BMW R 12 NineT Tracker: Neodmítneš svezení na NineT!

Ano, jsem opravdu a seriózně skálopevně přesvědčen o tom, že se BMW R 12 NineT (dříve R NineT) řadí mezi zlatý fond motocyklové produkce nejen berlínské značky. Je to v každém ohledu fenomenálně vyvážený stroj s nesmírným charakterem, a jestli má svou klasickou podobu naháče, nebo je zrovna ověšen stylovým Tracker kitem, už je nakonec jedno. S kitem Tracker bude každopádně vyčnívat ještě víc než klasická verze, a i když se onen kit sestává jen z několika málo designových dílů, umím si moc dobře představit, že se najde nemalá sorta lidí, která bude jeho číselné tabulky pod sedlem přímo hltat.

Právě podsedlové plasty s nalepenými číselnými podklady jsou jednoznačně nejvýraznějším prvkem a skvěle se doplňují se zadním blatníkem, docela bych ale ocenil, kdyby v BMW sáhli po nějakém hodnotnějším materiálu, než je obyčejný černý plast. Možná jsem bláhový, ale nesu v sobě přesvědčení, že za ty prachy mohly být boční kryty a blatníky snad i z karbonu, nebo alespoň z hliníku. Byť k otázce peněz se dostanu až ke konci. Součástí sady je dále i pěkné jednomístné sedlo s prošíváním, stylově tvarovaná kaplička kolem předního kulatého světlometu, která se mi docela dost líbí, a přední blatník kombinující lakované a matné probarvené plasty, který se mi naopak moc nelíbí. Nakonec je tu i kontroverzní prvek v podobě držáku SPZ nad zadní kolo. Osobně se mi držáky tohoto typu nikdy nelíbily a z jejich rozšíření nemám pražádnou radost. Přijde mi, že každému motocyklu dodají jistou „skútrovitost“.

Tak či tak bude hodnocení estetického přínosu sady Tracker na každém. Já si myslím, že vypadá zajímavě a docela prďácky, klasické tvary NineT jsou však nadčasovější a umím si představit, že by mě Tracker po čase omrzel. Na druhou stranu v takovém případě není nejmenší problém jej sundat. Nakonec nejlepší vylepšení originálu spočívá u testovaného stroje v nádherných vyplétaných bezdušových kolech, která nejsou součástí sady Tracker, ale volí se klasicky v konfigurátoru. Pohled na zadní jednostranně uložený náboj, vpletený do pěkného černého ráfku a jen decentně překrytý dvojicí chromovaných koncovek výfuku, je prostě pastva pro oči. Ano, tohle je jedna z motorek, na kterou se budete koukat chodit do garáže. Tedy za předpokladu, že neskončí v obýváku místo televize.

Jízdně je to láska na první dosednutí. Sám jsem jedno R NineT několik let vlastnil, a když usednu na jakoukoliv jeho variantu, jedno jestli z první nebo druhé generace, koupil bych si ho zase. Klasické NineT – tedy naháč s nastavitelným podvozkem a mírně sportovní pozicí za řídítky – padne okamžitě do ruky. K široký řídítkům se jen maličko natáhnu, abych byl pořádně vtažen do děje, nohy mám tak akorát pod sebou, abych ani v tempu netahal stupačky po zemi, ale abych vydržel jet hodiny v kuse relativně komfortně.

Zapnutí zapalování doprovází kankán ručiček na dvojici klasických analogových budíků – přístrojovka, která je na motorku tohohle typu naprosto ideální, a žádný sebesofistikovanější TFT displej ji nikdy nemůže nahradit. Svým způsobem nenahraditelné je i škubnutí do strany, když se dá vzduchem a olejem chlazený boxer o objemu 1170 cm3 do pohybu a usadí se na dupavém volnoběhu.

Ano, tenhle motor s přechodem na novější emisní normy a elektronický plyn ztratil něco ze svojí výbušnosti a bezprostřední odezvy, a přišel taky o jednoho koně, takže má aktuálně 109 koní v 7000 otáčkách a 115 Nm v 6500 otáčkách, ale naopak získal nesmírně jemné a „kulaté“ chování v nejnižších sférách otáčkoměru. Dvouválec se se stoickým klidem nechá vyvážet městem s otáčkami jen slabě nad dvěma tisíci a na přidání plynu reaguje bez vibrací a ochotně. Vibrace v různých podobách různě prostupují podstatnou část otáčkového pásma – občas cítím jen pulzace dvouválce, který se taktně připomíná, občas zavrnění do stupaček, ale nikdy se nedá hovořit o ničem nepříjemném. Síla je pak všudypřítomná, na jemný spodek navazuje střední pásmo s bohatou zásobou krouťáku, a na něj dále pěkná výkonová špička. Motor má smysl podržet až k hranici osmi tisíc za minutu, což je jen kousek před omezovačem, a o žádném výrazném vadnutí nemůže být řeč. Oněch maximálních 109 koní se může jevit jako skromnější porce a ano, spousta výkonnějších motocyklů obdobného objemu NineT celkem spolehlivě ujede, ale síly a výkonu je tolik, aby vám reálně nikdy nepřestaly stačit. Vlastně se pohybujeme v relaci, která je dle mého na silnici úplně ideální.

