BMW K1200R Sport
Text: Jan Cihelka | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 18.7.2007 | Zobrazeno: 38 444x
Jak ho nazvat... TGV? Sakra rychlým autobusem? Splašeným „vysavačem“? Nebo prostě jen BMW?
Těžko říct. Ale od všeho se tam kousek najde, snad jen tu vodu bych vynechal. Je to celé prostě hlavně BMW, protože takovouhle motorku nikdo jiný nedělá, jen mnichovští. Když se na ni podívám, všude vidím něco odlišného. Kde jsou přední teleskopy? Zadní kyvka? No nejsou, tedy ne tak, jak je známe. Jsou prostě BMW. Jiné, zvláštní, ale pěkné a hlavně perfektně funkční. BMW vždy šlo proti proudu, a stejně jako má své příznivce, má i své odpůrce. Nikdy jsem k této značce zvlášť netíhnul, nicméně technika, která se mi dostává „pod zadek“, mě opravdu baví a z jejich stáje bych si domů určitě něco vybral.
BMW K1200R Sport je zábavná mašina. Nevypadá na to, při své délce by mohla působit snad i neohrabaně, ale už její agresivní kukuč tyto pochybnosti nahlodává. Nasednutí a svezení je rozpustí naprosto. Stačí lehké pohyby těla a motorka jede kam si usmyslím, bez jakéhokoliv přemlouvání.
Je až k nevíře, jak snadno, rychle a hlavně přesně se tenhle stroj vodí. A to kdekoliv a kamkoliv, kde je asfalt. Jeho obratnost je obdivuhodná a platí to nejen při jízdě sólo, ale i ve dvou. Obojí jsem vyzkoušel a během testu za 4 dny najezdil 1200 km. A to jak ve městě, tak po lepších i horších silnicích, na sluníčku i v dešti.
Co se jízdy týče, tak slabiny se mi těžko hledají. No fakt…nekecám. Myslete si co chcete, ale do úzkých nebo alespoň „užších“ jsem se prostě nedostal a to jsem se celkem snažil. Tahle motorka se totiž těmto situacím umí velmi dobře bránit. Ať je to pevnou konstrukcí, která brání kroucení motocyklu, takže jsou jeho jízdní vlastnosti totálně jisté, tak kinematikou zavěšení, která omezuje „ponořování“ při brždění. K tomu přispívají i brzdy samotné, které jsou velmi účinné a vybavené z mého pohledu povedeným systémem ABS. Zadní kolo při jízdě sólo by se na mokru nebo nečistém asfaltu blokovalo téměř vždy a funkce ABS se tady ukazovala velmi často.
Předek jsem napřed v praxi nezkoušel, ale před předáním motocyklu jsem se osmělil a nejdříve sice opatrně, ale v zápětí na „hulváta“, brzdy zamáznul na mokrých kostkách. No a jsem tady, motorka celá a já bezpečně zastavil. Joo… tak to se mi líbí. Co se mi ale líbilo míň, je skutečnost, že přední brzda při smáčknutí byla velmi „gumová“, a to do té míry, že jsem musel mačkat páčku všemi prsty, jelikož by došlo k jejich přiskřípnutí. Proč tomu tak je nevím, ale opravdu to není příjemné. Ovšem podotýkám, že na účinnost to nemá naprosto žádný vliv a i dávkovatelnost je úplně v pohodě.
Další věc, která také přispívá k pasivní bezpečnosti, je motor. Jeho lineární průběh kroutícího momentu je „porušen“ jen dvakrát - a to mocnějším zátahem v 3500 ot/min a pak někde kolem osmi tisíc. Jedná se o opravdu působivou věc, protože i v obsazení dvěma osobami se motorka ani v nejmenším nenechala zahanbit ve zrychlení a jízdních vlastnostech. Na šestý převodový stupeň se dá jet i v obci bez potíží a bez cukání a velmi plynule a svižně se zase sebere do výšin rychlostí, kdy „body lítají“...
Dělali jsem přímý srovnávací test v pružném zrychlení mezi touto motorkou a „devítkou Hornetem“ a to z rychlosti 80 km/h na nejvyšší převodový stupeň. BMW začínalo s přibližně 2900 otáčkami, obsazeno asi 170 kg posádkou, Hornet vezl 85 kg. Do okamžiku kdy se motor „překulil“ přes 3500 otáček, byla akcelerace srovnatelná. Ale od této chvíle neměl Hornet šanci a to ani přes výraznou váhovou výhodu. Tato pružnost byla mimořádně příjemná, protože člověku dávala možnost jet hodně svižně, a přitom bez nutnosti neustále řadit, aby se „něco dělo“. Hodnotím opravdu vysoko, a nejen chování motoru, ale i jeho střídmost.
Informace o redaktorovi
Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)