BMW R 18 Classic: První jízda na cestovním cruiseru

Nezbývá než zapomenout na rychlý shon kolem nás a vyrazit do světa autentického pojetí jízdy. V loňském roce představená R 18 se nám začíná rozrůstat na slušnou rodinu cruiserů. Aktuálně máme v nabídce již čtyři modely podle zaměření a jak se zdá, BMW se rozhodlo na transkontinentální tažení. Já mám aktuálně možnost vyzkoušet letos na jaře uvedenou variantu Classic.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

BMW se rozhodlo docela slušně zatopit konkurenci především ze zámoří. Se svojí aktuální rodinou cruiserů založenou právě na mohutné a živelné OHV osmnáctistovce se jim to myslím zatím docela dobře daří. V rámci kategorie jde určitě o úspěch, o čemž svědčí i všeobecný zájem příznivců jedné stopy. Uspět a založit zcela novou kategorii ve vlastní stáji, že by náhoda? Mohlo by se tak na první pohled zdát po vstupu BMW do segmentu ne tak zcela probádaného, ale vězte, že zdání klame. Vše dokonale zapadá do dlouhodobého plánu a navíc u BMW nikdy nedělají něco jen tak.

V nedávné historii jsme zde měli R 1200 C, což byla první vlaštovka a pravda spíše moderněji pojatý motocykl hlavně z hlediska designu, ale nelze říct, že to je stroj, který nezanechal jasnou stopu v historii značky, ale ne tak úplně pro R 18. To je trochu jiný příběh. R 1200 C sice způsobila v době uvedení značný rozruch a objevila se dokonce v jedné z Bondovek, ale její hvězda zářila trochu jiným směrem. U R 18 se navazuje na historickou linku a na skutečné dědictví, protože vzorem byla v tomto podání BMW R5 z roku 1936. Povedlo se to myslím na výbornou.

První R 18 a R5 z roku 1936

BMW se však na tento projekt připravovalo docela dlouho. Již v roce 2016 představilo na  festivalu Concorso d’Eleganza Villa d’Est koncept cruiseru R5 Hommage. Na vzniku se podíleli stavitelé bratři Norenové, samozřejmě za výrazného přispění samotného BMW. Motorka byla postavena na základech původního stroje, jen po vzoru moderních staveb značně odlehčena a zbavena některých přebytečných prvků.

Koncept BMW R5 Hommage z roku 2016

Zájem o zakázkové motocykly si ale BMW vyzkoušelo již na dříve představeném R nineT. Díky této zkušenosti pramení i dnešní pokračující vazba například na Roland Sands Design. To, co přinesl do BMW Ola Stenegard, doslova otevřelo BMW novou cestu především na zámořský trh. Mechanická stránka motocyklů a vlastní vyjádření individuality u každého kusu, to je přesně to, na co zde zákazníci slyší ať už u R nineT nebo právě o to více u motocyklů založených na motoru a základu R18. To koneckonců potvrzuje i sám Roland Stocker zodpovědný za celý projekt tohoto motocyklu. Pravdou je, že ať už se rozhodnete o jakoukoli z aktuální čtveřice v nabídce, můžete na sto procent počítat s tím, že prostoru k individuálnímu vyjádření budete mít dostatek. V podstatě jediným limitem tak bude velikost vaší peněženky. Ano, zcela jistě nejde o levnou záležitost. Na druhou stranu v porovnání s přímou konkurencí vychází velice dobře. Zákazník, který přemýšlí o R 18, má jistě hezkou řádku motocyklů za sebou a ví, co chce.

BMW nabízí aktuálně 4 modely R 18.

Testovaná varianta R 18 Classic First Edition jednoznačně bude v základu vyhovovat vice cestovněji zaměřeným jezdcům. Když stojím v garáži, je na první pohled patrné, co je na této verzi jinak oproti té “základní” R 18 z loňského podzimu. Samozřejmě upoutá mohutné přední plexi a dvojice slušných kožených bočních brašen. Ve standardní výbavě je rovněž sedlo spolujezdce. Nepřehlédnutelný předek charakterizuje i jiné menší širší 16” přední kolo pro komfortnější delší jízdu a nepřehlédnutelná hrazda s přídavnými LED světly.

Tahle verze už není zkrátka tak úzce individualisticky vyhraněná a myslí i na jízdu se spolujezdcem. Při bočním pohledu zaujmou v základu i jiné kulaté koncovky výfuků. Jedná se však zrovna o jednu z položek hned po sedle, kde lze vybírat z opravdu široké palety možností. Testovaná verze má navíc vzhled v rámci First Edition, takže je zde v základu i něco navíc. Když pominu významné nápisy určující příslušnost právě k této verzi, tak je to především luxusnější lakování, více doplňků v chromu, speciální znak v sedle a uvítací box s dalšími BMW drobnostmi.

Pravdou je, že pokud bych pocitově měl i z hlediska usazení k něčemu R 18 přirovnat, budou to motocykly z předválečné doby, případně z padesátých a šedesátých let. Usazení je vzpřímenější, u této verze za širokými řídítky s nohama v mém případě na příplatkových plošinových stupačkách a řazením špička x pata. Za mě osobně to není úplně ta správná kombinace vzhledem k boxer motoru. Noha zde není jako na jiných velkých cruiserech tolik vpředu a díky skutečně klasickému usazení se mi jeví jako lepší volba v základu montovaná docela pohodlná širší stupačka jen s klasickou řadičkou. Na plošinové stupačce si musíte chvíli zvykat, ale jinak vše funguje.

První vrknutí a mohutný boxer ožije svým životem. Osmnáctistovka zavrní jak přerostlý kocour a dá vám jasné znamení, kdo je zde pánem. Přijatelné a asi i chtěné vibrace u tohoto motocyklu prochází celkem a vy je cítíte až na konci řídítek poměrně dravě a intenzivně. Musím ale říci, že to má něco do sebe a po delší době zas pod sebou cítím motocykl, který má skutečně jiný, výrazně osobitý a autentický charakter. Bravo, to jinde už stěží okusíte takhle velký vzduchem chlazený motor. Klopný efekt je na neutrál značný, ale více než obavy vykouzlí spíš úsměv.

Tyto motocykly jsou o detailech a není jich zrovna málo. Taky aby ne, když tu máme za příplatek navíc Option Chrome. Od stupaček přes ruční a nožní páčky, třmeny až po svorky a závaží řídítek. Jedno je jisté, tahle volba je pro notorické leštiče, běžně vyjma showroom tohle normálně nechceš leštit po každé přeháňce. Já osobně bych v tomto ohledu zůstal více při zemi, ale to má každý samozřejmě jinak. Pokud bych měl v historické lince k něčemu R 18 přirovnat, tak by to byla dnes již také historická Yamaha XV 1900 Midnight Star z japonské produkce.

U ovladačů výrobce sází na klasiku na řídítkách v podobě minimalistického budíku, což je myslím dobrá volba. Ten je kombinací klasického analogového rychloměru s piktogramy důležitých funkcí a vše je doplněno o malý LCD panel ve spodní části, který nabízí další důležité údaje a především informaci o třech jízdních režimech - rain, roll a nejdivočejší rock. Vše se intuitivně ovládá přímo z řídítek. O tom, s čím máte tu čest, vás neustále informuje přimo na budíku nápis „Berlin built“. Vše zapadá naprosto přesně do aktuálního el. managementu BMW a funguje, jak dobře seřízené hodinky. Jen vzhledově bych si dokázal představit ovladače možná více retro, hlavně v kontextu s ostatními detaily na motocyklu jako třeba s krásným vyvedením 16l nádrže.

Oproti standardu má náš testovaný motocykl navíc elektronickou zpátečku, pomocníka pro rozjezd do kopce a hlavní světlomet PRO s funkcí denního a adaptivního svícení. Z dalších drobností potom vyhřívané rukojeti, což se na delší cesty určitě hodí, uzamykatelné víčko nádrže, zmiňované plošinové stupačky a pětiletou tovární záruku.

Stejně jako v jiných variantách je středobodem veškerého dění mohutný dvouválec 1800 ccm. S papírovým krouťákem 158 Nm při 3000 ot./min. vás motocykl vytáhne okamžitě i při hmotnosti 365 kg z jakékoliv šlamastiky. Chod je při tom na daný objem a parametry až polštářově sametový a díky síle, kterou disponuje, vás v podstatě v kochacím tempu dokáže vytáhnout na jakýkoliv rychlostní stupeň. Po rozjezdu klopný efekt mizí, ale ne zcela. Lehce si ho uvědomujete i s ohledem na mohutný boxer při průjezdu zatáčkou, když za to trochu více vezmete, ale je to vše čitelné, řekl bych až zábavné. Velice rychle si zvyknete.

Výkonové parametry, které dokáží tento motocykl katapultovat až k hranici 180 km/h, jsou spíše podružnější. Tady je to hlavně o pocitu síly a zátahu než o nějakých rychlostních rekordech. Každopádně vzduchem a olejem chlazený motor o sobě dává vědět při každé příležitosti. Suchá spojka zabírá naprosto bezchybně. Na okreskách si v pohodě vystačíte s 1-4. Další dva stupně jsou tu spíše pro dálniční a rychlé přesuny, ale s tímhle motocyklem nechcete vždy a za všech okolností spěchat. Nejzábavnější je na okreskách a v táhlých zatáčkách, kde si každý průjezd užíváte. V základu tužší podvozek vás stejně dřív nebo později dožene do červených kolem 5000 ot./min., tam vystrkuje růžky a nejdravější charakter. Podvozek s pružinou pod sedlem vás i díky celkové délce trochu vyklepe hlavně vzadu, ale vynahradí vám to naopak při náklonech bezchybnou stabilitou, o jízdě na kvalitním povrchu ani nemluvě. Především širší a menší předek je myslím pro tento motocykl ta správná cestovní volba, rovnež v základu s vyplétanými ráfky.

Motor má těžiště proklatě nízko a v kontextu s tuhým rámem a nižšími zdvihy je to až překvapivě jisté vedení a motocykl dokáže velice dobře držet stopu. Myslím, že celkově se tohle odladění opravdu povedlo. Překlápění chce díky konfiguraci motoru trochu více síly, ale na celkové legraci to nic neubírá. R 18 je tak hodně svá a to se mi skutečně líbí. Z hlediska delších přejezdů jsou i zmiňované postranní brašny, které v našem podání měly uvnitř i na cvoky přidělané textilní, což následně velice usnadňuje přesun věcí v dané destinaci do hotelu nebo na ubytování.

Pozitivně hodnotím i brzdy, zde se nešetřilo. Vpředu dva 300mm kotouče se čtyřpístkovými třmeny mají své nezpochybnitelné místo. Podobně dobře je na tom i zadní brzda. Ta je sice třeba v případě nutnosti razantněji došlapovat, ale i zde na 300mm kotouč s čtyřpístkem se lze bez debaty spolehnout. Brzdy obecně fungují velice dobře. Mají citlivý nástup a silný účinek na vyžádání. Navíc propojená funkce předních a zadních pístků pomáhá tomu, aby se motocykl při razantnějším brždění tolik nepotápěl. ABS zasahuje tak akorát, nicméně zadní brzda se podobně jako u řazení špička x pata na plošinových stupačkách lehce chvíli hledá za mohutným válcem a je třeba si na to zvyknout. I proto jsem rád za propojení přední a zadní brzdy. Ta zadní v případě razantního brždění nohou funguje samostatně.

U naší motorky byla za příplatek necelých 26 000 Kč namontovaná pro snažší parkování i elektronická zpátečka, která se aktivuje přepnutím pod sedačkou. Pravdou však je, že bych při nízkém těžišti a výšce sedla 710 mm zřejmě osobně mohl vyšší cenu v pohodě oželet, ale chápu, že pro někoho přijde vhod. Já jsem se nedostal do žádné krizovky, kde bych ji potřeboval. Fajn je v základu montovaná kontrola trakce, ale i tu lze v případě potřeby vypnout.

Pro mne je R 18 unikátní motocykl, u kterého se náramně podařilo zkloubit historii předválečných motocyklů s novým a moderním pojetím. Navíc výsledek, ať už zvolíte jakoukoliv verzi, vás rozhodně nezklame, protože něco podobného na trhu dnes jednoduše nenajdete. Je to  autentický zážitek, který zkrátka dokáže směle konkurovat konkurenci. Na aktuálním trhu sem bude patřit Harley-Davidson Road King, Indian Springfield, případně okrajově pro některou z verzí Honda Gold Wing, ale ta má spíše futurističtější a technicky založený koncept. Cena testovaného modelu činí i s příplatkovým příslušenstvím 709 019 Kč. Průměrná spotřeba v testu dosáhla velice slušných 6l/100 km.

Jinak Classic je nabízen ve 4 základních barevných provedeních, a to v metalické černě, béžově zlatavé a červené barvě. Vrcholem je potom opravdu “vesmírné“ podání v podobě barevného provedení s označením „Option 719 Galaxy Dust“, což je dvoubarevná metalická kombinace modrofialové a bílostříbrné.

 

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ jednoduchý a přímočarý vzhled
+ charizma a motor
+ zpracování


- ovladače a jejich design
- oplastování pod sedlem
- je třeba si trochu zvykat na polohu řadičky a brzdy vs. mohutné válce motoru v případě příplatkových plošinových stupaček


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist