husqvarna_svartpilen_801_2

Velký alpský test cestovních endur: R 1200 GS vs 1190 Adv vs XT1200Z

Text: Tomáš Mikšovský , Petr Poduška , Lukáš Růžička | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 13.3.2014 | Zobrazeno: 106 383x

Kapitoly článku

R 1200 GS

Po včerejším letmém seznámení s jistotou usedám do sedla, které mi v jeho nastavení vyhovuje - takže nemusím nic měnit. Pouze šteluji ostřeji řezané zrcátka a přes otočný mechanismus lehce zvedám plexi. Z hlediska jízdy samotné ideál, teplota lehce nad dvacet a jasná obloha. Od majitele máme do navigace nasypané okružní trasy, tak jsem zvědav, co z toho bude. Osobně moc elektronické pomocníky nemusím, a když už to jinak nejde, vítězí u mne zpravidla stále papírová mapa. Část cesty znám popaměti z loňské soukromé jízdy, takže tuším, že o výživné ježdění rozhodně nouze nebude.
Co se mi na první pohled opravdu líbí, jsou světla. Když pominu to přední s denním svícením, je pro mne z hlediska designu opravdovou lahůdkou zadní svítilna a její chytře tvarované přepážky, které LED světlo ještě více zvýrazňují. Za dobrý nápad také považuji od výroby integrovaný „tankpad“. Naopak co nemusím, je podivný plast táhnoucí se podél nádrže. Ostatní části dotváří celek a navazují na historickou sounáležitost s předchozími modely.
Řídítka jsou stále dost široká, ale oproti předchozímu modelu je to spíše takový racek za křídla. Po prvním vrknutí je patrné, že motor se otáček rozhodně nebojí. Ručička otáčkoměru se dravě žene nahoru a ani o zpětnou vazbu v podobě vibrací tedy není rozhodně nouze. Pomalu se začínám rozhlížet po přístrojích respektive po středovém panelu, který jsem si soukromě pojmenoval na „hitparádu elektronických dovedností“. Všechno to začalo v roce 2010 u modelu Ducati Multistrada a od té doby se s tím setkáváme napříč celým segmentem cestovních enduro strojů, tak jak přichází nové modely. BMW v tomto tedy rozhodně nezklamalo moje očekávání. To že výrobci používají elektroniku a pokrok nezastavíš - chápu, ale že se šetří na věcech, co jsou vymyšlené a funkční - neodpustím. Holt obrázek na matrici je levnější než reálný přepínač. Jeden příklad za všechno právě u BMW - indikace a přepínač vyhřívaných rukojetí. Na LCD naprosto nadbytečný údaj. Kdo zná, ví, že starý model má naprosto bezproblémový a vymyšlený přepínač s indikací dvou poloh vyhřívání.
Na první rozjezd je patrné, že spojka zabírá o trochu více nahoře než stará verze. Rozdíl v palivových mapách je značný. Nejostřejší režim Dynamic je do města, kolon a křižovatek opravdu příliš „ucukaný“, takže velice záhy přecházím do módu Road, který se zdá pro jízdu v koloně a po okreskách jako ta nejlepší volba. Motocykl jde pěkně svižně za plynem a reakce je okamžitá. Výkonu je na rozdávání a zrychlení je tak pocitově výrazné. Co mě naopak lehce zklamalo je celkový charakter motoru, který je malinko nevyvážený a to i v klidném chodu. Přeci jen od takto dimenzovaného stroje bych čekal kultivovanější chování, ale možná je to jen o to si zvyknout.
Co funguje opravdu na výbornou a to i ve srovnání s předchozí generací, jsou brzdy. Naprosto bezproblémová a okamžitá reakce, navíc podpořená dokonalým odpružením. Jediné, co mě tady trochu překvapilo, byla celková zpětná odezva předku, která by mohla dávat přeci jen větší pocit klidu a bezpečí.
Stále však platí, pokud někdo umí dobře vyrobit motocykl pro daný účel, potom BMW je v tomto ohledu opravdovým mistrem. Oproti KTM je zde z mého pohledu o něco lépe dimenzované plexi, ale na větrolam u Yamahy to stále nedostačuje. Z testované trojice je asi nejhorší přehled o dění vzadu, nelze si však zákonitě vyložit, že by byl špatný. Pokud se budeme bavit o účelu naší cesty, musím konstatovat, že toto BMW se hodí asi nejvíce.

XT1200Z

Yamaha okamžitě zaujme pohodlným usazením. Pokud jde o komfort a výhled, stojí tady jednoznačný lídr testu. Ve stupačkách srovnatelné pocity s GS (vadí mi jen, že patu levé nohy mám až na stojánku). Nejhorší položkou ve výčtu vlastností v rámci srovnání s ostatními je ale motor. Ve srovnání s ostatními v testu má slabší nástup a je pocitově takový více rozházený. Buď zde máte všechno, nebo nic. Nic mezi není a když dojde na měření sil, musím jej stále držet plně pod krkem, abych ostatním stíhal.
Trochu mi také vadí styl ovládání budíků, musím se dost naklonit a ruku dávat z řidítka, což mi nepřijde úplně v pořádku. Jako jediný z testovaných motocyklů nemá za jízdy možnosti volby a nastavení podvozku ani v příplatku. Oproti BMW má o trochu méně kousavější brzdy, o srovnání s KTM ani nemluvě. To však neznamená, že by nebyla účinnost brzd dostatečná, jen se musí více tlačit na pilu.
Obecně k podvozku lze říci asi tolik, že ve vzájemném srovnání vůči konkurenci u mě ztrácí body především díky absenci elektronického podvozku (Yamaha tento nedostatek napravila hned u modelového roku 2014). V rámci redakčního testu to je již třetí naše osobní setkání a druhé s touto verzí. Mnohé mě tak již příliš nepřekvapí. Co oceňuji, jsou celkové proporce, cestovatelský apetit a v průběhu let postupná snaha vylepšovat v základu na trh uvedenou verzi. I když to samozřejmě není zadarmo. Zdaleka nejvíce si na tomto motocyklu užijete nekvalitní vozovky, či různé šotolinové cesty. Průjezdy zatáček, nerovnosti a občasné díry tak stroj zvládá s náležitým respektem.
Jízda přes hory na delší trati je pro tento stroj to pravé hřiště. Vyslovený sportovec to není, ale svým soukmenovcům se sportovnějšími ambicemi rozhodně lze v náležitém obutí na silnici šlapat na paty, ale nějaké to úsilí to bude stát. Co potěší, že je to bez ztráty pohodlí. Opravdu se těším, jaké připomínky od jezdců si Yamaha vezme k srdci a předvede v dalších generacích tohoto bezesporu zajímavě střiženého cestovatelsky zaměřeného motocyklu.

1190 Adventure

Opravdová raketa, na kterou si musí jezdec chvíli zvykat. Vše funguje na první vrknutí bezchybně, ale na delší cestování to v porovnání s ostatní konkurencí, alespoň z pohledu alpského turisty, nevyznívá zas tak úplně ideálně. Dobře vymyšlený a funkční přední štít i přes svoje skromnější proporce zaslouží vyzdvihnout. Z motocyklu je navíc opravdu dobrý výhled a člověk se tak cítí hned o poznání bezpečněji a tak nějak nad věcí.
Co zaslouží opravdovou pochvalu, tak to je dokonale sladěná a fungující technika. Osobně mě příliš neoslovil - ostatně jako tradičně u KTM - vzhled, ale vše je kompenzováno maximální funkčností, která napříč zde testovanými motocykly snese extra body nad veškerým hodnocením. Je patrné, že tento motocykl byl projektován s důrazem na maximální funkčnost a daný účel. Možná i právě proto používá jako jediný sekundární převod v podobě klasického řetězu. Ovládání je strohé, ale naprosto intuitivní a přehledné i přes velké množství funkcí, které nabízí. Co oceňuji je možnost vytvořit si vlastní „favorites“ a zobrazovat jen to, co považujete právě vy za to důležité. Žádné přemrštěné grafické kreace, jen strohý text a jasné údaje. Jednoduché, ale maximálně účelné, tak to má být. Co mě opravdu jen trochu vadí, tak je chybějící odezva ovládání blinkrů.
Převodovka a spojka funguje přesně bez sebemenší chybičky. Opravdovou radostí spíše sportovního charakteru je - i přes značné přiškrcení - kapalinou chlazený dvouválec původem z RC8. Ten se v tomto naladění pro stroj opravdu našel a dokázal jeden z mála posledních offroad cestovatelsky zaměřených motocyklů posunout podle mého názoru na novou úroveň. Nezanedbatelnou devizou je i prodloužený servisní interval. Oproti konkurentům v testu se při cestování po alpských asfaltkách zdá možná spíše zbytečně sportovní a předimenzovaný v rámci daného použití, pokud však přijde na sportovní výkony, u kterých se zapotíte, rázem předčí ostatní jak raketa tryskáč. Pohodlí a jízdního komfortu si zde ve srovnání s ostatními tolik neužijete, nicméně to je u takto proporčně a funkčně dimenzovaného stroje vcelku pochopitelné. Za mě osobně jeden z posledních opravdu „velkých“ motocyklů na trhu, který to myslí s dobrodružstvím vážně.


Pokud bych se rozhodoval:

R 1200 GS: Pro mne tak trochu zklamání testu. Čekal jsem větší celkovou vyváženost.
XT1200Z: Dle očekávání polykač kilometrů.
1190  Adventure: Jednoznačně masakr na dvou kolech, který jsem nečekal. Po pravdě na cestování jsem s touto verzí v kontextu ostatních strojů lehce na pochybách, ale jako motocykl na opravdové dobrodružství a pro zábavu do zatáček, není co řešit. Jezdec je zde spíše „sporťákem“ než „cestovatelem“. Motocykl, který si jako jeden z posledních zaslouží dle mého názoru označení „cestovní enduro“.

Informace o redaktorovi

Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 72x
  2. Hlasováno: 95x
  3. Hlasováno: 82x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Komentáře: 57 komentářů Nahlásit chybu v článku Vytisknout článek Objednat reklamu

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (30x):
Motokatalog.cz

TOPlist