Buell 1125 CR

Tento test je prvním článkem, který vám přinášíme ve spolupráci s polskými kolegy z webu Scigacz.pl. S redaktory z tohoto webu se již nějakou dobu známe z mezinárodních výstav a motocyklových akcí a společně jsme se rozhodli občas spojit síly a například si navzájem poskytnout videa z akcí či převzít testy motocyklů, které u nás či v Polsku nejsou dostupné. Díky tomu vám přinášíme tento test motocyklu Buell 1125CR, který není v testovací flotile novinářských strojů HD-Buell v ČR, ale přesto jde o nadmíru zajímavý a lákavý model, se kterým by bylo škoda se neseznámit.

Buell 1125CR v sobě kombinuje hned několik strojů v jednom. Základem celku je naked bike vyšvihnutý ve stylu Café Racer (odtud také zkratka CR v názvu), který vychází ze superbiku Buell 1125R. To by nebylo až tak překvapivé, konec konců svět zná více kombinací tohoto druhu, až na jeden drobný detail. Tento motocykl vyšel z dílny Buellových inženýrů, a to znamená, že stoj se nedá žádným způsobem zaškatulkovat, zkatalogizovat ani jinak zařadit. O tomto naháči jsme již několikrát psali v reportážích z výstav, teď  Vám díky spolupráci s polskými kolegy přinášíme dojmy z jízdního redakčního testu.

Krásný nebo ošklivý?

Názory na Buellovy motocykly jsou diametrálně odlišné. Jedni je považují za umělecká díla, druhým se naopak vůbec nelíbí. Obě strany mají nárok na vlastní názor, přinejmenším se však CRu nedá upřít určitý půvab. Navíc se mnohem lépe prezentuje naživo než na fotografiích, během prvního kontaktu motocykl přesvědčuje uceleným stylem. I když mi široké boční náfuky obvykle nepřipadají příliš vkusné, v tomto konkrétním případě se k liniím stroje dobře hodí.
Všechny prvky jsou navíc precizně zhotoveny, což přispívá k celkovému kladnému dojmu. Velmi dobře skloubené plastové součásti, perfektní povrchová úprava, pedantická preciznost při dokončení kovových ploch. Nic tu netřepe ani neklepe, celý motocykl působí jako dobře promyšlený. Estetické kvality CRka můžete samozřejmě posoudit sami podle fotografií, ale jaké je to za řídítky?

Ergonomie a funkčnost

Řidič tu sedí přesunutý hodně dopředu. Samotná přístrojovka ve tvaru obráceného písmene Omega v sobě skrývá přehledné a bohatě vybavené ukazatele. Jen škoda, že číslíčka jsou dost malá a ke sledování rychlostního stupně by se hodila lupa. Nechápu, proč se ukazatele zvolené rychlosti zobrazují pouze když je motocykl v pohybu. Při zastavení na semaforech nemáš šanci zjistit, jestli je zařazená jednička nebo např. dvojka. Kromě těchto připomínek je zde všechno, po čem vaše duše touží. Včetně ukazatele průměrné i okamžité spotřeby paliva. I když zrovna na ten druhý radši nehledět....
Místy Buell 1125CR zaskočí nedůsledností. Na jednu stranu se fandovi amerických motorek dostává možnosti nastavení prakticky všech ovladačů, na druhou stranu je rozsah těchto nastavení jen průměrný. Nastavení zrcátek tak, aby v nich bylo něco vidět, vyžaduje trochu času, trpělivosti a dokonce ne vždy ihned dostupné křížové šroubováky. Když už tohle všechno zvládnete, ukáže se, že během jízdy díky vibracím motoru obraz v zrcátku připomíná galerii abstraktního umění. Zajímavé je, že vibrace působící na řidiče jsou na přijatelné úrovni a při jízdě nevadí.
Pro útěchu řeknu jedině to, že všechny tyto nedostatky jsou jenom blbinky a není třeba si jimi lámat hlavu. Důležité je to, jak se na tomto stroji sedí a jezdí. Na CRu se každý motorkář bude cítit jako doma. Možnost nastavení stupaček i ovladačů jsou jasným signálem, že tento motocykl je přímým potomkem závodního stroje. Navázání na proud Cafe Racer není pouze levným marketingovým vrtochem. Tento stroj, mající původ v modelu 1125R, je v podstatě sportovní motocykl R zbavený ošklivých spoilerů. Přikrčená poloha za řídítky zajišťuje perfektní kontakt z Bullíkem.

Made in EU

Vidlicový dvouválec dodala Američanům rakouská firma Rotax, která připravovala hnací jednotky pro takové firmy jako jsou Aprilia nebo BMW. Nebude překvapením, když řeknu, že pohon 1125CR šokuje svým evropským charakterem. Bleskurychle se dostává do otáček a garantuje pořádný kopanec z prakticky jakýchkoliv otáček. Pozornost při tom zasluhuje výborně fungující převodovka a precizní spojka.
I když trochu znervózňuje neohrabaná reakce studeného motoru na přidávání plynu, právě pohonná jednotka je silnou stránkou tohoto stroje. V západním tisku se objevily komentáře na téma prodlevy motoru při přidání plynu při nízkých otáčkách, ale my jsme nic takového nezaznamenali. V případě modelů 1125R i CR1125 často padá otázka, jak nový V2 obstojí v porovnání se starými konstrukcemi H-D použitými v Buellech. Můžu potvrdit, že je to jako srovnávat psací stroj a notebook…

Nevrtejte do rámu!

Přesně toto je možno si přečíst na nálepce na rámu CR. V opačném případě hrozí nebezpečí popálenin, vážných zranění nebo dokonce okázalá smrt – hned je jasné že tento produkt pochází ze země právníků a hamburgerů. Jak je všeobecně známo, Buell využívá rám jako palivovou nádrž. Zajímavých konstrukčních řešení je zde ale víc. Než k nim dojdu dovolím si ještě krátce upozornit na solidní vidlici USD firmy Showa (47 mm), disponující kompletní možností nastavění předpětí i útlumu a zadní hliníkovou kyvku s centrálním tlumičem, rovněž s možností nastavení.
Co se týče zajímavostí, nejvýraznější odlišností je určitě přední brzda v podobě obrovského kotouče s průměrem 372 mm, ovládaným jedním osmipístkovým třmenem. Teorie praví, že toto řešení je jednodušší, a zároveň není o nic méně účinné. V praxi jen těžko pocítíte rozdíl oproti klasickému řešení. Na trhu jsou sice i silnější kousavky než ty instalované v CRu, naproti tomu ale řešení využité v Buellu zajišťuje dostatečnou brzdnou sílu a vynikající dávkování. Další zajímavostí, která stojí za povšimnutí, je pohon pomocí ozubeného řemene- skvělé řešení, tiché, stálé, nevyžaduje mazání, a je při tom jen o málo dražší než typický řetěz. Jediným mínusem je, že neumožňuje změnu převodového poměru výměnou menší či větší rozety.
Město by pro Cafe Racera mělo být přirozeným prostředím. Nízká konstrukce, imponující živost a dobré brzdy garantují dokonalou kontrolu nad motocyklem. Hnací jednotka si hravě poradí s protlačováním CR betonovou džunglí, i když právě přitom se projeví příliš dlouhá dvojka. Pokus o klidné míjení aut v zácpě končí cukáním silného motoru a častého spojkování.
Mě osobně Buell nejvíce imponoval mimo město. Nevím jak to Američané udělali, ale motocykl se řídí neskutečně stabilně a jistě - hlavně ve srovnání s předcházejícími generacemi XB. Samozřejmě, rýpalové zhýčkaní japonskou pásovou produkcí budou naříkat na nervóznost vlastní Bullíkům, ale popravdě, řeknu vám, CR se i na svůj rozvor i ostrou geometrii řídí klidně jako tanker a přesně jako skalpel. A to vše i bez tlumiče řízení. Za to lze poděkovat vynikající distribuci sil a vypilované geometrii motocyklu. Ke konečnému úspěchu přispívají také výborné sériově montované pneumatiky Pirelli Diablo Corsa III.

Pro normální lidi

Po letech výroby strojů pro ostré týpky konečně Buell podal ruku normálním lidem. Takovým, kteří by chtěli se svým strojem přijet do práce, večer by skočili do hospody a o víkendu se prosvištěli za městem. K tomu všemu se CR výborně hodí.
Ani nejnovější technologie neubraly tomuto stroji charakter a charizma. Díky civilizované hnací jednotce a vypilovanému podvozku si užijete jeho nekompromisní a bojovný charakter.

Ale je tento motocykl pravým Café Racerem, jako za dávných časů? Spíš ne, protože dnes už nic není jako dříve, ale kousek duše historických strojů v sobě CR také má.
Pro koho se Buell 1125CR bude hodit? Pokud hledáte něco prestižnějšího a originálnějšího, než je japonská pásová výroba, a při tom méně orientovaného na sport než je KTM Super Duke R a k tomu všemu finančně snesitelného při srovnání s italskou aristokracií typu MV Agusta Brutale, je dost možné, že strejda Erik právě připravil motocykl právě pro vás.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE