4 adventury střední třídy: BMW F 750 GS, Honda NC750X a Yamaha Tracer 7 GT proti Suzuki V-Strom 650

Text: František Hadt , Vláďa Novotný , Jan Rameš | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 24.5.2021 | Zobrazeno: 50 948x

Kapitoly článku

Cestovní motorky se těší obrovské oblibě a je celkem fuk, jestli se jedná o mašiny střední třídy za rozumné kačky, anebo o velká cestovní endura za půl míče. My jsme si tentokrát vzali do parády ty prvně jmenované a sám za sebe říkám, že to bylo parádní svezení. Kluci už napsali své dojmy a já udělám to samé, ovšem silničně zaměřené cesťáky lehce zhodnotím i z pohledu lehčího terénu. Tím mám na mysli jejich dovednosti při jízdě po prachobyčejné šotolinové cestě nebo polňačce, která vede do kempu či plácku, kde si na noc postavím stan. Konec konců, větší terénní ambice nemá ani jedna z nich a bylo by hloupé od té či oné očekávat dovednosti cestovních endur s větším, které už v továrně dostaly komponenty pro offroadové radovánky.

Suzuki V-Strom 650XT

Z celé čtveřice jsem nejvíce času strávil za řidítky Suzuki V-Strom 650XT a nutno dodat, že jsem si zase krásně připomněl staré dobré analogové časy. Někdo nad Stromem může mávnout rukou a okamžitě ho odepsat za zastaralost a minimum moderních technologií. Jenže to ho paradoxně dělá výjimečným a mně se to ve finále líbí. Víceméně není před jízdou potřeba nic nastavovat, nic ladit a nic složitě přizpůsobovat prostředí, kde se bude jezdit. Věřím, že je stále dost motorkářů, kteří takhle jednoduchou mašinu za rozumné peníze vyloženě chtějí a její jednoduchost ocení. V-Strom je větší a robustní kousek, který bude vyhovovat i vyšším jedincům, což se například o sedmičkovém Traceru říct nedá, že jo Franto? Do srovnáváku jsme vyfasovali model XT, což je nejvybavenější verzí „malého Stroma“ a nejen díky kolům s drátěným výpletem dělá dojem nejvíce „off“ kousku z celé čtveřice.

Při jízdě po silnici nabízí velice pohodlnou jízdní pozici, pohodlné sedlo a velice slušnou ochranu proti proudícímu větru. Možná to teď pro Suzuki nevyzní moc lichotivě, ale V-Strom je ve všem tak nějak průměrný. Prostě všechno dělá dobře a samozřejmě, hezky se řídí a vlastně mu nemám co vytknout. Jsem přesvědčen, že díky větší stavbě bude vyhovovat hodně širokému spektru motorkářů, kteří nepotřebují překoňovanou cestovní motorku, ale spíš upřednostňují naprosto jednoduchou motorku pro pohodové turistické tempo.

Jasně, i na V-Stromu se dá valit svižnějším tempem, to dá rozum, ale když se začne tahat a ručička analogového otáčkoměru letá do vyšších pater, je cítit komfortněji naladěný podvozek, který na horším povrchu poskakuje a ve vyšším nasazení není úplně ve své kůži. Véčkový motor dělá dojem pohodáře, který si zakládá na pružném a lineárním nástupu v celém spektru, a sám za sebe říkám, že jsem od něj očekával trochu mohutnější spodek. Když je chuť trošku zlobit, je víc než nutné tahat a dvouválec držet ve vyšších otáčkách. A brzdy? Ty nejsou ve srovnání s konkurencí vůbec špatné a patří mezi silnější stránky „xtéčka“. Tady je škoda, že nejde vypnout ABS na zadním kole.

Suzuki V-Strom platí za velký universál a jsem rád, že i v lehčím terénu nefunguje vůbec špatně. Líbí se mi ergonomie při jízdě ve stoje, dobře dávkovatelný výkon véčkového dvouválce, ale i jistota, se kterou se na polňačkách pohybuje. Velkým přínosem jsou větší kola s drátěným výpletem a potěší i kontrola trakce, která nabízí dvě úrovně nastavení nebo úplné vypnutí. Samozřejmě, že V-Strom není ryzím cestovním endurem, protože jeho pérování nemá tak vysoké zdvihy a podobné je to s menší světlou výškou. Každopádně na nezpevněném povrchu se z celé čtveřice cítí nejlépe a možná proto bude vyhovovat všem, kteří občas rádi zmizí z asfaltu do lehkého terénu a nezpevněný povrch si užijí pěkně „na kochačku“ bez větších sportovních ambicí.

BMW F 750 GS

Podobné vlastnosti celkem logicky očekávám od BMW F 750 GS, které je fabrikou pasováno do role silničního dříče, protože o něco větší terénní ambice má jeho sourozenec F 850 GS na větších drátěných kolech. Už první kilometry napovídají, že je „géeso“ tak trošku jinde a to po stránce motoru i podvozku. Ostatní konkurenti nejsou rozhodně takovými dravci jako je tohle černo žluté „báwo“ s neskutečně jednoduchou ovladatelností a precizním podvozkem. V tuto chvíli se ale musím Hondy, Suzuki i Yamahy zastat, protože F 750 GS je o level výše také po stránce ceny. Nadstandardní výbava je opravdu široká a nejen díky tomu je „géeso“ téměř o sto tisíc dražší, než „béčkový“ V-Strom. Už proto nechápu, proč cestovně zaměřená motorka nemá v sérii pořádné plexi. Tenhle prťavej štítek je skoro výsměchem a já nemůžu najít jediný pádný argument, proč ho v továrně na silničně zaměřené GS montují.

Řadový dvouválec jede jako z praku a má velikou chuť do života. Velice dobrý dojem na mě dělá podvozek, který si umí poradit se svižnějším sklouznutím na hladkém asfaltu a neprotestuje ani proti svezení po silnicích s horším povrchem. Tohle se továrně podařilo nakombinovat hodně slušně. I když F 750 GS není pasováno do role offroadově zaleženého cesťáku, dá se s ním v terénu fungovat relativně dobře. Je fakt, že má trošku potopený předek a proto je potřeba se k řidítkům více sklonit. I tak se dá jet ve stupačkách dobře a polňačky či šotolinové cesty si užít do sytosti. Jak se dalo předpokládat, F 750 GS je na tom po stránce universálnosti velice podobně jako V-Strom a díky podvozku a kolům si relativně dobře poradí se silnicí i lehčím terénem. Jak známo, na nezpevněném terénu se všechno odvíjí od obutých pneumatik a je fajn, že BMW i Suzuki umí obout široké škálu pryží, takže je možnost vybírat i z více terénních kousků.

Yamaha Tracer 7 GT

Nyní už se dostáváme k ryze silničním motorkám, jako je Yamaha a Honda. Nová Yamaha Tracer 7 vypadá opravdu dobře a sportovní duch z ní jen čiší. Už první kilometry napovídají, že jde o menší cestovní motorku, na kterou mohou vyšší postavy rovnou zapomenout. Především díky podvozku a sedmnáctkovým kolům jde vyloženě o silničně sportovní potvůrku, která o terénu nechce slyšet. Ano, polní cestu zvládne, ale nepočítejte s tím, že takové dobrodružství budete za jejími řidítky vyhledávat. Konec konců, za takovým účelem si tuto Yamahu nikdo ani pořizovat nebude, i navzdory tomu, že se tváří tak trošku „adventure“.

Jejím posláním jsou silnice a asfaltové klikatice. Díky menší stavbě bude vyhovovat menším a středním postavám a mám pocit, že převážnou většinu kilometrů najedou sólo. Zajímavá je ergonomie, která je spíše sportovního charakteru, což podtrhují docela úzká řidítka. Sedlo leží výše, to ano, ale nemyslím si, že by menší jezdci měli větší problém bezpečně došlápnout na zem. Motor Yamahy se mi líbí a nevadí mi ani skutečnost, že je potřeba více točit, nicméně ještě trošku výbušnosti by naservírovat mohl. Asi mi dáte za pravdu, že Yamaha dělá dojem největší sporťandy a právě proto mi k ní nesedí až moc komfortní a houpavý podvozek nebo mírné brzdy. Na druhou stranu, ostřejším a sportovnějším kouskem je devítkový Tracer, takže klidnější povaha sedmičky půjde na ruku začínajícím cestovatelům a cestovatelkám bez větších sportovních ambicí.

Honda NC750X

Naši redakční Hondu NC750X si záměrně nechávám až jako poslední motorku, kterou budu hodnotit. Je totiž úplně jiná, a když jí nedáte více času, budete na tom nejspíš dost podobně jako já. Absence spojky a automatická převodovka dělá své a při bezprostředním přesedání z ostatních tří cesťáků je pocit prazvláštní. Prvních pár kilometrů se sám sebe ptám, jestli jedu na skútru nebo klasické motorce a přemýšlím, jestli najdu něco, co by mě na takovém svezení bavilo. Prostě to chce více času, abych si uvědomil všechny její přednosti a dokázal se na ní hezky sklouznout. Co se mi líbí, je nečekaně pružný a svižný motor. Fakt jede moc hezky, a když mu dám napít, má velkou chuť do života. Ani brzdy nejsou úplně špatné a vzhledem k tomu, že je vpředu pouze jeden kotouč, brzdí velice zdatně. Spokojen jsem s ergonomií a pohodlnou jízdní pozicí, ale dokázal bych si představit o něco méně kluzké sedlo.

Podvozek „encéčka“ maximálně sedí poslání motorky a na kvalitním povrchu působí relativně tuhým dojmem. Každopádně na horším povrchu se necítí úplně dobře a nervózně poskakuje. Jak už kluci zmínili, Honda nové „encéčko“ obrala o pár čísel na zdvizích pérování, a to je z mého pohledu škoda. Už proto Honda NC750X nebude dvakrát nadšena, když s ní vyrazíte do terénu, kam vlastně ani není určena. Jde o včelku dělnici, která si zakládá na jednoduchosti, universálnosti a praktičnosti. Z tohoto pohledu je to naprosto ideální motorka pro každodenní použití ve městě, a pokud přijdete na chuť automatu, nejspíš si „encéčko“ nebudete umět představit jinak, že jo Hozis? Nakonec ani svezení po klikatých okreskách není vůbec špatné, a pokud dáváte přednost pohodovým projížďkám, budete tu jako doma.