BMW R1200GS vs BMW R1200GS Adventure

Než naváži na řádky mých kolegů, rád bych profiloval svůj testovací um, který je spíše zaměřen na motocykly se sportovním duchem, kde je v prvé řadě základní otázkou dobrá ovladatelnost stroje spojená s jízdními vlastnostmi a samotnou ergonomií jezdce, výkon motoru a jeho rozsah použitelnosti, výkon brzdové soustavy a v současné době velmi diskutované téma asistenčních bezpečnostních systémů. Tento redakční test velkých cestovních ikon byl pro mě svým způsobem ojedinělý, neboť nemám tak rozsáhlé zkušenosti se stroji této kategorie jako moji kolegové a proto jsou tyto řádky psané nezasvěceným testovačem a se špetkou sportovní kritiky.

Jako první mě ve svém pohodlném sekretáři přivítala ještě vzduchem chlazená dvanáctistovka, které chybí oproti současnému modelu pár kilowatt, ale svým stejným zdvihovým objemem mu přímo sekunduje. S mou malou postavou se cítím za řídítky velkého kolosu svým způsobem neohroženě, ale s jistou dávkou respektu. Široké sedlo mi trochu ukrojilo z mého nožního rozmachu a při manévrování jsem se vždycky trochu zapotil. Obrovskou výhodou je těžiště stroje, které je kdesi posazeno na nejnižší možnou úroveň a usnadňuje skřítkům, jako jsem já lepší manipulaci se strojem. Žádná velká neřešitelná písemka to nebyla ani v případě po víčko plné 33litrové nádrže.
Na digitálním displeji je toho, mimo základních informací, velmi málo k pokoukání, na druhou stranu není třeba toho mít přehršel a přehlednost je tak oproti novému modelu maximální. A protože mě zajímá především sportovní pojetí cestovních motocyklů, zprvu jsem zkoušel jízdu s aktivovaným jízdním režimem sport, ostatně zakroucené alpské silničky k tomu přímo nabádají. Je pravdou a nebojím se to nikterak přiznat, že jsem měl před samotnou jízdou jisté předsudky o dostatečně dobrých jízdních vlastnostech především na asfaltových silnicích. Ovšem k mému úžasu se mohutný motocykl jal své příležitosti s velkým odhodláním a předvedl cestovnímu zelenáči, co vše je schopen podstoupit a s evidentní mírou jistoty překonat.
Navzdory jízdnímu režimu sport byl motocykl o drtek měkčí, než bych si představoval, ale to už by byly skutečné štafle na dvou kolech a ne pohodlné cestovní náčiní. Pravdou je, že i přesto bylo GéeSo stabilní v maximálním náklonu. Úchvatná byla přesná ovladatelnost stroje a její téměř bleskové reakce na změnu směru jízdy. Zatáčkovitá horská krajina se proměnila v arénu, kde mohl tenhle býk zúročit léta tvrdé dřiny na utužení své kondice. Přídavné nádrže měly rovněž svou nejnižší možnou polohu a přestože byly plné na ovladatelnosti stroje to nemělo žádný významný dopad.
Překvapilo mě, že se se strojem této velikosti dala jet docela slušná kudla a vše fungovalo velmi dobře. Líbila se mi souhra ovládání hydraulické spojky, brzd a plynu. Tyto činnosti byly neuvěřitelně plynulé a motocykl nabyl větší stability při nájezdu do zatáčky, kdy se přední systém odpružení neodporoučel až k zemi, ale dobře korigoval jisté brzdné manévry. Jízdní režimy Comfort a Normal fungovaly taky dobře a byl mezi nimi znatelně odlišný charakter jízdy, který je vhodný spíše pro pomalou jízdu, kde není potřeba rychlé reakce a citlivé odezvy od podvozku a zkrátka jedete na pohodu nebo si vychutnáváte jízdu lehčím terénem v dostatečném jízdním komfortu.

Tuhle dvanáctistovku jsem si oblíbil i po motorické stránce a nejvíce mě zaujal velmi široký rozsah použitelných otáček, přestože maximum je někde kolem 8 500 otáček za minutu. Vynikající je odezva motoru v nízkém pásmu otáček, kde jde vše hladce v celém spektru otáček a bez propastné díry v průběhu výkonu motoru. Rovněž nedám dopustit na odstupňování jednotlivých převodových stupňů a jejich přesné řazení, tam to bylo úplně na jedničku. Nezklamala ani citlivá brzdová soustava, na kterou byl po celou dobu jízdy spoleh i v těch úsecích, kde se střídala rychlá rovinka s ostrými zatáčkami. Jediné co mi vadilo, byl ne moc přizpůsobivý systém ABS, který zasahoval možná až zbytečně a s velkou razancí do zadní brzdy a narušoval z mého pohledu jízdní komfort. Všichni už dnes víme, že se to při použití nových technologií dá dělat lépe a o ABS vůbec nevíte.

Na palubě nového modelu jsem se cítil o něco příjemněji a bylo to dáno právě především absencí přídavných palivových nádrží. Pocitově byla pro mě pozice jezdce sportovnější a dalo se očekávat více zábavy. Přístrojový panel dodržuje stejné uspořádání hlavních panelů jako její předchůdce, ale značně se v něm projevilo moderní pojetí, takže čím více nových technologických vymožeností, tím je zapotřebí více prostoru o nich řidiče informovat. Jako absolutní zelenáč v jízdě na cestovních BMW kvituji i zcela obvyklý systém spínače směrových světel. Na ten ojedinělý a pro někoho výjimečný způsob ovládání směrovek jsem si u starého modelu zkrátka těžko zvykal.Velmi příjemné zjištění přichází v momentě prvního rozjetí a adaptace na nový model. Zcela okamžitě je poznat propracovanější průběh motoru, který je silnější zejména ve spodních a středních otáčkách, než vzduchem chlazený předchůdce. Rázem vnímáte fantastickou vůli o zrychlení motocyklu v každé situaci, reakce na otočení plynu je okamžitá a motocykl je vždy připraven dosáhnout maximálního výkonu. Kupříkladu na šestý rychlostní stupeň při 90 km/h se motocykl dere kupředu s mnohem větším zápalem než starší model. Na druhou stranu by bylo smutné, kdyby tomu tak nebylo, protože se u nového modelu vždycky počítá s nárůstem výkonu.

Mé vystřízlivění ale přichází hned vzápětí a to když jsem začal testovat nový model v rakouských serpentinách a o to větší překvapení přišlo, když jsme měli možnost otestovat jízdní vlastnosti motocyklů na stejném úseku a to hned několikrát za sebou. Nevím jak je to možné, ale starší model, byť ověnčen přídavnými nádrži, byl v průjezdu zatáčkou jistější a pocitově čitelnější. U nového modelu byl největší problém odezva předního kola. Během celého testu jsem totiž nezískal důvěru v chování předního odpružení v náklonu. Abych uvedl problém na pravou míru, tak největší masakr nastává v případě přejetí nerovnosti či výmolu v zatáčce. Přední odpružení totiž nebylo schopno rychle zareagovat a eliminovat tyto nerovnosti a výsledkem toho bylo odskočení předního kola, což pochopitelně zapříčinilo mé znejistění v dostatečně dobré ovladatelnosti stroje. Bohužel to nevyřešila ani změna jízdních režimů a problém přetrvával. Přestože je nový model neskutečně stabilní při výjezdu ze zatáčky pod plným plynem, svou daň si vybírá naopak při nájezdu do zatáčky s hrbolatým či rozbitým povrchem. Tam kde si starý model doslova pohrál s problémovými místy na silnici, tak pro nový model to byl doslova neřešitelný problém.
Továrna BMW udělala velký pokrok v oblasti motoru, jeho průběhu, reakce na otočení plynu a dělá tak nový model pružnější, zábavnější a na cestování přívětivější. Ovšem, pak jsou věci, které se vryly do paměti díky jízdě na starším modelu a to jsou dle mého názoru o chlup lepší jízdní vlastnosti. A je to dáno díky jedinému problému, který jsem poznal během testu na novém GéeSu, jinak je podvozek u takto těžkých motocyklů v obou případech vynikající a vede stroj s jistou mírou stability a bezpečí. Nový model je sice slabší v jízdních vlastnostech, ale vyrovnává to svým vylepšeným motorem s krásným průběhem. Když to ale vezmu z celkového pohledu, zaujal mě starší model jako celek a mou kartu bych vsadil na vzduchem chlazený Adventure.