, proč tento omezený režim využívat, protože i ve "full power" módu se výkon nechá dávkovat překvapivě přesně. Kde je ten ucukaný dvouválec, který bez pomoci spojky neuměl jet pomaleji než čtyřicítkou? 
K přesné práci s plynem, a celkově k pohodlnějšímu pohybu stylem od semaforu k semaforu hodně pomáhá vzpřímená jízdní pozice, kdy na rukou není prakticky žádná váha. Když se k tomu přidá nízké sedlo (770 mm) a široká řídíttka, ani manévrování v koloně aut není zdaleka taková makačka, jak by se při pohledu na dlouhý rozvor a širokou zadní gumu mohlo zdát. Páčka hydraulické spojky jde krásně zlehka, takže jedinou drobnou pihou na kráse je trochu tužší chod řazení, které občas znepříjemňuje hledání neutrálu. 
Přestože Diavel není úplně typická motorka do města, každodenní cestu do práce bych si na něm uměl klidně představit. Mnohem lákavější je ale samozřejmě představa odpoledních výletů za město, kde se jeho brutální výkon dá využít přeci jen o něco víc. Nejlépe se Diavel cítí v rychlých zatáčkách s kvalitním asfaltem - tam si můžete naplno užívat jeho tuhého a stabilního podvozku, téměř neomezeného zátahu a fantastických monobloků Brembo. Na rozdíl od jiných cruiserů u Diavelu neexistuje žádný limitující faktor náklonu v podobě nízko umístěných stupaček, a i v tomhle detailu je vidět, že se sportovní jízdou se tady počítá. Poloha stupaček nenutí kolena do žádného přehnaného lámání - je spíš někde mezi sportem a turistikou - ale hlásiče náklonu jsou u testovací motorky pořád jako nové.    
Do pomalejšího vracáku přes zadní dvěstěčtyřicítku samozřejmě Diavela nesklopíte tak snadno, ale na svůj rozvor cruiseru se vrhá do utažené zatáčky až s překvapivě velkou ochotou. Odpružení je více naladěné na sportovní než turistickou notu. Přední vidlice Marzocchi i zadní tlumič Sachs jsou ovšem už v základu plně stavitelné, takže není problém uzpůsobit set-up vlastním představám.

V prvním promo videu se nová Ducati Diavel představila se slovy "Neříkej mi cruiser", a je pravda, že tohle označení si skutečně nezaslouží, i když vypadá tak jak vypadá. Žádný z konkurenčních cruiserů se s ní ale nemůže měřit - ať už jde o vzrušení z rychlosti nebo sportovní styl jízdy.
Teď ji navíc můžete až do konce července pořídit s výhodným bonusem na příslušenství nebo doplňky. Jestli vás zajímají podrobnosti, stačí se zastavit u některého z prodejců nebo kouknout na web.