Buell Ulysses XB 12X

Design

Tenhle stroj je jiný, svůj. Na jedné straně ta největší klasika v podobě vzduchem chlazeného véčka s rozvodem OHV a optimálními 1200 kubíky. A pak to začíná – vstřikování, jedinečný hliníkový rám tvořící zároveň šestnáctilitrovou nádrž, olejová nádrž v kyvné vidlici, kotoučová brzda která kopíruje ráfek, ozubený řemen místo sekundárního řetězu. Výfuk pod motorem a další hromada detailů, které tvoří jeden skvostný avantgardní celek.


Tenhle Buell byl samozřejmě stvořen tak, aby nejen lahodil oku, ale splnil vše co se od něj očekává. Konec konců je to i první Buell, kde se počítá s umýváním nejen prachu, ale i bláta z klidně dalekých cest – necest.
Smíření s tím, že bude ošlehaný od hmyzu, ale i nějaké té větve a občas i upadne na mokré trávě Buell prozrazuje mohutnými bandážemi na nejexponovanějším místě rámu, kryty páček a rukojetí, ochranou přední vidlice a slušivou mřížkou světel. Ohebné blikače jsou dnes samozřejmostí a výfuk při pádu určitě nepoškodíte. Sami víte, jaké škody mohou na motocyklu vzniknout při pouhém pádu ze stojanu. U Bulíka se neotočilo ani zpětné zrcátko..

Pojďme dál, že je to svalovec krasavec je jasné laikům i odborníkům.
Motor:
Starý známý, původem Sportster, vzduchem chlazený čtyřdobý vidlicový dvouválec s úhlem válců 45 stupňů, příčně uložená kliková hřídel, čtyři dole uložené, ozubenými koly poháněné vačkové hřídele, dva ventily na válec, hydraulická zdvihátka, rozvodové tyčky, vahadla, mazání se suchou klikovou skříní, vstřikování, průměr 49 mm, alternátor 520 W, baterie 12V/12AH, mechanicky ovládaná vícekotoučová spojka v olejové lázni, pětistupňová převodovka, ozubený řemen. Vrtání x zdvih - 88,9 x 96,8 mm, zdvihový objem - 1203 cm3, stupeň komprese - 10,0:1, jmenovitý výkon - 74,6kW (101 koníků) při 6600 1/min.

Jízda

Můj první dojem se dostavil tak po šedesáti kilometrech. Motorku jsem přebíral jeden deštivý podvečer na konci zimy v Dubnu. Teprve po prokličkování ucpané Prahy a D1 směr Brno jsem si uvědomil, že řídím nový motocykl. Zkrátka vše bylo tam kde má a vše fungovalo jak jsem zvyklý – posaz, přepínače, řazení. Na druhou stranu, první kilometry, resp. stovky kilometrů jsou utrpení. Motory HD totiž vyžadují pečlivý záběh a tak se osm set kilometrů plížíte osmdesátkou a dalších osm set tak sto dvacet. V tu chvíli máte tisíc mil, tedy čas na první servisní prohlídku, kde vymění olej a seštelují ventily a pak si začnete užívat.


Po nastartování se studený Buell nechá chvíli zahřát. Pokud mezitím zamykáte garáž, je dobré aby stroj stál na rovině. Jednou nám takhle bulík odcouval přes půl zahrady a na trávníku já si zakládám. Jakmile se válce prohřejí vibrace skoro vymizí, díky tomu, že motor je uložen pružně. Neznamená to však, že jste o tuto slast připraveni úplně. Motor je cítit, ale jen tak jak se sluší a patří. Škoda, že není moc slyšet, ale jiný výfuk není u Harleye určitě problém. Po nasednutí vás překvapí výška sedla (841 mm) nic pro malé postavy, ovšem v nabídce je i o 5 cm nižší sedlo, které není ale tak pohodlné jako sériové. Stupačky jsou samozřejmě víc vzadu než u klasického endura, ale relativně nízko, takže ani dlouhé nohy se neodkrví jak v turistické třídě Boeingu. K tomu vyšší řidítka, zkrátka posaz zcela přirozený.

Zařazení jedničky prozradí, že převodovka je z kvalitní oceli a Buell se rozjede bublajícím stylem ne nepodobným velkému americkému autu. Spojka jde překvapivě lehce, i když je ovládána mechanicky. Na malé otáčky motor reaguje s mírnou prodlevou, ale krouťák je znát. Do 4 000 otáček se motor trochu nudí, jako by čekal až prásknete plynem, nebo je spíš naštvaný na různé emisní a hlukové normy. Pak se najednou změní jako když pustíte uzdu a s těžko popsatelným krásným zvukem se vyloženě hebce roztočí do 7000, kdy ho přes prsty klepne omezovač, zkrátka každá oblast otáček má svoje kouzlo a využití.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE