Ducati Multistrada 1260 Enduro vs. BMW R 1250 GS Adventure: Orel a medvěd

Text: Vláďa Novotný , Tomáš Procházka | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 16.3.2020 | Zobrazeno: 31 916x

Kapitoly článku

Začnu hned modelem GS. Dnes už není motorkáře, který by ho neznal. A to samozřejmě rozděluje lidi na dva tábory. My tu však nejsme od toho, abychom motocykly rozlišovali s ohledem na své sympatie. Nelze se samozřejmě ubránit pocitům a zkušenostem, které samotný test ovlivní. Měl jsem několik modelů BMW, ale i Ducati. Obě jsou mi velice blízké. Takže tady to bude, troufám si říct plichta.

Vyzvedávám BMW. GSo je v plné polní, jak se říká. V podstatě tím myslím Dynamic, Touring a Comfort paket. Takto vybavené BMW je už dnes klasika, ale důležitější je, že první dojem je docela mazec. Píšu záměrně, že rozvalité GS je na poprvé až moc rozcapené. I po prvním usednutí to není tak příjemné, ale s ohledem na váhu stroje to je pak o něčem jiném. Motocykl vás doslova pohltí uvnitř sebe. Není snad jiného motocyklu, který by to dokázal lépe. Sedlo je velkorysé. Do všech stran vnímám oporu, kdykoli mohu poposednout vzad, stehny se krásně opírám o nádrž a GSo můžu dobře ovládat.

Zmiňuji tuhle základní věc, protože poslední dobou jsem měl několik motorek, kde vám pořád něco vadí. GS je v tomto však úplně někde jinde. Prostě sedíte jak v křesle a to doslova. Pohodlně, nohy krásně pod sebou a navrch příjemně široká řídítka. Ano, je spousta motorek, které vám toto taky dají a Multistrada je jedna z nich. V přímém srovnání ale zjistíte, že k dokonalosti BMW tomu něco chybí. To něco je třeba úhel zakřivení řídítek, umístění stupaček, materiál rukojetí, rozměry sedla apod. Tam, kde vás BMW obejme a ukotví uvnitř, aniž by vás svazovalo, tam je Ducati lehce sportovnější a strohá.

Na Multistradě se necítíte tak majestátně, ale ani tak bezpečně a vstřícně. Samozřejmě, že jde o plnohodnotný cesťák. Zvlášť pro mých 177 cm je Italka při manipulaci na místě a v pomalých rychlostech lepší. Je na první dobrou takzvaně vzdušnější, ale postupem času jak zrychlujete nebo chcete měnit posed, stojíte ve stupačkách nebo se změní terén, po kterém jedete, tak Němec je jistější.

Ducati jakoby najednou nechtěla tak spolupracovat a byla trochu tvrdohlavá. U Itala trochu divné, že? Po delší jízdě chci poposednout a ono to jde, jen to není tak příjemné jako na BMW. Nohy už nejsou tak uvolněné a od řízení jsem už necitlivě daleko. V GS jste pořád ukotvení velice dobře a jízda i po změně polohy je jistá a snadná. Nicméně právě fotíme statiku a popostrkávání motorek dopředu a dozadu ve svahu není úplně top. Obě jsou těžší a už musíte přemýšlet dopředu, protože tady nemáte zpátečku.

Spojka Ducati není tak jemná, respektive její dávkování je sportovnější. Takže klapne jednička celkem tvrdě, ovšem přesně. Okamžitě se tu cítím dobře a miluju ten sportovní pocit. První zatáčka a jste doslova uchváceni, jak dobře se povedlo tento cesťák nastavit. Tuhost je tak akorát, vlnění žádné a jen krátké a jasné informace z podvozku.

Po prvním focení si prohazujeme stroje a Němec si to zas jede po svém. Ta jistota z jízdy a zároveň pohodlí je doslova úžasné. Nebývá zvykem, že pohodlná motorka je i vstřícná k řidiči v tempu, ale GS to umí. Převodovka je sice taky tužší jako u Ducati, ale nemusíte tolik tlačit na řadičku. Vše je tu jakoby rozvláčnější, trochu flegmatické. Jenomže se podíváte na rychlost a zjistíte, že jedete stejně rychle jako na Multistradě. Tohle může být pro jednoho plus a druhý řekne, že BMW maskuje rychlost, a to není pro něj ok. Ovšem říct, že Němec nedává reálnou zpětnou vazbu, není pravda. Jen se prostě výrobce postaral o to, abyste byli od určitých rušivých elementů ušetřeni. Jízda tak není tolik dramatická, jezdec sedí rovně a pluje rychle a pořád stejně. Pod vámi se už dávno změnil povrch silnice, ale vy jedete nerušeně dál. To vás nechává v klidu, na delší trase se tohle nasčítá a i pro tohle dorazíte do cíle víc odpočatí.

Ducati zas směřuje na kratší trasy, o to s větší chutí vás pobavit. Nejde o to, že byste dorazili do cíle unaveni. Někdy tomu může být naopak, protože Němec vás v jistý moment dokonale uspí. Multistrada vás povozí příjemně na rovinkách i horších silnicích a v zatáčkách vás probere svými schopnostmi jako na sportovní motorce. Je to jako polití živou vodou a vy se u toho vůbec nenadřete. Lehkost vedení předního kola je perfektní. Jisté při rychlých přesunech na dálnici, v táhlých dlouhých zatáčkách a o schopnostech v zatáčkách se nemusíme bavit. V tomhle mě dostává, a když k tomu máte i ten potentní motor, je vymalováno. Umí být klidný ve spodní polovině otáčkového spektra, a pokud klesne ještě níž, tak i tam je schopný. Lehká nervozita, pokud se dostanete do sevřeného provozu, nepadá na váhu. To už jsme v extrému, kdy otáčky plápolají pod 3 000 otáčkami a před vámi řidič stále křečovitě brzdí. To je však jediný moment, kdy si uvědomíte, že tohle byl původně sportovec a pak se jej rozhodli umravnit. To slovo umravnit však není přesné. Otáčky letí nahoru rychleji než na BMW. Upalujete vpřed s hutným krouťákem pod sebou a jen díky tužšímu podvozku je to jízda jistá. Tady by GS v takovém tempu a rychlostech nad 140 km/h nebylo a není tak sebejisté. Jenže to nás vrací k tomu, jestli přesně toto chcete. Zejména pokud trávíte čas v menších rychlostech, což asi ano. No a pak dojedete mimo asfalt a je ten rozdíl ještě větší.

GS se mimo asfalt cítí lépe než Ducati. Jemnost, s jakou se ta váha převaluje přes nerovnosti, je příkladná. Tohle je ten důvod, proč se pořád Němec jeví jako lepší volba. Začátečník i pokročilý se tu cítí lépe. Jak při jízdě ve stupačkách, tak pokud se jen potulujete po polňačce. Od pneumatik máte víc informací. Jemně se pohupujete, je to všechno tak příjemné a jisté. Řídítka jsou ve správné výšce a i jejich rozpětí a tvar je bez připomínky. I spojka vám jde na ruku, plyn je jemnější a motor usrkává benzín doslova bez protestů i u volnoběhu. Boxer nejde víc zjemnit, je čistý a dávkování výkonu příkladné. Veškeré tyhle vlastnosti oceníte právě v nízkých otáčkách, při spojkování a otáčení se na malém prostoru. V těžším terénu pak tohle znásobte desetkrát a je jasné, že BMW se cítí lépe. To ale neznamená, že je na silnici bez emocí. Výkon se dere nahoru pomaleji než u Ducati, jenže upřímně se to tady hodí víc. Tah na branku je bez zaváhání, propojení vašich povelů přes plyn je rovněž špičkový.

BMW tu je za většího univerzála a možná jste ani nečekali něco jiného. Jde však o to, že každý vnímáme motocykl svým způsobem. Pokud upřednostníme GS jako ten schopnější motocykl, tak musíme ale zmínit sportovní stránku Multistrady. Na tak těžký motocykl se zaměřením na cestování je skvělé, jak se Ducati vrhá do zatáček. Po praktické stránce nestrádá, a pokud by jezdec neměl možnost srovnat s GS, tak by ani nemusel smutnit, že je něco lepšího. Pro mě je sportovní stránka na silnici víc než schopnosti mimo asfalt, a tak se přikláním k Multistradě. Nepotřebuji mastodonta, ani vydržet celý den v sedle. Když to však přijde, tak to Ducati zvládne. Raději každodenní dojíždění do práce, rychlé průlety, občas delší výlet do jiného státu. Dálnice je pro moji výšku snesitelná, menší plexi mě ochrání, jen ramena jsou trochu víc odhalená. Pro dva cestující je tu méně místa jak na BMW, ale záleží na rozměrech vašich i pasažéra.

Pokud mám ale vyhlásit vítěze, a to i přes moje preference, tak to musí být GS. BMW se prostě už tenkrát před několika lety podařilo sestrojit perfektní základ a stále na něm pracuje. To, že jde směrem víc do cestovna po silnici a robustnost už není na pořadu dne, je věc druhá. Nicméně, ve srovnání s Ducati je komplexnější. Od rozjetí, kdy po chvíli překonáte větší rozměry, je okamžitě suverén a není doslova nic, co by GS nedokázalo. Můžeme se tu bavit o tom, zda takový mastodont skutečně potřebujete, ale to je tak asi všechno. Hledáte-li vše v jednom, tak se nemůžete splést ani s jednou. BMW je však ve většině případů lepší, a proto je vítěz.