BMW R18 B vs. H-D Street Glide ST, kdo nabaggruje víc?

Jestli si jednou splním sen a projedu si úplně sám Route 66, bude to právě na baggeru s pořádným dvouválcem. Baggery, to je ten nádherný styl na pomezí mezi cruisery a touringy, který láká osamělého jezdce k výpravám do dálek. Široká kapotáž s nízkým štítem, dva boční kufry, obrovský motor a jednomístné sedlo... Takhle postupně vykrystalizovala definice dnešních baggerů a jejich základní silueta s nízkou zádí! A hlavní podíl na dnešní chápání téhle kategorie mají právě „glajdy“ od H-D. Takže je jen logické, že když BMW svoji novou řadu cruiserů R18 rozšířila o bagger BMW R18 B, hned jsme naplánovali společnou recenzi s etalonem touringů v podobě H-D Street Glide. A společná jízda je o to zajímavější, že letošní Haryk dorazil posílené verzi ST s pořádně nadupaným téměř dvoulitrovým motorem.

S Honzisem už jsme si před dvěma lety střihli podobný test, kdy jsme si společně protáhli snad všechny silničky na Křivoklátsku na dvojici nekapotovaných cruiserů BMW R18 a H-D Low Rider S, vloni jsme zase postavili na startovní rošt kompletní čtveřici modelů BMW R18 v tomto srovnávacím testu. Jenže přímé porovnání s ikonou v podobě Street Glide je zase něco úplně jiného! Tomu říkám odvaha ze strany BMW, vzít R18, ještě s mokrým osvědčením o homologaci prvního modelu, a postavit na jeho základu přímého konkurenta pro model s téměř čtyřicetiletou historií! Je to tak, první touring Harley-Davidson FLHX Street Glide je tu od roku 1984. Tehdy v něm burácel dvouválec 1337 kubíků a v tehdejších časopisech se chlubil působivým výkonem 50 koní. Dnešní glajda v motoricky vymazlené verzi ST (Sport Touring) má těch kubíků 1923 a víc než dvojnásobný výkon, konkrétně 103 koní.

Musím se rovnou přiznat, že právě „strýtglajda“ je v rámci modelové řady H-D moje osobní srdeční záležitost a před testem jsem si musel přikázat dvojnásobnou dávku objektivity, abych na místo srazu nepřijížděl s hotovým názorem! Samozřejmě jsem předem varoval Honzise, že Streetku vyzvedávám a většinu testovacího týdne budu opečovávat já! Takže když jsem na ní dorazil na za Honzisem a BMW R18B, už jsem na glajdě měl nakrouceno pěkných pár stovek kilometrů. Kdo by taky odolal tomu nádhernému dunění téměř dvoulitrového dvouválce Milwaukee-Eight 117! Řekl jsem to už mockrát a znovu to musím zopakovat – tenhle dvouválec se snaží spousta konkurentů napodobit nebo nabídnout něco s lepšími parametry, ale marně. Tahle věc má svou vlastní duši, a duši prostě nezkopíruješ.

Milwaukee-Eight 117 s vystrčeným otevřeným sáním na pravém boku se vloni montoval jen do luxusních customových modelů CVO a trojice sportovních verzí ST. S točivým momentem 168 Nm má obrovský elán a navíc mu překvapivě chutnají i vyšší otáčky, ve kterých předchozí verze tohoto tradičního dvouválce H-D až tolik nevynikaly. Ta kombinace sametově hladkého zátahu, ale přitom poměrně agresivního nástupu, se fakt těžko popisuje, věřte mi, tohle chcete aspoň jednou v životě vyzkoušet. Jenže ono je to těžké, obří boxer R18 umí zatáhnout stejně mohutně a v některých pásmech působí ještě razantněji a agresivněji. Je s ním trochu jiný typ zábavy, ale rozhodně se nedá říci, že by nabídl méně emocí. Jako by neměl vůbec nic společného s dnešním vodou chlazeným motorem z R1250GS, který připomene snad jen trochu podobným zvukem ve středních otáčkách.

Když máme při úvodním focení obě mašiny postavené vedle sebe, je tu zjevná základní podoba. Novou R18 B rozhodně nelze nařknout z toho, že by se nějak snažila kopírovat glajdu! Jde prostě o to, že glajda v podstatě založila tuhle kategorii a další značky jako Indian z koncernu Polaris se inspirovaly a začínají do téhle kategorie posílat také své modely. Navíc díky obrovskému dvouválci s písty do stran má BMW R18 úplně jiný charakter a dojem z jízdy. Parametricky přitom za H-D jen nepatrně zaostává, se zdvihovým objemem 1802 ccm souvisí i jen nepatrně menší točivý moment 158 Nm, ale v poměru k celkovým hodnotám je to rozdíl téměř nepodstatných 6 procent. Pokud nevyrazíte na dragsterovou trať, za jízdy tak skoro nemáte šanci poznat, že má H-D o jednu dvacetinu větší objem a silnější zátah.

Podstatně větší rozdíl mezi oběma modely je v jejich provozní hmotnosti, Street Glide není žádná třasořitka a jejích 369 kilo je při manipulaci na místě docela znát, hodně patrné to bylo, když jsme ji vytáhli na projížďku třeba s o čtyřicet kilo lehčím Low Riderem ST se stejným motorem. Jenže když poprvé přesedám na bavoráka a poprvé ho chci zvednout z bočního stojanu a napřímit, je to hodně velký pocitový rozdíl. BMW R18B má poctivých 398 kilo provozní váhy a úplně jiné rozložení hmotnosti a třicetikilová porce železa navíc proti H-D je při manipulaci sakra znát, jako kdyby už na zaparkovaném motocyklu seděl spolujezdec.

Naštěstí pro manipulaci na místě je tady elektrická zpátečka, navíc majitele bude zajímat hlavně to, jak se hmotnost obou mašin projevuje za jízdy, a tady ta kila jako kouzlem úplně zmizí. A navíc, zájemci o mašinu v téhle kategorii přeci chtějí hlavně „pořádnou mašinu“ a pro leckoho může být vyšší hmotnost dokonce sympatická? Tím spíš, že většina této váhy navíc je právě v tom obrovském motoru, který jako kdyby někdo vymontoval z letadla. Paradoxně v některých ohledech zase působí R18B lehčím a subtilnějším dojmem, protože většina ovladačů a konstrukčních prvků je hodně odlehčená. Tam, kde má Harley pořádnou páku nebo mohutnou vzpěru, má BMW přesně dimenzovaný štíhlý ovladač a odlehčený prvek a působí o něco moderněji. To bohužel platí i pro ovládací tlačítka na řídítkách, která BMW používá ve stejném provedení pro všechny velké motocykly včetně GS. Z funkčního hlediska dokonalé, ale k tomuto stylu se moc nehodí a vedle chromovaného rámečku displeje vypadají moc plastově.

Přístrojovky obou motocyklů jsou hodně podobné, barevný displej se čtyřmi analogovými budíky, kdy ten úplně napravo je tam tak trochu do počtu a kvůli symetrii. U Haryka ukazuje dnes už trošku anachronickou informaci o napětí na baterii, u BMW zase výkonovou rezervu, tedy na kolik procent využíváte potenciál motoru. Je to taková milá kuriozitka, kterou můžete ukázat kámošům, ale za jízdy ji radši ignorujte. Pokud se na takhle silné mašině budete za jízdy navíc ještě snažit sledovat, jestli jedete fakt na sto procent, koledujete si o malér ;-) Jinak oba stroje nabídnou srovnatelné moderní funkce včetně navigace, propojení s telefonem nebo dálkové zapalování s klíčkem v kapse.

Velkým rozdílem dnešní srovnávací recenze je moment, kdy poprvé sedáme za řídítka a dáváme nohy na stupačky. Trojúhelník sedlo – řídítka – stupačky je u H-D Street Glide ST za ta léta dokonale na milimetry vyladěný pro dlouhé jízdy i obratné manévrování. Na téhle mašině prostě chcete dát pár týdnů přes celý kontinent. V porovnání s tím je posaz na BMW R18 B.... jak to říct... prostě speciální. Na baworáku by mě jízdní pozice lákala vyrazit spíš na pár dnů ostřejšího svezení po Alpách. Proč? Jasně, ty válce.... Obrovské válce po stranách jsou nádherný prvek a obrovská deviza téhle mašiny, díky které je R18 jedinečná záležitost a spolu s odkrytou kardanovou tyčí sekundárního převodu má proti H-D ještě porci exkluzivity a výjimečnosti navíc. Jenže to není zadarmo, konstruktéři neměli moc možností, kam umístit stupačky respektive plotny. Chodidla tak jsou pocitově trošku nacpaná těsně před válce a ani s místem pro řadičku a páku brzdy to není bůhvíjaké.

I přes vyšší sedlo než u H-D je celková jízdní pozice R18 agresivnější a ve světě cruiserů tak trochu netypická. Neznamená to, že by to bylo nepohodlné nebo to mělo vliv na ovladatelnost a poznáte to až při přímém srovnání s H-D, kde je spousta místa a celkově volnější a svobodnější pocit z posazu. Pro někoho může tenhle úhel nohou třeba i příjemnější, každopádně pokud vybíráte mašinu v téhle kategorii, začněte s tím, že si na showroomu obě mašiny osedláte a porovnáte si posaz. A dupněte si přitom na páku brzdy, tam jako by oba stroje najednou byly každý z jiného světa.

Oba motory mají podobné základní parametry, oba jsou vzduchem chlazené ale za jízdy přitom „chutnají“ úplně odlišně. BMW už při nastartování potěší jezdce rázným cuknutím do strany vlivem klopného momentu a celkově má hrubší charakter. Hlavně v nízkých otáčkách umí okamžitě reagovat na plyn a vystřelí celou mašinu dopředu. V porovnání s uhlazenějším Harleyem působí odspodu nádherně razantním dojmem a třeba ve městě dokonale skryje svoje kila navíc a ochotně si razí cestu hustým provozem. V tomto přímém srovnání jako by měl motor Harley o maličko větší setrvačnost a ve městě láká k pohodovější jízdě, přitom ale má dokonale odladěné vstřikování a přesnou reakci na povely rukojetí plynu.

Když se silnice narovná a přijdou táhlejší zatáčky a vyšší rychlost, tady nabídne o malý kousek radosti navíc Street Glide, která ochotně vytáčí obrovský motor a i ve vyšší pásmu má pořád elán a opravdu až do zacukání omezovače nemáte pocit, že byste motor nějak trápili. Ale zase musím opakovat, nejde o žádný zásadní rozdíl, při společné projížďce mají obě testované mašiny zhruba stejnou sílu i výkon, jde spíš i pocit z motoru a podání výkonu než o absolutní hodnoty. U Harleye potěší dokonalá odezva na povely rukojeti plynu, kdy vůbec nepoznáte, že tam je místo lanka ke klapkám ještě elektronika. Rukojeť plynu u BMW někdy nepatrně zaváhá a zareaguje jinak, než byste čekali, ale i tady je to na pochvalu za kultivovaný nástup a ten rozdíl je nepatrný. 

Na obou mašinách se při pojíždění v provozu pěkně zapotíte vlivem sálání tepla z obrovského motoru, přestože H-D se snaží to aspoň trochu vylepšit vypínáním zadního válce v nižších otáčkách. Prostě kde je pořádný motor, tam bude pořádné teplo. To ale většina majitelů nebude vůbec řešit, tyhle stroje jsou na úplně jiný styl jízdy a nikdo si je nebude pořizovat proplétání úzkými uličkami velkoměsta.

Obě obří kapoty vypadají hodně podobně, ale na dálnici nás BMW R18 tolik nepřesvědčila. Už při rychlosti 100 km/h si na Harleyi každý najde tu svoji lehce přikrčenou pozici, kdy krátký štítek Batwing odklání hlavní nápor větru a na jezdce sice pořád trochu fouká, ale bez turbulencí. Aerodynamika BMW není tak dokonalá a proud větru každou chvíli směřuje jinam, ve vyšších rychlostech pak protivně třepe do přilby. Tady bych jako majitel asi vyzkoušel alternativní plexištít z příplatkové výbavy, klidně třeba i menším případně nějaké dolní deflektory, protože neklidné proudění větru směrovalo spíš odspoda.

Harley-Davidson Street Glide ST má malý náskok i co se týče bočních kufrů. Méně je někdy více, kufry H-D jsou jednoduché a se zavíráním a zamykáním bez nějakých speciálních funkcí, ale nacpal jsem to nich i menší batůžek. BMW má kufry zdánlivě luxusnější a s dvojitými stěnami, ty u našeho kousku ještě navíc doplněné o basový reproduktor audiosystému a elektronické centrální zamykání, jenže se do nich vejde o dost méně a když pak celý den jezdím s balým batůžkem na zádech, protože se prostě nevejde do kufru, trochu to kazí dojem z jízdy na baggeru.

Modernější design BMW jako mašiny stavěné vloni úplně od základu ukáže třeba odvětrávaná schránka na mobil s indukčním nabíjením nahoře na nádrži. A trumf v rukávu BMW? Adaptivní tempomat s černým obdélníčkem radaru nad světlometem, který dokáže udržovat stabilní odstup od vozidla jedoucího před vámi. Nejde ani tak o to, jestli je to užitečná funkce nebo naprostá kravina zbytečnost, to asi bude hodně záležet na charakteru jezdce. Ale zájemce o motocykl s cenou hodně přes tři čtvrtě milionu tak trochu bude očekávat, že za své peníze dostane to nejlepší a nejmodernější, co dnešní doba nabízí. Uvidíme, jestli je dnešní nástup adaptivních tempomatů u nových modelů jen výstřelek moderní doby, nebo věc, která se postupně rozšíří mezi všechny motocykly.

BMW R18 má trochu v navrch i v oblasti odpružení, i když jak se to vezme. Obě mašiny mají vepředu podobné zdvihy odpružení (120 mm a 117 mm), ale vzadu BMW nabídne 120 mm a Harley jen 76 mm. Sice to trochu dožene jeho větší zadní kolo, protože jezdí na kombinaci 19palců vepředu a 18 palců vzadu (BMW má vzadu kolo o průměru 16 palců), ale na hodně rozbitých českých silničkách byl rozdíl docela znát a na BMW to jezdce vytřese o něco míň, částečně i díky jiné jízdní pozici. No jo, jenže tužší zadní odpružení H-D se zase projeví jistější odezvou do řízení při svižné jízdě táhlými zatáčkami.

Rozdíl průměru zadních kol na konstrukci podvozku a jinak posazené těžiště totiž ve výsledku dávají i trochu odlišný pocit při průjezdu zatáčkou v ostřejším tempu. Větší zadní kolo u H-D a o trochu ostřejší úhel řízení se projeví i o maličko větším úhlem maximálního náklonu, BMW začne škrtat spodkem plotny dřív. V nižších rychlostech německý stroj působí o chloupek obratnějším dojmem, což je až s podivem, protože má o 7 centimetrů delší rozvor kol (1695 mm, proti 1625 u H-D). Ale znovu je nutné podotknout, že jde o rozdíly, které v podstatě pocítíte jedině při přímém srovnání obou těchto strojů.

Oba stroje mají plnou nálož elektroniky a asistentů a v obou případech jsou systémy už natolik dobře odladěné, že je za běžných podmínek téměř nepocítíte. Nekecají vám do řízení ani do ovládání, ale jsou kdykoli připravené zakročit a zachránit jezdci kůži. A když si jejich reakci párkrát ověříte, je to příjemný pocit jistoty a maličko to svádí k ostřejšímu tempu. Vzít na výjezdu ze zatáčky ještě v mírném náklonu za plyn bych si u motoru s krouťákem 170 Nm možná v některých situacích nedovolil, ale když už vím, že to přinejhorším zachrání kontrola trakce, můžu si dovolit o kousek svižnější tempo a vyždímat z projížďky zase o kousek víc radosti.

Takový přístup ostatně podporují i brzdy, obě mašiny i přes svoji nemalou váhu umí dokonale zpomalit a i při razantním brzdění dávají slušnou odezvu do řízení. Mírně navrch tady má H-D, který s propojeným brzdovým systémem dokáže ještě pomoci s rozložením síly mezi přední a zadní kolo a výsledkem je ještě sportovnější dojem ze záběru brzd, podobně jako u jeho točivého motoru. Zvláštní, nikdy bych nečekal, že budu zrovna mašinu z řady Street Glide chválit za příjemný sportovní nádech! I to je skvělá ukázka toho, jak může závodní šampionát, v tomto případě americký King of the Baggers, pomoci dostat na trh mašinu s úplně novým charakterem.

A náš závěrečný dojem ze srovnávacího testu? Musím přiznat, že se mi až trochu ulevilo, moje favoritka H-D Street Glide ST své kralování v téhle kategorii v mých očích těsně obhájila. Ale nebude to mít jednoduché, na to, že je BMW R18B úplně první pokus německé značky, je zatraceně dobrá a v řadě věcí svůj vzor i předežene. Obří boxer toho nabídne hodně navíc, jinou estetiku, emoci a jiný styl „muziky“ výfuku, jiný typ vibrací... Prostě obě jsou dokonalá muzika a oba stroje už nejsou jen neživé dopravní prostředky! Z hlediska funkce jsou téměř srovnatelné a je jen na zákazníkovi, kterému hudebnímu stylu dá přednost.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)
Marek Štvrtecký - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Který model byste si vybrali vy?

1. BMW R 18 B
   Hlasováno: 44x
2. Harley-Davidson Street Glide ST
   Hlasováno: 96x

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE