Alpský test BMW R 1250 RT: Rakouská odysea

BMW R 1250 RT dostalo v letošním roce, stejně jako ostatní modely založené na stejném základu, výraznou inovaci v podobě nového motoru boxer. RT je dlouhodobě šlechtěno i v ostatních parametrech k maximální dokonalosti a vedle K1600 řady nabízí v podstatě v podání výrobce cestovatelský vrchol založený na „R“ motoru. Tomu samozřejmě odpovídá i celkový přístup a možnosti, které může zákazník dostat. V podstatě z hlediska výbavy je zde k mání vše, co si dnes jen dokážete ve světě na dvou kolech představit.

V základu jsou k dispozici dva jízdní režimy, nová generace inteligentního systému nastavení podvozku ESA, která umí od letošního roku automaticky rozeznat a kompenzovat zatížení motocyklu. Samozřejmostí je také ucelená řada dalších vychytávek jako je rozjezd do kopce, elektricky nastavitelné plexi nebo vyhřívané rukojeti. Tím samozřejmě výčet parametrů nekončí a v rámci volitelné výbavy za příplatek lze motocykl dostat na úroveň, která vám sedne přesně na míru, jak z hlediska určení, tak samozřejmě z pohledu rozpočtu.

Tento motocykl samozřejmě není jen o technických vymoženostech, ale především o pohodlí, které nabídne na delší trať, k čemuž napomáhá i patentované provedení podvozku. To byl také jeden z hlavních motivů mého redakčního testu, protáhnout stroj trochu dále za každého počasí, abych se osobně přesvědčil, jak to s tím cestováním ve skutečnosti má a co dokáže. Pokud vše půjde hladce, dostaneme se s RT k nájezdu někde kolem 1400 km za pět dní, což není na takto koncipovaný motocykl mnoho, ale musí to stačit. Na druhou stranu mi to umožnuje příliš nespěchat a vše si užít i při troše odpočinku a rozjímání s kamarády. Domlouvám ubytování rovnou na dvě noci v osvědčeném motorkářském hotelu Drei Hacken v Yspertal, kde u věčně usměvavého Andiho a jeho ženy je to vždy sázka na jistotu.

V plánu máme v místě jednodenní výlet, kde si krom jiného proklepneme i testované RT. Na kopečcích v okolí Dunaje rozhodně najde tu správnou trať každý příznivec jedné stopy, případně i za doporučení samotného majitele, který ve volném čase kromě motorek nepohrdne ani historickými vozy rally. Testované RT v rámci konfigurace rozhodně nezůstalo při zemi a je vybaveno ucelenou řadou příslušenství. V rychlosti se snažím zorientovat, co vlastně všechno mám na palubě, abych se hned ráno rychle našel. Ovladače a budíky pro mne osobně nejsou velkou neznámou. Konkrétně s RT nemám zas tolik zkušeností, ale dost jsem pojezdil v minulých letech šestiválcové šestnáctistovky, takže se velice rychle orientuji v ovladačích a ve výbavě. Jsou zde pochopitelně dílčí změny, ale nic dramatického. Zatímco nové GS a sportovně cestovní RS i nekapotovaný model R už mají ve výbavě nový digitální panel, RT zůstává u osvědčené koncepce analogových přístrojů s úzkým LCD. Nový panel a mohutná kapotáž, to by byla v tomto podání zatím asi moc velká změna, kterou dílčí upgrade prozatím odkládá  - snad příští rok. Infotainment je takřka totožný a vše je závislé v podstatě jen na stupni výbavy. Pokud tedy máte zkušenost s těmito modely, najdete se opravdu rychle.

Z výbavy je třeba určitě vyzdvihnout asistent řazení Pro. Řazení nahoru a dolů téměř v celém rozsahu zatížení a otáček motoru, aniž by ses musel dotknout páčky spojky nebo rukojeti plynu. Tak to se opravdu počítá a je to neuvěřitelně návykové. Asistent řazení byl původně vyvinut pro závodní účely. Nyní je přizpůsoben i pro použití v sektoru cestovních motocyklů. Výhody: větší pohodlí a kratší doba potřebná pro řazení v porovnání s běžným způsobem řazení pomocí spojky. Tohoto asistenta si vybavuji prvně v roce 2009 ještě z modelu K 1300 R a musím konstatovat podobně jako kamarád Petr, který mě na této cestě doprovázel na zánovní S 1000 XR, že v rámci příslušenství je u nás osobně řazen tento doplněk na první místo. Navíc v porovnání s konkurencí patří podle mne mezi ty nejlépe fungující na trhu.

Další nezanedbatelnou položkou v příplatkové výbavě tentokrát již vyhraněné pro RT je balíček pro cestování. Ten obsahuje především vyhřívané sedlo, přípravu pro GPS a dynamické ESA. Zajímavé je i rozšíření o jízdní režimy Pro nebo bezklíčkový přístup k motocyklu a jízdě samotné. Vylepšení je zkrátka nespočet, ale samozřejmě s každým doplňkem stoupá zákonitě cena. Z hlediska výbavy jsou ve standardu dva prostorné boční kufry a plně elektronicky nastavitelné přední plexi.

Někdo by snad mohl pochybovat o roli tohoto motocyklu na trhu, když je zde všestranné velké GS, ale opak je pravdou. Ačkoliv s námi byl i na trati Michal se svým velkým R 1200 GS (2015), musím konstatovat, že jako polykač km v opravdu nepříznivém počasí má pořád tohle RT výrazně navrch, už i podle stavu a výrazu jezdce na benzínové pumpě po tříhodinové jízdě v dešti a teplotě kolem pěti stupňů. RT vás umí dokonale ochránit a hýčkat, a to nejen pohodlným sedlem. Ačkoliv jsme měli motocykl v provedení Sport s nižším plexi, dokázal při samotné jízdě dokonale odvádět vodu mimo jezdce. Robustní kapotáž a umístění velkých zrcátek níže před rukojeti řídítek jezdce mají zkrátka něco do sebe a jako celek vše do sebe dokonale zapadá a chrání.

Jak už to tak bývá na všech dobře plánovaných akcích, déšť nás dohání v podstatě ještě na startu naší cesty hned za Prahou v Jesenici a my tak notoricky známou cestu na Vlašim podnikáme v lehce defenzivním režimu, kdy co chvíli vzhlížíme vzhůru a hledáme světlá místa, aby nás rychle spláchla a zahnala velká průtrž mračen na benzinku ve Vlašimi. Cíl je jasný, míříme po okreskách na Pelhřimov a přes Jindřichův Hradec na Třeboň. Zde máme první větší zastávku na pozdní oběd. Já mám tak příležitost na první hodnocení především jízdy v dešti. Vše funguje jak má, kufry dobře těsní, nikam i přes velký déšť neteče voda, nečistoty nepronikají ani na sedlo spolujezdce a moje záda.

Velice kladně hodnotím vyhřívané rukojeti a sedlo nezávisle v pěti stupních. V dnešním počasí se to opravdu hodí. Kontroluji následně především drobné schránky pod řídítky, zda jsou v suchu. Především tedy tu vpravo, kde je instalována konektivita na audio. Napájení přes USB, jack do AUX a už se z vesela vyhrává z mobilu přes BT. Navíc díky velikosti vše padne naprosto přesně do připravené schránky. Nejsem žádný velký audiofil a při jízdě raději poslouchám zvuk motoru, ale pro zpestření zastávek se muzika vždycky hodí. Audio systém nehraje špatně, ale samozřejmě vše má svoje limity. Při jízdě samotné a vzrůstající rychlosti se hudba ztrácí a je tedy jen na vás, jestli v rámci příplatku audio pořídit, či nikoliv.

To už ale míjíme hraniční přechod Halámky a po silnici 24 míříme na Rakousko do Schrems. Počasí se vylepšuje a my máme konečně příležitost zahodit nepromoky a trochu si začít užívat cesty směrem na Yspertal. Dnešní porce 350 km je s jistotou v druhé polovině a my máme docela čas. Volnějším tempem se valíme po rakouském venkově, kde se začínají pozvolna rýsovat kopečky. Přes vesnice s ikonickým jménem jako Wolfenstein míříme na Zwettl a dále po silnici 36 na jih k cíli dnešního dne - Yspertal.

Kvalitní asfalt a kroucené silnice nabízí zábavné svezení i na testovaném RT. Já si prvně uvědomuji, že i přes vyšší hmotnost kolem 279 kg se jedná o velice dobře ovladatelný motocykl, což platí hlavně při porovnání s větší K1600 řadou, která nabízí jinak podobné pocity a výbavu. Zde je vše okamžité a s podporou nového motoru velice živelné, ale na druhou stranu nijak záludné nebo nečitelné. Rozložení hmotnosti a ovladatelnost je jedna z hlavních předností, krom motoru. Plynulý zátah v celém spektru otáček je až příkladně bezchybný a s asistentem řazení zkrátka návykový zážitek.

To už jsme ale v cíli dnešního dne a vítá nás usměvavý majitel, který je zároveň pánem kuchyně. Garáž je dnes plná k prasknutí především od dvou skupin německé klientely, takže radosti je v celém domě až do rána. O to víc, když je dům plný všemožných motocyklových artefaktů, to potom může být po několika pivech do pokoje cesta opravdu dlouhá. I my máme nad čím diskutovat, ale na zítřek máme připravený především 225 km okruh po okolí, což je super, protože se pojede nalehko jen s nejnutnější výbavou.

Yspertal rozhodně nezklamal, je krásně a svěží vzduch nás žene rychle přes snídani do sedla. Bereme jen to nejnutnější a hurá rychle z garáže na okružní jízdu. Koneckonců jak vše vypadalo, můžete vidět ve videu. Tohle byl hlavní den pro většinu natáčení. Vzhledem k ideálním podmínkám a kopcovitému terénu jsem se soustředil především na nový motor. Převrtaný boxer 1254 cm³ a vybavený proměnným časováním ShiftCam, tak tomu už se věnoval Martin Hakl v podrobném testu GS a ostatní modely se dočkaly o trochu později. Co je oproti historii jinak, v současných modelech silničních verzí je motor naladěn naprosto shodně.

Motor nabízí 100 kW při 7750 ot./min. a 143 Nm v 6250 ot./min. Co je zde patrné, především mohutný zátah ve středním pásmu, který má opravdu razanci. Motor jde lačně za otáčkami v podstatě až ke svému stropu kolem 9000 ot./min. Rozhodně není u předchozích modelů důvod k panice a nutné výměně, zas tak velký rozdíl to není, ale přeci jen je zde znatelný razantnější a přímočarý nástup. Tam, kde u předchozích vše tak nějak trvalo a táhlo se pozvolna k maximu, zde se dostaví v podstatě okamžitě. V nižších rychlostech jsou rozdíly minimální. Zvuk je spíše tlumený, avšak dostatečně charakteristický na dvouválcový boxer i se sériově dodávanou koncovkou. Stejně jako u předchozí generace motoru kompenzuje pomocná hřídel vibrace.

Co je příkladné, je celková stabilita motocyklu. Podvozek toho pobere hodně a navíc se náramně ovládá, což si zdaleka nejvíce uvědomuji právě, když jedu úplně nalehko na tomto výletu. Snažíme se přes kopečky vymotat až k mostu na Dunaji, ale chvíli nám to trvá a občas i lehce bloudíme, ale dnes je cesta cíl, takže z toho nejsme rozhodně špatní. Odměnou jsou opravdu krásné výhledy na zdejší krajinu, a tak nám ani úplně nedochází, že je již skoro odpoledne.

Na ertéčku vůbec rychlost a čas tak trochu získávají jiný rozměr. Jednak díky dokonalé aerodynamice v podstatě nevnímáte i přes snížené plexi poryvy větru. Sice je zde patrný hluk, ale aerodynamika funguje výborně a s jezdcem rozhodně nic necloumá. V sedle vydržíte opravdu dlouho bez výraznější únavy a překonáte tak opravdu dlouhé úseky na jeden zátah. Stoupající rychlost pocitově ani není tolik znát a jezdec se musí dost hlídat na limitech. My jsme celý den v podstatě v sedle a neúnavně jezdíme po okolí a vyhlášených trasách, o čemž svědčí i množství motorkářů a policistů, které potkáváme. Já měl samozřejmě sebou partu kamarádů, takže na kratší pokec a nikotinovou pauzu stavíme docela často. Nakonec naše celodenní pouť končí oklikou a průjezdem města Melk a opět přejezdem přes Dunaj, ale to už děláme i povinné foto, protože sezóna velkých výletních lodí je v plném proudu.

Rozhodneme si to trochu ještě protáhnout podél vody a zpět do Yspertal přijet tak trochu napřímo opět po silnici 36, tentokrát však z druhé strany, velkým stoupáním přímo od Dunaje, což se nakonec ukáže jako dobrá a velice pěkná cesta k zakončení pohodového dne. Unavení přijíždíme zpět na základnu, zítra jsou vyhlídky na počasí již výrazně horší, a tak volíme předem domluvenou ústupovou variantu do rovinatého Maďarska, držet se plánu podjet pod Bratislavou a dojet podél rakousko-české hranice až do České Kanady zpět. Máme informace od kamaráda Honzy, že počasí v ČR se výrazně horší, ale i přesto nám pojede naproti.

Jak se ukazuje druhý den, předpověď opravdu vyšla dokonale, od rána hustě prší a teplota je opět do pěti stupňů. My takticky vyčkáváme a hledáme na radaru světlá místa. Je rozhodnuto, pojedeme, jak jsme si vytýčili do Maďarska a vzhledem k blížící se další frontě tam i zůstaneme až do soboty ráno. Cílem dnešní cesty bude pouze přesun. Míříme a ujíždíme celý den blížící se bouřce až na Sopron, končíme ve městečku u hranic Fertőd, které je slavné díky paláci postaveném v šedesátých letech osmnáctého století šlechtickou rodinou Esterháziů.

I přesto, že sedlám opravdu pohodlný motocykl, je celodenní pomalejší cesta dost únavná, což spatřuji především na kamarádech. Deštivé počasí a nízké teploty nás opravdu moc nešetří a počasí se tak vylepšuje v podstatě až na konci dne u maďarských hranic, aby jej vystřídala opravdu hustá doprava a šílené cesty s velice rozbitým povrchem. Ani krajina není příliš zajímavá. Maďarsko je pro motorkáře spíše rovinatý tranzit a v cestě vám stojí akorát Balaton, lázně nebo dobře postavená restaurace. Technika jde dnes opravdu na limit. Podvozek RT toho zvládá pobrat opravdu mnoho. Utlumená zpětná vazba je o to charakterističtější právě od předního zavěšení Telelever.

Jednoho by to mohlo až trochu ukolébat do letargie, ale tak to ve skutečnosti není, celkové převodování je zde trochu delší a motorka jde lačně za plynem v širokém spektru otáček, což vás určitě nudit nebude za žádné situace. Stupačky jsou možná o trochu výše než bych čekal, ale při mých 182 cm s tím nemám zásadnější problém.  Dá se do nich slušně opřít, i prostoru ke změně polohy a odpočinku je docela dost, ale pravdou je, že vyšší a robustnější postavy už možná tolik nadšeny být nemusí. Díky příplatkům zde má jezdec navíc k dispozici tři jízdní režimy a dva režimy podvozku.

Po jednom docela dlouhém úseku blízko maďarských hranic dáváme pauzu a já si všímám na přední vidlici docela viditelného slzení oleje kolem gufera na pravém teleskopu. Nejprve se trochu vyděsím, ale pak si uvědomím, že vlastně přední zavěšení je Telelever, čili tlumič je schovaný pod kapotáží a to, co slzí, je vlastně jen mazivo, které pomáhá teleskopu s hladkým chodem. Hodnotím situaci jako nepříjemnou, ale nikoliv vážnou - aby se trubka zadřela, to bych musel objet pěktrát zeměkouli. NIcméně o tom právě tyto delší testovací štreky jsou, dostat motocykl do přirozeného režimu, aby ukázal, jak si povede. Samozřejmě stane se a nutno podotknout, že na přehnané soudy a verdikt je jistě brzy. Vše ukáže čas a výrobce koneckonců nabízí 3letou tovární záruku s možností příplatku na 5 let bez limitu ujetí kilometrů. Konkrétní kus toho má i přes nízký nájezd opravdu hodně za sebou, o čemž svědčí i stav karoserie či ulomený klíček, prošel si jarní smrští od návštěvníků na výstavě a hurikánem v podobě testovacích jízd zákazníků a novinářů na jarním BMW srazu, takže to lze i chápat. To už ale přijíždíme dost unaveni do cíle dnešního dne. Vše zachraňuje přátelský majitel, slušná kuchyně a zanedlouho i příjezd kamaráda Honzy. Veselo je kupodivu až dlouho do noci.

Sobotní ráno vypadá nadějně. Deštivá fronta se odklání na Slovensko, takže se rýsuje docela slušné počasí. Bohužel v neděli má přijít opravdu velká studená fronta, takže dnes jsou cílem už Čechy a snaha přiblížit se co nejvíce k domovu. Zálusk máme na Českou Kanadu a konkrétně na Zámecký pivovar Český Rudolec, kde je v bezprostřední blízkosti novogotický zámek. Dnešní noc jsme parkovali pod širým nebem a nebylo zrovna nejtepleji, ale všechny motocykly včetně RT s tím nemají sebemenší problém. Lehce i sprchlo, což je patrné na kapotách a sedačce, takže manipulace v zahradě a mokrém štěrku není s takto velkým motocyklem v klidové fázi zrovna jednoduchá. Jakmile se však dá vše do pohybu, situace se mění k lepšímu a na štěrkové cestě si jezdec s lehčí rukou na plynu bez větších potíží poradí. Stále více oceňuji pohodlí, které motocykl nabízí, s přibývajícími dny a kilometry se únava přeci jen nastřádá.

Dnešní trasa vede zpočátku po maďarských rovinách, abychom před Bratislavou odbočili na silnici 49, která kopíruje severní hranici Rakouska. Cesta svižně ubíhá, ale s odpolednem se opět kupí velká mračna, navíc se začíná citelně ochlazovat. I přes puštěné vyhřívání a výbornou aerodynamiku, začínám pociťovat chlad v oblasti ramen. Provoz je však v sobotním odpoledni velice mírný a my si užíváme kvalitních silnic mezi rakouskými vinicemi. Navíc to tady příliš neznám, tak si užívám pěkné krajiny a výletního tempa, které nemá RT problém na požádání nabídnout. Úspěšně míjíme Znojmo a vjíždíme do Čech malým přechodem u vesnice Hluboká a dále už po okreskách až k cíli. To už začíná opět pršet, respektive déšť přechází v ledové kapky až krupici. Zapínám přídavné mlhovky a jedu první, topení jede na max a já jsem snad prvně rád na uklouzaném povrchu za všechny ty asistenty a vymoženosti, které má motocykl v nabídce. Přepínám palivovou mapu na „rain“ a podvozek na měkčí režim „road“, s lehkou rukou na plynu se snažím udržet i na méně kvalitní silnici v této nepohodě.

Motocykl drží výborně stopu, brzdy jsou docela čitelné a dají se dobře dávkovat. Kdybychom to neměli do cíle jen několik km, určitě bychom už někde zakotvili. Chmelový mok a večerní prohlídka pivovaru jsou však rovněž lákadla, která nás tlačí stále vytrvale k cíli. Do zadního traktu pivovaru vjíždíme za opravdu vydatného deště a šera. Já jsem díky výbavě docela v pohodě, ale ostatní jsou skutečně dost promrzlí. Venku je boží dopuštění a i přesto, že nám tam stojí motorky, je nám to stejně dneska už po té cestě asi jedno. Teplota jde opravdu hodně nízká a v noci i mrzne. Další rozhodnutí už však necháváme na ráno, v pivovaru je veselo a koneckonců domů to nemáme daleko a spěchat tedy rozhodně nebudeme. Nedělní ráno je díky krušné noci náročnější nejen pro venku stojící stroje.

Teplota jen lehce nad nulou, a tak s velkou nejistotou míříme v pozdním dopoledni ke strojům. Některé motocykly se nechají chvíli přemlouvat, ale nikdo nemá nakonec neplánovanou odstávku. RT v tomto ohledu nemá sebemenší problém, vše chytá na první vrknutí. Pomalu všem rozmrzá úsměv, sedáme za řídítka a míříme k domovům po okreskách směrem na Jindřichův Hradec. Kdyby bylo lépe, asi bychom ještě trochu více pojezdili zdejší pěkné okresky, ale většina se již vidí doma, tak nakonec rezignujeme na všechny předem domluvené plány. Celkový počet kilometrů se tak nakonec ustálil při návratu domů na 1298 km.

R 1250 RT mě jen utvrdilo, že jako cestovní náčiní funguje celkově i s novým motorem velice slušně a rozhodně se dá počítat za velkého polykače kilometrů, na dlouhé trati vás neunaví. Velice dobře ovladatelný a vyvážený motocykl ve všech směrech, navíc ho oživuje nová motorizace, která je jednoznačně v celé řadě přínosem. Některé drobnosti již nezapřou starší pojetí, ale jako celek působí vše velice dobře. Člověk se rychle orientuje v ovladačích, vše je přehledné a jasné. Cena testovaného motocyklu začínala na 462 000 Kč, přičemž se všemi příplatky se dostala na konečných 607 646 Kč.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE