Honda CB1100 EX vs BMW R nineT - tradice či moderna?

Když jsem uviděl v redakčním rozpisu tuhle dvojici na jeden termín, byl jsem lehce na rozpacích. Pravda, oba motocykly jsou velkým návratem emocí a příslušnosti k historii dané značky, ale to je tak na první pohled jediné, co je skutečně spojuje. Esence chutí a pocitů je natolik silná, že nejednomu z toho až za krkem zamrazí. Na jedné straně výbušnost a vypiplaná dokonalost v podobě splašených trubek s typicky vystrčenými hlavami válců a hříšně obnaženou vidlicí z S 1000 RR. A na straně druhé uhlazená dokonalost vytříbeného vkusu v podobě klasického čtyřválce s přilepeným křídlem na nádrži.
Každý z motocyklů vyráží za svými příznivci tak odlišným způsobem, že najít vzájemné pochopení nejdřív vypadalo jako nesplnitelný úkol. Ale stejně tak jako chuťové pohárky dokáže náramně rozvášnit kvalitní Dunhill doplněný o neméně kvalitní francouzský koňak, stejně tak dobře dokáže potěšit nejednoho příznivce jedné stopy kombinace těchto motocyklů na jednom místě. Zde nebylo co řešit, takhle dobrý ročník se již možná opakovat nebude. Doba zrání sice není ještě úplně dokonalá, nicméně už po roce Honda stačila v podobě testované CB 1100 EX nasát tolik vylepšení, že by se dala nazvat skokanem roku. V protipólu toho všeho zde stojí v dokonalé linii nový dáreček od BMW, který je svým určením natolik osobitý, že nejenže se na řadu příznivců ani nedostane, ale navíc jsme mu ve vší té parádě schopni odpustit i nějaké ty nepraktičnosti, které takto koncipovaný motocykl provází. Ale popořadě.
Na začátku byla spousta otázek, jak vůbec pojmout srovnání těch dvou motorek, ale nakonec jsem si rád užil odlišných koncepcí a úhlů pohledu. Oba stroje se  snaží navázat na své historické vzory, avšak k cíli si vybraly zcela odlišnou cestu. Zatímco Honda je čistokrevnou klasikou, BMW jen naznačuje a staví na moderních základech, které rozvíjí do nového světa dnešních dnů. Svou historickou sounáležitost však dokáže vyjádřit až do posledního detailu například v podobě dobového výrobního štítku nebo pneumatik s duší. Možná se zde budu opakovat, ale pokud někdo umí něco dokonale vyrobit pro daný účel, potom je BMW na prvním místě. Kulaté světlo s logem jasně naznačuje příslušnost k značce a k old-school stylu, avšak výsledný pocit vytváří především soudobé jízdní vlastnosti.
Již usazení vás vtáhne do samostatného vesmíru. S prvním vrknutím se dostaví uhrančivý chraplavý zvuk Akrapoviče, vibrace do řidítek a klopný efekt motoru, který přichází s každým dalším otočením plynové rukojeti. Usazení je zde hodně dozadu za 18litrovou nádrží, a hodně váhy jde do širokých řidítek. Již po pár metrech je jasné, že zde půjde o výjimečný zážitek. Nebudu se zde rozepisovat nad variabilní zádí, kterou si již určitě každý nastudoval z firemního videa. Jen doplním, že sedlo jezdce je jak lavice a vejde se pod něj tak akorát reflexní vesta. Obecně vzato praktičnost je asi největší mínus tohoto motocyklu, ale s tím se tak nějak počítá. Jednoduše řečeno dokonalost sama, když máte nad hlavou modrou oblohou zalitou sluncem. Jakmile projedete v dešti trasu Praha-Znojmo, budete hledat bahno až v úžlabině, která dělí zadnici na dvě půlky. Z dlouhodobého pohledu bych se možná obával o obnažené svody, které jsou opravdu na ráně a zasloužily by si podle mého názoru minimálně omotat tkaninou, ale to vše ukáže až čas.

Oproti tomu CB hraje na klasickou notu, kterou jen tak něco nerozhodí. Usazení v klasickém trojúhelníku je pro letošek vylepšeno o pohodlné polstrované sedlo, kterým nepohrdne na delší trať ani spolujezdec. Víc než výrobcem avizované kouzlo šedesátých a sedmdesátých let mi to osobně více připomíná poctivé devadesátky a starou dobrou CB 750. Zde je každopádně svět ještě v pořádku. Pocitově tohle CB něco váží a pro letošek se dostalo až na 260 kg, což může někoho lehce zaskočit, ale jinak radost sama. Na centrální stojan to tak chce trochu síly a pro vyslovené střízlíky to bude asi zkouška ohněm. Krom avizovaných změn byl přidán šestý rychlostní stupeň a rychlou změnu během roku prodělaly i budíky. Větší dojezd přináší i zvětšená nádrž. Jízda samotná na úzkých 18“ kolech přináší dost historických pocitů, ale v kombinaci s vysavačovým chodem vzduchového čtyřválce a dvojicí klasicky střižených koncovek výfuků je to radost sama na každodenní vyjížďku.

Co mě naproti tomu bere na BMW je ta ryzí čistota, která si na nic nehraje. Čistokrevný sportovní charakter dokáže do dění vtáhnout bezezbytku každého jezdce. Když se k tomu přidá absence veškerých moderních vymožeností, máme zde hned motocykl, který si zaslouží  maximální pozornost. Zde je třeba ukázat, co ve vás opravdu je. Motor táhne již od nějakých 5000 ot/min a jistě oceníte i v základu montovaný tlumič řízení. Specifické usazení chce sice chvíli zvyku, ale díky uspokojivé provozní hmotnosti jde o opravdového krále nedělních vyjížděk a horských „kroucenek“. Co se myslím povedlo sladit náramně je divoký styl, doplněný bezchybně fungujícím podvozkem, které bych nečekal. Pořád vás nutí jet s maximálním nasazením, a domů se vracíte s pocitem odpoledne stráveného v tělocvičně. Přední upside-down a zadní paralever se tak zdají být ta nejlepší volba. I přes absenci všech moderních vymožeností budete myslím maximálně spokojeni a to platí i pro dobře dimenzované brzdy s ABS. To se vám příliš do úzce vyhraněného světa neplete, ale když je potřeba, především přední radiály rozhodně se umí ostře zakousnout. Z pohledu jízdy snad jedinou výtku snesou plastová zrcátka, která mi jednak tak nějak úplně nesedí ke stylu a navíc přes ně není úplně ideální výhled. Jinak ale myslím, že s tímto BMW se bude každý loučit opravdu těžce a to nejen díky příznivé spotřebě kolem 6 l/100 km. I přes několik nepraktických detailů vás tento motocykl chytne a zůstane minimálně ve vaší mysli na hodně dlouhou dobu. Jednoznačně patří do kategorie doplňkových sportů, na které se při odpolední kávě vždy dobře vzpomíná.

To klasičtěji postavené CB tlačí více na širší možnosti využití. Ke všem provedeným změnám nelze mít sebemenších připomínek. Co je třeba opravdu z avizovaných novinek oproti loňskému modelu vyzdvihnout je mohutně polstrované sedlo. Motorově sice není tento motocykl s výkonem 66 kW při 7500 ot/min nijak výrazným střelcem, ale zde je kouzlo zcela jinde. V rámci historického odkazu, se zde podařilo zachovat pocit typicky masivního zátahu v nízkých a středních otáčkách. Motor tak pocitově nabízí opravdu rychlou odezvu a mohutný zátah, což umocňuje i v tomto podání vstřikování paliva. Zvukový projev a míru vibrací bych si dokázal představit i živelnější, ale na druhou stranu stroj ani na delší trati příliš v tomto ohledu neunaví a je pocitově čitelnější. Je to takový motocykl pro každodenní ježdění třeba i do práce. Pokud něco zvládne opravdu dobře, tak je to myslím právě každodenní provoz. Z hlediska ergonomie by byla myslím škoda nějak vylepšovat, či měnit. Snad jen v takto pojaté klasice i větší důraz na úplné detaily typu schovaná kabeláž apod., ale nejde o stavbu ale sériový motocykl, takže odpuštěno. Styl je dán, usazení a ovládání uspokojivé, a pokud přistoupíte, na jeho klasický střih, nebude vám ani vadit, že zde fouká. Pochvalu si zaslouží brzdný účinek motoru, autentičnost a bezproblémový chod. U převodovky beru přidaný šestý rychlostní stupeň spíše jako doplněk na delší trasy. Již pětikvalt fungoval náramně. Jako správná volba se vzhledem k hmotnosti jeví vpředu použitá dvojice předních kotoučů a systém ABS. Se spotřebou kolem 6l/100 km vás tak vyruší v historickém snění snad jen občasné napínaní a údržba řetězu, která však k tomuto motocyklu patří.