yamaha_mt09




Benelli Macis 125

U italských značek není úplně obvyklé, aby vyráběly zároveň velké motorky i skútry pod jedním logem, a Benelli je v tomto ohledu trochu výjimkou. Firma s dlouhou a bohatou sportovní historií se ale segmentu skútrů věnuje poměrně krátce, a určitou spojitost bychom mohli tušit za nedávným převzetím značky čínským holdingem Qianjiang. Modelová řada se však utěšeně rozrůstá, a my jsme jako první skútr Benelli otestovali loňskou novinku Macis 125.

Kapitoly článku

Macis je jedním ze dvou skútrů, které Benelli představila vloni v rámci oslav stého výročí založení značky. Na českém trhu je k mání pouze verze se stopětadvacítkovým motorem, stopadesátka se k nám zatím nedováží. Nabídka oficiálního dovozce skútrů Benelli do ČR je oproti výrobnímu programu vůbec trochu ořezaná - v kubatuře 125 ccm si můžete kromě Macise vybrat ještě sportovní model X125, ostatní skútry Benelli jsou už padesátky, a jednu z nich se už brzy podíváme ve srovnávacím testu.
Stejně jako se design motorek značky Benelli dá označit za neotřelý a originální, tak i skútry tété značky se už na pohled výrazně odlišují od všeho ostatního, co jezdí po ulicích. Ani Macis není žádnou výjimkou. Ať už se podíváte na hliníková řídítka, kouřovou čočku, halící celou plochu předního světlometu, zadní světlo s čirou optikou nebo kryty výfuku a variátoru se sjednocenými tvary, které pěkně navazují na linie podsedlových plastů a současně vytváří symetrický boční pohled na skútr – všechno jsou to designové prvky, nikde jinde zatím nevídané. Na černém testovacím modelu designérský trik se schovaným výfukem tolik nevynikne jako u světlejšího bílého provedení, kterému bych osobně dal přednost.
Skútr je postaven na velkých šestnáctipalcových ráfcích, které kromě příslibu kvalitních jízdních vlastností předurčují skútru štíhlou figuru a méně místa pod sedlem. Zadní kufr dodávaný v základní výbavě však bez problému pojme integrálku a problematiku úložného prostoru řeší prakticky obratem. Kromě kufru a schránky pod sedlem má jezdec pro uložení drobností k dispozici ještě malou schránku v přední kapotě mezi koleny.
Výhledu z relativně tvrdého sedla dominuje velká přístrojovka, která vyplňuje většinu prostoru mezi miniaturním plexištítkem a netradičně řešenými řídítky. Popisky na stupnici tachometru ambiciózně šplhají až k údaji, který by možná našel uplatnění u skútru mnohem větší kubatury, ale v tomto případě mají spíš estetickou úlohu, a myslím že i stopadesátková verze Macise by se klidně obešla bez dvou nejvyšších cifer. Na druhou stranu ale rozměry rychloměru ničemu nepřekáží, a na panel se v pohodě směstnají i všechny ostatní důležité údaje, včetně aktuálního času. U Benelli nezapomněli ani na spolujezdce, pro které je připravena vyvýšená zadní část sedla, masivní držadla po stranách a široké sklápěcí stupačky.
Na rovné podlaze je místa tak akorát pro chodidla, a jezdec je tak odkázán na neměnnou polohu nohou, nicméně ani s vyšší postavou (186 cm) není problém poskládat kolena za přední kapotáž. Díky vysokým řídítkům dolní končetiny nepřekáží ani při pohybu řídítek do krajních poloh, i když jisté nedostatky v tomto směru by se najít daly. Od skútru tohoto typu se očekává především dobrá manévrovatelnost ve stísněném prostoru, a tu trochu omezuje malý rejd. S Macisem se prostě na pětníku neotočíte a je s tím je třeba počítat hlavně při kličkování v kolonách nebo vyjíždění z úzkého parkovacího místa.
Dvouventilový vodou chlazený jednoválec se stejně jako celý skútr vyrábí v Číně, a stejný byste našli třeba v útrobách modelů Keeway Outlook 125 nebo Motobi Caffé Nero. Jeho výkonová špička nevyužívá legální patnáctikoňový limit (pro skupinu A1 a nově také pro béčkový řidičák) úplně na maximum, ale i hodnota lehce přes 12 kobylek stačí na svižné rozjezdy z křižovatek a bezproblémové splynutí s provozem na Jižní Spojce. Na začátku testu ukazoval digitální displej pouhých 11 najetých kilometrů, takže jsme hned nechtěli z nezajetého motoru vymáčknout duši, a na dálnici se spokojili s překonáním stokilometrové rychlosti. Nějaká rezerva na rychlé předjetí zájezdového autobusu by se ale určitě ještě našla, a cestování na vzdálenost v řádu desítek kilometrů si v sedle Macise dokážu představit. Po delším čase stráveném za řídítky by už však leckomu mohlo chybět víc pohodlí – hlavně v oblasti nohou a sedacího aparátu.
Podvozek je naopak vybaven kvalitním odpružením, kterému pomáhají s filtrováním nerovností šestnáctipalcové hliníkové ráfky. Poměrně krátký rozvor částečně eliminuje problém s malým poloměrem zatáčení, a skútr se díky tomu ochotně nechá poslat do každé zatáčky. Tato výhoda se poněkud ztrácí až v rychlostech blížících se maximálce, kde už lehce pokulhává stabilita v přímém směru. Pochvalu zaslouží i kotoučové brzdy o průměru 240 mm na obou kolech, z nichž přední je osazena účinným dvoupístkovým třmenem. I samotný zadní jednopístek, na který jsme se chvíli museli spolehnout kvůli menší výrobní závadě přední brzdy, dokáže zastavit skútra rychle a bezpečně.
Spotřeba paliva je u nového motoru vždycky o něco vyšší než po zajetí, takže z výsledného průměru 3,5 litru na 100 km musíme ještě nějakou decku odečíst, a dostaneme se na údaj, který je v této kategorii běžný. S nádrží na 7,4 litru pak pohodlně stačí navštívit benzínku jednou za 200 km, a ani při současných nehorázných cenách paliva vás čerpání do plna nezruinuje. Stejně tak i pořizovací náklady skútru Benelli Macis spadají spíš do nižší kategorie, a při pohledu na cenovku mu odpustíte i nějaké ty drobné neduhy, jako třeba rezonující plechový kryt výfuku, nebo špatně slícované víko na přední odkládací schránce.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):
Motokatalog.cz



TOPlist