BMW C 400 GT vs. Honda Forza 350: Luxus střední třídy

Text: Jan Rameš , Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Fuka | Zveřejněno: 24.8.2021 | Zobrazeno: 17 099x

Kapitoly článku

V dnešním testu jsme měli s Honzisem tak trochu předem rozdané karty. Já jsem automaticky vyzvedával Bavoráka, protože jsem téměř dvoumetrový dlouhán a navíc mi jeden Bavorák parkuje v garáži. Honzis zase ve své garáži pečuje o Hondy a je střední postavy, takže si na začátku týdne vyzvedl menší a o něco slabší Forzu. No a na společný den s focením a natáčením videí už jsme oba přijeli pěkně „zabydlení“ a zvyklí na svoji značku. A jak jste mohli vidět na videu, každý jsme v testu tak trochu obhajovali to svoje a krásně se nám polemizovalo o všech výhodách a nevýhodách.

Pro moji výšku 195 cm byla už předchozí Forza 300 docela na hraně, no a nová 350 to dost zazdila přidáním ovladače mobilních funkcí pod levé řídítko. Přesně na to místo, kde my dlouháni máme v levém rejdu koleno. Nedá se nic dělat, tento model je primárně šitý pro jihoevropské trhy, kde je průměrná výška postavy o pěkných pár centimetrů menší než u nás „seveřanů“. To Bavorák je jiný kafe, tady si pohoví i dlouhán a v kokpitu je spousta prostoru. Všechno na německém skútru je o kousek větší a mohutnější než u japonské kolegyně, prostě GT. Tedy pokud odhlédneme od zavazadlového prostoru, kde se projevil společný rám a konstrukce s modelem C 400 X a prostor pod sedlem je opravdu jen pár litrů. Zrovna zavazadlový prostor Bavoráku tomu označení „GT“ bohužel trochu ubírá na intenzitě.

A to platí i pro plexištít. Z hlediska funkce se mu sice nedá nic vytknout, ale nějaká aspoň základní možnost nastavení by mu prospěla. Zvlášť když na mnohem levnější Hondě vidíme, že to jde. Jediná praktická oblast, kde vede BMW, jsou paradoxně levnější a jednodušší zrcátka na řídítkách. Honda místo toho má luxusní zrcátka na stopkách na kapotáži, dokonce s integrovanými směrovkami, které jsou díky tomuto umístění perfektně viditelné pro ostatní účastníky provozu. Jenže tohle umístění zrovna neprospívá funkci a v zrcátkách toho není moc vidět dozadu. Jednoduché plasťáky na řídítkách BMW prostě nabídnout podstatně lepší přehled o provozu za vámi.

Hlavní rozdíly v technice a hlavních parametrech už Honzis popsal v první kapitole, já se na tuhle dvojici tahounů zkusím podívat hlavně z pohledu cílového zákazníka a prodejní ceny. A právě cílová skupina zákazníků v oblasti maxiskútrů 300-400 kubíků je v českých zemích tak trochu specifická. Ve skútrařských velmocích jako Itálie, Francie a Španělsko je velký skútr hlavně užitná věc pro praktické dojíždění a rozvozy celé rodiny do škol i zaměstnání. Rozhodující jsou spolehlivost, dobrá ochrana před počasím, cena a náklady na kilometr. A ve všech těchto parametrech Honda Forza vzhledem k cenovému rozdílu jednoznačně vede, takže ji ve větších jihoevropských městech potkáte zaparkovanou na každém rohu. Podobně jako u japonských aut je to volba rozumu a výhodná a hlavně vyvážená koupě ve všech ohledech, sázka na jistotu.

Jenže u nás si velká část majitelů pořizuje maxiskútr spíš z podobných důvodů, z jakých si motorkáři pořizují motorky - i když své manželce a úřednici na finančáku samozřejmě napovídají úplně jiné věci ;-) Maxiskútr v této třídě je u nás prostě taková motorka s lepší ochranou před větrem a deštěm, jednodušším ovládáním a minimem starostí. Ale už se s ním dá zažít stejně opojný pocit svobody, rychlosti a radosti z jízdy. No dobře, praktická stránka tu je samozřejmě také, ten požitek při kličkování na silném skútru v ucpaném centru města, kdy nemusíte frustrovaně trčet v popojíždějící koloně, ten prostě stojí za to. Přestože samozřejmě existuje i spousta výjimek, typický český majitel pořizuje maxiskútr převážně pro radost, pro víkendové výlety s partnerkou za zády a pro požitek z každé projížďky. A z pohledu takového většinového zákazníka najednou vypadá srovnání mezi Hondou Forza 350 a BMW C 400 GT trochu jinak. Najednou to není až tolik o parametrech a objektivních vlastnostech, ale taky dost o pocitech, dojmu z řízení a statutu.

Při pohledu na oba stroje zaparkované vedle sebe hned vyniknou o něco větší rozměry BMW. Už jen fakt, že má světlomet posazený o něco výš než Honda, z ní dělá větší mašinu. Je to na první pohled pořádný maxiskútr, kdežto Forzu řada laiků možná bude řadit mezi stopětadvacítky. Co se týče celkového designového stylu, Honda je krásně elegantní a uhlazená dáma a na jejích křivkách je znát italský rukopis. Vedle ní pak tmavý Bavorák zepředu vypadá naopak trochu jako asijská designová škola – podobnou přední část a světlo mají třeba letošní cendura Benelli, Zongshen a řada dalších asijských modelů. A tady přichází jeden paradox, totiž že německý skútr vlastně není až tak německý a japonský skútr vlastně není až tak japonský. Zatímco japonská Honda Forza s asijskými kořeny se ve skutečnosti vyrábí v italské Atesse, německé BMW se rodí v čínských továrnách Loncin. No dobře, uznávám, že umístění fabriky už dnes téměř nehraje roli – ostatně tento test pravděpodobně čtete na americkém iPhonu, který ve skutečnosti také vyrobili v Číně.

Když už jsem zmínil mobilní telefony, Tady je mezi oběma stroji generační rozdíl. Honda má klasickou přístrojovku, jaké se dělaly před dvaceti lety, doplněnou o inverzní LCD displej uprostřed. Než si na tu záplavu čísel zvyknete, chvíli to trvá. Konektivitu s mobilem zajišťuje už zmíněný ovladač na levém řídítku a funkce jsou jen omezené. Proti tomu stojí mohutný TFT tablet přístrojovky BMW, kde si navolíte všechny údaje, o které máte právě zájem. Velký bonus je pak párování s mobilem a hlavně s online navigací v mobilu. Doma nebo při pauze v kavárně si na mobilu navolíte výlet, necháte si navrhnout trasu i s ohledem na provoz a na přístrojovce skútru pak už jen sledujete pokyny navigace. Pro Itala na každodenní ježdění do práce možná zbytečnost, ale pro českého jezdce na víkendové výlety a třeba dovolenou do Alp dokonalé řešení!

Když odhlédneme od praktičnosti a na oba stroje se podíváme fakt jen z hlediska zábavy a požitku z jízdy, tady jednoznačně vede BMW. Už v první ostřeji projeté sérii zatáček bude majiteli Bavoráku jasné, proč za svoji mašinu zaplatil takovou pálku. Delší rozvor je hodně znát na jistotě držení stopy v zatáčce, tužší odpružení a trochu jiný posez dává lepší odezvu do řídítek. A přitom na rozbitém úseku to až takový rozdíl není, byť Forza je o něco málo komfortnější. No a kapitola sama o sobě jsou brzdy. Jeden kotouč a jednoduchý brzdič Hondy v pohodě stačí, ale řvát nadšením z nich nebudete. Navíc má předek a zadek tak trochu jiný nástup, jako by byly každý od jiného výrobce. Naopak dva kotouče a radiální čtyřpístky BMW, to je slušná výbava i pro motorku a C 400G T s nimi dokáže nabídnout krásně sportovní pocit z jízdy.

Je jen těžké říct, který z dnes testovaných modelů je lepší. Když se nekoukáte na cenu a k cestování nepotřebujete stan a spacák, stačí vám kreditka a malý batůžek, pro vás bude BMW C 400 GT. V každém ohledu o kousek větší, sportovnější, jistější a výkonnější, prostě za víc peněz víc muziky. Vzhledem k ceně těchto skútrů na silnici moc nepotkáte a modrobílé logo mezi řídítky dává stroji punc určité exkluzivity. Ovšem je otázka, jestli ta cena není až trochu moc přestřelená. Protože zhruba 50 tisíc rozdílu v základní výbavě proti Forze 350, to je o třetinu víc. Kdybych to musel zkusit vyjádřit v číslech, řekl bych, že C 400 GT je ve většině vlastností tak o 10 procent lepší než Forza 350, ono je ale dražší o 30 procent. Největším konkurentem C 400 GT tak asi bude městský sportovec C 400 X. Z něj ještě víc vyzařuje design BMW a kromě ochrany před počasím jde o téměř shodný stroj, ovšem o třicet tisíc kaček levnější.