BMW K1200GT

Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 20.7.2006 | Zobrazeno: 54 384x

Kapitoly článku

Přístroje a ovladače

Před očima řidiče jsou dva velké klasické budíky, díky kterým i při bleskovém pohledu zjistíte hlavní údaje. Mezi nimi se nachází informační displej, kde najdete všechny zbývající hodnoty, co si jen lze představit. Kromě jiného nejrůznější statistické údaje o teplotách, rychlostech, vzdálenostech či spotřebě z volitelného palubního počítače, který lze ovládat tlačítkem BC na pravé rukojeti řidítek.
Startér a chcípák jsou vyvedeny nahoře ve stylu BMW, podobné je to s ovladači směrovek. Levačka spouští levé směrovky, pravačka pravé a navíc obě směrovky vypíná. Na to se u jiných bavoráků dá v pohodě zvyknout, ale u GT mi to dost vadilo. Rukojeť plynu totiž má na starosti krocení stáda 150 koníků a je spíše sportovně pojatá - má relativně krátký chod. Ve městě, ale i při předjíždění, mě docela štvalo, že musím opatrně regulovat plyn a ještě palcem hmatat po vypínači směrovek! Zlatý standard, kdy má tohle na starosti levačka.
Zrcátka jsou hodně na straně, takže poskytují perfektní rozhled. A světla? Nikoho neudiví, že tak mohutný světlomet taky mohutně svítí a v pohodě konkuruje autům.

Motor a převodovka

Řadový kapalinou chlazený čtyřválec byl oproti S verzi jen mírně seškrcen ze 167 na 150 koní. Maximální točivý moment zůstal na hodnotě 130 Nm, ale změnila se křivka průběhu. Takové cifry budí úctu a při jízdě jsou pořádně znát. Motor ochotně zatahuje už od nějakých 1500 ot/min, napřed s temným hučením, nad 6 tis ještě víc zabere a přidá se krásné burácení rozzuřeného siláka a patníky kolem silnice se rozmažou v bílou čáru. Vstřikování je dobře propracované, nikde není znát žádné cukání či prodleva, s tím koresponduje dokonalý kardan s perfektním záchytem reakce.
Rukojeť plynu ale vyžaduje dost opatrné zacházení a občas při pojíždění po městě je to docela boj, když chcete motoru sdělit, že teď byste ze stopadesáti kusu zrovna potřebovali uvolnit jen sedum a půl koníku.

Motor má spíše sportovní charakter, těžko se to popisuje, ale přišel mi tvrdší/drsnější, než například asi jediný srovnatelný motocykl - Yamaha FJR. Při jízdě se spolujezdcem je třeba na to myslet, protože pokud se spolujezdec zrovna pevně nedrží a řidič za to nečekaně vezme, bez problémů se spolujezdce zbavíte! Důvodem je vzpřímený posaz, díky kterému má někdy tendenci při prudkém rozjezdu popojet dozadu i řidič.
Spojka je přesná, ale poměrně tuhá a prodírání městem je docela zabíračka na levou ruku.
Jediné zklamání mi přinesla převodovka - vyžaduje energické sešlápnutí řadičky a je hodně hlučná, během víkendu se vyskytl i nějaký ten falešný neutrál nebo „nedořazená“ dvojka. Na italském nebo americkém retrostroji bych si ji moc pochvaloval, ale tady, když všechny ostatní prvky jsou dotaženy na nejvyšší možnou technologickou úroveň, řachavá převodovka docela zamrzí. Navíc u stroje s cestovními ambicemi kovové zvuky doprovázející řazení působí rušivě.

Ale abych byl objektivní - kovové zvuky doprovází hlavně řazení při nižších otáčkách při couravé jízdě, při sportovnějším vytáčení už se tolik neprojevují. Navíc čtyřka pobere naprosto vše, stačí ji zařadit na začátku dovolené ;-). Při dálničních přesunech si to na šestku při 130 km/h poklidně bzučí na 5000 ot/min, jinde šestku moc nevyužijete.
Velkoobjemový čtyřválec dokáže poskytnout i jistou míru brždění motorem, naopak k stinným stránkám patří jeho rozmlsanost - vyžaduje předepsaných 98 oktanů, ale pokud jej výjimečně nakrmíte naturalem 95, žádná tragédie, mělo by se to projevit jen snížením parametrů.
Ve vyšších otáčkách okolo 7 tis se také projeví mírné vibrace.

Brzdy, pneu

Testovaný stroj byl osazen systémem ABS Integral Sport s posilovačem brzd. Ten se projevuje jednak tím, že při doteku na brzdovou páčku vepředu pořád protivně bzučí nějaké elektročerpadlo, a dále tím, že motorka opravdu pekelně brzdí.
Brzdy odpovídají motoru a mají spíše sportovní náběh a spolu s vědomím, že to jistí ABS, přinášejí tu správnou jistotu. Přiznám se, že když jsem vyrazil otestovat ABS na suchou silnici, vůbec se mi nepodařilo přední kolo utrhnout. Předek se při brždění ani nehne díky duoleveru, o kterém se zmíním níže. Prostě je tuhý jako prkno, a jediné, co na motorce při prudkém brždění změní těžiště, je neopatrný řidič.

Takový strašlivý a přitom skvěle ovladatelný brzdový účinek se mi zatím z žádné jiné motorky nepodařilo dostat, takže to ukončím odborným posudkem: "...to brzdí jako prase!!!"
Na druhou stranu ale platí to samé co u motoru - trochu obtížněji se odměřuje jemné přibrždění, kdy chcete sladit rychlost s vozidlem před vámi.
Osazené pneumatiky Metzeler Roadtech Z6 se více než osvědčily - a to i na mokru.