Test CFMoto 250CL-C: Vesnická láska

Nadělá spoustu parády, nabídne slušné svezení a patří k nejlevnějším cruiserům s objemem vyšším než je 125 cm3. To jsou ingredience, díky kterým by mohly na českých, moravských a slezských vesnicích novinky od CFMota růst jako houby po dešti.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Představte si ten scénář. Jste pantáta na vesnici, děti z domu nebo už samostatné, peníze jsou, kdysi jste jezdil na nějaké té Jawičce, ale o motorky se vlastně nijak aktivně nezajímáte. Zároveň jste ale ta generace, která přirozeně tíhne k americkým velkoobjemovým dvouválcům. Nějaký ten Harley by se vám prostě líbil, jenže vždycky se našlo nějaké ale… A najednou vidíte tohle. Na první pohled fakt pěknou stylovou motorku. Je teda fakt, že spíš než do ameriky její vzhled míří na britské ostrovy, ale že se to opticky povedlo se novince nedá upřít. Navíc vypadá minimálně jako pětikilo, a to se taky počítá.

Blíž k motorce vás přitáhne atraktivní dvoubarevné lakování a začnete zkoumat detaily. Samotný lak je hezký, přechody mezi barvami také a 3D logo na nádrži taky nemá každá druhá. Před nádrží je hezké ledkové světlo s lakovaným zadkem, blinkry jsou taky pěkné, vzadu plní dokonce funkci zadního a brzdového světla. Když potom oči míří níž, zase nepřijdou na nic, co by mělo potenciálního zájemce vyvést z míry. Je tady pár obyčejnějších šroubů, v tomhle případě ale moc neuráží. Zpracování je zkrátka na vysoké úrovni, Čína jde nahoru a CFMoto ji táhne. Po detailním optickém průzkumu se začnete vyptávat, zjišťovat a zjistíte, že to nestojí o moc víc než dvě elektrokola od Jardy Jágra, co jste sobě a manželce koupil na loňskou dovolenou - 99 000,-.

Je to sice jenom jednoválec, ale je moderní, kapalinou chlazený a ve finále má prakticky stejný výkon jako vaše bývala „šest-tři-osma“. CL-C má přesně 18,5 kW, tedy 25 koní v 9 800 otáčkách a k tomu 20,5 Nm v 7 000 otáčkách. Že je to z chytře vymyšlené rodiny motorů CFMoto je pro vás asi vedlejší, ale já tuhle zajímavost musím zmínit. CFMoto své motory, tedy ty, co nevzešly ze spolupráce s KTM, bouchá tak, že v podstatě přidává nebo ubírá válce. Tenhle jednobuch má stejné vrtání jako dvouválcová 450 nebo tříválcová 675 a nedivil bych se, kdyby ho nakonec měla i litrová V4. No vida, padla tady zmínka o spolupráci s KTM, to je přece ta známá značka, takže by to mohlo i něco vydržet…

Důležitý taky je, že to má nízko položené sedlo, 690 mm nedělá problém s přehozením nohy ani v pokročilejším věku, kdy už má postava daleko k té dvacetileté atletické. Pomůže i se stabilitou, navíc natankovaná motorka navíc váží jen 169 kg, takže ji v pohodě zvládnete i s tím svým kolenem nebo kyčlí. Takhle na místě se na ní taky dobře sedí. Řídítka jsou docela široká, je dobrý pocit velké motorky, sedátko je na místě příjemně polstrované, stupačky jdou v pohodě najít a vpředu koukáte na moc pěkný analogový tachometr s chytrým LCD budíkem. Informacemi je docela nabitý, zobrazuje množství paliva v nádrži, dva tripy, zařazenou rychlost, hodiny, napětí na baterce a otáčky. K úplné spokojenosti chybí ukazatel spotřeby nebo dojezd, a taky to, že v pokročilém věku není na malá písmenka bez brýlí moc vidět. Zejména na doplňkové údaje, to hlavní, tedy otáčky a zařazená rychlost, jsou velkým fontem - budiž odpuštěno. Podobně s nadhledem pravděpodobně ohodnotíte i ovládání budíku pomocí dvou poměrně titěrných tlačítek na levém boku budíku, protože je vzhledem k strohosti nabízených údajů moc používat nebudete. Že chybí konektivita, to vůbec nevadí, jste stará škola. A kdyby bylo třeba přece jenom sledovat telefon za jízdy kvůli navigaci, nechybní dvě dobíjecí zásuvky za krkem řízení. Jednoduché jsou i ovladače na řídítkách, navíc docela pěkné, jen ten klakson by mohl mít lepší místo pro pohotové použití v městském ruchu. Nakonec jsou tu jenom obyčejné páčky bez možnosti nastavení, ale to taky moc nejde kriti

Jako další plus nabídky se dá považovat fakt, že se o motorku člověk nebude muset zbytečně moc starat. Vzadu je řemen, který vzhledem k výkonu bude opravdu bezúdržbový. A lákadlem je taky bezpečnost. CL-C má samozřejmě povinné ABS na obou kotoučových brzdách, přitom vpředu je fakt velký 300mm kotouč s čtyřpístkovým třmenem jak ze závoďáku. To je hlavně tím, že motorka podvozkově a vzhledově vychází z větší dvouválcové sestry 450CL-C. Tlumiče jsou tu proti ní vpředu obyčejné, ale zase stylové, vzadu jsou místo jednoho dva a můžete si u nich v případě výletu ve dvou doladit předpětí, pokud si seženete klíč nebo pořádně zaberete rukou. Předtím to bude ale chtít mračící se manželce vysvětlit, že to je vážně dobrý nápad a hlavně, že nehrozí žádné nebezpečí. Má to přece kontrolu trakce. Že je tady, opět s přihlédnutím k výkonům, spíš jen jako marketingové lákadlo, to už ji říkat nemusíte. Stejně jako to, že fyziku elektronikou neokecáte. Celou nabídku navíc jistí záruka na 5 let nebo 40 000 km, což při nedělních výletech asi stěží najedete, tak proč si neudělat radost? Tak se rozhodnete, že do toho půjdete, a vyrazíte…

Spínací skříňka je vlevo pod nádrží, po otočení klíčkem projede klasicky ručička celý analogový tachometr a pak už stačí jednoválec probudit k životu. Přivítá vás slušným učesaným zvukem s decentním bublavým zvukovým projevem z výfukové koncovky. Jo, tohle je pěkný. A jak vyjedete a poprvé otočíte plynem, rozjedou se vám koutky do stran. On to není žádný tahoun, je to jenom dvěpade, ale na nízké kvalty na otočení plynem reaguje odvážně a je cítit lehké zatlačení do sedačky. Vlastně má docela hutnou, jadrnou reakci, jen s razancí odpovídající malému objemu. A vzhledem k tomu, že to je moderní čtyřventil, nemá úplně největší pochopení pro podtáčení. Tři tisíce jsou taková přirozená hranice, od které funguje bez problémů, pod ní už se začíná trochu ošívat. Čím vyšší kvalt je v převodovce, tím víc to platí. Když člověk drží číslíčka na displeji mezi 3.0 a 5.0, dostane se příjemným tempem na kochacích osmdesát a může si vychutnávat krásy krajiny mezi vesnicemi. V tu chvíli už je ale trochu škoda, že se sympatický zvukový projev výfukové koncovky ztrácí, je dost utlumený. Kdyby „prděl“ víc nahlas, dostavilo by se větší množství jízdních emocí, bylo by to ještě o něco dospělejší a opravdovější. Ale nechci od malé dvěstěpadesátky už moc?

V sedle CL-C se mi opět potvrzuje, že na pohodové cruiserování krajinou víc nepotřebujete. Na takovou jízdu stačí i těch 25 koní. Jasně, nemáte ten nadhled, kdy si motor jen tak pufá v nízkých otáčkách, ale zároveň nemáte pocit, že motor ždímáte a ubližujete mu. Nezanedbatelnou roli v tom hrají vibrace, které tu samozřejmě jsou. Cítíte je, vnímáte je, ale absolutně vás neotravují. Vzhledem ke konstrukci motoru a jeho objemu to je spíš vysokofrekvenční vrnění, ale nic nepříjemného nejde do řídítek, stupaček nebo sedla, ani když na státovce nastavíte stovku, což znamená pořád jen nějakých 6 500 otáček. A třeba zrcátka? Tak ta se neklepou vůbec a je v nich jasný obraz i v tuhle chvíli. Nejste tak omezení jen na pouhopouhé popojíždění do vedlejší vesnice, na CL-C si teoreticky můžete dát i větší výlet, ale o tom později. Teď je potřeba si nalít čistého vína a pohonné ústrojí taky trochu zkritizovat.

Tradiční čínskou bolístkou je naladění vstřikování a nevyhnulo se to ani téhle dvěpade. Přechod ze zavřeného plynu do otevřeného a obráceně je trošku kostrbatý. Hlavně ve městě, kde je tenhle „krůjzřík“ jako doma, vám to dá najevo. Když cukrujete plyn delší dobu v koloně, začne to být protivný a vy si říkáte „proč to, sakra, neudělali pořádně“. Není to nebezpečné, motorka vás nikam nepotáhne, ale protivné to být umí. Stejně tak je protivná reakce vstřikování, kdy máte hodně otočenou pravačku, mašina zrychluje, potom uberete, ale ne úplně do nuly. Motor jakoby vyplivne, a pak se znovu chytí. Normálně motorka jen přestane zrychlovat a ustálí se, tady je skok dolu/nahoru, chybí jí jemnost a vytříbenost, jakoby nevěděla, co se děje. Drobné kolísání při ustálené rychlosti je jen další dílek do skládačky, který ale, upřímně, cílovka asi ani nepozná. A vlastně si dost dobře dovedu představit, že ani to ostatní. Není to zkrátka něco, kvůli čemu by motorka šla zatratit, tím spíš vzhledem k penězům, které za ně CFMoto chce. Platí to i pro převodovku. Asi si ještě sedne s přibývajícími kilometry, testovací kousek byl fakt dost syrový, ale teď měla občas tuhý chod, přitom bez jasného cvaknutí, navíc na každý kvalt působila trošku jinak. Pokaždé maličko odlišná odezva od řadičky a lehce se lišilo množství potřebné síly pro přeřazení. Skvělá je naopak spojka. Tu i já, který ukazováčkem umáčkne jen naší redakční Hondu Monkey, bez problémů ovládal jen tím jedním ukazovacím prstem. Spojka je navíc antihoppingová, tahle funkce je při podřazování navíc dost znát, takže další body pro bezpečnost - zablokování zadního kola při řazení nižších kvaltů fakt nehrozí.

A to už zase jedeme na pozitivní vlně, která přichází na přelomu 6 000 otáček. V tu chvíli je znát, že motor dostává další chuť do života a hezky zatahuje. Blíží se totiž maxima výkonu a krouťáku a malý motůrek ukazuje svoji statečnou tvář. Jako celek působí o něco silnějším dojmem a dokáže s motorkou pěkně pelášit. Roli v tom hraje i moje muší váha, samozřejmě, že pokud ji zasedne typický zástupce našeho dnešního scénáře, a třeba za sebe posadí ještě paní, dynamika značně utrpí. Vůbec to naopak neovlivní zpomalování. Přední brzda je na CL-C vážně skvělá a možná vás v prvních kilometrech vyděsí. Takhle stará Jawička vážně nebrzdila. Je znát, že tu jsou stejné díly jako na silnějším a těžším 450 CL-C, máte tu k dispozici krásný nástup, příjemné dávkování a hromadu síly. Zadek je v tomhle případě spíš do počtu, a to jednak kvůli tomu, že není potřeba ho používat, ale také proto, že moc nebrzdí. Možná by našemu kousku pomohlo ho odvzdušnit, každopádně dlouhý chod páky není ideální třeba ani do kolony pro stabilizování stroje. Zato ovladatelnost, tu si v ucpaném městském provozu užijete. Díky své malé velikosti a nízké hmotnosti s ní budete zatáčet jak s kolem. Balonové pneumatiky tomu přitom dávají pocit velkého stroje, není to žádná nervózní žiletka a i přes svou lehkost a hbitost působí rozvážně. Trošku protichůdné věci, ale je to tak. K zatočení nemusíte vyvinout skoro žádnou sílu ale je to dospělé. CL-C není motorka vhodná jenom na vesnické ježdění, ale užijete ji i v případě dojíždění do práce ve městě. V osmnácti do Prahy na dojíždění do školy a na brigády? Super!

Hrozně dobrý pocit dostanete taky z podvozku. Rozhodně tedy na první dobrou. Prvních pár výmolů a je to podobná charakteristika jako na mnohem dražších strojích. Pevný chod, jistota, práce tlumičů a celkově dobrá opora při jízdě. Jenže to, co se na prvních metrech zdá super, s přibývajícími kilometry na horších a horších silnicích ukazuje svou stinnou tvář. Tlumiče jsou možná maličko tužší, než by mohly být a podrncávání začíná být otravné. Cítíte toho skrz ně vážně dost, byť je to dost utlumené. Rozhodně se tak nedá říct, že by to byla nějaká čínská bída s planžetami z plechu, ale trochu vláčnější by být mohl a s vzrůstající rychlostí a tím pádem rostoucími nároky, se to ještě zhoršuje. Na druhou stranu je to bobber, a v téhle třídě zavadit o pohodlnou motorku není jen tak. O vhodnosti a nevhodnosti stroje tak nejvíc rozhodne kvalita silnic ve vašem okolí. Jestli je to samý zalátaný tankodrom, budete na tuhost brblat. Jestli je to průměr, dá to zkousnout respektive záleží na tom, co snesete.

Delšími cestami za lepším asfaltem si totiž moc nepomůžete. Přestože motor proti přesunům vlastně nic moc nemá, zbytek motorky na to není stavěný. Jak kilometry plynou a čas stráven v sedle se prodlužuje, čím dál víc se projevuje malost motorky. Aerodynamika obráceného deštníku na státovky není ideální a vlastně i ty na první pohled příjemně umístěné stupačky nejsou tak pohodlné, jako na začátku. Líbilo by se mi je mít buď víc natažené dopředu nebo pod sebou, takhle, navíc s koleny lehce nad kyčlemi, to po nějaké době není úplně ono. Ale to může mít každý jinak. Malé a mělce vypolstrované sedátko je ale objektivní mínus. Už i já jsem přes něj lehce přetékal, urostlejší chlápci si motorku doslova vrazí mezi půlky a dost možná i oni za chvíli zažijí podobné pocity jako na kole. Moc se tu nesedí na půlkách, spíš na kostrči, a to se už po hodince jízdy začne negativně projevovat. Navíc, jak je to malá motorka kategorie cruiser, jízdní pozici nezměníte.

Nakonec to ale všechno do sebe zapadá. Kdo to s ježděním myslí trochu vážněji, plánuje trávit v sedle víc času a podnikat delší výlety, logicky se asi bude dívat po něčem větším, dospělejším, silnějším a třeba i dokonalejším. Ale pro nenáročné nedělní svezení, jednou za týden, čtrnáct dní motorku vytáhnout a dát si hoďku po zapadlých okreskách na zmrzku a zpátky, na to je 250CL-C jak dělané. Na návsi před hospodou se fakt dobře vyjímá, motor, jak zatáhne, dokáže roztáhnout koutky, a i když tu jsou drobný nedokonalosti, jako nedoladěný vstřikování nebo rozpačitá převodovka, tak to jsou všechno věci, co nedělní zábavu moc nekazí. Pokud jste se tedy viděli ve scénáři dnešního vesnického snu, klidně si tu radost udělejte.