BMW R1200GS vs BMW R1200GS Adventure

Osobně jsem celý letošní srovnávák začal pěkně zostra. Hned po ranní redakční zdravici, jsem dostal bojový úkol osedlat Adventure, naložit Tomáše a dopravit ho k vyzvednutí „vodníka", který stále ještě ladil formu v servisu a dával si na čas. No žádný problém, alespoň si proklepnu, jak si vede v ranní špičce. Tento model je pro mě osobně setkání po několika letech, ale nic se nemění a navíc je vše krásně intuitivní a v porovnání s novou verzí vše spartánsky pojaté. Jezdec co nemusí, nehledá a co potřebuje, rychle najde. Potěší maximální výbava a ochrana jezdce mohutným plexi. Pro neznalé snad je chvilka troubení, než objeví jak na blinkry.

Před jízdou jsem tedy ještě přehodil do nižší polohy sedlo a hurá do ranní špičky se spolujezdcem. První ranní kilometr mi hned zkazilo hladové oko. Adventure je samozřejmě na dálky jak stvořený a někomu se holt nechtělo vracet s plnou, no nedivím se, hned jsem o 1 000 Kč lehčí. Dobrá nálada mě však neopouští, vím, že mám před sebou pěknou řádku km a 33 l nádrž zas tak často alespoň nebudu muset plnit. BMW je svým úsporným projevem více než známé. I přes ranní špičku se motocykl proplétá se svými proporcemi vcelku bez problémů městem. Jezdec si uvědomuje celkově robustní charakter, ale spolujezdce takřka nevnímáte. Vše je podpořeno výbornou odezvou podvozku a celkově předvídatelným chováním. Navíc díky vyššímu usazení a dobře dimenzovaným zrcátkům máte dokonalý přehled, co se kolem vás děje. Pro neznalé bude jízda zcela jistě příjemným překvapením ve všech směrech a po prvních km opadne i respekt z mohutnějšího projevu.

Zahazuju Tomáše na Butovicích a pokračuji po obchvatu ve svižném dálničním tempu. Rozkopaná Evropská, děravé kanály a přejezd po rozbitých kolejích a vyfrézované vozovce je pro cestovatelsky natěšenou dvojici jezdce a motocyklu ranním bonbónkem. Ani ne po hodině jsem zpět v centrále a na „tripu“ se na mě směje již nakroucených 44 km a to jsme ani nevyjeli. Parkuji hned vedle nového vodníka. Na první pohled mě na něm zaujmou ostřejší rysy, mohutnější koncovka výfuku a zrcadlově prohozená záď s kardanem a kyvkou. Adventure je samozřejmě opticky o něco robustnější, ale nejedná se o nic dramatického. Nový vodník má o chlup širší gumy a v této verzi je také na drátových kolech. Nezbývá než sbalit pár drobností a rychle na cestu. Cílem dnešního dne je rakouský Yspertal a motorkářský hotel Drei Hacken se stále dobře naladěným majitelem. Po všech peripetiích a ladění sedíme všichni v sedlech kolem půl jedenácté, takže není třeba dále příliš rozjímat, ale pomalu vyrazit.

Cestování na velkém GS Adventure je radost sama, zvláště pokud se přesouváte s ostatními v cestovním tempu po silnici. Motocykl jezdce za širokými řidítky neunaví. V případě rozbité cesty nebo šotoliny neztrácíte kontrolu a motocykl nabízí díky patřičně dimenzovanému podvozku dobrou prostupnost a odezvu. V opravdovém terénu se zcela jistě zapotíte, ale po pravdě dnešní stroje v tomto objemu jsou skutečně více cesťáky než enduro a v tomto duchu je koncipován i tento delší test.
Radost mám z jízdy ve stupačkách, protože jako jediný motocykl ve skupině mi v tomto ohledu a výšce 182 cm vyhovuje bezezbytku a to i ve srovnání s novým „vodníkem“. Užívám si rakouských okresek v okolí Linzu a spolu s ostatními se v cestovním tempu kochám rychle se měnící krajinou rakouského venkova s příznačnými názvy vesnic jako Wolfenstein, či Spielberg. Převodovka a jednotlivé rychlostní stupně padají hladce, jak nůž máslem, ale aby jezdec zvládl svižnější jízdu a krok s novým GS, musí dost tahat za pilu, ale Adventure rozhodně neztrácí výrazně dech. Nicméně výkonový rozdíl je přeci jen znát.

Co potěší, zvláště při cestování po silnicích různých kvalit je možnost elektronického nastavení podvozku. Tři jízdní režimy jsou pro většinu smrtelníků dostatečné a pro běžné cestování na asfaltu lze rozhodně jako přínosný chápat i systém ABS a kontrolu trakce ASC. Samozřejmě v případě potřeby můžete vše vypnout. Pokud se vám zdála současná verze již přetechnizovaná, pak vězte, že oproti novému „vodníkovi“ je to v tomto úhlu pohledu starý Adventure krása a jednoduchost sama. Na závěr dne mám na velkém vzduchoplavci menší nástřel 322 km a jsem zvědav, jak si zítra v mém podání povede nová generace tohoto cestovního etalonu. Na ranní rozjezd další den mám rezervované nové GS, takže z hlediska vzájemného srovnání pro mne osobně ideál.

Po včerejším letmém seznámení s jistotou usedám do sedla, které mi v jeho nastavení vyhovuje - takže nemusím nic měnit. Pouze šteluji ostřeji řezaná zrcátka a přes otočný mechanismus lehce zvedám o poznání menší plexi. Z hlediska jízdy samotné ideál, teplota lehce nad dvacet a jasná obloha. Od majitele máme do navigace nasypané okružní trasy, tak jsem zvědav, co z toho bude. Část cesty znám po paměti z loňské soukromé jízdy, takže tuším, že o výživné ježdění minimálně na části trati rozhodně nouze nebude.

Co se mi na první pohled opravdu líbí, jsou světla. Když pominu to přední s denním svícením, je pro mne z hlediska designu opravdovou lahůdkou zadní svítilna a její chytře tvarované přepážky, které LED světlo ještě více zvýrazňují. Za dobrý nápad také považuji od výroby integrovaný „tankpad“. Naopak co nemusím, je podivný plast táhnoucí se podél nádrže. Ostatní pro mne osobně dotváří celek a navazuje na historickou sounáležitost s předchozími modely. Řídítka jsou stále dost široká, ale oproti „vzduchoplavci“ v podobě modelu Adventure je to spíše takový racek za křídla.
Po prvním vrknutí je patrné, že motor se otáček rozhodně nebojí. Ručička otáčkoměru se dravě žene nahoru a ani o zpětnou vazbu v podobě vibrací tedy není rozhodně nouze. Pomalu se začínám rozhlížet po přístrojích respektive po středovém panelu, který jsem si soukromě pojmenoval na „hitparáda elektronických dovedností“. Všechno to začalo v roce 2010 u modelu Ducati Multistrada a od té doby se s tím setkáváme napříč celým segmentem cestovních enduro strojů, tak jak přichází nové modely. BMW v tomto tedy rozhodně nezklamalo moje očekávání. To že výrobci používají elektroniku a pokrok nezastavíš - chápu, ale že se šetří na věcech, co jsou vymyšlené a funkční - neodpustím. Holt obrázek na matrici je levnější než reálný přepínač. Jeden příklad za všechno právě u BMW- indikace a přepínač mlhovek. Na LCD naprosto nadbytečný údaj. Kdo zná, ví, že starý model má naprosto bezproblémový a vymyšlený přepínač s indikací dvou poloh vyhřívání.

Na první rozjezd je patrné, že spojka zabírá o trochu více nahoře než stará verze. Rozdíl v palivových mapách je značný. Nejostřejší Dynamic je do města, kolon a křižovatek opravdu příliš ucukaný, takže velice záhy přecházím do režimu Road, který se zdá pro jízdu v koloně a po okreskách jako ta nejlepší volba. Motocykl jde pěkně svižně za plynem a reakce je okamžitá. Výkonu je na rozdávání a zrychlení je tak pocitově proti starší verzi výrazné. Co mě naopak lehce zklamalo je celkový charakter motoru, který je malinko nevyvážený a to i v klidném chodu. Přeci jen od takto dimenzovaného stroje bych čekal kultivovanější chování, ale možná je to jen o zvyku. Co funguje opravdu na výbornou a to i ve srovnání s předchozí generací, jsou brzdy. Naprosto bezproblémová a okamžitá reakce, navíc podpořená vcelku bezproblémovým odpružením. Co mě tedy trochu překvapilo, byla celková zpětná odezva předku, která tedy u starší verze mě osobně dodávala přeci jen větší pocit klidu a bezpečí. V tomto pohledu na věc je pro mne starý „vzduchoplavec“ opravdu zatím nepřekonanou záležitostí.

I přes to, že má nový model více možností nastavení, a výkonově má navrh, pocitově po bezprostředním přesednutí, mě to přeci jen táhne asi ke starší verzi. V kontextu naší cesty je nové GS pojetím na testované silnice asi o něco obratnější, ale celkovým klidem a jistotou asi přeci jen vyhrává u mě osobně, stále starý léty osvědčený Adventure. Stále však platí, pokud někdo umí dobře vyrobit motocykl pro daný účel, potom BMW je v tomto ohledu opravdovým mistrem.

Když tak koukám na svoje tabulkové hodnocení, vychází mi to u BMW na plichtu a tak to asi koneckonců má být. Vaše výsledné rozhodnutí by tak mělo být asi především o pocitech…