Podvozek je tuhý, ale vyšší specifikace – daná pochopitelně i adekvátní cenou – je na něm znát. NineT pěkně filtruje drobné nerovnosti rozbitých silnic, na těch větších se ale nenechá rozhodit, v zatáčkách není nijak uplavané nebo nejisté a když se pořádně zakousnou silné a dobře dávkovatelné brzdy, přílišně se nepotápí. Dlouhá stavba s nízkým těžištěm a rozumnou hmotností 221 kilogramů není nijak hyperaktivní, ale když si jen maličko pomáhám tělem, ochotně padá do oblouku a je radost jí vodit zatáčkami. Před každou zatáčkou si kopnu dva kvalty dolů rychlořazením, což většinou doprovodí sympatické odplivnutí do výfuku, z oblouku mě pak vyveze návyková vlna točivého momentu. Když se k tomu přidá vážně moc pěkný zvuk, který nepůsobí ani náznakem udušeně, ona pozice za řídítky a celkový dojem z celé motorky, je z toho super svezení a v rychlých i pomalých úsecích jsem měl pusu od ucha k uchu.

Zmíněné rychlořazení funguje většinu času hezky, jen občas dvouválec škubne při řazení nahoru, když držím jen trochu plynu v nižších otáčkách. To je ale spíš vlastnost než závada, ve výsledku jsem třeba po městě často řadil se spojkou. Je hydraulická a nejde nijak ztuha, občas ji zmáčknout mě nezabije. Co se týče prvků paketu Tracker, teoreticky jediná věc, která by mohla mít nějaký vliv na jízdu, je štítek kolem světla. S úlevou však mohu říct, že z pohledu aerodynamiky dělá mou vůbec nejoblíbenější věc – zhola nic. NineT je prostě naháč, na který fouká, jak se sluší a patří.

Neskrývám nadšení, NineT mám hrozně rád, svezení na něm nikdy neodmítnu a vždycky mě nesmírně baví. Je to krásně vyrobená, s citem odladěná, tak akorát výkonná a vlastně i velmi univerzální motorka, byť uznávám, že konkrétně kratičká jednomístná záď paketu Tracker, na kterou si pořádně nepřikurtujete ani ledvinku, příliš neevokuje třeba cestovní nadání. I to se ale dá řešit a R 12 NineT se hrdě pyšní onou vzácnou schopností být jedinou motorkou na všechno.

Otázka ceny má pak několik úhlů pohledu. Základ vychází na 427 000 korun, což mi upřímně nepřijde jako přehnaná cenovka. Jasně, je to dost peněz, ale troufnu si tvrdit, že NineT si tuhle částku obhájí. Testovaný kus měl pak ještě ona krásná vyplétaná kola, která vyjdou na akceptovatelných 14 080 korun, ale trochu drahý začíná být paket výbavy Komfort za 25 160, obsahující šikovné věci – tempomat, vyhřívané rukojeti a rychlořazení, a pak zbytnost v podobě rozjezdového asistenta do kopce. Jestli připlácet 7 230 korun za Connected Ride Control, který umožňuje ovládat aplikaci na spárovaném telefonu otočným ovladačem jako u modelů s TFT displejem, už je na každém.

Jenže pak je tu ještě cena 63 010 za kit Tracker, a ta mi přijde přehnaná. Těch pár plastů, sedlo a držák SPZ dle mého za tuhle cenu nestojí, a i když Tracker vypadá hezky, klidně bych se vydal cestou aftermarketu a třeba přední světlo vyzdobil nějakou zajímavou kapličkou z nabídky renomovaných výrobců příslušenství. Originálnímu kitu samozřejmě hraje do karet to, že je originální, a kdyby BMW zvolilo nějaké fajnovější materiály, mluvil bych jinak, ale takhle bych se asi spokojil s klasickým vzhledem. Koneckonců i ten udělá parády dost a dost.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
David Jelínek - (Odebírat články autora)

• 

  Natankujte alespoň 15 litrů MaxxMotion a vyhrajte!

  Dopřejte své motorce prémiové palivo OMV MaxxMotion, které udrží motor v kondici a navíc Vás může dostat na trať s Martinem Michkem!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE